Bedřich
Dobry den,
mam problem v mluveni s holkama, specialne s moji nejlepsi kamaradkou a potreboval bych to zacit resit, protoze me to nici a ublizuju si kvuli tomu, s tou kamaradkou se znam asi 6 mesicu od nastupu na stredno skolu.
Pisu si s ni kazdy den kolem 5ti hodin denne, ale v realite si s ni nedokazu bavit, ikdyz bych strasne moc chtel a ona taky.
Nevim jestli mam nejaky traumaticky zazitek nebo neco podobneho, co mi v te komunikaci brani. Ikdyz mi pomaha tim, ze se se mnou snazi navazat kontakt tak ja ho nedokazu zpracovat, protoze se bojim.
Dela si mi strasne blbe, prijde mi ze se kazdou chvili pozvracim nebo omdlim. Potreboval bych s tim nejak pomoc, protoze nas to oba stresne zzira. Vsechno me to strsne mrzi. Ikdyz se mi snazi pomoct tak ja to psychicky nedokazu. Nejlepe bych s tim chtel udelat neco od noveho roku. Jinak uz to asi nedam a ona asi take ne, jsem s ni domluveny na tanecni ale chci to zmenit co nejdriv.
Potreboval bych nejakou radu a nejlepe pomoc.
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na poradnu obracíte. Píšete o potížích v komunikaci s kamarádkou a já vnímám Vaši velkou bezmoc a taky velkou touhu navázat s ní nějaký fajn uvolněný rozhovor. Zatím to nejde a Vy přemýšlíte, čím to je.
Nedivím se Vám, že Vás to trápí a představuju si, co všechno můžete prožívat. Napadá mě k tomu několik věcí a otázek, které Vám chci nabídnout k zamyšlení.
Zaujalo mě, jak o své kamarádce píšete – zdá se, že je pro Vás velmi důležitá a výjimečná. Možná se pletu, ale přijde mi, že Vám hodně záleží na tom, jak to povídání s ní bude probíhat. Někdy nám naše vlastní nároky na sebe a na průběh nějakých situací způsobují úzkost, a my se pak bojíme, co se stane. Možná by bylo zajímavé podívat se právě na to, čeho se v té konverzaci s kamarádkou nejvíce obáváte. Často lidé mají strach z různých situací, které mohou během rozhovoru nastat – přeřeknu se, bude trapné ticho, nebudu vědět, jak reagovat nebo naopak řeknu něco nevhodného. To všechno jsou docela stresující myšlenky, a co si budeme povídat, častěji lidé myslí na to, co by se mohlo pokazit než na to, co by se mohlo podařit. Co si představujete Vy, že by se mohlo nejhoršího přihodit? A co byste si naopak přál, aby se během rozhovoru stalo?
Myslím i na to, že je vlastně přirozené, že je pro Vás ta psaná komunikace snazší. Když si s někým píšeme, máme víc času promyslet si slova a věty, než je odešleme. Říkám si, že si s Vaší kamarádkou musíte být hodně blízcí, když spolu při psaní trávíte tolik času. Nevadí, že nejste bok po boku, i tak si věnujete pozornost. Napadá mě, jestli by to nešlo nějak skloubit? Třeba si zkusit psát, když jste skutečně spolu, a zpočátku nemít nároky na mluvení. Šlo by možná si sednout zády k sobě, abyste na sebe neviděli, ale zároveň byli spolu. Nevím, co si o tom myslíte Vy, jestli byste měl chuť to kamarádce třeba navrhnout…možná by to mohla být i zábava ☺ Třeba by taky zkusila něco vymyslet, jak kreativně Vaše setkání uspořádat, aby to pro Vás bylo snazší.
Pokud jsou Vaše obavy a s nimi spojené trápení příliš těžké, může pomoci setkání s psychologem. Ten s Vámi obavy více prozkoumá, aby pro Vás byly srozumitelnější, a pomůže Vám objevit vlastní způsob, jak jim čelit a cítit se v těch situacích svobodněji a uvolněněji. Někdy je fajn si situace trénovat, buď s někým blízkým, komu důvěřujete, nebo právě s psychologem. Pokud byste nad návštěvou psychologa přemýšlel, zkuste se poohlédnout například na stránkách www.znamylekar.cz, nebo mrkněte na tyto stránky, kde jsou odkazy na různá centra, kde je možné získat pro sebe podporu a popovídat si o tom, co Vás trápí.
Věřím, že najdete způsob, jak s kamarádkou mluvit postupně víc a víc uvolněně.
Držím Vám palce!
Mariana Šimíková, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Bedřich
Dobry den,
mam problem v mluveni s holkama, specialne s moji nejlepsi kamaradkou a potreboval bych to zacit resit, protoze me to nici a ublizuju si kvuli tomu, s tou kamaradkou se znam asi 6 mesicu od nastupu na stredno skolu.
Pisu si s ni kazdy den kolem 5ti hodin denne, ale v realite si s ni nedokazu bavit, ikdyz bych strasne moc chtel a ona taky.
Nevim jestli mam nejaky traumaticky zazitek nebo neco podobneho, co mi v te komunikaci brani. Ikdyz mi pomaha tim, ze se se mnou snazi navazat kontakt tak ja ho nedokazu zpracovat, protoze se bojim.
Dela si mi strasne blbe, prijde mi ze se kazdou chvili pozvracim nebo omdlim. Potreboval bych s tim nejak pomoc, protoze nas to oba stresne zzira. Vsechno me to strsne mrzi. Ikdyz se mi snazi pomoct tak ja to psychicky nedokazu. Nejlepe bych s tim chtel udelat neco od noveho roku. Jinak uz to asi nedam a ona asi take ne, jsem s ni domluveny na tanecni ale chci to zmenit co nejdriv.
Potreboval bych nejakou radu a nejlepe pomoc.
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na poradnu obracíte. Píšete o potížích v komunikaci s kamarádkou a já vnímám Vaši velkou bezmoc a taky velkou touhu navázat s ní nějaký fajn uvolněný rozhovor. Zatím to nejde a Vy přemýšlíte, čím to je.
Nedivím se Vám, že Vás to trápí a představuju si, co všechno můžete prožívat. Napadá mě k tomu několik věcí a otázek, které Vám chci nabídnout k zamyšlení.
Zaujalo mě, jak o své kamarádce píšete – zdá se, že je pro Vás velmi důležitá a výjimečná. Možná se pletu, ale přijde mi, že Vám hodně záleží na tom, jak to povídání s ní bude probíhat. Někdy nám naše vlastní nároky na sebe a na průběh nějakých situací způsobují úzkost, a my se pak bojíme, co se stane. Možná by bylo zajímavé podívat se právě na to, čeho se v té konverzaci s kamarádkou nejvíce obáváte. Často lidé mají strach z různých situací, které mohou během rozhovoru nastat – přeřeknu se, bude trapné ticho, nebudu vědět, jak reagovat nebo naopak řeknu něco nevhodného. To všechno jsou docela stresující myšlenky, a co si budeme povídat, častěji lidé myslí na to, co by se mohlo pokazit než na to, co by se mohlo podařit. Co si představujete Vy, že by se mohlo nejhoršího přihodit? A co byste si naopak přál, aby se během rozhovoru stalo?
Myslím i na to, že je vlastně přirozené, že je pro Vás ta psaná komunikace snazší. Když si s někým píšeme, máme víc času promyslet si slova a věty, než je odešleme. Říkám si, že si s Vaší kamarádkou musíte být hodně blízcí, když spolu při psaní trávíte tolik času. Nevadí, že nejste bok po boku, i tak si věnujete pozornost. Napadá mě, jestli by to nešlo nějak skloubit? Třeba si zkusit psát, když jste skutečně spolu, a zpočátku nemít nároky na mluvení. Šlo by možná si sednout zády k sobě, abyste na sebe neviděli, ale zároveň byli spolu. Nevím, co si o tom myslíte Vy, jestli byste měl chuť to kamarádce třeba navrhnout…možná by to mohla být i zábava ☺ Třeba by taky zkusila něco vymyslet, jak kreativně Vaše setkání uspořádat, aby to pro Vás bylo snazší.
Pokud jsou Vaše obavy a s nimi spojené trápení příliš těžké, může pomoci setkání s psychologem. Ten s Vámi obavy více prozkoumá, aby pro Vás byly srozumitelnější, a pomůže Vám objevit vlastní způsob, jak jim čelit a cítit se v těch situacích svobodněji a uvolněněji. Někdy je fajn si situace trénovat, buď s někým blízkým, komu důvěřujete, nebo právě s psychologem. Pokud byste nad návštěvou psychologa přemýšlel, zkuste se poohlédnout například na stránkách www.znamylekar.cz, nebo mrkněte na tyto stránky, kde jsou odkazy na různá centra, kde je možné získat pro sebe podporu a popovídat si o tom, co Vás trápí.
Věřím, že najdete způsob, jak s kamarádkou mluvit postupně víc a víc uvolněně.
Držím Vám palce!
Mariana Šimíková, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
