Milá paní Františko,

zdravím vás a děkuji za napsání. Váš dotaz mě zaujal. Ptáte se v něm (podle mě) na pro Vás užitečné otázky. Z mé zkušenosti znám, že to, zda je lidem terapie užitečná poznávají sami na sobě. Někdy si změn všímá i okolí, např. blízcí lidé. Třeba si všimnou jiného chování apod. Vy sama byste to třeba mohla poznat na tom, zda se vnitřně cítíte jinak. Jestli problém, co řešíte, je méně tíživější, zda děláte nějaké kroky dál, nebo o své situaci jinak přemýšlíte. Někdy se mohou k terapii přizvat i další blízcí lidé (pokud vy byste to přála) co mohou svojí přítomností nějak přispět. Nebo se o nich také mluví. O přátelích, kteří jsou důležití pro posun apod. Při některých formách terapie se přizvou i ostatní kolegové, pokud klient souhlasí, a podat také svůj pohled, zase jiný, inspirativní pro vás. Někteří terapeuti používají při práci různé techniky, např. jak pracovat se strachem, myšlenkami. Někteří více rozhovorem. Některé terapie jsou více direktivnější. Věřím, že terapie je užitečná a souhlasím s vámi, že i já bych si chtěla odnášet nové podněty, inspiraci. Co mi přijde v terapii hodně významné jsou vzájemné sympatie a navázaní vztahu, kde panuje důvěra. Někteří terapeuti na prvním setkání seznámí klienta s tím jak pracují, kdy si třeba spolu vyhodnotí výsledky. Mně velmi pomáhá ptát se lidí co za mnou přicházejí, zda se bavíme užitečně. Co si konkrétně přejí. Zda jim naše spolupráce vyhovuje. Co si odnáší po každém setkání. Povzbuzuji je ke zpětné vazbě. Například přesně takové, jakou píšete nyní v dotazu. Tu bych jako terapeutka ráda slyšela a ptala bych se na ni. Nebo vás povzbudila v tom neváhat mi ji říct. (Míšo, nevím, co očekávat, necítím změnu, kam to směřujeme apod….) Zase, ale nevím, jak pracuje vaše terapeutka, možná ji pomáhá zjistit co nejvíce, chce vás pochopit, zjistit čím a jak žijete? Ale to je moje fantazie. To bychom se potřebovaly zeptat jí. Asi netuší, že vás to tíží? Že si to představujete jinak? Když se vám do toho bude chtít, budete se na to cítit. Tak bych vás ráda povzbudila říci ji to, jak se ve vaší terapii cítíte. Možná zeptat se jí, v čem jí tedy setkání přišlo zajímavé apod. Ale chápu, že do toho se vám nemusí chtít. Trochu se odvažuji přemýšlet o vašem vztahu. Jak velká důvěra tam panuje. Zda teprve vztah navazujete, poznáváte se. Co na sezeních cítíte, klid, napětí apod? Ale ono i to vše k tomu patří. Možná by vám více vyhovovalo mluvit o tom? Rozumím tomu, pokud vám terapeut nesedne i „lidsky“. Dále máte možnost změny a najít si jinou psycholožku ve svém okolí. Ještě jsem chtěla říct, že, já vnímám terapii jako spolupráci nás obou. A jsem ráda kdy máme mezi sebou jasno tedy, kdo, co, chce a jak. Ale samozřejmě po citlivém poznání se apod. Znovu se vracím k té vaší otázce, Na čem poznám, že je terapie užitečná? Na čem to poznáte? Co bude ve vašem životě jinak pokud terapie bude úspěšná? Dalo by se ptát dál, ale takto k tomu nemáme potřebný prostor. Líbí se mi, jak se nad přínosem terapie zamýšlíte a chápu i možné zklamání, když zatím necítíte posun. Přemýšlím, co byste asi potřebovala pro to, aby se vám to vaší psycholožce případně dobře říkalo, to co cítíte. Aby jste si to spolu mohly objasnit. Povědět si kam jste zatím došly a kam právě vůbec ne, jak vy popisujete. Záleží zda se vám do toho chce. Držím pěsti ať už se rozhodnete jakkoli. Znovu také můžete kontaktovat nás!

Přeji hezké dny!

Michaela Klímová