Dobrý den,

Nejprve bych Vám chtěla moc poděkovat za důvěru, se kterou se obracíte na naši iPoradnu.

 

Trápí Vás potíže Vaší dcery. Píšete, že trpí depresí, která se projevuje mnoha nepříjemnými způsoby, má dopad na její partnerský i pracovní život a zdravotní stav. Rozumím tomu, že Vaše dcera prochází velmi náročným obdobím života a Vy ji v tom nechcete nechat samotnou. Tato situace musí být těžká i pro Vás a ostatní v blízkém okolí Vaší dcery, obzvláště pokud ona odmítá léčbu, kterou by dle Vašich slov potřebovala. Taková situace se může jevit jako bezvýchodná – chceme blízkému poradit, pomoci, nechceme pouze přihlížet.

 

Chtěla bych Vás proto v této situaci velmi podpořit a ocenit, že jste se alespoň Vy rozhodla vyhledat pomocnou ruku. Je však nezbytné, aby k tomuto rozhodnutí došla i Vaše dcera sama. Na základě informací, které uvádíte, si nejsem jistá, zda Vaše dcera odmítá pouze psychiatrickou léčbu, či jakoukoliv formu odborné pomoci. Kromě psychiatra by totiž mohla vyhledat taktéž psychologa či psychoterapeuta, který by jí pomohl nést ono těžké břemeno deprese a mohl by poskytnout pohledy na její situaci z různých úhlů. Je možné, že by s jeho pomocí Vaše dcera našla pro sebe tu správnou cestu. 

 

Kontakty na psychologickou pomoc dle místa Vašeho bydliště: 

https://czap.cz/adresar
https://nrpzs.uzis.cz/index.php?pg=vyhledavani-poskytovatele–pro-verejnost
https://www.znamylekar.cz/
online psychoterapie – https://terap.io/

https://www.linkasluchatko.cz/ – zde se můžete anonymně a zdarma poradit ohledně možnosti psychoterapie

 

Pokud byste ji chtěla v tomto rozhodnutí podpořit, mohla byste nabídnout pomoc s dílčími úkoly. Například byste mohly společně zatelefonovat či vyhledat odborníka na internetu, mohla byste ji také Vy nebo někdo jiný na jednotlivá sezení doprovázet. Můžete také například společně sepsat seznam příznaků a věcí, které Vaši dceru trápí, či napsat otázky, na které se dá pak odborníka zeptat. Tyto drobné krůčky se mohou člověku s depresí jevit jako obrovské kroky a nepřekonatelné překážky. Udělat první krok k vyhledání odborné pomoci bývá těžké i pro zdravého člověka, tím spíš pro někoho, kdo na to nemá sílu a energii a možná v tom ani nevidí smysl.

 

Kromě psychologické pomoci (ať už na přímou platbu, či hrazené ze zdravotního pojištění) existuje mnoho anonymních chatových poraden a krizových linek, na které se může v případě potřeby kdokoliv z Vaší rodiny obrátit.

 
Odkazy přikládám zde:

https://nepanikar.eu/ 
https://elinka.iporadna.cz

 

Píšete, že Vaše dcera trpí bolestmi zad a hlavy, její duševní stav se podepisuje i na zdraví tělesném. Napadá mě, zda by byla ochotná situaci řešit prozatím alespoň prostřednictvím obvodního lékaře. Je možné, že by ji mohl nějakým způsobem dále nasměrovat. Mohl by Vaší dceři rovněž napsat žádanku k psychologovi, jehož péče je hrazena ze zdravotního pojištění. Tělesné a duševní zdraví jsou neustále ve vzájemné interakci, viděla bych proto možnou cestu i zde.

 

Dále zmiňujete, že partner Vaší dcery zvažuje rozchod. Je pro mě obtížné si podobu jejich vztahu představit, každopádně cítím, že by rozchod mohl mít následně velký dopad na stav Vaší dcery a její fungování v domácnosti, na jejich dceru apod. Pokud by oba měli zájem jejich vzájemný vztah udržet a pracovat na něm přes veškeré překážky, které jim život staví do cesty, mohli by společně vyhledat služby partnerského, manželského či rodinného poradenství. Možná že právě skrze potíže ve vztahu s partnerem by Vaše dcera mohla dojít k novým perspektivám. Také mě napadá, že v některých městech existují skupiny a organizace pro partnery lidí trpící depresí.

 

Ať už se Vaše dcera rozhodne svou situaci řešit jakýmkoliv způsobem, konečné rozhodnutí je na ní. Je pochopitelné, že máte o dceru velkou starost, ale myslete v těchto chvílích i na sebe. Někdy stačí pouze být tu pro druhého, otevřeně komunikovat, doptávat se, naslouchat. Blízcí nemocnému mohou být taktéž velmi nápomocní při plnění každodenních povinností a drobných úkolů. Nepochybuji o tom, že jste některou z výše zmíněných možností již nezkusila. Nechoďte však přes míru toho, co sama snesete. Kdybyste měla i Vy pocit, že je toho na Vás někdy moc, neváhejte se obrátit na někoho blízkého či jinou formu opory.

 

Jsem přesvědčena o tom, že každý máme kapacitu na to, abychom dříve či později překonali všechny životní zkoušky a těžké chvíle. Přeji proto Vám, Vaší dceři a celé rodině mnoho sil a hodně štěstí.

 

S pozdravem,

Bc. Aneta Skalová, studentka psychologie

Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství