Janča
Mám trochu problém. Je to komplikovaný vztah s rodiči, hlavně s matkou. Měla jsem dost autoritativní výchovu, rodiče mi často lhali, starali se to ano, až moc, ale úplně pohodový vztah to nebyl. Již přes 18 let žiji odděleně. Jsem vdaná, mám dítě (lehký autista). A bydlím naštěstí dost daleko, ale kámen úrazu. Vyčítají mi, teda matka, že bydlím v háji, že jsem se měla držet doma, je jasné, že takový blbec jako já nemůže mít zdravé dítě (mám 2 vysoké školy jen na okraj), nedokážu nikdy nic, jsem spodina, jsem odpad, neschopná, nesamostatná, blbá, teď dokonce odmítá se mnou mluvit, protože údajně jsem řekla, že se za ni stydím (nikdy jsem na nikoho neřekla, že se za něj stydím, protože stydět se člověk může jen sám za sebe a ne za chování jiných lidí, které těžko ovlivní) a taky jsem prý řekla, že lituji, že mám takou mámu, ale to je lež jako věž. To jsem si možná myslela, ale neřekla nahlas. Navíc řekla, že jsem blázen, když si nepamatuji, koho jsem kdy a jak urazila, ať se jdu vyšetřit. Jak z toho ven? Co dělat? odstřihnout nebo nechat být, vnucovat se?
Dobrý den,
děkujeme za důvěru se kterou se na nás obracíte.
Zdá se mi, že jsou to dost silná slova a hodnocení, která musíte vyslechnout od své matky. Říkám si, že to asi nemáte vůbec snadné. Myslím si, že od rodičů by člověk potřeboval spíše podporu, sounáležitost než pravý opak. Přemýšlím, nad vašimi dotazy. Ptáte se co dělat. Jak z toho ven. Zdá se mi, že už v minulosti jste se dokázala nějak od takového vztahu vzdálit. Např. tím, že jste se odstěhovala dále. Vy sama jste mámou. Máte tedy svou vlastní rodinu a to je asi momentálně vaše priorita a ta hlavní hodnota. Být rodič obnáší spoustu radostí, ale také starostí, péče…Působíte na mě jako silná, odvážná, inteligentní a trpělivá žena. Sama si zasloužíte podporu, protože ji sama dáváte vaší současné rodině, svému dítěti.
Zaujala mě vaše myšlenka odstřihnutí se. Říkám si, že u rodičů a asi hlavně u matky to může být nelehké. Přece jen jsou to většinou naši nejbližší lidé v životě. Nemusí se jednat o úplné odstřihnutí se, ale jen určité vzdálení se, odstup a hlavně vymezení si hranic. Což někdy pomáhá. Přijde mi, že vaše máma si přímo o určité vymezení, nebo nastavení hranic sama řekla. Tím, že s vámi nyní odmítá mluvit. Myslím tím, že vy sama si můžete určit hranice kdy vy sama zvolíte jak často chcete být s matkou v kontaktu, mluvit s ní, potkat se s ní… Sama byste si určila prostor, ve kterém by vám bylo dobře. Možná by mohlo být řešením nereagovat na telefonáty, zprávy tohoto typu. Přestože by na to mohla reagovat také negativně. Ale to už by byla opět matčina starost. Mám trochu naději, že sama máma by tohle časem přijala a byla by pak vděčná a ráda, když byste se ozvala. Možná by pak opustila od výčitek a hodnocení.
Berte to prosím jen jako takové mé zamyšlení. U kterého můžete pocítit, poznat jestli byste tohle chtěla, nebo ne. Jedna z mých klientek tohle určení si hranic velmi vítala. A pak se ukázalo, že máma byla moc ráda až se jí sama ozvala.
Zároveň není jen jedna cesta. Možná vy už sama máte zkušenost co v minulosti pomohlo uklidnit nějaké konflikty, které máma vyvolala. Možná už víte co nejlépe fungovalo. Jak se to uklidnilo…
Možná by stálo za pokus, že byste mohly chodit na vzájemnou psychoterapii, kde byste mohly v bezpečném prostředí spolu komunikovat a urovnat vztah. Psycholog by byl nestranný a zároveň by určitě dokázal korigovat tyhle dost silné řeči mámy. Myslím, že jste opravdu statečná, že takové výstupy ustáváte. Určitě to není snadné, tohle vše slyšet. Mně by to tedy zraňovalo a od mámy speciálně.
Říkám si kde v sobě ještě berete sílu, energii pro hledání řešení. Přijde mi to moc sympatické, že to chcete. Že „nehážete flintu do žita“.
Opravdu si myslím, že ve vztahu s mámou jste to vy kdo má být podpořen a hlavně být respektován. V jednání vaší mámy, v tom které mohu číst ve vašem dotazu, mně respekt vůči vám chybí.
Určitě vám přeji, aby vám váš vztah fungoval. Možná byly a stále jsou chvíle, kdy si rozumíte a je vám spolu dobře? Pokud ano určitě i tomu by bylo dobré věnovat pozornost. Co je to za chvíle, kde zrovna jste, co děláte, kdo je ještě s vámi atd.? Přijde mi užitečné a dobré aby takové chvíle nezapadly.
Možná by vám pomohlo chodit i sama na terapii, kde byste mohla spolu s terapeutem hledat cesty jak se cítit lépe, jak ošetřit sama sebe a postarat se sama o sebe ve vztahu s mámou.
Přemýšlím i o podpoře někoho blízkého ve vašem okolí. Možná co by vám laskavého řekl, či poradil člověk, který si vás váží a má vás rád a naopak. Případně co vy byste poradila někomu blízkému co má dělat? Případně co byste poradila vy svému dítěti v budoucnu když by čelilo podobné situaci třeba se svým partnerem? Možná v takovém zamyšlení naleznete odpověď.
Určitě na to nemusíte být sama. Takovým krokem bylo napsání nám. Dále by mohlo být fajn najít podporu ve vašem okolí, třeba u přátel…Případně u terapeuta.
Kontakty na terapeuty můžete najít na web. stránkách známého lékaře. Naleznete tam kontakty na terapeuty z vašeho místa bydliště. Také si tam můžete přečíst názory na konkrétní terapeuty.
Přeji vám hodně štěstí a držím pěsti!
Kdykoli se na náš můžete opět obrátit!
Krásné léto!
Michaela Klímová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Janča
Mám trochu problém. Je to komplikovaný vztah s rodiči, hlavně s matkou. Měla jsem dost autoritativní výchovu, rodiče mi často lhali, starali se to ano, až moc, ale úplně pohodový vztah to nebyl. Již přes 18 let žiji odděleně. Jsem vdaná, mám dítě (lehký autista). A bydlím naštěstí dost daleko, ale kámen úrazu. Vyčítají mi, teda matka, že bydlím v háji, že jsem se měla držet doma, je jasné, že takový blbec jako já nemůže mít zdravé dítě (mám 2 vysoké školy jen na okraj), nedokážu nikdy nic, jsem spodina, jsem odpad, neschopná, nesamostatná, blbá, teď dokonce odmítá se mnou mluvit, protože údajně jsem řekla, že se za ni stydím (nikdy jsem na nikoho neřekla, že se za něj stydím, protože stydět se člověk může jen sám za sebe a ne za chování jiných lidí, které těžko ovlivní) a taky jsem prý řekla, že lituji, že mám takou mámu, ale to je lež jako věž. To jsem si možná myslela, ale neřekla nahlas. Navíc řekla, že jsem blázen, když si nepamatuji, koho jsem kdy a jak urazila, ať se jdu vyšetřit. Jak z toho ven? Co dělat? odstřihnout nebo nechat být, vnucovat se?
Dobrý den,
děkujeme za důvěru se kterou se na nás obracíte.
Zdá se mi, že jsou to dost silná slova a hodnocení, která musíte vyslechnout od své matky. Říkám si, že to asi nemáte vůbec snadné. Myslím si, že od rodičů by člověk potřeboval spíše podporu, sounáležitost než pravý opak. Přemýšlím, nad vašimi dotazy. Ptáte se co dělat. Jak z toho ven. Zdá se mi, že už v minulosti jste se dokázala nějak od takového vztahu vzdálit. Např. tím, že jste se odstěhovala dále. Vy sama jste mámou. Máte tedy svou vlastní rodinu a to je asi momentálně vaše priorita a ta hlavní hodnota. Být rodič obnáší spoustu radostí, ale také starostí, péče…Působíte na mě jako silná, odvážná, inteligentní a trpělivá žena. Sama si zasloužíte podporu, protože ji sama dáváte vaší současné rodině, svému dítěti.
Zaujala mě vaše myšlenka odstřihnutí se. Říkám si, že u rodičů a asi hlavně u matky to může být nelehké. Přece jen jsou to většinou naši nejbližší lidé v životě. Nemusí se jednat o úplné odstřihnutí se, ale jen určité vzdálení se, odstup a hlavně vymezení si hranic. Což někdy pomáhá. Přijde mi, že vaše máma si přímo o určité vymezení, nebo nastavení hranic sama řekla. Tím, že s vámi nyní odmítá mluvit. Myslím tím, že vy sama si můžete určit hranice kdy vy sama zvolíte jak často chcete být s matkou v kontaktu, mluvit s ní, potkat se s ní… Sama byste si určila prostor, ve kterém by vám bylo dobře. Možná by mohlo být řešením nereagovat na telefonáty, zprávy tohoto typu. Přestože by na to mohla reagovat také negativně. Ale to už by byla opět matčina starost. Mám trochu naději, že sama máma by tohle časem přijala a byla by pak vděčná a ráda, když byste se ozvala. Možná by pak opustila od výčitek a hodnocení.
Berte to prosím jen jako takové mé zamyšlení. U kterého můžete pocítit, poznat jestli byste tohle chtěla, nebo ne. Jedna z mých klientek tohle určení si hranic velmi vítala. A pak se ukázalo, že máma byla moc ráda až se jí sama ozvala.
Zároveň není jen jedna cesta. Možná vy už sama máte zkušenost co v minulosti pomohlo uklidnit nějaké konflikty, které máma vyvolala. Možná už víte co nejlépe fungovalo. Jak se to uklidnilo…
Možná by stálo za pokus, že byste mohly chodit na vzájemnou psychoterapii, kde byste mohly v bezpečném prostředí spolu komunikovat a urovnat vztah. Psycholog by byl nestranný a zároveň by určitě dokázal korigovat tyhle dost silné řeči mámy. Myslím, že jste opravdu statečná, že takové výstupy ustáváte. Určitě to není snadné, tohle vše slyšet. Mně by to tedy zraňovalo a od mámy speciálně.
Říkám si kde v sobě ještě berete sílu, energii pro hledání řešení. Přijde mi to moc sympatické, že to chcete. Že „nehážete flintu do žita“.
Opravdu si myslím, že ve vztahu s mámou jste to vy kdo má být podpořen a hlavně být respektován. V jednání vaší mámy, v tom které mohu číst ve vašem dotazu, mně respekt vůči vám chybí.
Určitě vám přeji, aby vám váš vztah fungoval. Možná byly a stále jsou chvíle, kdy si rozumíte a je vám spolu dobře? Pokud ano určitě i tomu by bylo dobré věnovat pozornost. Co je to za chvíle, kde zrovna jste, co děláte, kdo je ještě s vámi atd.? Přijde mi užitečné a dobré aby takové chvíle nezapadly.
Možná by vám pomohlo chodit i sama na terapii, kde byste mohla spolu s terapeutem hledat cesty jak se cítit lépe, jak ošetřit sama sebe a postarat se sama o sebe ve vztahu s mámou.
Přemýšlím i o podpoře někoho blízkého ve vašem okolí. Možná co by vám laskavého řekl, či poradil člověk, který si vás váží a má vás rád a naopak. Případně co vy byste poradila někomu blízkému co má dělat? Případně co byste poradila vy svému dítěti v budoucnu když by čelilo podobné situaci třeba se svým partnerem? Možná v takovém zamyšlení naleznete odpověď.
Určitě na to nemusíte být sama. Takovým krokem bylo napsání nám. Dále by mohlo být fajn najít podporu ve vašem okolí, třeba u přátel…Případně u terapeuta.
Kontakty na terapeuty můžete najít na web. stránkách známého lékaře. Naleznete tam kontakty na terapeuty z vašeho místa bydliště. Také si tam můžete přečíst názory na konkrétní terapeuty.
Přeji vám hodně štěstí a držím pěsti!
Kdykoli se na náš můžete opět obrátit!
Krásné léto!
Michaela Klímová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
