Roman
Dobrý den,
potřeboval bych poradit co mám dělat, mam přítelkyni která měla psychicky náročné dětství, byl týrána a sexuálně zneužívána, s čímž se jí přeneslo do života spousta psychických poruch a problému, posledních pár dní na ní v průběhu dne doléhají depresivní stavy při kterých krátce usne, častokrát se budí leknutím, trpí nočními můrami, když má tyto stavy při kterých je mimo, tak nekomunikuje, jen brečí a častokrát usne, po tom co se probudí si matně vzpomíná až skoro nepamatuje co se dělo, a kolikrát má halucinace sluchové i vidiny, má dvojče kterému vypukla v mladém věku schizofrenie, potřebuju jí nějak dostat do psychiatrické péče, aby se nechala zkontrolovat ale má strach z doktorů a nevím jak toho docílit…
Bc. Martin Žáček, student psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Romane, Vaše partnerka má ve Vás oporu, to je dobrý první krok. Zkuste spolu situaci ve vhodné chvíli probrat, můžete vyslovit svůj názor, že bez odborné pomoci
to nepůjde, že chápete, že je plná strachu – můžete zkusit udělat společný plán, jak strach překonat. Pokud se Vaše partnerka rozhodne navštívit odborníka, pak doporučuji
zdravotníka – lékaře anebo klinického psychologa, který jednak posoudí její zdravotní stav, jednak může navrhnout dle mého názoru nejspíše psychoterapii. Při akutních problémech se můžete obrátit na některé z krizových center, pokud je v dosahu. Je taky nutné říci, že odborná ambulantní pomoc je v post-covidové době v mnoha regionech méně dostupná, odborníci jsou přetíženi, tak s případnou přípravou návštěvy na jedné straně nemusíte spěchat, na druhé straně ji chystejte s předstihem, než se na Vaši přítelkyni dostane řada. Zdravotní stav Vámi popisovaný však podle mého názoru lze pokládat za vhodný pro případnou (psychoterapeutickou) léčbu.
Existuje adresář psychoterapeutů www.psychoterapeuti.cz, můžete se rovněž obrátit s dotazem na místní pobočku Asociace klinických psychologů – cest k odborníkovi je jistě i více, jmenuji jen ty prověřené.
S pozdravem Petr Junek, klinický psycholog.
Dobrý den Romane,
V první řadě Vám chci vyjádřit podporu v tom, co děláte. Je dobře, že jste se současnou situací svěřil, a nejste na to sám.
Teď už k Vašim potížím. Problémy způsobené traumatickým dětstvím, které Vaše přítelkyně prožila, jsou často náročné a člověka doprovázejí ještě dlouhou dobu. Jistě je na místě snaha pro přítelkyni sehnat psychiatrickou či psychologickou pomoc. Halucinace už jsou relativně vážné, a pokud jimi skutečně trpí, tak je třeba pomoc vyhledat co nejrychleji.
Do určité míry je pochopitelné, že přítelkyně může mít z lékařů, psychiatrů a dalších pracovníků strach, či k nim cítit nedůvěru. Nevím, zda už přítelkyně byla v nějaké psychiatrické péči, ale možná byla, a ta zkušenost pro ni také nemusela být nejpříjemnější. Ve Vaší situaci může být složité postupovat a pomáhat člověku, který o pomoc nestojí. Na Vašem místě bych jednoduše zkusil komunikovat co nejupřímněji. Přirozeně můžete mít o přítelkyni strach, a to bych se jí snažil vysvětlit. Také bych se snažil zdůraznit, že smyslem pomoci je zlepšit její život, ačkoliv to tak někdy nemusí na první pohled vypadat. Například operace může být někdy nepříjemná a bolestivá, ale jejím cílem je odstranit nebo zmírnit potíže, a to samé platí i v psychiatrii. Můžete spolu zkusit probrat, co jí brání vyhledat pomoc, zeptat se, jestli je něco, co jako její přítel můžete udělat, abyste jí vyhledání pomoci usnadnil a zkusit se domluvit alespoň na nějakých podmínkách, za kterých by pro přítelkyni bylo přijatelné vyhledat pomoc. Další možnost je zatím se neobracet přímo na psychiatra, ale zkusit zavolat na krizovou linku, napsat na chat, nebo se obrátit na poradnu. Tento první krok by pro přítelkyni mohl být jednodušší a získala by další pohled na věc (ačkoliv to samo o sobě nestačí, je to jen mezikrok k vyhledání reálné pomoci). Na konci odpovědi Vám pošlu odkazy na ověřené psychology a psychiatry, kam se případně můžete obrátit. Zároveň můžete do blízké psychiatrické léčebny, nebo na krizovou linku, zavolat Vy, a poradit se, co dělat, pokud by se situace ještě zhoršila nebo byste už nevěděl, co si počít.
Nakonec Vám chci oběma popřát pevné nervy. Vaše situace není vůbec jednoduchá, ale jste pro přítelkyni jistě velkou oporou. Zkuste to vydržet i dále, ačkoliv je mi jasné, že to může být hodně těžké i pro Vás. Nebojte se o svých pocitech mluvit a říct si o pomoc, kdybyste jí potřeboval, a myslete i na sebe a svoji duševní pohodu.
S pozdravem,
Bc. Martin Žáček, student psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Roman
Dobrý den,
potřeboval bych poradit co mám dělat, mam přítelkyni která měla psychicky náročné dětství, byl týrána a sexuálně zneužívána, s čímž se jí přeneslo do života spousta psychických poruch a problému, posledních pár dní na ní v průběhu dne doléhají depresivní stavy při kterých krátce usne, častokrát se budí leknutím, trpí nočními můrami, když má tyto stavy při kterých je mimo, tak nekomunikuje, jen brečí a častokrát usne, po tom co se probudí si matně vzpomíná až skoro nepamatuje co se dělo, a kolikrát má halucinace sluchové i vidiny, má dvojče kterému vypukla v mladém věku schizofrenie, potřebuju jí nějak dostat do psychiatrické péče, aby se nechala zkontrolovat ale má strach z doktorů a nevím jak toho docílit…
Bc. Martin Žáček, student psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Romane, Vaše partnerka má ve Vás oporu, to je dobrý první krok. Zkuste spolu situaci ve vhodné chvíli probrat, můžete vyslovit svůj názor, že bez odborné pomoci
to nepůjde, že chápete, že je plná strachu – můžete zkusit udělat společný plán, jak strach překonat. Pokud se Vaše partnerka rozhodne navštívit odborníka, pak doporučuji
zdravotníka – lékaře anebo klinického psychologa, který jednak posoudí její zdravotní stav, jednak může navrhnout dle mého názoru nejspíše psychoterapii. Při akutních problémech se můžete obrátit na některé z krizových center, pokud je v dosahu. Je taky nutné říci, že odborná ambulantní pomoc je v post-covidové době v mnoha regionech méně dostupná, odborníci jsou přetíženi, tak s případnou přípravou návštěvy na jedné straně nemusíte spěchat, na druhé straně ji chystejte s předstihem, než se na Vaši přítelkyni dostane řada. Zdravotní stav Vámi popisovaný však podle mého názoru lze pokládat za vhodný pro případnou (psychoterapeutickou) léčbu.
Existuje adresář psychoterapeutů www.psychoterapeuti.cz, můžete se rovněž obrátit s dotazem na místní pobočku Asociace klinických psychologů – cest k odborníkovi je jistě i více, jmenuji jen ty prověřené.
S pozdravem Petr Junek, klinický psycholog.
Dobrý den Romane,
V první řadě Vám chci vyjádřit podporu v tom, co děláte. Je dobře, že jste se současnou situací svěřil, a nejste na to sám.
Teď už k Vašim potížím. Problémy způsobené traumatickým dětstvím, které Vaše přítelkyně prožila, jsou často náročné a člověka doprovázejí ještě dlouhou dobu. Jistě je na místě snaha pro přítelkyni sehnat psychiatrickou či psychologickou pomoc. Halucinace už jsou relativně vážné, a pokud jimi skutečně trpí, tak je třeba pomoc vyhledat co nejrychleji.
Do určité míry je pochopitelné, že přítelkyně může mít z lékařů, psychiatrů a dalších pracovníků strach, či k nim cítit nedůvěru. Nevím, zda už přítelkyně byla v nějaké psychiatrické péči, ale možná byla, a ta zkušenost pro ni také nemusela být nejpříjemnější. Ve Vaší situaci může být složité postupovat a pomáhat člověku, který o pomoc nestojí. Na Vašem místě bych jednoduše zkusil komunikovat co nejupřímněji. Přirozeně můžete mít o přítelkyni strach, a to bych se jí snažil vysvětlit. Také bych se snažil zdůraznit, že smyslem pomoci je zlepšit její život, ačkoliv to tak někdy nemusí na první pohled vypadat. Například operace může být někdy nepříjemná a bolestivá, ale jejím cílem je odstranit nebo zmírnit potíže, a to samé platí i v psychiatrii. Můžete spolu zkusit probrat, co jí brání vyhledat pomoc, zeptat se, jestli je něco, co jako její přítel můžete udělat, abyste jí vyhledání pomoci usnadnil a zkusit se domluvit alespoň na nějakých podmínkách, za kterých by pro přítelkyni bylo přijatelné vyhledat pomoc. Další možnost je zatím se neobracet přímo na psychiatra, ale zkusit zavolat na krizovou linku, napsat na chat, nebo se obrátit na poradnu. Tento první krok by pro přítelkyni mohl být jednodušší a získala by další pohled na věc (ačkoliv to samo o sobě nestačí, je to jen mezikrok k vyhledání reálné pomoci). Na konci odpovědi Vám pošlu odkazy na ověřené psychology a psychiatry, kam se případně můžete obrátit. Zároveň můžete do blízké psychiatrické léčebny, nebo na krizovou linku, zavolat Vy, a poradit se, co dělat, pokud by se situace ještě zhoršila nebo byste už nevěděl, co si počít.
Nakonec Vám chci oběma popřát pevné nervy. Vaše situace není vůbec jednoduchá, ale jste pro přítelkyni jistě velkou oporou. Zkuste to vydržet i dále, ačkoliv je mi jasné, že to může být hodně těžké i pro Vás. Nebojte se o svých pocitech mluvit a říct si o pomoc, kdybyste jí potřeboval, a myslete i na sebe a svoji duševní pohodu.
S pozdravem,
Bc. Martin Žáček, student psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
