Dobrý den,

obracím se na vás s prosbou o radu. Nacházím se v docela složité situaci a nevím, jak ji správně uchopit.

Tady je krátký popis mé situace: Už čtyři roky žiju s přítelem, který má syna z předchozího manželství. Synovi bude devět let. Syn je bohužel velice sobecký, má manipulativní a agresivní sklony, mluví vulgárně, je líný, od rána do večera hraje počítačové hry, od první chvíle až do té poslední, co je u nás, má pocit, že se celý svět musí točit kolem něj; chodí k nám s vědomím, že se bude bavit, což v jeho očích vypadá tak, že bude hrát počítačové hry a jezdit na výlety bez ohledu na to, jestli je jeho otec zdravý nebo nemocný, jestli nemá třeba jiné plány, povinnosti. Je nesamostatný. Ve všem musí mít první a poslední slovo. Ke mně se chová jako ke služce, jeho chování je velice arogantní. Vše, o co si řekne, mu jeho otec splní, když ne, tak nastává vyhrožování, vydírání, manipulace, kterým jeho otec nakonec podlehne. Panuje u nás takové nepsané a všudypřítomné rozložení sil: my (syn a táta) a ona (tedy já). Jelikož vyznávám úplně jiné životní hodnoty, vážím si vzájemného respektu, slušnosti, myslím si, že ve společnosti by se měli cítit všichni dobře a že společnost, ve které se všichni řídí přáním „“vyvoleného““ jednotlivce, je nezdravá; dospělo to až do bodu, že jsem začala utíkat z domu (ač je původně můj – přítel se ke mně přistěhoval) a na „“útěku““ je se mnou i náš pes, který se přítelova syna bojí. Velice mě to trápí, po každém víkendu, který u nás přítelův syn stráví, nemohu spát a přemýšlím, jak z toho ven. S přítelem jsem o tom samozřejmě mluvila několikrát – jeho reakce jsou vždy stejné: 1. fáze – naštvání, popření všeho, co říkám, útočení na mě, že jeho syna nemám ráda 2. fáze – ano, máš pravdu, měl bych to změnit 3. fáze – nic se nezmění, vše zůstává ve starých kolejích. Kromě všeho výše zmíněného máme s přítelem hezký vztah, rozumíme si, vzájemně se podporujeme. I když… ano, po těch letech už tam hlodá červíček, který říká, je tohle opravdu člověk, kterého chci po svém boku, když se nechá řídit malým synem? Když je jako rodič tak strašně nezodpovědný a nedochází mu, že tak jako dnes utíkáme před jeho synem já a náš pes, tak před jeho synem budou v budoucnu utíkat i ostatní lidé a on bude tím pádem nešťastný? Byla bych vděčná za jakoukoli radu, jak se k této situaci postavit a jak ji vyřešit. Předem vám moc děkuji. Moira