Nárok na psychiatrickou péči

Anna

Dobrý den,
obracím se na vás jako pracovnice nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Aktuálně k nám dochází nezletilá klientka . Nyní pobývá přes týden na internátu, od malička v péči psychiatrů, v dětství hospitalizace, před cca 2 měsíci vysadila léky.  Pozoruje zhoršení zdravotního stavu (úzkosti, bušení srdce, strachy, obava o vlastní zdraví). Léky by měla doma k dispozici, ale bojí se je sama sobě ordinovat. Rodiče nesouhlasí s návštěvou psychiatra, její zdravotní stav zlehčují. Klientka sama o psychiatrickou péči velmi stojí, bojí se, že je v ohrožení života. Má otázka zní, zda má klientka nárok na lékařkou péči a to i bez vědomí rodičů. Děkuji za odpověď, S pozdravem, Anna.

Dobrý den, Anno,

díky za důvěru, se kterou se obracíte na iPoradnu. Píšete o klientce, která dochází k Vám do zařízení. Přesto, že od dětství byla sledována na psychiatrii, rodiče aktuálně nesouhlasí s tím, aby nadále s psychiatrem spolupracovala a byla medikovaná. Po vysazení léků se však dívka necítí dobře. Vaše otázka je, zda i bez vědomí rodičů má dívka nárok na lékařskou péči.

Je skvělé, že k Vám dívka dochází a má tak někoho, o koho se může v  náročné situaci opřít. Zároveň pro Vás bohužel nemám jednoznačnou odpověď. Z praxe mohu sdělit, že zdravotní služba se poskytuje se souhlasem zákonného zástupce, avšak z tohoto jsou výjimky, kdy souhlasu není třeba. Jedná se např. o neodkladný akutní stav, či riziko zhoršení zdravotního stavu (což dle Vašeho popisu u dívky hrozí).

Lékař by také měl při zvažování péče vycházet z rozumové vyspělosti dospívajícího, tedy zda dospívající je již schopen sám posoudit, co je v jeho prospěch. Např. v občanském zákoníku (§31) je napsáno: „má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním, co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku“.

Napadlo mne, že souhlas by nemusel požadovat např. ani psychiatr, se kterým dívka již v minulosti spolupracovala. Možností je také předem do ordinace psychiatra zavolat a na podmínky spolupráce se informovat. Přechodnou medikaci může předepsat i obvodní lékař*ka.

Druhou věcí je skutečnost, že vyhledáním psychiatrické péče a nasazením medikace by dívka obcházela stanovisko rodičů. Je potřeba toto neopomenout, neboť samo o sobě takový fakt může být pro někoho zátěží.

Možností je také obrátit se na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v místě bydliště dívky, který díky svému mandátu má jednat ve prospěch nezletilého, a to i proti vůli rodičů. V extrémním případě by o zdravotní péči a nejlepším zájmu nezletilé mohl rozhodnout soud.

Je mi líto, že nemohu nabídnout zázračné řešení. Snad Vás tyto tipy nasměrují.

S pozdravem

Petr Válek

klinický psycholog, SPONDEA, z.ú.

 

Anna

Dobrý den,
obracím se na vás jako pracovnice nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Aktuálně k nám dochází nezletilá klientka . Nyní pobývá přes týden na internátu, od malička v péči psychiatrů, v dětství hospitalizace, před cca 2 měsíci vysadila léky.  Pozoruje zhoršení zdravotního stavu (úzkosti, bušení srdce, strachy, obava o vlastní zdraví). Léky by měla doma k dispozici, ale bojí se je sama sobě ordinovat. Rodiče nesouhlasí s návštěvou psychiatra, její zdravotní stav zlehčují. Klientka sama o psychiatrickou péči velmi stojí, bojí se, že je v ohrožení života. Má otázka zní, zda má klientka nárok na lékařkou péči a to i bez vědomí rodičů. Děkuji za odpověď, S pozdravem, Anna.

Dobrý den, Anno,

díky za důvěru, se kterou se obracíte na iPoradnu. Píšete o klientce, která dochází k Vám do zařízení. Přesto, že od dětství byla sledována na psychiatrii, rodiče aktuálně nesouhlasí s tím, aby nadále s psychiatrem spolupracovala a byla medikovaná. Po vysazení léků se však dívka necítí dobře. Vaše otázka je, zda i bez vědomí rodičů má dívka nárok na lékařskou péči.

Je skvělé, že k Vám dívka dochází a má tak někoho, o koho se může v  náročné situaci opřít. Zároveň pro Vás bohužel nemám jednoznačnou odpověď. Z praxe mohu sdělit, že zdravotní služba se poskytuje se souhlasem zákonného zástupce, avšak z tohoto jsou výjimky, kdy souhlasu není třeba. Jedná se např. o neodkladný akutní stav, či riziko zhoršení zdravotního stavu (což dle Vašeho popisu u dívky hrozí).

Lékař by také měl při zvažování péče vycházet z rozumové vyspělosti dospívajícího, tedy zda dospívající je již schopen sám posoudit, co je v jeho prospěch. Např. v občanském zákoníku (§31) je napsáno: „má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním, co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku“.

Napadlo mne, že souhlas by nemusel požadovat např. ani psychiatr, se kterým dívka již v minulosti spolupracovala. Možností je také předem do ordinace psychiatra zavolat a na podmínky spolupráce se informovat. Přechodnou medikaci může předepsat i obvodní lékař*ka.

Druhou věcí je skutečnost, že vyhledáním psychiatrické péče a nasazením medikace by dívka obcházela stanovisko rodičů. Je potřeba toto neopomenout, neboť samo o sobě takový fakt může být pro někoho zátěží.

Možností je také obrátit se na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v místě bydliště dívky, který díky svému mandátu má jednat ve prospěch nezletilého, a to i proti vůli rodičů. V extrémním případě by o zdravotní péči a nejlepším zájmu nezletilé mohl rozhodnout soud.

Je mi líto, že nemohu nabídnout zázračné řešení. Snad Vás tyto tipy nasměrují.

S pozdravem

Petr Válek

klinický psycholog, SPONDEA, z.ú.