Tomáš
Dobrý den.
Vlastně nevím, proč tohle píšu. Asi to ze sebe potřebuju dostat, tak se omlouvám, že Vás obtěžuju a vylévám si srdíčko. Poslední dobou je všechno takový divný. Nikdy jsem reálně nepřemýšlel nad sebevraždou v tom kontextu, že bych to konkrétně plánoval (termín a tak), ale poslední dobou přibývá sebevražedných myšlenek. Zaprvý to jsou takový úplně spontánní, že třeba ráno mi zvoní budík, šátrám po mobilu, ale místo toho nahmatám nůžky a úplně z ničeho nic mi hlavou projede, že bych se mohl podřezat (pak mi hlavou projede takový pobavení jako „co to zase vymýšlíš“). Pak samozřejmě takový to, že to nemá cenu, jen ostatním ubližuju atd a nejlepší by to bylo ukončit. A nakonec, že mě uklidňují brutální myšlenky spojený se mnou. Třeba zavřu oči a vidím, jak do mě někdo kope nebo bodá a je to hrozně uklidňující, nebo si upletu jen tak smyčku a taky mi to přináší klid. Nejspíš to vypadá, že si vymýšlím, zní to absurdně, ale je to tak. Asi zvlášť absurdní to je v tom kontextu mého úžasného života. Odmaturoval jsem, jsem přijatej na vejšku, mám kupu dobrejch kamarádů atd. A ještě paradoxnější je, že mám poslední dobou dobrou náladu. Mám nasazený zoloft už asi 4 měsíce a všiml jsem si, že jsem se začal víc bavit s lidma. Třeba příjdu za někým z rodiny a jen tak z ničeho nic se s nimi začnu bavit, což je neobvyklý, protože dřív bych spíš ležel v pokoji a koukal do stropu. Asi jedinou negativní věcí je romantickej život. Dva měsíce zpátky jsem pozval kamarádku na rande, odmítla. Po maturitě za mnou ale přišla a řekla, že jí je blbý, jak k tomu tehdy přistupovala, že to je na základě nějaký špatný zkušenosti s jiným klukem a že bysme to mohli zkusit. Šli jsme se projít a já jí řekl, že to ode mně tehdy bylo nefér, protože mám nějaký psychický problémy a bylo by sobecký jí do toho zatahovat. Chodim na psychiatrii, mám zoloft a snad bych mohl začít i psychoterapii. Vlastně jsem jenom zmatenej tím, že mám úžasný život a dokonce se mi zlepšila nálada, ale když jsem sám, cejtim se neuvěřitelně prázdně (smutně se už taky cejtim málokdy, je to jen prázdnota, nevim jak to popsat) Neberte si to osobně, ale asi od vaší odpovědi nic nečekám (jen že mi napíšete, že to mám říct blízkým, urychlit to čekání na terapii atd). Jen jsem to chtěl sdělit někomu živýmu a ne jen papíru. Moc se omlouvám, že jsem Vás takto využil a hlavně se tím prosím netrapte, je to moje starost, i když zneužívám toho, kde pracujete a tahám vás do toho.
Dobrý den,
i přesto, že přesně nevíte, z jakého důvodu jste se na nás obrátil, jsem ráda, že jste tak učinil.
Pozorně jsem si přečetla, s čím jste se nám svěřil, a vážím si toho, že jste měl důvěru (a možná i odvahu) napsat. Nemyslím si, že je cokoliv z Vašich slov absurdní. Podle mého názoru může každý člověk prožívat, vnímat, přemýšlet o věcech zcela odlišným způsobem oproti druhým. Věřím, že do určité míry ani nejde pocity a myšlenky ovlivnit – někdy prostě přichází samy od sebe…nečekaně…nekontrolovatelně… ale stejně tak může někdo prožívat věci podobně jako Vy, jen s nepatrnými odchylkami.
Říkám si, že není důležité mít jasný důvod k tomu, aby se člověk obrátil na někoho, kdo by mu mohl případně pomoci, ale důležité je, že existují místa, kam je možné se obrátit, kde se můžeme svěřit…vylít si srdíčko, jak píšete.
Z Vašich slov je mi smutno. Vnímám, že jste nešťastný z toho, jaký paradox teď prožíváte. Je pochopitelné, že jste z toho zmatený, nerozumíte tomu… Na jednu stranu žijete spokojeným životem – udělal jste maturitu, jste přijatý na vysokou školu…máte kolem sebe spoustu kamarádů, lidi, se kterými se dokážete bavit (i když tomu tak vždy nebylo). Máte v poslední době i dobru náladu. Na druhou stranu, když jste sám, tak cítíte obrovskou prázdnotu a promítají se Vám zvláštní (až brutální) představy a myšlenky na sebevraždu.
Docházíte k psychiatrovi a berete už nějakou dobu Zoloft. Možná se Vám právě díky tomuto léku ulevilo, v něčem se stav zlepšil, ale zároveň se Vám mohlo i přitížit. Nejsem psychiatr, ale považuji za důležité, abyste se svému psychiatrovi svěřil s tím, jak Vám v poslední době je (např. jak píšete, že je všechno poslední dobou takové divné).
Možná by se úpravou medikace mohla vybalancovat nerovnováha, kterou prožíváte – jste spokojený a zároveň bojujete s nepříjemnými myšlenkami na sebevraždu a brutálními představami, jak Vám někdo ubližuje. Píšete, že Vám takové představy a myšlenky přináší i klid, to může být opravdu matoucí, znepokojující.
Nedokážu rozklíčovat, co se uvnitř Vás děje. Možná to má nějaký význam či důvod. Možná právě odtud můžete začít. Dostat se však tak hluboko k sobě vyžaduje čas a veliké úsilí – možná bude potřeba mít na této cestě průvodce, který Vás povede, podrží, když bude potřeba, nebo nabídne pohled z vnějšku. Možná by tím průvodcem mohl být právě psycholog, o kterém uvažujete. Určitě Vás k tomuto kroku nemůže nikdo nutit, ale je dobré mít takovou kartu v rukávu a vytáhnout ji, až budete připravený.
Přemýšlím nad tím, zda uvažujete o tom, co by mohl přinést konec? Jak na sebevraždu vlastně pohlížíte, Co by Vám mohla přinést? Linka důvěry je na straně života, a i když dokážeme pochopit, že někdy je situace natolik vážná, že je nesnadné najít cestu ven a věřit ve změnu k lepšímu, jsme přesvědčeni o tom, že je sebevražda opravdu až posledním řešením.
Chtěla bych ocenit, že berete ohled na druhé (máte starost, abyste nás netrápil, byl jste upřímný i ke kamarádce). Také je fajn, že docházíte k psychiatrovi a hledáte, co by Vám mohlo pomoci.
Nemusíte se trápit tím, že byste nás využil – opravdu to tak není a chtěli bychom Vám nabídnout, že tu pro Vás budeme i příště.
Moc Vám držíme palce, aby Vaše sny a představy dostaly pozitivní náboj, který Vás bude také uklidňovat a přinášet Vám radost a třeba Vám i dodá energii do dalších kroků.
Opatrujte se.
Linka důvěry STŘED
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Tomáš
Dobrý den.
Vlastně nevím, proč tohle píšu. Asi to ze sebe potřebuju dostat, tak se omlouvám, že Vás obtěžuju a vylévám si srdíčko. Poslední dobou je všechno takový divný. Nikdy jsem reálně nepřemýšlel nad sebevraždou v tom kontextu, že bych to konkrétně plánoval (termín a tak), ale poslední dobou přibývá sebevražedných myšlenek. Zaprvý to jsou takový úplně spontánní, že třeba ráno mi zvoní budík, šátrám po mobilu, ale místo toho nahmatám nůžky a úplně z ničeho nic mi hlavou projede, že bych se mohl podřezat (pak mi hlavou projede takový pobavení jako „co to zase vymýšlíš“). Pak samozřejmě takový to, že to nemá cenu, jen ostatním ubližuju atd a nejlepší by to bylo ukončit. A nakonec, že mě uklidňují brutální myšlenky spojený se mnou. Třeba zavřu oči a vidím, jak do mě někdo kope nebo bodá a je to hrozně uklidňující, nebo si upletu jen tak smyčku a taky mi to přináší klid. Nejspíš to vypadá, že si vymýšlím, zní to absurdně, ale je to tak. Asi zvlášť absurdní to je v tom kontextu mého úžasného života. Odmaturoval jsem, jsem přijatej na vejšku, mám kupu dobrejch kamarádů atd. A ještě paradoxnější je, že mám poslední dobou dobrou náladu. Mám nasazený zoloft už asi 4 měsíce a všiml jsem si, že jsem se začal víc bavit s lidma. Třeba příjdu za někým z rodiny a jen tak z ničeho nic se s nimi začnu bavit, což je neobvyklý, protože dřív bych spíš ležel v pokoji a koukal do stropu. Asi jedinou negativní věcí je romantickej život. Dva měsíce zpátky jsem pozval kamarádku na rande, odmítla. Po maturitě za mnou ale přišla a řekla, že jí je blbý, jak k tomu tehdy přistupovala, že to je na základě nějaký špatný zkušenosti s jiným klukem a že bysme to mohli zkusit. Šli jsme se projít a já jí řekl, že to ode mně tehdy bylo nefér, protože mám nějaký psychický problémy a bylo by sobecký jí do toho zatahovat. Chodim na psychiatrii, mám zoloft a snad bych mohl začít i psychoterapii. Vlastně jsem jenom zmatenej tím, že mám úžasný život a dokonce se mi zlepšila nálada, ale když jsem sám, cejtim se neuvěřitelně prázdně (smutně se už taky cejtim málokdy, je to jen prázdnota, nevim jak to popsat) Neberte si to osobně, ale asi od vaší odpovědi nic nečekám (jen že mi napíšete, že to mám říct blízkým, urychlit to čekání na terapii atd). Jen jsem to chtěl sdělit někomu živýmu a ne jen papíru. Moc se omlouvám, že jsem Vás takto využil a hlavně se tím prosím netrapte, je to moje starost, i když zneužívám toho, kde pracujete a tahám vás do toho.
Dobrý den,
i přesto, že přesně nevíte, z jakého důvodu jste se na nás obrátil, jsem ráda, že jste tak učinil.
Pozorně jsem si přečetla, s čím jste se nám svěřil, a vážím si toho, že jste měl důvěru (a možná i odvahu) napsat. Nemyslím si, že je cokoliv z Vašich slov absurdní. Podle mého názoru může každý člověk prožívat, vnímat, přemýšlet o věcech zcela odlišným způsobem oproti druhým. Věřím, že do určité míry ani nejde pocity a myšlenky ovlivnit – někdy prostě přichází samy od sebe…nečekaně…nekontrolovatelně… ale stejně tak může někdo prožívat věci podobně jako Vy, jen s nepatrnými odchylkami.
Říkám si, že není důležité mít jasný důvod k tomu, aby se člověk obrátil na někoho, kdo by mu mohl případně pomoci, ale důležité je, že existují místa, kam je možné se obrátit, kde se můžeme svěřit…vylít si srdíčko, jak píšete.
Z Vašich slov je mi smutno. Vnímám, že jste nešťastný z toho, jaký paradox teď prožíváte. Je pochopitelné, že jste z toho zmatený, nerozumíte tomu… Na jednu stranu žijete spokojeným životem – udělal jste maturitu, jste přijatý na vysokou školu…máte kolem sebe spoustu kamarádů, lidi, se kterými se dokážete bavit (i když tomu tak vždy nebylo). Máte v poslední době i dobru náladu. Na druhou stranu, když jste sám, tak cítíte obrovskou prázdnotu a promítají se Vám zvláštní (až brutální) představy a myšlenky na sebevraždu.
Docházíte k psychiatrovi a berete už nějakou dobu Zoloft. Možná se Vám právě díky tomuto léku ulevilo, v něčem se stav zlepšil, ale zároveň se Vám mohlo i přitížit. Nejsem psychiatr, ale považuji za důležité, abyste se svému psychiatrovi svěřil s tím, jak Vám v poslední době je (např. jak píšete, že je všechno poslední dobou takové divné).
Možná by se úpravou medikace mohla vybalancovat nerovnováha, kterou prožíváte – jste spokojený a zároveň bojujete s nepříjemnými myšlenkami na sebevraždu a brutálními představami, jak Vám někdo ubližuje. Píšete, že Vám takové představy a myšlenky přináší i klid, to může být opravdu matoucí, znepokojující.
Nedokážu rozklíčovat, co se uvnitř Vás děje. Možná to má nějaký význam či důvod. Možná právě odtud můžete začít. Dostat se však tak hluboko k sobě vyžaduje čas a veliké úsilí – možná bude potřeba mít na této cestě průvodce, který Vás povede, podrží, když bude potřeba, nebo nabídne pohled z vnějšku. Možná by tím průvodcem mohl být právě psycholog, o kterém uvažujete. Určitě Vás k tomuto kroku nemůže nikdo nutit, ale je dobré mít takovou kartu v rukávu a vytáhnout ji, až budete připravený.
Přemýšlím nad tím, zda uvažujete o tom, co by mohl přinést konec? Jak na sebevraždu vlastně pohlížíte, Co by Vám mohla přinést? Linka důvěry je na straně života, a i když dokážeme pochopit, že někdy je situace natolik vážná, že je nesnadné najít cestu ven a věřit ve změnu k lepšímu, jsme přesvědčeni o tom, že je sebevražda opravdu až posledním řešením.
Chtěla bych ocenit, že berete ohled na druhé (máte starost, abyste nás netrápil, byl jste upřímný i ke kamarádce). Také je fajn, že docházíte k psychiatrovi a hledáte, co by Vám mohlo pomoci.
Nemusíte se trápit tím, že byste nás využil – opravdu to tak není a chtěli bychom Vám nabídnout, že tu pro Vás budeme i příště.
Moc Vám držíme palce, aby Vaše sny a představy dostaly pozitivní náboj, který Vás bude také uklidňovat a přinášet Vám radost a třeba Vám i dodá energii do dalších kroků.
Opatrujte se.
Linka důvěry STŘED
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
