Jan
Zdravím, prosím o radu nebo pomoc.
Jsem samotářský, málomluvný, uzavřený a bohužel stydlivý člověk. Jsem prakticky bez kamarádů a stýkám se jen s několika kolegy v práci a s členy rodiny. Jsem svobodný.
Vím, že takový jsem vždycky býval (samotářský, málomluvný, uzavřený a stydlivý), a byl jsem s tím vším smířený. I když to žádná hitparáda nebyla, žil jsem si ve své bublině a byl jsem relativně spokojený.
Asi před rokem jsem si začal všímat, že pro své okolí, nejsem takový podivín, kterého ve městě nebo v práci skoro nikdo nezná a nikoho nezajímá.
Někteří lidé mi přestali odpovídat na pozdrav, jak v práci nebo ve městě. Zaslechl jsem jak se bavili o mě ve smyslu to je debil, že jsem výkvět společnosti nebo se mi posmívaly. Když jsem si toho před rokem všiml, dostal jsem z toho strašný strach. Že když mě takhle pomlouvají, že mě soudí, že mnou opovrhují. Nikomu z nich jsem nic neudělal.
Nevěděl jsem jak z toho ven nebo co s tím udělat. Myslel jsem, že to časem pomine, ale ten strach se jen prohluboval. Je mi teď strašně nepříjemné chodit mezi lidi. Takže jsem vlastně pořád doma, skoro nikam nechodím. Celé se to scvrklo na dojetí do práce, odpracovat co musím a pak nejkratší cestou domů. Chodit do práce a mezi lidi je pro mě stále horší a horší. V práci si už toho asi všimli a ve městě kde bydlím asi taky.
Vím, že to co tady píšu je strašná malichernost, ale vůbec jsem se přes to nedokázal přenést nebo s tím něco udělat. Strašně mě trápí myšlenky, co budu dělat v budoucnu, jak budu něco zařizovat třeba na úřadu, když budu něco někde potřebovat.
Venku se vyhýbám očnímu kontaktu, protože mi je krajně nepříjemný. V práci jsem kolikrát jako mátoha. Mám tam úzkostné myšlenky, kterých se nemohu zbavit, takže jsem nerozhodný, roztěkaný, pořád dělám chyby. Mám stažený žaludek, knedlík v krku, že mi dělá problémy kolikrát vůbec promluvit. Ještě bude odcházet kolega, který mi dost v práci pomáhal, takže více stresu, více pozornosti na moji osobu. Už pár měsíců sháním nějakou jinou, ale zatím bezvýsledně.
Už zhruba rok se potýkám asi s depresí?, špatnou náladou, úzkostí, negativní myšlenkami. Jsem nesoustředěný, nerozhodný, bez sebevědomí, někdy bez zájmu o cokoli, zapomínám. Nemám skoro z ničeho radost. Hlavně ráno to je nejhorší. Myslím že jsem se dostal do bodu, kde jsem nikdy před tím nebyl a mám pocit že jsem v pasti.
Zkouším na webu online program Žlutá Sova, Život bez deprese. Nějaká dechová cvičení na odvedení pozornosti, na uklidnění od stresu, ale zlepšení jsem si zatím nevšiml. Uvažoval jsem o terapeutovi, ale vždy to ztroskotá na tom, že bych musel jít za cizím člověkem a říci mu o tomto malicherném, nesmyslném problému. Strašně se za to stydím.
Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den,
moc vás zdravím a myslím si, že napsat žádost o radu do poradny je skvělý krok. Mám fantazii, že se tak už nemusíte cítit úplně sám na to co prožíváte a také, že jste udělal krok jak si pomoci z pasti o které píšete.
Věřím, že to co prožíváte není vůbec snadné. Naopak na mě působíte statečně. Navzdory nedospělého jednání druhých vůči vám, stále fungujete i když se fungování zúžilo na cestu do práce a domů. I tak. Úzkostné myšlenky, svíráni apod. přece jen berou energii a vy je asi svým způsobem umíte nějak zvládnout. Ale vůbec tím nezlehčuji vaši situaci, máte můj obdiv.
Co se týká jednání lidí, myslím, že problém je na jejich straně ať už jakýkoli. A pokud se tak chová někdo v práci je to až na konfrontaci a oznámení vedení. Nikdo se nesmí dotýkat vašich základních práv a svobod.
Troufám si myslet, že vy dokážete vnímat a chápat ostatní. Ať už je někdo měně komunikativní, někdo více. Jsem vždy ráda když takové lidi poznám. Myslím, že jste určitě mnohem dál než lidé, které jste potkal /myslím ty, co se k vám nechovali slušně/.
Zaujalo mě, že jste psal, že jste byl se sebou smířený, dále že máte blízkého kolegu v práci, pár kamarádů a ty nejbližší. Jsem zvědavá jakým se váš život stává s nimi.
Zřejmě někteří z nich patřili mezi ty, které jste musel oslovit, nebo oni vás i když jste se neznali. Bylo to nové, poprvé a vy jste to asi nějak ustál…
Nemohu se vás zde ptát jak jste to udělal smířit se sám se svými některými vlastnostmi? Nemáme proto prostor, škoda. Mohlo by být inspirující.
Tak jako komunikování s jinými (viz. výše) bylo poprvé a nějak jste to dokázal se s nimi sblížit ještě více, tak si umím představit, že to poprvé může jít i s psychologem. Je dobré vědět, že tito lidé nesoudí, nehodnotí, nevnímají vaše starosti jako maličkosti. Některé z nich jde oslovit i přes email, nebo elektronickým přihlášením na schůzku, kde můžete také napsat, že se nového kontaktu obáváte. Myslím, že na to dokáží zareagovat citlivě, s povzbuzením, nápadem jak na to abyste se sešli. Doprovodit vás může i někdo blízký. A mají zkušenost, že více lidí se obává toho stejného co vy.
Je prima, že spolu můžete pracovat právě na úzkostných myšlenkách / např. jak intenzivní jsou, jestli to co říkájí, není možné vidět i z jinéhu úhlu pohledu, jestli říkájí vždy pravdu apod. A různými dalšími způsoby lze pracovat s myšlenkami, ale i s prožitky těla, stažením žaludku a dalším. Také se strachem. Myslím, že ve Žluté Sově jsou nějaké takové techniky, myšlenky, nápady?…Avšak s psychologem, psychoterapeutem na to budete dva a možná časem zjistíte koho je možné přizvat ještě na pomoc, někoho blízkého, kamaráda…Pouze toho koho vy budete chtít a budete se v tom cítit bezpečně. Nebo nikoho přizvat nemusíte. Jsou různé způsoby spolupráce. Možná při spolupráci s psychologem se váš okruh toho co děláte a jak to prožíváte zase rozšíří k dobrému…Pak bych vás třeba slyšela mluvit nebo psát o věcech co vás těší, máte rád, o relaxu…
Třeba s psychologem zvážíte i návštěvu psychiatra. Která se může zdát více lidem nepříjemná. Mohou se jí obávat. Zároveň více lidem pomohla. Stejně jako psychoterapie. Zmiňuji jen z důvodu, že existuje více cest, kudy se dá jít a někdy současně.
Na závěř chci říct, že vím o lidech, které trápily podobné problémy jako vás. A nejen s terapeutem je dokázali zvládnout. Staly se pro ně méně tíživé, nebo skoro zmizely. Lidé je dostaly více pod svoji kontrolu. Začali se vymezovat i k nepříjemnému jednání ze strany druhých.
Kontakty na psychology, psychoterapeuty, můžete získat na stránkách známého lékaře. Někomu tam pomáhájí reference na konkrétní terapeuty apod.
Kdykoli se na nás můžete znovu obrátit!
Přeji vám krásný advent a držím pěsti!
Michaela Klímová
Jan
Zdravím, prosím o radu nebo pomoc.
Jsem samotářský, málomluvný, uzavřený a bohužel stydlivý člověk. Jsem prakticky bez kamarádů a stýkám se jen s několika kolegy v práci a s členy rodiny. Jsem svobodný.
Vím, že takový jsem vždycky býval (samotářský, málomluvný, uzavřený a stydlivý), a byl jsem s tím vším smířený. I když to žádná hitparáda nebyla, žil jsem si ve své bublině a byl jsem relativně spokojený.
Asi před rokem jsem si začal všímat, že pro své okolí, nejsem takový podivín, kterého ve městě nebo v práci skoro nikdo nezná a nikoho nezajímá.
Někteří lidé mi přestali odpovídat na pozdrav, jak v práci nebo ve městě. Zaslechl jsem jak se bavili o mě ve smyslu to je debil, že jsem výkvět společnosti nebo se mi posmívaly. Když jsem si toho před rokem všiml, dostal jsem z toho strašný strach. Že když mě takhle pomlouvají, že mě soudí, že mnou opovrhují. Nikomu z nich jsem nic neudělal.
Nevěděl jsem jak z toho ven nebo co s tím udělat. Myslel jsem, že to časem pomine, ale ten strach se jen prohluboval. Je mi teď strašně nepříjemné chodit mezi lidi. Takže jsem vlastně pořád doma, skoro nikam nechodím. Celé se to scvrklo na dojetí do práce, odpracovat co musím a pak nejkratší cestou domů. Chodit do práce a mezi lidi je pro mě stále horší a horší. V práci si už toho asi všimli a ve městě kde bydlím asi taky.
Vím, že to co tady píšu je strašná malichernost, ale vůbec jsem se přes to nedokázal přenést nebo s tím něco udělat. Strašně mě trápí myšlenky, co budu dělat v budoucnu, jak budu něco zařizovat třeba na úřadu, když budu něco někde potřebovat.
Venku se vyhýbám očnímu kontaktu, protože mi je krajně nepříjemný. V práci jsem kolikrát jako mátoha. Mám tam úzkostné myšlenky, kterých se nemohu zbavit, takže jsem nerozhodný, roztěkaný, pořád dělám chyby. Mám stažený žaludek, knedlík v krku, že mi dělá problémy kolikrát vůbec promluvit. Ještě bude odcházet kolega, který mi dost v práci pomáhal, takže více stresu, více pozornosti na moji osobu. Už pár měsíců sháním nějakou jinou, ale zatím bezvýsledně.
Už zhruba rok se potýkám asi s depresí?, špatnou náladou, úzkostí, negativní myšlenkami. Jsem nesoustředěný, nerozhodný, bez sebevědomí, někdy bez zájmu o cokoli, zapomínám. Nemám skoro z ničeho radost. Hlavně ráno to je nejhorší. Myslím že jsem se dostal do bodu, kde jsem nikdy před tím nebyl a mám pocit že jsem v pasti.
Zkouším na webu online program Žlutá Sova, Život bez deprese. Nějaká dechová cvičení na odvedení pozornosti, na uklidnění od stresu, ale zlepšení jsem si zatím nevšiml. Uvažoval jsem o terapeutovi, ale vždy to ztroskotá na tom, že bych musel jít za cizím člověkem a říci mu o tomto malicherném, nesmyslném problému. Strašně se za to stydím.
Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den,
moc vás zdravím a myslím si, že napsat žádost o radu do poradny je skvělý krok. Mám fantazii, že se tak už nemusíte cítit úplně sám na to co prožíváte a také, že jste udělal krok jak si pomoci z pasti o které píšete.
Věřím, že to co prožíváte není vůbec snadné. Naopak na mě působíte statečně. Navzdory nedospělého jednání druhých vůči vám, stále fungujete i když se fungování zúžilo na cestu do práce a domů. I tak. Úzkostné myšlenky, svíráni apod. přece jen berou energii a vy je asi svým způsobem umíte nějak zvládnout. Ale vůbec tím nezlehčuji vaši situaci, máte můj obdiv.
Co se týká jednání lidí, myslím, že problém je na jejich straně ať už jakýkoli. A pokud se tak chová někdo v práci je to až na konfrontaci a oznámení vedení. Nikdo se nesmí dotýkat vašich základních práv a svobod.
Troufám si myslet, že vy dokážete vnímat a chápat ostatní. Ať už je někdo měně komunikativní, někdo více. Jsem vždy ráda když takové lidi poznám. Myslím, že jste určitě mnohem dál než lidé, které jste potkal /myslím ty, co se k vám nechovali slušně/.
Zaujalo mě, že jste psal, že jste byl se sebou smířený, dále že máte blízkého kolegu v práci, pár kamarádů a ty nejbližší. Jsem zvědavá jakým se váš život stává s nimi.
Zřejmě někteří z nich patřili mezi ty, které jste musel oslovit, nebo oni vás i když jste se neznali. Bylo to nové, poprvé a vy jste to asi nějak ustál…
Nemohu se vás zde ptát jak jste to udělal smířit se sám se svými některými vlastnostmi? Nemáme proto prostor, škoda. Mohlo by být inspirující.
Tak jako komunikování s jinými (viz. výše) bylo poprvé a nějak jste to dokázal se s nimi sblížit ještě více, tak si umím představit, že to poprvé může jít i s psychologem. Je dobré vědět, že tito lidé nesoudí, nehodnotí, nevnímají vaše starosti jako maličkosti. Některé z nich jde oslovit i přes email, nebo elektronickým přihlášením na schůzku, kde můžete také napsat, že se nového kontaktu obáváte. Myslím, že na to dokáží zareagovat citlivě, s povzbuzením, nápadem jak na to abyste se sešli. Doprovodit vás může i někdo blízký. A mají zkušenost, že více lidí se obává toho stejného co vy.
Je prima, že spolu můžete pracovat právě na úzkostných myšlenkách / např. jak intenzivní jsou, jestli to co říkájí, není možné vidět i z jinéhu úhlu pohledu, jestli říkájí vždy pravdu apod. A různými dalšími způsoby lze pracovat s myšlenkami, ale i s prožitky těla, stažením žaludku a dalším. Také se strachem. Myslím, že ve Žluté Sově jsou nějaké takové techniky, myšlenky, nápady?…Avšak s psychologem, psychoterapeutem na to budete dva a možná časem zjistíte koho je možné přizvat ještě na pomoc, někoho blízkého, kamaráda…Pouze toho koho vy budete chtít a budete se v tom cítit bezpečně. Nebo nikoho přizvat nemusíte. Jsou různé způsoby spolupráce. Možná při spolupráci s psychologem se váš okruh toho co děláte a jak to prožíváte zase rozšíří k dobrému…Pak bych vás třeba slyšela mluvit nebo psát o věcech co vás těší, máte rád, o relaxu…
Třeba s psychologem zvážíte i návštěvu psychiatra. Která se může zdát více lidem nepříjemná. Mohou se jí obávat. Zároveň více lidem pomohla. Stejně jako psychoterapie. Zmiňuji jen z důvodu, že existuje více cest, kudy se dá jít a někdy současně.
Na závěř chci říct, že vím o lidech, které trápily podobné problémy jako vás. A nejen s terapeutem je dokázali zvládnout. Staly se pro ně méně tíživé, nebo skoro zmizely. Lidé je dostaly více pod svoji kontrolu. Začali se vymezovat i k nepříjemnému jednání ze strany druhých.
Kontakty na psychology, psychoterapeuty, můžete získat na stránkách známého lékaře. Někomu tam pomáhájí reference na konkrétní terapeuty apod.
Kdykoli se na nás můžete znovu obrátit!
Přeji vám krásný advent a držím pěsti!
Michaela Klímová
