Partnerské vztahy, děti

Michal

Dobrý den…

Mám problém a nevím jak z toho ven… Potřeboval bych poradit…

Mám přítelkyni se kterou jsem 5 let a máme spolu malé dítě. Dítě nadevše miluji a nechci o něj nikdy přijít!! Bohužel ve vztahu nejsem ani z daleka štastný…Chtěli jsme to ukončit už před 3 roky, ale po té jsme zjistili, že je těhotná a řekli jsme si, že tomu dáme ještě šanci a budeme se snažit. Bohužel jsem byl jediný, kdo se snažil. Poslední rok jsem se snažil vše přehlížet a smát se tomu všemu, ale už mě to nebaví. Přítelkyně je NONSTOP protivná (je to taková ta megera) a přitom má do třiceti let, takže si nedokážu představit zbytek života s ní. Nemá ráda lidi a asi nikoho kromě našeho syna. Všude a na každém hledá milion chyb, ale to dobré snad nevidí a nebo nechce. Před rokem mi umřela mamka a nemám už nikoho, kromě svého synka!! 🙁 Na přítelkyni spoleh není a ani opora v ničem…

Momentálně jsem poznal slečnu, která je opravdu podle mých představ. Bohužel mám přítelkyni a dítě a ona přítele, ale dítě nemají. Kdybych neměl dítě, tak bych asi nic neřešil, ale je to pro mě momentálně těžká situace a ničí mě to…. Zamiloval jsem se do té nové slečny, jenže nechci přijít o syna. Zároveň si říkám, jestli takový vztah má cenu, když se navzájem asi ani nemilujeme a jsme spolu jen kvůli malému. Vážně vůbec nevím co mám dělat a nemám si o tom ani s kým promluvit, proto jsem se rozhodl využít nějaké poradny a doufám, že mě nikdo neodsoudí, ale poradí mi… Jsem už ztracený a zoufaly…

Chci mít svého syna pořád na blízku, ale zaroven být štastný… Zůstávám dokonce i déle v práci, protože se domu netěším kvuli přítelkyni, ale zase se těším na toho malého… :/

Poradna nám nepomůže, zkoušeli jsme to, ale přítelkyně si myslí, že je bez chyby a já jsem ve všem ten špatný…. I ostatní to vidí stejné jako já. Dokonce i její rodina.

S tou novou slečnou je to nepopsatelný pocit, jako by byla ta pravá. Ještě s žádnou jsem se takto necítil…. A ona cítí to stejně…

Prosím, pokud bude někdo tak hodný a poradí mi, tak budu neskutečně moc vděčný…..

Přeji krásný den a děkuji,
Michal

Gruber Jan, PhDr.,PhD.

Přeji dobrý den, níže posílám odpověď. Mějte se pěkně, Jan Gruber

Dobrý den i Vám,

rozumím tomu, že jste rozpolcen mezi láskou ke svému dítěti, vřelým vztahem ke své nové přítelkyni a chladným vztahem k přítelkyni staré, resp. matce Vašeho synka. Měl byste asi vědět, že v tom nejste sám, tahle situace velmi, velmi častá, možná i podmíněná naší biologií.

Je samozřejmě Vaší volbou, jak zrovna Vy vyřešíte svou konkrétní vlastní situaci – na radu příliš nespoléhejte. Co by Vám pravděpodobně pomohlo, je několik konzultací s nějakým konzultantem-psychoterapeutem, u kterého byste se mohl v bezpečném prostředí zamyslet, nechat vlastní postoje usadit a rozhodnout se, jak dál. Měl by to být ale někdo, kdo nepodlehne pokušení Vám říkat, jak mají být věci „správně“, a kdo Vás nechá dozrát k Vašemu vlastnímu rozhodnutí. Zkuste někoho takového ve svém okolí navštívit, pokud se u něj budete cítit dobře, chvíli k němu choďte a nechte svou duši, aby si rozhodnutí našla sama – je pravděpodobné, že nakonec zjistíte, že řešení je samozřejmé a jednoznačné, protože jakékoli jiné byste nesnesl.

Ale je to proces, který musíte zvládnout Vy, cokoli zvenčí by ve Vás zanechalo pochyby. Tak držím palce, aby se Vám to podařilo.

PhDr. Jan Gruber, Ph.D.

Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách

Michal

Dobrý den…

Mám problém a nevím jak z toho ven… Potřeboval bych poradit…

Mám přítelkyni se kterou jsem 5 let a máme spolu malé dítě. Dítě nadevše miluji a nechci o něj nikdy přijít!! Bohužel ve vztahu nejsem ani z daleka štastný…Chtěli jsme to ukončit už před 3 roky, ale po té jsme zjistili, že je těhotná a řekli jsme si, že tomu dáme ještě šanci a budeme se snažit. Bohužel jsem byl jediný, kdo se snažil. Poslední rok jsem se snažil vše přehlížet a smát se tomu všemu, ale už mě to nebaví. Přítelkyně je NONSTOP protivná (je to taková ta megera) a přitom má do třiceti let, takže si nedokážu představit zbytek života s ní. Nemá ráda lidi a asi nikoho kromě našeho syna. Všude a na každém hledá milion chyb, ale to dobré snad nevidí a nebo nechce. Před rokem mi umřela mamka a nemám už nikoho, kromě svého synka!! 🙁 Na přítelkyni spoleh není a ani opora v ničem…

Momentálně jsem poznal slečnu, která je opravdu podle mých představ. Bohužel mám přítelkyni a dítě a ona přítele, ale dítě nemají. Kdybych neměl dítě, tak bych asi nic neřešil, ale je to pro mě momentálně těžká situace a ničí mě to…. Zamiloval jsem se do té nové slečny, jenže nechci přijít o syna. Zároveň si říkám, jestli takový vztah má cenu, když se navzájem asi ani nemilujeme a jsme spolu jen kvůli malému. Vážně vůbec nevím co mám dělat a nemám si o tom ani s kým promluvit, proto jsem se rozhodl využít nějaké poradny a doufám, že mě nikdo neodsoudí, ale poradí mi… Jsem už ztracený a zoufaly…

Chci mít svého syna pořád na blízku, ale zaroven být štastný… Zůstávám dokonce i déle v práci, protože se domu netěším kvuli přítelkyni, ale zase se těším na toho malého… :/

Poradna nám nepomůže, zkoušeli jsme to, ale přítelkyně si myslí, že je bez chyby a já jsem ve všem ten špatný…. I ostatní to vidí stejné jako já. Dokonce i její rodina.

S tou novou slečnou je to nepopsatelný pocit, jako by byla ta pravá. Ještě s žádnou jsem se takto necítil…. A ona cítí to stejně…

Prosím, pokud bude někdo tak hodný a poradí mi, tak budu neskutečně moc vděčný…..

Přeji krásný den a děkuji,
Michal

Gruber Jan, PhDr.,PhD.

Přeji dobrý den, níže posílám odpověď. Mějte se pěkně, Jan Gruber

Dobrý den i Vám,

rozumím tomu, že jste rozpolcen mezi láskou ke svému dítěti, vřelým vztahem ke své nové přítelkyni a chladným vztahem k přítelkyni staré, resp. matce Vašeho synka. Měl byste asi vědět, že v tom nejste sám, tahle situace velmi, velmi častá, možná i podmíněná naší biologií.

Je samozřejmě Vaší volbou, jak zrovna Vy vyřešíte svou konkrétní vlastní situaci – na radu příliš nespoléhejte. Co by Vám pravděpodobně pomohlo, je několik konzultací s nějakým konzultantem-psychoterapeutem, u kterého byste se mohl v bezpečném prostředí zamyslet, nechat vlastní postoje usadit a rozhodnout se, jak dál. Měl by to být ale někdo, kdo nepodlehne pokušení Vám říkat, jak mají být věci „správně“, a kdo Vás nechá dozrát k Vašemu vlastnímu rozhodnutí. Zkuste někoho takového ve svém okolí navštívit, pokud se u něj budete cítit dobře, chvíli k němu choďte a nechte svou duši, aby si rozhodnutí našla sama – je pravděpodobné, že nakonec zjistíte, že řešení je samozřejmé a jednoznačné, protože jakékoli jiné byste nesnesl.

Ale je to proces, který musíte zvládnout Vy, cokoli zvenčí by ve Vás zanechalo pochyby. Tak držím palce, aby se Vám to podařilo.

PhDr. Jan Gruber, Ph.D.

Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách