Dobrý večer, přiznám se, že nevím jak přesně můj dotaz začít a co nejlépe vše shrnout. Je to už pár dní, co bojuji s úzkostnými stavy, dostala jsem se do fáze, kdy jsem začala přehodnocovat věci ve svém životě a asi poprvé jsem si přiznala problém, který mě provází už velice dlouho a aktuálně jsem ve fázi, kdy nevím, jak ho dále řešit. Vždy jsem byla dost introvert a od toho se odvíjely i mé zájmy a koníčky, bylo to především mimo ostatní a nebo jen v online prostoru. Všechny negativní věci, co se mi kdy staly jsem zaháněla vstupem do světa fikce (knihy, seriály, tvůrčí psaní) a vše co jsem nechtěla řešit v realitě jsem v sobě tak nějak uzavřela. Měla jsem to tak už od velmi mladého věku a provází mě to i v dospělosti. Uvědomuju si, že žiju více ve své hlavě, než ve světě co je kolem mě. Vztah s rodinou a přáteli mám velmi dobrý, mám práci co mě baví, ale zároveň mám pocit, že jsem zablokovaná, co se romantických vztahů týče. Je mi přes 30 let a ještě jsem neměla žádný partnerský ani sexuální vztah, dokonce jsem se přistihla při tom, že představa seznamování a nějaké budoucí sexuální interakce ve mě vyvolává strach, úzkost a částečně i odpor. Jenže zároveň se cítím osamělá a mám v sobě pocit, že mi v tomhle směru prostě vše tak nějak uteklo. Už několikrát jsem se chtěla pokusit seznámit, ale nikam to nevedlo. Když jsem si s někým napsala úspěšně aspoň několik vět, vše pohořelo na tom, že jsem se nechtěla s někým okamžitě sházet. Jako introvert nenavštěvuju moc míst, kde by bylo možné se seznámit a vím, že dokud nevyřeším svůj blok, ani nemá smysl to nějak zkoušet, protože mé tělo reaguje, jako by mě do toho někdo nutil. Postupem času mám navíc pocit, že mě muži kolem nijak nepřitahují, že ve mě nikdo nedokáže vyvolat zájem. Přitom co se fikčního světa týče, dokážu romantické příběhy prožívat, jako by to byla realita a já byla nadšený divák. Možná je to jen nějaká kompenzace za chybějící emoce tohoto druhu v realitě a možná mě to vše tak pohltilo, že mi svět kolem nepřijde tak „zajímavý“ i když samozřejmě dokážu realitu a fikci oddělit a chápu, že život nebude jak z románu. Možná je to ale celé mnou, protože se nedokážu tomu všemu otevřít a dát tomu všemu šanci. Jenže nevím jak. Chtěla bych v sobě nějak vyřešit tyto bloky a začít víc fungovat i v reálném světě, chtěla bych mít radost i z věcí, co se týkají mého života a ne se jen upnout na to, že svůj život utlumím dalším seriálem a nebo knihou. Ale nevím, jak začít. Nevím ani, jak přesně pojmenovat to, čím si procházím. Je mi jasné, že se to jedním dotazem v poradně nevyřeší, ale potřebovala bych asi ukázat nějaký směr, jaké mám možnosti tohle vyřešit. Děkuji.