Vzhled; kritika

Lukáš T.

Dobrý den,

asi je divné, že to jako kluk píšu sem, ale přijde mi to zde psát lepší, protože jinde jsou většinou trollové.

Je mi přes 30 let a už dlouhá léta asi od 18 se mi smějí kvůli mému vzhledu. Stává se kdekoliv, i na dovolených v cizině. Buď se jen smějí a něco k tomu říkají na můj vzhled a nebo si mě dokonce natáčí a fotí a pak kdoví kde všude to dávají. Občas dělají různé zvuky, smějí se do obličeje, říkají fuj, hnus, retard a další věci. To natáčení a hlavně focení bývá často. Starší lidé jakoby schválně zpívají při procházení a pak hned přestanou, dělají ehm (nevím jak to vysvětlit) či provokativní pohyby, když kolem mě prochází. Hlavně mám strach z toho, že kam všude dávají ty fotky a videa a kolik lidé se tomu směje. Začal jsem to vnímat od střední školy. Děje se to ať jdu kamkoliv a dělají mi to děti i starší, a smějí se i důchodci. I prodavačky se na mě divně tváří a některé se mračí.

Sám si hnusný nepřipadám a i přátelé, kterým jsem o tom tohle psal a znají mě i osobně, tohle nechápou a nepřijdu jim tak hnusný.

Nevím, co mám dělat. Vážím 83 kg a měřím cca 185 cm, takže ani tlustý nejsem. Změna účesu a ani jakékoliv oblečení nepomáhá.

Několik lidí mi na fotkách přijde hnusnější, takže tohle nechápu. Mám strach chodit ven a mezi lidmi jsem nervózní a radši bývám mimo lidi třeba u PC.

Hlavně mě mrzí, že s kámoši jezdím na fotbal a smějí se mému vzhledu vlastní fanoušci a i hráči a vedení, což jsem od profesionálního týmů a hráčů opravdu nečekal, kor po vítězství v poháru. Já jim zatleskal přes okno a některý z nich, to je retard. Nic zvláštního jsem nedělal a kdybych dělal, tak bych to chápal. Nemám chuť ani na ten fotbal chodit a chodím tam jen protože chtějí kámoši.

Janštová Eva, Mgr. et Bc.

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že cca od svých 18 let zažíváte, že se Vám druzí smějí kvůli Vašemu vzhledu, často zažíváte i natáčení a focení své osoby, starší lidé zpívají při procházení okolo Vás či dělají provokativní pohyby. Děje se to kdekoli i v obchodě, i u fanoušků fotbalu a vedení týmu.

Líbí se mi Váš pohled na sebe – připadáte si hezký a musím uznat, že podle mír, které udáváte, nijak nevybočujete ze zdravých proporcí.

Nad danou skutečností uvažujete a zkoušíte např. změnit účes nebo oblečení – to však nijak situaci nemění. Ptáte se svých přátel, kteří tomu také nerozumí.

Nevyžádaná pozornost nebo kritika může ublížit v jakékoliv situaci, bez ohledu na to, zda je oprávněná. Zatímco někteří lidé nepocítí trvalé následky, pro Vás vnímám je její přijímání obtížnější a zažíváte již dokonce obranyschopnost ve formě izolace a stažení od lidí. Někdy za našimi pohnutkami bývají přesvědčení, kterými si vysvětlujeme, jak věci fungují. Jeden pohled říká, že příčina věcí je v okolí, v druhých lidech, kteří ovlivňují naše myšlení, prožívání a jednání. Druhý pohled hledá příčinu věcí v nás samotných a staví nás do role lidí, kteří jsou tvůrci svého života, bez ohledu na to, jak se k tomu staví okolí.

I když se v životě nelze vyhnout tomu, aby nás druzí kritizovali nebo nám věnovali pozornost, lze se naučit reagovat na ni užitečnějším a méně škodlivým způsobem. Jedním z takových způsobů je osvojit si tzv. růstové myšlení, což znamená přistupovat ke kritice nebo nevyžádané pozornosti jako k příležitosti k osobnímu růstu a učení. Naproti tomu přístup ke kritice s fixním myšlením by znamenal interpretovat tuto zpětnou vazbu jako výzvu a ohrožení vlastních schopností a třeba i vzhledu.

Myšlení lze změnit a změna myšlení může mít zásadní vliv na téměř všechny aspekty života.

Klíčem ke změně myšlení je především sebeuvědomění. S hlubším vědomím přichází možnost volby. Proto bych Vám ráda nabídla možnosti k prozkoumání, jak přeformulovat zkušenost s nevyžádanou pozorností a kritikou jako příležitost k růstu a učení.

Zkuste změnit pohled na věc a uvažujte o tom, že tato negativní pozornost je cenná a nabízí Vám možnost se zlepšit. Jak můžete každou zkušenost s nevyžádanou pozorností přetvořit, aby se stala příležitostí k růstu a učení? Jak vám může tato pozornost pomoci do budoucna?
Vymyslete si tři věci, které si můžete říct, až si příště všimnete, že jste opět v centru nevyžádané pozornosti. Například: Tato pozornost je požehnáním, alespoň si mě lidé všimnou, nejde o osobní útok; Cítím se viditelný a jedinečný.
Cvičte se v soucitu se sebou samým. Nabídněte si soucit ve chvílích nevyžádané pozornosti. Přiznejte si, že tato pozornost může bolet, a změňte svůj vnitřní projev tak, aby odpovídal tomu, co byste řekli příteli nebo milované osobě.
Všimněte si automatického negativního kritického hlasu, který se ozve, když Vás někdo pozoruje, a v duchu ho ztlumte.
Opakujte si potvrzující výroky, jako např: „Vše je v pořádku, nic se mi neděje“ a „Je to příležitost k růstu a učení„, „Mám možnost reagovat jinak než jindy.“
Zvládejte své emoce. Pokud cítíte, že se při nevyžádané pozornosti stáváte emocionálním a/nebo příliš defenzivním, odstupte, několikrát se vědomě nadechněte, abyste se uklidnil, a věnujte pozornost něčemu přínosnějšímu.
Zkuste situaci propojit s pozitivní emocí, např. s radostí nebo zvědavostí. Povede Vás to ke zcela jiné reakci. Např. když bude důchodce něco zpívat, začněte zpívat s ním; když Vás někdo bude fotit, hezky se usmějte apod.

Ráda bych Vás na závěr ještě jednou ocenila, je skvělé, jak s tím pracujete a uvědomujete si těžkost situace, ale vzhledem k tomu, jak to trvá již dlouho dobu a narušuje to vaše fungování ve společnosti, stálo by za zvážení vyhledat psychologickou případně psychiatrickou podporu pro celkové zlepšení situace a individuální pomoc při hledání řešení.

Přeji vše dobré,

Eva

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová

Lukáš T.

Dobrý den,

asi je divné, že to jako kluk píšu sem, ale přijde mi to zde psát lepší, protože jinde jsou většinou trollové.

Je mi přes 30 let a už dlouhá léta asi od 18 se mi smějí kvůli mému vzhledu. Stává se kdekoliv, i na dovolených v cizině. Buď se jen smějí a něco k tomu říkají na můj vzhled a nebo si mě dokonce natáčí a fotí a pak kdoví kde všude to dávají. Občas dělají různé zvuky, smějí se do obličeje, říkají fuj, hnus, retard a další věci. To natáčení a hlavně focení bývá často. Starší lidé jakoby schválně zpívají při procházení a pak hned přestanou, dělají ehm (nevím jak to vysvětlit) či provokativní pohyby, když kolem mě prochází. Hlavně mám strach z toho, že kam všude dávají ty fotky a videa a kolik lidé se tomu směje. Začal jsem to vnímat od střední školy. Děje se to ať jdu kamkoliv a dělají mi to děti i starší, a smějí se i důchodci. I prodavačky se na mě divně tváří a některé se mračí.

Sám si hnusný nepřipadám a i přátelé, kterým jsem o tom tohle psal a znají mě i osobně, tohle nechápou a nepřijdu jim tak hnusný.

Nevím, co mám dělat. Vážím 83 kg a měřím cca 185 cm, takže ani tlustý nejsem. Změna účesu a ani jakékoliv oblečení nepomáhá.

Několik lidí mi na fotkách přijde hnusnější, takže tohle nechápu. Mám strach chodit ven a mezi lidmi jsem nervózní a radši bývám mimo lidi třeba u PC.

Hlavně mě mrzí, že s kámoši jezdím na fotbal a smějí se mému vzhledu vlastní fanoušci a i hráči a vedení, což jsem od profesionálního týmů a hráčů opravdu nečekal, kor po vítězství v poháru. Já jim zatleskal přes okno a některý z nich, to je retard. Nic zvláštního jsem nedělal a kdybych dělal, tak bych to chápal. Nemám chuť ani na ten fotbal chodit a chodím tam jen protože chtějí kámoši.

Janštová Eva, Mgr. et Bc.

Dobrý den,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že cca od svých 18 let zažíváte, že se Vám druzí smějí kvůli Vašemu vzhledu, často zažíváte i natáčení a focení své osoby, starší lidé zpívají při procházení okolo Vás či dělají provokativní pohyby. Děje se to kdekoli i v obchodě, i u fanoušků fotbalu a vedení týmu.

Líbí se mi Váš pohled na sebe – připadáte si hezký a musím uznat, že podle mír, které udáváte, nijak nevybočujete ze zdravých proporcí.

Nad danou skutečností uvažujete a zkoušíte např. změnit účes nebo oblečení – to však nijak situaci nemění. Ptáte se svých přátel, kteří tomu také nerozumí.

Nevyžádaná pozornost nebo kritika může ublížit v jakékoliv situaci, bez ohledu na to, zda je oprávněná. Zatímco někteří lidé nepocítí trvalé následky, pro Vás vnímám je její přijímání obtížnější a zažíváte již dokonce obranyschopnost ve formě izolace a stažení od lidí. Někdy za našimi pohnutkami bývají přesvědčení, kterými si vysvětlujeme, jak věci fungují. Jeden pohled říká, že příčina věcí je v okolí, v druhých lidech, kteří ovlivňují naše myšlení, prožívání a jednání. Druhý pohled hledá příčinu věcí v nás samotných a staví nás do role lidí, kteří jsou tvůrci svého života, bez ohledu na to, jak se k tomu staví okolí.

I když se v životě nelze vyhnout tomu, aby nás druzí kritizovali nebo nám věnovali pozornost, lze se naučit reagovat na ni užitečnějším a méně škodlivým způsobem. Jedním z takových způsobů je osvojit si tzv. růstové myšlení, což znamená přistupovat ke kritice nebo nevyžádané pozornosti jako k příležitosti k osobnímu růstu a učení. Naproti tomu přístup ke kritice s fixním myšlením by znamenal interpretovat tuto zpětnou vazbu jako výzvu a ohrožení vlastních schopností a třeba i vzhledu.

Myšlení lze změnit a změna myšlení může mít zásadní vliv na téměř všechny aspekty života.

Klíčem ke změně myšlení je především sebeuvědomění. S hlubším vědomím přichází možnost volby. Proto bych Vám ráda nabídla možnosti k prozkoumání, jak přeformulovat zkušenost s nevyžádanou pozorností a kritikou jako příležitost k růstu a učení.

Zkuste změnit pohled na věc a uvažujte o tom, že tato negativní pozornost je cenná a nabízí Vám možnost se zlepšit. Jak můžete každou zkušenost s nevyžádanou pozorností přetvořit, aby se stala příležitostí k růstu a učení? Jak vám může tato pozornost pomoci do budoucna?

Vymyslete si tři věci, které si můžete říct, až si příště všimnete, že jste opět v centru nevyžádané pozornosti. Například: Tato pozornost je požehnáním, alespoň si mě lidé všimnou, nejde o osobní útok; Cítím se viditelný a jedinečný.

Cvičte se v soucitu se sebou samým. Nabídněte si soucit ve chvílích nevyžádané pozornosti. Přiznejte si, že tato pozornost může bolet, a změňte svůj vnitřní projev tak, aby odpovídal tomu, co byste řekli příteli nebo milované osobě.

Všimněte si automatického negativního kritického hlasu, který se ozve, když Vás někdo pozoruje, a v duchu ho ztlumte.

Opakujte si potvrzující výroky, jako např: „Vše je v pořádku, nic se mi neděje“ a „Je to příležitost k růstu a učení„, „Mám možnost reagovat jinak než jindy.“

Zvládejte své emoce. Pokud cítíte, že se při nevyžádané pozornosti stáváte emocionálním a/nebo příliš defenzivním, odstupte, několikrát se vědomě nadechněte, abyste se uklidnil, a věnujte pozornost něčemu přínosnějšímu.

Zkuste situaci propojit s pozitivní emocí, např. s radostí nebo zvědavostí. Povede Vás to ke zcela jiné reakci. Např. když bude důchodce něco zpívat, začněte zpívat s ním; když Vás někdo bude fotit, hezky se usmějte apod.

Ráda bych Vás na závěr ještě jednou ocenila, je skvělé, jak s tím pracujete a uvědomujete si těžkost situace, ale vzhledem k tomu, jak to trvá již dlouho dobu a narušuje to vaše fungování ve společnosti, stálo by za zvážení vyhledat psychologickou případně psychiatrickou podporu pro celkové zlepšení situace a individuální pomoc při hledání řešení.

Přeji vše dobré,

Eva

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová