Adéla
Dobrý den.
Obracím se na Vás s problémem, který mne trápí již dlouho a myslím, že by mohl pramenit z mého dětství. Jako malé dítě jsme si totiž s nejlepším kamarádem hráli ,,na doktory“, prostě jsme jako děti trošku experimentovali, atd. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou. Moc dobře si uvědomuji, že to z morálního hlediska není správné, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovaly a braly jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybavila i to, co se dělo se sestrou. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Jednoho dne mne ale napadla myšlenka, asi v návaznosti na nějaký film či něco takového, že co když mě zneužil vlastní otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, i když jsem věděla, že se to nestalo. Došlo to až k tomu, že jsem se bála, že mě můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie a v hloubi duše jsem věděla, že mě nevzrušuje. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou a začala jsem to vnímat asi jako trauma z dětství, jelikož mě to opravdu trápilo. A opět jsem si nějak vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Nicméně zase, v sobě jsem věděla, že to tak není, ale hlava si myslela asi něco jiného. Nicméně asi po 2 letech jsem se z toho nějak dostala a již mě to netrápí. Ale teď, před pár týdny, jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostě jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát natolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že mě opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s nimi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! I teď vím, že to tak nechci! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu. Nevím, zdali to dává smysl. Jen mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct, nebo je to opravdu jen výplod mých myšlenkových pochodů. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Potřebovala bych jen poradit, jak tyto myšlenky a pocity zpracovat a jak si tyhle věci nevsugerovat. Jelikož často mě to přepadává a ráda bych třeba začala dělat nějaká cvičení, která by mi pomohla si to v hlavě srovnat. Předem moc děkuji
Dobrý den,
děkuji Vám za otevřenost a důvěru, se kterou se svěřujete se svými myšlenkami, které je asi obtížné sdílet. Mluvíte o své zkušenosti z dětství a přemýšlíte, jak Vás a Vaše myšlení ovlivnila i v současnosti.
Je přirozené, že děti opravdu prozkoumávají své tělo a jeho různé reakce. Nemají ještě upevněné společenské normy, pravidla, neřeší morálku jako dospělí, proto přirozeně mohou překračovat určité společenské hranice a konvence. Pokud je to v rámci hry (kdy všichni zúčastnění to jako hru vnímají), je možné tyto „experimenty“ do určitého věku vnímat jako vývojově normální. Stud za takové aktivity se pak vývojově objevuje později, a to v době, kdy si člověk jistý morální rámec uvědomuje a přijímá. Tolik k Vaší zkušenosti z dětství.
Co se týká myšlenek na to, že by Vás mohl vzrušovat otec, sestra nebo synovec a obav z toho, myslím si, že je možné, že takové myšlenky proběhnou hlavou více lidem (konečně psychoanalytický koncept tzv. Elektřina komplexu je postaven na erotických představách dcery, které se vážou k otci). Podstatné je, co s těmi myšlenkami dále děláte. Je možné je zastavit nebo jsou obtížně usměrnitelné? Můžete od nich přesunout pozornost jinam, věnovat se něčemu jinému? Přesun pozornosti k jinému tématu nebo činnosti je většinou první krok na cestě k jejich zvládnutí. Navíc si říkám, že můžete použít zkušeností s předchozími myšlenkami podobného typu – co Vám pomáhalo je zvládat, jak jste období, kdy se objevovaly překonala, co Vám pomohlo? Je možné, že jsou aktuálně stresem zvýrazněné, protože stres obvykle odkryje naši „achillovu patu“. V tom smyslu může být užitečná psychoterapie, která by Vám pomohla lépe si porozumět a na základě toho rozšířit své dovednosti pro zvládání stresových situací.
Držím Vám palce a jsem s pozdravem.
Iva Dedeciová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Adéla
Dobrý den.
Obracím se na Vás s problémem, který mne trápí již dlouho a myslím, že by mohl pramenit z mého dětství. Jako malé dítě jsme si totiž s nejlepším kamarádem hráli ,,na doktory“, prostě jsme jako děti trošku experimentovali, atd. Jenomže pak se to nějak překlenulo a dělaly jsme tyto různé věci i s moji sestrou. Moc dobře si uvědomuji, že to z morálního hlediska není správné, ale byli jsme prostě děti a v tu chvíli jsme si to prostě neuvědomovaly a braly jsme to spíše jako experimentování a poznávání se. Tyto vzpomínky jsem asi nějak vytěsnila a až později jsem si je vybavila. Nejdříve teda to, co jsem dělala se svým kamarádem, ale přibližně třeba v 18 letech jsem si vybavila i to, co se dělo se sestrou. Snažila jsem se na to nějak nereagovat. Jednoho dne mne ale napadla myšlenka, asi v návaznosti na nějaký film či něco takového, že co když mě zneužil vlastní otec? Nevím, proč jsem na tu myšlenku narazila, ale nějak se mě to chytlo, i když jsem věděla, že se to nestalo. Došlo to až k tomu, že jsem se bála, že mě můj otec vzrušuje a bála jsem se toho tak moc, že jsem měla i pocit, že mě opravdu vzrušuje. Tohle tedy trvalo asi 2 roky, pak mě to nějak přešlo, jelikož jsem si uvědomila, že to byl všechno jen výplod mé fantazie a v hloubi duše jsem věděla, že mě nevzrušuje. Jenomže pak jsem si zas nějak opět vzpomněla na to, co se dělo se sestrou a začala jsem to vnímat asi jako trauma z dětství, jelikož mě to opravdu trápilo. A opět jsem si nějak vsugerovala strach z toho, že by mě sestra mohla opravdu vzrušovat, až jsem si to opravdu i myslela. Nicméně zase, v sobě jsem věděla, že to tak není, ale hlava si myslela asi něco jiného. Nicméně asi po 2 letech jsem se z toho nějak dostala a již mě to netrápí. Ale teď, před pár týdny, jsem měla na hlídání svého synovce, jsou mu skoro 2 roky. Umývala jsem ho ve vaně a prostě mi do hlavy přišla nějaká myšlenka, když jsem mu umývala přirození, co když by mě to mohlo vzrušovat? Prostě jsem tomu dala nějaký sexuální podtext. Nicméně už jsem ho umývala několikrát předtím a starala se o něj, ale tohle se mi nikdy nestalo. A nějakým způsobem se mě to opět chytlo, pořád mi v hlavě lítalo jeho jméno a měla jsem strach, co když mě vzrušuje? Nebo obecně děti? A zase se stalo to stejné, začala jsem se bát natolik, že jsem se asi sama přesvědčila o tom, že mě opravdu vzrušuje. Snažila jsem se i na internetu vyhledat, jestli nejsem pedofil. Já v hloubi duše vím, že mě nevzrušuje ani moje sestra, ani můj otec a a ani děti, to prostě ne. Ale moje hlava si to nějak vsugerovává a přesvědčuje mě o opaku, až se pak opravdu cítím, jako by mě to vzrušovalo. Občas prostě jsou ty pocity tak silné, jakoby mě to opravdu vzrušovalo, ale já jsem nikdy předtím ani na děti nepomyslela, že bych s nimi chtěla něco mít, nebo že by mě přitahovaly, to vůbec! I teď vím, že to tak nechci! Mám děti ráda, chci být i učitelka ve škole, ale nikdy jsem nepomyslela na děti v nějakém sexuálním kontextu. Nevím, zdali to dává smysl. Jen mám strach, jestli se mi třeba moje vnitřní já nesnaží něco říct, nebo je to opravdu jen výplod mých myšlenkových pochodů. Nevím, jestli to, co jsem dělala v dětství, mě prostě teď na tolik neovlivnilo. Mimo to, jsem teď hodně ve stresu ze školy, tak si říkám, jestli to nemá i na moji psychiku. Potřebovala bych jen poradit, jak tyto myšlenky a pocity zpracovat a jak si tyhle věci nevsugerovat. Jelikož často mě to přepadává a ráda bych třeba začala dělat nějaká cvičení, která by mi pomohla si to v hlavě srovnat. Předem moc děkuji
Dobrý den,
děkuji Vám za otevřenost a důvěru, se kterou se svěřujete se svými myšlenkami, které je asi obtížné sdílet. Mluvíte o své zkušenosti z dětství a přemýšlíte, jak Vás a Vaše myšlení ovlivnila i v současnosti.
Je přirozené, že děti opravdu prozkoumávají své tělo a jeho různé reakce. Nemají ještě upevněné společenské normy, pravidla, neřeší morálku jako dospělí, proto přirozeně mohou překračovat určité společenské hranice a konvence. Pokud je to v rámci hry (kdy všichni zúčastnění to jako hru vnímají), je možné tyto „experimenty“ do určitého věku vnímat jako vývojově normální. Stud za takové aktivity se pak vývojově objevuje později, a to v době, kdy si člověk jistý morální rámec uvědomuje a přijímá. Tolik k Vaší zkušenosti z dětství.
Co se týká myšlenek na to, že by Vás mohl vzrušovat otec, sestra nebo synovec a obav z toho, myslím si, že je možné, že takové myšlenky proběhnou hlavou více lidem (konečně psychoanalytický koncept tzv. Elektřina komplexu je postaven na erotických představách dcery, které se vážou k otci). Podstatné je, co s těmi myšlenkami dále děláte. Je možné je zastavit nebo jsou obtížně usměrnitelné? Můžete od nich přesunout pozornost jinam, věnovat se něčemu jinému? Přesun pozornosti k jinému tématu nebo činnosti je většinou první krok na cestě k jejich zvládnutí. Navíc si říkám, že můžete použít zkušeností s předchozími myšlenkami podobného typu – co Vám pomáhalo je zvládat, jak jste období, kdy se objevovaly překonala, co Vám pomohlo? Je možné, že jsou aktuálně stresem zvýrazněné, protože stres obvykle odkryje naši „achillovu patu“. V tom smyslu může být užitečná psychoterapie, která by Vám pomohla lépe si porozumět a na základě toho rozšířit své dovednosti pro zvládání stresových situací.
Držím Vám palce a jsem s pozdravem.
Iva Dedeciová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
