Anonym
Dobrý den, moc se omlouvám, že Vás ruším s takovým dotazem. Věřím, že toho máte denně spoustu, ale já už nevím jak dál. Vlastně ani nevím, co od tohohle čekám. Ale chodím s přítelem 4 roky a nikdy to nebylo příliš sluníčkové. Ze začátku, kdykoliv došlo k nějakému konfliktu, byl schopný se mnou 3 dny nepromluvit. To mě vždy dohánělo k šílenství. Ale pokaždé jsme se přes to přenesli, ačkoliv mě každé mlčení uvnitř velice bolelo. Nikdy se tak žádná hádka nevyřešila, pláč on se stáhl, zmizel a pak se objevil jako by nic. Naneštěstí jsem po roce společného vztahu otěhotněla a vzhledem k našemu věku jsem se rozhodla jít na potrat. Zaplatil mi půlku, ale na žádné vyšetření se mnou nikdy nešel. Já kvůli zákroku zameškávala hodně hodin školy a on nikdy nebyl schopný nepřijít kvůli mně ani o jednu hodinu tréninku. A od této chvíle jsem to vzdávala. Neviděla jsem v něm oporu, na druhou stranu jsem ho šíleně milovala. Dopadlo to tak, že jsem se k němu ze vzteku nechovala hezky. Měla jsem pocit, že jsem na vše sama (což jsem byla. Když chvíle nebyly lehké, zmizel.). Těsně před naším čtvrtým výročím jsem jela na 3 dny do Maďarska a od té doby se mi už neozval. Nepopřál mi šťastný let, nic. Nakonec jsem mu den před výročím napsala, jak to s námi tedy je a on mi odepsal, že to chce skončit. Zkazil mi tak celou dovolenou. Po příletu jsme se sešli a on mi řekl, že se mu nelíbilo, jak se k němu chovám a že poznal jinou holku, se kterou mu bylo hezky, ale k ničemu mezi nimi nedošlo. Jen mu došlo, že by se takhle měl cítit se mnou, ale jsem na něj nepříjemná a on už v tom nechce pokračovat. Bohužel jsem ho začala překecávat, ať mi dá ještě šanci, že se zlepším a budu na něj hodná. Souhlasil. Vydrželo to měsíc. Neviděla jsem absolutně žádnou snahu z jeho strany a pořád si psal s onou dívkou až mi po měsíci napsal, že mě nemiluje a chce to definitivně skončit. Souhlasila jsem. Nebyli jsme pro sebe dost dobří. Tenhle rozchod vydržel měsíc. Volali jsme si, snažili si z porozchodové bolesti vzájemně pomoct. On mi i psal, že to chce vrátit zpátky a znovu o mně bojovat. Druhý den to pak ale vždy vzal zpět až mi jednu sobotu volá s tím, že ví, že se beze mě mít dobře nikdy nebude, ale že se mi musí s něčím přiznat. O naší „pauze“ spal s jinou holkou. Nikdy mě nic víc takhle nebolelo. Byla jsem jeho první holka, on nebyl ten typ kluka, co by střídal holky. Ale stalo se a on se mi absolutně zhnusil. Nemám ráda tuhle dnešní „kulturu“, kdy spí každý s každým. Byl pro mě speciální a teď už není. Vrátili jsme se k sobě. Vím, že mě miluje. Je na mě od rozchodu fakt hodný a to je to už půl roku. Já na to ale nemůžu zapomenout. Udělal mi toho dost a já si myslím, že jsem si tolik bolesti nezasloužila. Navíc mu už teď tolik nevěřím. Máme naplánovanou budoucnost, ve všem mi vyhovuje, jen mi toho už způsobil strašně moc a já nejsem schopná mu odpustit. Vím, že s tou holkou byl, když jsme nebyli pár. Ale to potřeboval jinou holku k tomu, aby zjistil, že mě miluje? Strašně se za něj stydím a i za sebe. Neustále se s tou holkou porovnávám a závidím jí, že ona už tyhle starosti nemá a já ano. Mám strach. Ze všeho. Věřím, že jsme něco jako „spřízněné duše“ ale moje hlava ví, že takhle by se ke mně nikdo chovat neměl.
Bc. Tereza Merhoutová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
nejprve bych vám chtěla poděkovat za to, že se na nás s důvěrou obracíte v náročné životní situaci. Píšete o vašem vztahu, který trvá už pátým rokem. Už od počátku vám nevyhovoval způsob, jakým váš přítel řešil konflikty. Prožila jste si i těžkou zkušenost s potratem a měla jste pocit, že jste na to sama. Říkáte, že jste se k němu poté ze vzteku nechovala hezky. Pak jste se málem rozešli, ale vy jste přítele prosila, ať s vámi zůstává. Nebyli jste ale ani jeden spokojeni a po měsíci jste se rozešli. Během následujícího měsíce, kdy jste nebyli spolu se váš přítel vyspal s jinou dívkou. Teď jste už půl roku zase spolu a vy máte ohledně vztahu a přítele smíšené pocity. Na jednu stranu vám současné chování přítele vyhovuje, na druhou mu nevěříte a máte strach.
Věřím, že je celá situace pro vás hodně náročná. Nějaké potíže trvaly celý vztah, a navíc zhruba posledních šest měsíců vás trápí, že se váš přítel vyspal s jinou dívkou, když jste měli pauzu. Je jasné, že se s tím trápíte už dlouho, to musí být únavné.
Z dřívějšího chování vašeho přítele občas cítím takové protichůdné signály (psal, že to chce vrátit zpátky a pak to odvolával). Tohle zažívat pro vás muselo být matoucí. Zmiňujete, že se vám nelíbí, že přítel potřeboval jinou holku na to, aby si uvědomil, že vás miluje. Působí to na mě, že se cítíte zrazená, že něco, co jste dříve sdíleli jen spolu a bylo pro vás speciální, přítel sdílel s někým jiným. To je pochopitelné. Celá situace je komplikovaná a moc bych vás chtěla ocenit za to, že se jí snažíte řešit a že o tom, co se ve vás odehrává, mluvíte.
Ke konci vaší zprávy píšete o tom, že se vám přítel zhnusil a že nejste schopná zapomenout a odpustit mu. Zároveň říkáte, že vám ve všem vyhovuje, že se teď ve vztahu snaží a že víte, že vás miluje. Musí být těžké být ve vztahu s někým, komu nevěříte a zároveň vám přijde, že jste spřízněné duše. Takové množství protichůdných pocitů a informací vám v tom musí dělat pořádný zmatek.
Z vaší zprávy mám pocit, že momentálně nejste ve vztahu šťastná. Píšete o tom, že máte společně naplánovanou budoucnost. Říkám si, že by bylo dobré zjistit, jestli dokáže být ve vztahu šťastná, než se rozhodnete, že s přítelem budete mít společnou budoucnost. Je na vás si rozmyslet, jestli příteli někdy budete moci znovu důvěřovat a přenést se přes vaši minulost. Takové věci se těžko rozhodují. Pokud máte možnost, určitě bych vás ráda podpořila v tom probrat to s nějakou kamarádkou nebo s někým z rodiny, komu se můžete svěřit.
Pokud byste ráda ve vztahu s přítelem pokračovala, bylo by dobré nějak pracovat s těmi pocity, které teď máte, abyste pak mohla být ve vztahu šťastná a spokojená. Určitě by bylo dobré mluvit o těchto věcech s vaším přítelem. Další dobrá možnost je zkusit společně párové poradenství nebo párovou terapii. Bylo by to pro vás jako pár místo, kde byste si o tom mohli popovídat v bezpečném prostoru a měli byste u toho průvodce v podobě terapeuta. Párová nebo individuální terapie by vám mohla pomoci i v případě, že byste se nedokázala sama rozhodnout, jestli dokážete příteli odpustit a ve vztahu se pohnout nějakým způsobem dál. Terapeuta můžete hledat podle místa vašeho bydliště na:
https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/.
Pokud by vám vyhovovala párová terapie online, můžete hledat zde: https://hedepy.cz/parova-terapie/.
Další informace o párové terapii můžete najít tady: https://www.terapie.cz/blog/parova-terapie-kdy-muze-pomoci-a-co-od-ni-cekat.
Vaše situace je komplikovaná a věřím, že je pro vás náročné se zorientovat v tom, co cítíte, co si přejete a co byste měla dělat. Přeji vám, abyste brzy situaci vyřešila k vaší spokojenosti a byla šťastná. Držím palce do vašich budoucích kroků, které snad povedou ke zlepšení situace.
Bc. Tereza Merhoutová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Anonym
Dobrý den, moc se omlouvám, že Vás ruším s takovým dotazem. Věřím, že toho máte denně spoustu, ale já už nevím jak dál. Vlastně ani nevím, co od tohohle čekám. Ale chodím s přítelem 4 roky a nikdy to nebylo příliš sluníčkové. Ze začátku, kdykoliv došlo k nějakému konfliktu, byl schopný se mnou 3 dny nepromluvit. To mě vždy dohánělo k šílenství. Ale pokaždé jsme se přes to přenesli, ačkoliv mě každé mlčení uvnitř velice bolelo. Nikdy se tak žádná hádka nevyřešila, pláč on se stáhl, zmizel a pak se objevil jako by nic. Naneštěstí jsem po roce společného vztahu otěhotněla a vzhledem k našemu věku jsem se rozhodla jít na potrat. Zaplatil mi půlku, ale na žádné vyšetření se mnou nikdy nešel. Já kvůli zákroku zameškávala hodně hodin školy a on nikdy nebyl schopný nepřijít kvůli mně ani o jednu hodinu tréninku. A od této chvíle jsem to vzdávala. Neviděla jsem v něm oporu, na druhou stranu jsem ho šíleně milovala. Dopadlo to tak, že jsem se k němu ze vzteku nechovala hezky. Měla jsem pocit, že jsem na vše sama (což jsem byla. Když chvíle nebyly lehké, zmizel.). Těsně před naším čtvrtým výročím jsem jela na 3 dny do Maďarska a od té doby se mi už neozval. Nepopřál mi šťastný let, nic. Nakonec jsem mu den před výročím napsala, jak to s námi tedy je a on mi odepsal, že to chce skončit. Zkazil mi tak celou dovolenou. Po příletu jsme se sešli a on mi řekl, že se mu nelíbilo, jak se k němu chovám a že poznal jinou holku, se kterou mu bylo hezky, ale k ničemu mezi nimi nedošlo. Jen mu došlo, že by se takhle měl cítit se mnou, ale jsem na něj nepříjemná a on už v tom nechce pokračovat. Bohužel jsem ho začala překecávat, ať mi dá ještě šanci, že se zlepším a budu na něj hodná. Souhlasil. Vydrželo to měsíc. Neviděla jsem absolutně žádnou snahu z jeho strany a pořád si psal s onou dívkou až mi po měsíci napsal, že mě nemiluje a chce to definitivně skončit. Souhlasila jsem. Nebyli jsme pro sebe dost dobří. Tenhle rozchod vydržel měsíc. Volali jsme si, snažili si z porozchodové bolesti vzájemně pomoct. On mi i psal, že to chce vrátit zpátky a znovu o mně bojovat. Druhý den to pak ale vždy vzal zpět až mi jednu sobotu volá s tím, že ví, že se beze mě mít dobře nikdy nebude, ale že se mi musí s něčím přiznat. O naší „pauze“ spal s jinou holkou. Nikdy mě nic víc takhle nebolelo. Byla jsem jeho první holka, on nebyl ten typ kluka, co by střídal holky. Ale stalo se a on se mi absolutně zhnusil. Nemám ráda tuhle dnešní „kulturu“, kdy spí každý s každým. Byl pro mě speciální a teď už není. Vrátili jsme se k sobě. Vím, že mě miluje. Je na mě od rozchodu fakt hodný a to je to už půl roku. Já na to ale nemůžu zapomenout. Udělal mi toho dost a já si myslím, že jsem si tolik bolesti nezasloužila. Navíc mu už teď tolik nevěřím. Máme naplánovanou budoucnost, ve všem mi vyhovuje, jen mi toho už způsobil strašně moc a já nejsem schopná mu odpustit. Vím, že s tou holkou byl, když jsme nebyli pár. Ale to potřeboval jinou holku k tomu, aby zjistil, že mě miluje? Strašně se za něj stydím a i za sebe. Neustále se s tou holkou porovnávám a závidím jí, že ona už tyhle starosti nemá a já ano. Mám strach. Ze všeho. Věřím, že jsme něco jako „spřízněné duše“ ale moje hlava ví, že takhle by se ke mně nikdo chovat neměl.
Bc. Tereza Merhoutová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
nejprve bych vám chtěla poděkovat za to, že se na nás s důvěrou obracíte v náročné životní situaci. Píšete o vašem vztahu, který trvá už pátým rokem. Už od počátku vám nevyhovoval způsob, jakým váš přítel řešil konflikty. Prožila jste si i těžkou zkušenost s potratem a měla jste pocit, že jste na to sama. Říkáte, že jste se k němu poté ze vzteku nechovala hezky. Pak jste se málem rozešli, ale vy jste přítele prosila, ať s vámi zůstává. Nebyli jste ale ani jeden spokojeni a po měsíci jste se rozešli. Během následujícího měsíce, kdy jste nebyli spolu se váš přítel vyspal s jinou dívkou. Teď jste už půl roku zase spolu a vy máte ohledně vztahu a přítele smíšené pocity. Na jednu stranu vám současné chování přítele vyhovuje, na druhou mu nevěříte a máte strach.
Věřím, že je celá situace pro vás hodně náročná. Nějaké potíže trvaly celý vztah, a navíc zhruba posledních šest měsíců vás trápí, že se váš přítel vyspal s jinou dívkou, když jste měli pauzu. Je jasné, že se s tím trápíte už dlouho, to musí být únavné.
Z dřívějšího chování vašeho přítele občas cítím takové protichůdné signály (psal, že to chce vrátit zpátky a pak to odvolával). Tohle zažívat pro vás muselo být matoucí. Zmiňujete, že se vám nelíbí, že přítel potřeboval jinou holku na to, aby si uvědomil, že vás miluje. Působí to na mě, že se cítíte zrazená, že něco, co jste dříve sdíleli jen spolu a bylo pro vás speciální, přítel sdílel s někým jiným. To je pochopitelné. Celá situace je komplikovaná a moc bych vás chtěla ocenit za to, že se jí snažíte řešit a že o tom, co se ve vás odehrává, mluvíte.
Ke konci vaší zprávy píšete o tom, že se vám přítel zhnusil a že nejste schopná zapomenout a odpustit mu. Zároveň říkáte, že vám ve všem vyhovuje, že se teď ve vztahu snaží a že víte, že vás miluje. Musí být těžké být ve vztahu s někým, komu nevěříte a zároveň vám přijde, že jste spřízněné duše. Takové množství protichůdných pocitů a informací vám v tom musí dělat pořádný zmatek.
Z vaší zprávy mám pocit, že momentálně nejste ve vztahu šťastná. Píšete o tom, že máte společně naplánovanou budoucnost. Říkám si, že by bylo dobré zjistit, jestli dokáže být ve vztahu šťastná, než se rozhodnete, že s přítelem budete mít společnou budoucnost. Je na vás si rozmyslet, jestli příteli někdy budete moci znovu důvěřovat a přenést se přes vaši minulost. Takové věci se těžko rozhodují. Pokud máte možnost, určitě bych vás ráda podpořila v tom probrat to s nějakou kamarádkou nebo s někým z rodiny, komu se můžete svěřit.
Pokud byste ráda ve vztahu s přítelem pokračovala, bylo by dobré nějak pracovat s těmi pocity, které teď máte, abyste pak mohla být ve vztahu šťastná a spokojená. Určitě by bylo dobré mluvit o těchto věcech s vaším přítelem. Další dobrá možnost je zkusit společně párové poradenství nebo párovou terapii. Bylo by to pro vás jako pár místo, kde byste si o tom mohli popovídat v bezpečném prostoru a měli byste u toho průvodce v podobě terapeuta. Párová nebo individuální terapie by vám mohla pomoci i v případě, že byste se nedokázala sama rozhodnout, jestli dokážete příteli odpustit a ve vztahu se pohnout nějakým způsobem dál. Terapeuta můžete hledat podle místa vašeho bydliště na:
https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/.
Pokud by vám vyhovovala párová terapie online, můžete hledat zde: https://hedepy.cz/parova-terapie/.
Další informace o párové terapii můžete najít tady: https://www.terapie.cz/blog/parova-terapie-kdy-muze-pomoci-a-co-od-ni-cekat.
Vaše situace je komplikovaná a věřím, že je pro vás náročné se zorientovat v tom, co cítíte, co si přejete a co byste měla dělat. Přeji vám, abyste brzy situaci vyřešila k vaší spokojenosti a byla šťastná. Držím palce do vašich budoucích kroků, které snad povedou ke zlepšení situace.
Bc. Tereza Merhoutová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
