Andy
Dobrý den.
Už delší dobu mě trápí stav mého otce. Nemá kamarády, s rodinou se vídá velmi málo, své problémy (které však říká že nemá) zajídá jidlem nebo zakoukava televizi a pocitacem, nic jineho ve volnem čase vicemene nedělá. Před dvěma měsíci mu umřela dcera, zabila se, nejspíš má pořád výčitky svědomí a to jak je pořád sám mu moc nepřilepšuje, když teda nejsem doma já, ale my spolu stejne moc často nemluvíme, takže to vyjde skoro nastejno. Tolikrat jsem mu se starsi sestrou radila, aby si nasel psychologa, ze se nema za co stydět a ze by mu mohli pomoct. On si ale nenechal poradit a řekl, že je se svym životem šťastný. Nevim jak mu pomoct, co mam delat? To vede i k dalšímu problému, který se týká mě. Bydlím u táty a pořád se tu cítím hodně v depresi, jediny způsob jak to dokazu zahnat, jsou pocitacove hry, serialy, filmy nebo obecně telefon a počítač. Jakmile chci dělat neco jiného, číst si, malovat, vařit atd., pořád v sobě cítím prazdnotu, možná to je z casti i tim, ze mi to misto pripomina moji starsi sestru, ktera umrela. U moji mamy a mladší sestry to je ale jiné, lepší. Dokazu se smat, radovat, mit se rada, zkratka vetsinu veci co psychicky zdravy clovek umi, ani tolik nekoktam (od dětství, cca od 4-6 let koktám, což mě taky hodně trápí). S tátou ale koktám hodně a pořád, nevěděla jsem proc, ale uvedomila jsem si ze je to kvuli tomu jak smutna u nej jsem. Proto radši chodím k mámě, cítím se s ní mnohem víc v pohodě a všechny problémy, které mám, se najednou hrozne ulehčí. Nechci si ale přiznat, ze je mi s ní líp, protože už tak byl táta hodně sám, pokud budu bydlet u mámy, už nebude mít skoro nikoho, jen z toho pomysleni se mi chce brečet. Mam rada oba dva rodice a chtela jsem aby to bylo spravedlive, proto chci stridavou péči, ale tata s tim nesouhlasí. Říkal, ze bud mam bydlet u nej, nebo u mamy – v tom pripade pry pojede daleko od ní (momentálně bydlí blízko sebe). Uz jsem premyslela ze teda budu bydlet u mamy, ale zase se bojim toho, ze uz mi tata nikdy nezavola ani nenapíše, že třeba bude zklamaný nebo naštvaný, protože mámu opravdu nemá v lásce, už s ni nechce mít nic společného, nechce ji ani vidět. Chápu proč, v minulosti byla opravdu jina. Predevsim nas psychicky tyrala, vypadalo to, jako kdyby měla nějakou poruchu osobnosti, v dětství z ni sel opravdu strach a jedine na co jsem v jeji blizkosti dokazala myslet, bylo, ze chci okamzite co nejdal od ni. Ted je ale uplne jina, je mi s ni dobre.
Bc. Eva Aberlová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
děkuji Vám za dotaz a důvěru svěřit se nám do poradny s Vaší situací, kterou si nyní procházíte. Rodinné vztahy jsou naší nedílnou součástí a pokud se v nich děje něco tíživého, co pro nás není jednoduché, může být velmi léčivé na to nebýt sám a obrátit se na pomoc, když člověk neví, kudy kam.
Z toho, co píšete, je pro vás celá situace, ve které se nacházíte, velmi nelehká. Je přirozené, že nám na našich blízkých záleží, obzvlášť když vidíme, že se sami trápí a prochází si nelehkým obdobím. Smrt Vaší sestry je stále velmi čerstvá a každý jedinec se se ztrátou blízkého člověka vyrovnává odlišným způsobem, aby ta bolest, kterou cítí, byla co nejmenší. Podle toho, co popisujete, se Váš otec se smutkem může vyrovnávat právě tímto způsobem a pokud bydlíte pod jednou střechou, je pochopitelné, že pohled na něj ve vás vyvolává různou škálu emocí. K tomu se i vy sama teď vyrovnáváte se ztrátou sestry a k tomu si přejete pomoci svému tatínkovi, a to není vůbec jednoduchá úloha. To vše vyžaduje mnoho energie a síly, kterou je teď i přes Vaši snahu, obtížné načerpat. Tato situace by byla náročná pro mnoho z nás a velmi Vás oceňuji, že i přes to hledáte způsoby, jak se cítit lépe.
Přeci jen se ve Vaší zprávě objevují situace, při kterých můžete zažívat radost a kdy Vám je dobře, a to vnímám jako silný zdroj, který by vám pomohl celým procesem projít. Píšete, že se cítíte dobře se svojí mamkou a mladší sestrou. Obecně když si člověk prochází těžkým obdobím, může být sociální opora a lidé, kteří nám jsou nablízku a se kterými se cítíme lépe, právě tím silným pomocným zdrojem. Ať už máte ve svém okolí kohokoliv takového, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste s těmito lidmi čas trávila a dovolila si cítit v jejich přítomnosti úlevu, kterou cítit potřebujete. Zmiňujete, že u činností, jako je kresba, vaření a čtení, cítíte prázdnotu. Možná by se ta prázdnota dokázala chvíli rozplynout, kdybyste tyto činnosti dělala s někým společně. Můžete to tedy zkusit těmto lidem navrhnout a tyto činnosti vědomě dopředu plánovat, abyste se mohla společně s někým vždy na něco těšit a trávit svůj volný čas alespoň trochu v radosti.
Vnímám, že nechcete volit mezi svou matkou a otcem a stát mezi nimi, zvlášť pokud je jejich vztah komplikovaný, ale je nyní velmi důležité, abyste vyslyšela své pocity a byla v prostředí, ve kterém se cítíte dobře a v bezpečí. Je pochopitelné, že ve Vás reakce otce vyvolává strach z přerušení kontaktu s ním. Možná jsou za jeho reakcí schované všechny jeho emoce, které se s celou situací pojí a má strach i on, že přijde on o vás. Proto komunikace s tatínkem může být díky všem těmto emocím ztížena. I přes to mu můžete dát najevo, že ho máte ráda a že o něj nechcete přijít, ale že je pro vás celá situace velmi těžká a potřebujete od něj pochopení a pomoc. V této situaci je ale velmi důležité, abyste nebyla v pozici zachránce, i když byste si přála tatínkovi pomoci vy. Podle toho, co píšete, jste nyní jediná, s kým tráví svůj čas a možná také proto cítíte velkou odpovědnost mu pomoci a neopustit jej. Jak už jsem zmínila, to vše vyžaduje velkou dávku energie…vnímám, že už jste udělala vše, co bylo ve vašich silách – nabídla mu pomoc, odkázala ho na odborníka, trávíte s ním doma čas i na úkor vašich vlastním pocitům, a to je mnoho ušlechtilých gest z vaší strany. Nyní je ale důležité, abyste vy sama byla opečována od starší osoby, ke které máte důvěru a cítila se tak brzy lépe.
Pokud si rozumíte se svojí sestrou a matkou, nepochybuji o tom, že jim na Vás záleží a není jim lhostejné, čím si teď procházíte. Ví ony, že je pro vás tato situace těžká a jak se nyní cítíte? Možná by to mohlo přinést prvotní úlevu od vašich pocitů, kdybyste tyto myšlenky s nimi sdílela. Přeci jen je otázka, u kterého z rodičů chcete bydlet, velmi podstatná pro Váš život a duševní pohodu. Vnímám jako důležité, abyste si své pocity a myšlenky nenechávala pro sebe a přála bych Vám, abyste na to všechno nebyla sama. Nápomocný by mohl být také i odborník, který by vám poskytl oporu a pomoc. Společně byste si prošli různé možnosti řešení Vaší situace, ať už se to týká komunikace s otcem, vaší psychické pohody a pocitu bezpečí, či Vámi zmíněné střídavé péče. Pokud se rozhodnete jít touto cestou, můžete se na nás opět obrátit a společně bychom Vám pomohli najít někoho ve vašem místě bydliště, kdo by Vám mohl pomoci sundat ze zad pomyslný těžký batoh a vy jste se mohla opět zhluboka nadechnout.
Kontakt můžete najít například podle této mapy: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/
Ještě jednou Vám děkuji za důvěru. Přeji Vám mnoho sil k hledání toho správného klíče k řešení Vaší situace. Držím Vám palce.
S pozdravem
Bc. Eva Aberlová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Andy
Dobrý den.
Už delší dobu mě trápí stav mého otce. Nemá kamarády, s rodinou se vídá velmi málo, své problémy (které však říká že nemá) zajídá jidlem nebo zakoukava televizi a pocitacem, nic jineho ve volnem čase vicemene nedělá. Před dvěma měsíci mu umřela dcera, zabila se, nejspíš má pořád výčitky svědomí a to jak je pořád sám mu moc nepřilepšuje, když teda nejsem doma já, ale my spolu stejne moc často nemluvíme, takže to vyjde skoro nastejno. Tolikrat jsem mu se starsi sestrou radila, aby si nasel psychologa, ze se nema za co stydět a ze by mu mohli pomoct. On si ale nenechal poradit a řekl, že je se svym životem šťastný. Nevim jak mu pomoct, co mam delat? To vede i k dalšímu problému, který se týká mě. Bydlím u táty a pořád se tu cítím hodně v depresi, jediny způsob jak to dokazu zahnat, jsou pocitacove hry, serialy, filmy nebo obecně telefon a počítač. Jakmile chci dělat neco jiného, číst si, malovat, vařit atd., pořád v sobě cítím prazdnotu, možná to je z casti i tim, ze mi to misto pripomina moji starsi sestru, ktera umrela. U moji mamy a mladší sestry to je ale jiné, lepší. Dokazu se smat, radovat, mit se rada, zkratka vetsinu veci co psychicky zdravy clovek umi, ani tolik nekoktam (od dětství, cca od 4-6 let koktám, což mě taky hodně trápí). S tátou ale koktám hodně a pořád, nevěděla jsem proc, ale uvedomila jsem si ze je to kvuli tomu jak smutna u nej jsem. Proto radši chodím k mámě, cítím se s ní mnohem víc v pohodě a všechny problémy, které mám, se najednou hrozne ulehčí. Nechci si ale přiznat, ze je mi s ní líp, protože už tak byl táta hodně sám, pokud budu bydlet u mámy, už nebude mít skoro nikoho, jen z toho pomysleni se mi chce brečet. Mam rada oba dva rodice a chtela jsem aby to bylo spravedlive, proto chci stridavou péči, ale tata s tim nesouhlasí. Říkal, ze bud mam bydlet u nej, nebo u mamy – v tom pripade pry pojede daleko od ní (momentálně bydlí blízko sebe). Uz jsem premyslela ze teda budu bydlet u mamy, ale zase se bojim toho, ze uz mi tata nikdy nezavola ani nenapíše, že třeba bude zklamaný nebo naštvaný, protože mámu opravdu nemá v lásce, už s ni nechce mít nic společného, nechce ji ani vidět. Chápu proč, v minulosti byla opravdu jina. Predevsim nas psychicky tyrala, vypadalo to, jako kdyby měla nějakou poruchu osobnosti, v dětství z ni sel opravdu strach a jedine na co jsem v jeji blizkosti dokazala myslet, bylo, ze chci okamzite co nejdal od ni. Ted je ale uplne jina, je mi s ni dobre.
Bc. Eva Aberlová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
děkuji Vám za dotaz a důvěru svěřit se nám do poradny s Vaší situací, kterou si nyní procházíte. Rodinné vztahy jsou naší nedílnou součástí a pokud se v nich děje něco tíživého, co pro nás není jednoduché, může být velmi léčivé na to nebýt sám a obrátit se na pomoc, když člověk neví, kudy kam.
Z toho, co píšete, je pro vás celá situace, ve které se nacházíte, velmi nelehká. Je přirozené, že nám na našich blízkých záleží, obzvlášť když vidíme, že se sami trápí a prochází si nelehkým obdobím. Smrt Vaší sestry je stále velmi čerstvá a každý jedinec se se ztrátou blízkého člověka vyrovnává odlišným způsobem, aby ta bolest, kterou cítí, byla co nejmenší. Podle toho, co popisujete, se Váš otec se smutkem může vyrovnávat právě tímto způsobem a pokud bydlíte pod jednou střechou, je pochopitelné, že pohled na něj ve vás vyvolává různou škálu emocí. K tomu se i vy sama teď vyrovnáváte se ztrátou sestry a k tomu si přejete pomoci svému tatínkovi, a to není vůbec jednoduchá úloha. To vše vyžaduje mnoho energie a síly, kterou je teď i přes Vaši snahu, obtížné načerpat. Tato situace by byla náročná pro mnoho z nás a velmi Vás oceňuji, že i přes to hledáte způsoby, jak se cítit lépe.
Přeci jen se ve Vaší zprávě objevují situace, při kterých můžete zažívat radost a kdy Vám je dobře, a to vnímám jako silný zdroj, který by vám pomohl celým procesem projít. Píšete, že se cítíte dobře se svojí mamkou a mladší sestrou. Obecně když si člověk prochází těžkým obdobím, může být sociální opora a lidé, kteří nám jsou nablízku a se kterými se cítíme lépe, právě tím silným pomocným zdrojem. Ať už máte ve svém okolí kohokoliv takového, chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste s těmito lidmi čas trávila a dovolila si cítit v jejich přítomnosti úlevu, kterou cítit potřebujete. Zmiňujete, že u činností, jako je kresba, vaření a čtení, cítíte prázdnotu. Možná by se ta prázdnota dokázala chvíli rozplynout, kdybyste tyto činnosti dělala s někým společně. Můžete to tedy zkusit těmto lidem navrhnout a tyto činnosti vědomě dopředu plánovat, abyste se mohla společně s někým vždy na něco těšit a trávit svůj volný čas alespoň trochu v radosti.
Vnímám, že nechcete volit mezi svou matkou a otcem a stát mezi nimi, zvlášť pokud je jejich vztah komplikovaný, ale je nyní velmi důležité, abyste vyslyšela své pocity a byla v prostředí, ve kterém se cítíte dobře a v bezpečí. Je pochopitelné, že ve Vás reakce otce vyvolává strach z přerušení kontaktu s ním. Možná jsou za jeho reakcí schované všechny jeho emoce, které se s celou situací pojí a má strach i on, že přijde on o vás. Proto komunikace s tatínkem může být díky všem těmto emocím ztížena. I přes to mu můžete dát najevo, že ho máte ráda a že o něj nechcete přijít, ale že je pro vás celá situace velmi těžká a potřebujete od něj pochopení a pomoc. V této situaci je ale velmi důležité, abyste nebyla v pozici zachránce, i když byste si přála tatínkovi pomoci vy. Podle toho, co píšete, jste nyní jediná, s kým tráví svůj čas a možná také proto cítíte velkou odpovědnost mu pomoci a neopustit jej. Jak už jsem zmínila, to vše vyžaduje velkou dávku energie…vnímám, že už jste udělala vše, co bylo ve vašich silách – nabídla mu pomoc, odkázala ho na odborníka, trávíte s ním doma čas i na úkor vašich vlastním pocitům, a to je mnoho ušlechtilých gest z vaší strany. Nyní je ale důležité, abyste vy sama byla opečována od starší osoby, ke které máte důvěru a cítila se tak brzy lépe.
Pokud si rozumíte se svojí sestrou a matkou, nepochybuji o tom, že jim na Vás záleží a není jim lhostejné, čím si teď procházíte. Ví ony, že je pro vás tato situace těžká a jak se nyní cítíte? Možná by to mohlo přinést prvotní úlevu od vašich pocitů, kdybyste tyto myšlenky s nimi sdílela. Přeci jen je otázka, u kterého z rodičů chcete bydlet, velmi podstatná pro Váš život a duševní pohodu. Vnímám jako důležité, abyste si své pocity a myšlenky nenechávala pro sebe a přála bych Vám, abyste na to všechno nebyla sama. Nápomocný by mohl být také i odborník, který by vám poskytl oporu a pomoc. Společně byste si prošli různé možnosti řešení Vaší situace, ať už se to týká komunikace s otcem, vaší psychické pohody a pocitu bezpečí, či Vámi zmíněné střídavé péče. Pokud se rozhodnete jít touto cestou, můžete se na nás opět obrátit a společně bychom Vám pomohli najít někoho ve vašem místě bydliště, kdo by Vám mohl pomoci sundat ze zad pomyslný těžký batoh a vy jste se mohla opět zhluboka nadechnout.
Kontakt můžete najít například podle této mapy: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/
Ještě jednou Vám děkuji za důvěru. Přeji Vám mnoho sil k hledání toho správného klíče k řešení Vaší situace. Držím Vám palce.
S pozdravem
Bc. Eva Aberlová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
