Naďa
Dobrý den.
Před necelými čtyřmi roky jsem si našla přítele, asi prvního o kom se to dá napsat. A tím to začalo. Rodině není přítel, budu mu říkat Ondra, po chuti. Trochu si připadám jako by jim vadilo, že už jim nepatřím. A mám pocit, že mě rodina kvůli němu úplně odstřihla. Vím, že není dokonalý, kdo taky je. Rodina se mi skoro vyhýbá, sotva odpoví na pozdrav. Ví o mně jen když něco potřebují. Už několikrát jsem si v duchu říkala, že se s ním rozejdu, že ho pošlu pryč. Ale už by to stejně nebylo jako dřív. Bydlím v rodinném domě, který jsem dostala od otce. Bydlí tam ještě moje matka (věcné břemeno) a zatím můj bratr, který se bude stěhovat, protože to prý se mnou a s přítelem, budu mu říkat Ondra, nemůže vydržet. Rodinné vztahy došly tak daleko, že na nás zavolali kvůli hádce policii. A tím vztahy klesly zcela na bod mrazu. Když můžu, vyhnu se jim. Stačí mi slyšet jejich hlas a hrnou se mi slzy do očí. Veškerá snaha o komunikaci skončila vždy hádkou. Občas zaslechnu útržky hovorů matky a mého bratra a není to nikdy nic příjemného. Vztahy s rodinou se odráží už i ve vztahu k Ondrovi.
Bojím se, že když odejde, zůstanu nakonec úplně sama. Našli jsme se čirou náhodou na poněkud netradiční internetové seznamce. Spojila nás společná záliba v bdsm. Ale kvůli vypjaté atmosféře už mě to moc nebaví, ani klasický sex mi nic neříká.
Ondra se léčil na psychiatrii pro deprese, když se přestěhoval za mnou, vypadl z léčby. Dokonce i já jsem skončila u psychologa, ale bez valného efektu. A jako takový antistres jsme si pořídili dvě kočky, a bylo to špatně, matka je nesnáší.
Teď jsou vánoce, navíc Ondra přišel zase o práci. Když tak přemýšlím…vůbec se nedivím, že v této době lidé víc než kdy jindy chtějí odejít ze světa. Taky nad tím uvažuji. Ale co by bylo s Ondrou, s kočkami, s mými dluhy…
Ondra není zlý, nikdy mi neublížil.
Snad to není moc zmatené. Ale nemám se komu svěřit.
Děkuji.
Dobrý den,
vážíme si důvěry, se kterou jste se na nás obrátila. Píšete nám o Vašem příteli Ondrovi, se kterým jste se seznámili před necelými čtyřmi roky. Ten se nastěhoval k Vám do rodinného domu, kde s Vámi společně bydlí i Vaše rodina – matka a (zatím) bratr. Popisujete, jak seznámením s Ondrou vše začalo. Rodinné vztahy se postupně zhoršovaly. Máte pocit, jako by Vás kvůli němu rodina odstřihla, začali se Vám vyhýbat, někdy i slyšíte útržky jejich nehezkých rozhovorů. Došlo to až tak daleko, že na Vás jednou při hádce zavolali policii. Od té doby jsou rodinné vztahy na bodu mrazu.
Kvůli přístupu a chování Vaší rodiny jste dokonce několikrát přemýšlela nad tím, že byste se s Ondrou rozešla, ale máte pocit, že by to už stejně nebylo jako dřív. Obáváte se, že kdyby vztah s Ondrou skončil, zůstala byste úplně sama. V důsledku toho všeho Vás také napadly myšlenky na odchod ze světa.
Při čtení Vašeho emailu vnímám, jak náročné to všechno pro Vás muselo být – namísto toho, aby Vás rodina podporovala, se už několik let setkáváte s odmítnutím a postupným zhoršováním jejich přístupu k Vám a Vašemu partnerovi. Mrzí mě, čím si procházíte a jak dlouho to již trvá. Jsem rád, že jste se na nás ve Vaší situaci obrátila a svěřila se nám.
Píšete o tom, že se rodinné vztahy odráží i ve vztahu k Ondrovi. Nemáte ani náladu na sex, ve kterém Vás s Ondrou spojila společná záliba. Připadá mi normální, že se takto napjatá atmosféra bohužel nějak projeví i do partnerského vztahu. Z Vaší zprávy mám pocit, že Vám na Ondrovi záleží a Váš vztah je pro Vás důležitý.
Zmínila jste, že se nemáte komu svěřit. Přemýšlím nad tím, jak Váš vztah s Ondrou nyní vypadá, zda jste se zkoušela svěřit jemu, zda máte tu možnost sdílet s ním, jak se cítíte? Připadá mi totiž důležité, abyste na to všechno nezůstávala sama. Také mi připadá důležité, abyste spolu mohli mluvit o Vašem vztahu, abyste si například mohli říct, co byste chtěli/potřebovali jinak, co byste pro sebe mohli udělat, aby Vám bylo lépe. Nemusí se hned jednat o velké věci, někdy stačí začít i maličkostmi.
Vím, že ve zprávě zmiňujete anamnézu partnera, který ukončil léčbu deprese, a možná nyní nemusíte mít tu možnost s Ondrou takto mluvit, když navíc přišel o práci. V souvislosti s tím přemýšlím, zda by konzultace s odborníkem – psychiatrem Ondrovi nepomohla v jeho současné situaci a v konečném důsledku i Vašemu vztahu, tedy i Vám.
Oceňuji, že jste v minulosti vyhledala psychologa, a mrzí mě, že výsledek nebyl valný. Někdy to tak bývá, že nám psycholog, nebo jeho přístup k práci, nemusí sednout. Každý jsme jiný a každému také vyhovuje něco jiného. Napadá mě, zda by nestálo za to zvážit vyhledání někoho jiného, dát tomu ještě šanci. Psycholog, který by Vám pro spolupráci vyhovoval, by Vám mohl pomoci se zvládáním Vaší náročné situace. Právě to mi přijde ze všeho nejdůležitější, nezůstávat na to všechno sama.
Mrzí mě, že veškerá předchozí snaha o komunikaci s rodinou skončila vždy hádkou. Říkám si, že se možná situace může alespoň trochu zlepšit odstěhováním Vašeho bratra, minimálně v tom, že se doma nebude bez Vás mluvit o Vašem vztahu.
Nevím sice přesně, jak náročné muselo pro Vás být to všechno, čím jste si prošla a stále procházíte, ale dokážu si představit, že toho za ty roky bylo už prostě příliš. Někdy to tak bohužel bývá, že už je toho na nás hodně, můžeme ztrácet víru v to, že by se situace mohla někdy zlepšit a napadají nás pak myšlenky na sebevraždu. Z Vašich slov a také z toho, že jste se na nás obrátila, vnímám Vaši snahu a vůli hledat jiná řešení. Chtěl bych Vás v tom podpořit, věřím, že to má smysl a situace se může zlepšit. Také věřím tomu, že si zasloužíte na to nezůstávat sama.
Držíme Vám palce. Pokud budete chtít, můžete se na nás znovu kdykoliv obrátit, budeme tu pro Vás. Zastihnete nás každý den (včetně víkendů a svátků) od 9 do 21 hodin na číslech 775 22 33 11 nebo 568 44 33 11. Také jsme k dispozici na chatu na adrese https://iporadna.cz/elinka-chatova-poradna/ nebo můžete psát přímo na náš email linkaduvery@stred.info.
Přejeme Vám mnoho sil do dalších dní, opatrujte se.
Tým Linky důvěry STŘED
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
Naďa
Dobrý den.
Před necelými čtyřmi roky jsem si našla přítele, asi prvního o kom se to dá napsat. A tím to začalo. Rodině není přítel, budu mu říkat Ondra, po chuti. Trochu si připadám jako by jim vadilo, že už jim nepatřím. A mám pocit, že mě rodina kvůli němu úplně odstřihla. Vím, že není dokonalý, kdo taky je. Rodina se mi skoro vyhýbá, sotva odpoví na pozdrav. Ví o mně jen když něco potřebují. Už několikrát jsem si v duchu říkala, že se s ním rozejdu, že ho pošlu pryč. Ale už by to stejně nebylo jako dřív. Bydlím v rodinném domě, který jsem dostala od otce. Bydlí tam ještě moje matka (věcné břemeno) a zatím můj bratr, který se bude stěhovat, protože to prý se mnou a s přítelem, budu mu říkat Ondra, nemůže vydržet. Rodinné vztahy došly tak daleko, že na nás zavolali kvůli hádce policii. A tím vztahy klesly zcela na bod mrazu. Když můžu, vyhnu se jim. Stačí mi slyšet jejich hlas a hrnou se mi slzy do očí. Veškerá snaha o komunikaci skončila vždy hádkou. Občas zaslechnu útržky hovorů matky a mého bratra a není to nikdy nic příjemného. Vztahy s rodinou se odráží už i ve vztahu k Ondrovi.
Bojím se, že když odejde, zůstanu nakonec úplně sama. Našli jsme se čirou náhodou na poněkud netradiční internetové seznamce. Spojila nás společná záliba v bdsm. Ale kvůli vypjaté atmosféře už mě to moc nebaví, ani klasický sex mi nic neříká.
Ondra se léčil na psychiatrii pro deprese, když se přestěhoval za mnou, vypadl z léčby. Dokonce i já jsem skončila u psychologa, ale bez valného efektu. A jako takový antistres jsme si pořídili dvě kočky, a bylo to špatně, matka je nesnáší.
Teď jsou vánoce, navíc Ondra přišel zase o práci. Když tak přemýšlím…vůbec se nedivím, že v této době lidé víc než kdy jindy chtějí odejít ze světa. Taky nad tím uvažuji. Ale co by bylo s Ondrou, s kočkami, s mými dluhy…
Ondra není zlý, nikdy mi neublížil.
Snad to není moc zmatené. Ale nemám se komu svěřit.
Děkuji.
Dobrý den,
vážíme si důvěry, se kterou jste se na nás obrátila. Píšete nám o Vašem příteli Ondrovi, se kterým jste se seznámili před necelými čtyřmi roky. Ten se nastěhoval k Vám do rodinného domu, kde s Vámi společně bydlí i Vaše rodina – matka a (zatím) bratr. Popisujete, jak seznámením s Ondrou vše začalo. Rodinné vztahy se postupně zhoršovaly. Máte pocit, jako by Vás kvůli němu rodina odstřihla, začali se Vám vyhýbat, někdy i slyšíte útržky jejich nehezkých rozhovorů. Došlo to až tak daleko, že na Vás jednou při hádce zavolali policii. Od té doby jsou rodinné vztahy na bodu mrazu.
Kvůli přístupu a chování Vaší rodiny jste dokonce několikrát přemýšlela nad tím, že byste se s Ondrou rozešla, ale máte pocit, že by to už stejně nebylo jako dřív. Obáváte se, že kdyby vztah s Ondrou skončil, zůstala byste úplně sama. V důsledku toho všeho Vás také napadly myšlenky na odchod ze světa.
Při čtení Vašeho emailu vnímám, jak náročné to všechno pro Vás muselo být – namísto toho, aby Vás rodina podporovala, se už několik let setkáváte s odmítnutím a postupným zhoršováním jejich přístupu k Vám a Vašemu partnerovi. Mrzí mě, čím si procházíte a jak dlouho to již trvá. Jsem rád, že jste se na nás ve Vaší situaci obrátila a svěřila se nám.
Píšete o tom, že se rodinné vztahy odráží i ve vztahu k Ondrovi. Nemáte ani náladu na sex, ve kterém Vás s Ondrou spojila společná záliba. Připadá mi normální, že se takto napjatá atmosféra bohužel nějak projeví i do partnerského vztahu. Z Vaší zprávy mám pocit, že Vám na Ondrovi záleží a Váš vztah je pro Vás důležitý.
Zmínila jste, že se nemáte komu svěřit. Přemýšlím nad tím, jak Váš vztah s Ondrou nyní vypadá, zda jste se zkoušela svěřit jemu, zda máte tu možnost sdílet s ním, jak se cítíte? Připadá mi totiž důležité, abyste na to všechno nezůstávala sama. Také mi připadá důležité, abyste spolu mohli mluvit o Vašem vztahu, abyste si například mohli říct, co byste chtěli/potřebovali jinak, co byste pro sebe mohli udělat, aby Vám bylo lépe. Nemusí se hned jednat o velké věci, někdy stačí začít i maličkostmi.
Vím, že ve zprávě zmiňujete anamnézu partnera, který ukončil léčbu deprese, a možná nyní nemusíte mít tu možnost s Ondrou takto mluvit, když navíc přišel o práci. V souvislosti s tím přemýšlím, zda by konzultace s odborníkem – psychiatrem Ondrovi nepomohla v jeho současné situaci a v konečném důsledku i Vašemu vztahu, tedy i Vám.
Oceňuji, že jste v minulosti vyhledala psychologa, a mrzí mě, že výsledek nebyl valný. Někdy to tak bývá, že nám psycholog, nebo jeho přístup k práci, nemusí sednout. Každý jsme jiný a každému také vyhovuje něco jiného. Napadá mě, zda by nestálo za to zvážit vyhledání někoho jiného, dát tomu ještě šanci. Psycholog, který by Vám pro spolupráci vyhovoval, by Vám mohl pomoci se zvládáním Vaší náročné situace. Právě to mi přijde ze všeho nejdůležitější, nezůstávat na to všechno sama.
Mrzí mě, že veškerá předchozí snaha o komunikaci s rodinou skončila vždy hádkou. Říkám si, že se možná situace může alespoň trochu zlepšit odstěhováním Vašeho bratra, minimálně v tom, že se doma nebude bez Vás mluvit o Vašem vztahu.
Nevím sice přesně, jak náročné muselo pro Vás být to všechno, čím jste si prošla a stále procházíte, ale dokážu si představit, že toho za ty roky bylo už prostě příliš. Někdy to tak bohužel bývá, že už je toho na nás hodně, můžeme ztrácet víru v to, že by se situace mohla někdy zlepšit a napadají nás pak myšlenky na sebevraždu. Z Vašich slov a také z toho, že jste se na nás obrátila, vnímám Vaši snahu a vůli hledat jiná řešení. Chtěl bych Vás v tom podpořit, věřím, že to má smysl a situace se může zlepšit. Také věřím tomu, že si zasloužíte na to nezůstávat sama.
Držíme Vám palce. Pokud budete chtít, můžete se na nás znovu kdykoliv obrátit, budeme tu pro Vás. Zastihnete nás každý den (včetně víkendů a svátků) od 9 do 21 hodin na číslech 775 22 33 11 nebo 568 44 33 11. Také jsme k dispozici na chatu na adrese https://iporadna.cz/elinka-chatova-poradna/ nebo můžete psát přímo na náš email linkaduvery@stred.info.
Přejeme Vám mnoho sil do dalších dní, opatrujte se.
Tým Linky důvěry STŘED
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
