Klara
Dobrý den , žijí s dcerou, má do 5 let . S tatínkem od dcery již nežijeme 2,5 roku . Máme takřka rok skoro střídavou péči danou soudem, kdy otec má dceru o víkendu, ale i v týdnu na spaní. Dcera má jednou za čas dost zvláštní až úzkostné chování a mě to strašné trápí . Svého táty miluje a ráda sním tráví čas, ale dost často mi říká že sním nechce trávit tak dlouho , nebo že nechce u něj být když ji něco bolí , že jí neposlouchá a nepomůže . Jednu chvíli dcera u otce odmítala stravu a vyvolávala si zvracení . Řešila jsem i s doktorem . Jednu chvíli zase dcera ve školce hodně plakala a já si pro ni chodila do školky , ale dělo se to jen v době kdy věděla že má jít k otci . Chvili se to vždy uklidní ale pak zase začnou tyhle stavy . Teď se dcera u táty v noci počůrává , tohle se jí normálně nestává , říká mi že když spí u táty drží si celou noc obouma rukama kalhotky , ale proč mi neřekla . Pořád se ptá proč je stále u táty a je z toho nešťastná a já už taky . Řešila jsem to na socialce i podávala zužení styku u soudu , ale bylo mi řečeno pokud dítě není v ohrožení života nic stim neudělají .
Bc. Kateřina Petříková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
chtěla bych poděkovat za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že máte dceru do 5 let ve střídavé péči. U dcery se objevilo podivné až úzkostné chování, které se vyskytuje v situacích, kdy má být u svého táty. Řešila jste to u doktora, soudu a na sociálce, ale nic z toho nepomohlo. To, co popisujete, musí být pro Vás i dceru velmi stresující. Chtěla bych moc ocenit, jak se staráte, aby byla dcera v pořádku a kolik kroků jste už k tomu podnikla. Jde vidět, že Vám na Vaši dceři opravdu záleží.
Přemýšlím, zda jste se o tom s tátou dcery bavili? Ví o tom, co dcera prožívá? Jak se k tomu staví? Říkám si, jestli není možné se domluvit, že byste si přes noc brala dceru Vy a u něj by mohla být přes den. Dovedu si představit, že to nemusí být pro něj příjemné, ale jde především o to, aby se Vaše dcera cítila dobře.
Psala jste, že zúžení styku Vám soud nedovolil a sociálka také nepomohla. Z textu nejsem schopna určit, jestli jste se obracela na OSPOD (Odbor sociálně-právní ochrany dětí) nebo na jinou oblast sociální péče. OSPOD jedná především v zájmu dítěte, pokud jste se na něj neobrátila, posílám kontakt https://www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/.
Napadá mě, zda stavy, co u Vaší dcery popisujete, začaly ještě v době, kdy jste s partnerem byli spolu (a dcera s ním byla třeba sama), nebo se začaly objevovat až po nařízené střídavé péči. Střídavá péče je obecně pro všechny zahrnuté náročná, může se stát, že na ni dítě špatně reaguje a začne se chovat způsobem, který je typický spíše pro nižší věk či je pro dítě neobvyklý. Může být však více důvodů, proč se určité chování u Vaší dcery objevuje, proto je důležitá návštěva odborníka.
Doporučila bych Vám se s dcerou obrátit na dětského klinického psychologa, který Vám pomůže odhalit příčinu potíží a poradí Vám, jak s dcerou pracovat. Posílám odkazy na dětské klinické psychology v České republice, stačí kliknout na kraj, kde by Vám návštěva vyhovovala https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-detsti-psychologove/. Všichni dětští psychologové uvedení na mapě jsou zdarma, je také možné zajít k soukromému, kde se setkání platí. Čekací doba je bohužel celkem dlouhá a z toho, co popisujete, cítím velkou naléhavost. Proto Vám uvedu i jiné služby, kam se do té doby můžete obrátit.
Je to např. Linka pro rodinu a školu (tel. číslo 116 000, https://linkaztracenedite.cz/) a rodičovská linka (606 021 021, https://www.rodicovskalinka.cz/), u obou je kromě telefonu dostupné i chatové poradenství. Pokud jste přímo z Olomouce, můžete navštívit v rámci P-centra Rodinné centrum u Mloka (https://www.p-centrum.cz/rodinne-centrum-u-mloka/), kde také působí psycholog a jiní odborníci.
Na závěr bych chtěla říct, že Vámi popisovaná situace zní opravdu náročně a je skvělé, kolik energie vkládáte do řešení. Neměla byste však zapomínat i na sebe. Vnímám, že to může být v tom shonu obtížné. Je nějaká aktivita, která by Vám pomohla se odreagovat, abyste nasbírala síly na další kroky? Některým lidem také pomáhá, když se o tom, co je trápí, svěří někomu blízkému.
Ještě jednou bych chtěla poděkovat a ocenit to, že jste nám napsala. Přála bych si, aby všechny děti měli maminku, která za ně bojuje tak moc, jako Vy za svoji dceru.
Držím Vám i Vaší dceři pěsti a posílám moc energie.
Bc. Kateřina Petříková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Klara
Dobrý den , žijí s dcerou, má do 5 let . S tatínkem od dcery již nežijeme 2,5 roku . Máme takřka rok skoro střídavou péči danou soudem, kdy otec má dceru o víkendu, ale i v týdnu na spaní. Dcera má jednou za čas dost zvláštní až úzkostné chování a mě to strašné trápí . Svého táty miluje a ráda sním tráví čas, ale dost často mi říká že sním nechce trávit tak dlouho , nebo že nechce u něj být když ji něco bolí , že jí neposlouchá a nepomůže . Jednu chvíli dcera u otce odmítala stravu a vyvolávala si zvracení . Řešila jsem i s doktorem . Jednu chvíli zase dcera ve školce hodně plakala a já si pro ni chodila do školky , ale dělo se to jen v době kdy věděla že má jít k otci . Chvili se to vždy uklidní ale pak zase začnou tyhle stavy . Teď se dcera u táty v noci počůrává , tohle se jí normálně nestává , říká mi že když spí u táty drží si celou noc obouma rukama kalhotky , ale proč mi neřekla . Pořád se ptá proč je stále u táty a je z toho nešťastná a já už taky . Řešila jsem to na socialce i podávala zužení styku u soudu , ale bylo mi řečeno pokud dítě není v ohrožení života nic stim neudělají .
Bc. Kateřina Petříková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
chtěla bych poděkovat za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Píšete, že máte dceru do 5 let ve střídavé péči. U dcery se objevilo podivné až úzkostné chování, které se vyskytuje v situacích, kdy má být u svého táty. Řešila jste to u doktora, soudu a na sociálce, ale nic z toho nepomohlo. To, co popisujete, musí být pro Vás i dceru velmi stresující. Chtěla bych moc ocenit, jak se staráte, aby byla dcera v pořádku a kolik kroků jste už k tomu podnikla. Jde vidět, že Vám na Vaši dceři opravdu záleží.
Přemýšlím, zda jste se o tom s tátou dcery bavili? Ví o tom, co dcera prožívá? Jak se k tomu staví? Říkám si, jestli není možné se domluvit, že byste si přes noc brala dceru Vy a u něj by mohla být přes den. Dovedu si představit, že to nemusí být pro něj příjemné, ale jde především o to, aby se Vaše dcera cítila dobře.
Psala jste, že zúžení styku Vám soud nedovolil a sociálka také nepomohla. Z textu nejsem schopna určit, jestli jste se obracela na OSPOD (Odbor sociálně-právní ochrany dětí) nebo na jinou oblast sociální péče. OSPOD jedná především v zájmu dítěte, pokud jste se na něj neobrátila, posílám kontakt https://www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/.
Napadá mě, zda stavy, co u Vaší dcery popisujete, začaly ještě v době, kdy jste s partnerem byli spolu (a dcera s ním byla třeba sama), nebo se začaly objevovat až po nařízené střídavé péči. Střídavá péče je obecně pro všechny zahrnuté náročná, může se stát, že na ni dítě špatně reaguje a začne se chovat způsobem, který je typický spíše pro nižší věk či je pro dítě neobvyklý. Může být však více důvodů, proč se určité chování u Vaší dcery objevuje, proto je důležitá návštěva odborníka.
Doporučila bych Vám se s dcerou obrátit na dětského klinického psychologa, který Vám pomůže odhalit příčinu potíží a poradí Vám, jak s dcerou pracovat. Posílám odkazy na dětské klinické psychology v České republice, stačí kliknout na kraj, kde by Vám návštěva vyhovovala https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-detsti-psychologove/. Všichni dětští psychologové uvedení na mapě jsou zdarma, je také možné zajít k soukromému, kde se setkání platí. Čekací doba je bohužel celkem dlouhá a z toho, co popisujete, cítím velkou naléhavost. Proto Vám uvedu i jiné služby, kam se do té doby můžete obrátit.
Je to např. Linka pro rodinu a školu (tel. číslo 116 000, https://linkaztracenedite.cz/) a rodičovská linka (606 021 021, https://www.rodicovskalinka.cz/), u obou je kromě telefonu dostupné i chatové poradenství. Pokud jste přímo z Olomouce, můžete navštívit v rámci P-centra Rodinné centrum u Mloka (https://www.p-centrum.cz/rodinne-centrum-u-mloka/), kde také působí psycholog a jiní odborníci.
Na závěr bych chtěla říct, že Vámi popisovaná situace zní opravdu náročně a je skvělé, kolik energie vkládáte do řešení. Neměla byste však zapomínat i na sebe. Vnímám, že to může být v tom shonu obtížné. Je nějaká aktivita, která by Vám pomohla se odreagovat, abyste nasbírala síly na další kroky? Některým lidem také pomáhá, když se o tom, co je trápí, svěří někomu blízkému.
Ještě jednou bych chtěla poděkovat a ocenit to, že jste nám napsala. Přála bych si, aby všechny děti měli maminku, která za ně bojuje tak moc, jako Vy za svoji dceru.
Držím Vám i Vaší dceři pěsti a posílám moc energie.
Bc. Kateřina Petříková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
