Lukáš T.
Dobrý den,
asi je divné, že to jako kluk píšu sem, ale přijde mi to zde psát lepší, protože jinde jsou většinou trollové.
Je mi přes 30 let a už dlouhá léta asi od 18 se mi smějí kvůli mému vzhledu. Stává se kdekoliv, i na dovolených v cizině. Buď se jen smějí a něco k tomu říkají na můj vzhled a nebo si mě dokonce natáčí a fotí a pak kdoví kde všude to dávají. Občas dělají různé zvuky, smějí se do obličeje, říkají fuj, hnus, retard a další věci. To natáčení a hlavně focení bývá často. Starší lidé jakoby schválně zpívají při procházení a pak hned přestanou, dělají ehm (nevím jak to vysvětlit) či provokativní pohyby, když kolem mě prochází. Hlavně mám strach z toho, že kam všude dávají ty fotky a videa a kolik lidé se tomu směje. Začal jsem to vnímat od střední školy. Děje se to ať jdu kamkoliv a dělají mi to děti i starší, a smějí se i důchodci. I prodavačky se na mě divně tváří a některé se mračí.
Sám si hnusný nepřipadám a i přátelé, kterým jsem o tom tohle psal a znají mě i osobně, tohle nechápou a nepřijdu jim tak hnusný.
Nevím, co mám dělat. Vážím 83 kg a měřím cca 185 cm, takže ani tlustý nejsem. Změna účesu a ani jakékoliv oblečení nepomáhá.
Několik lidí mi na fotkách přijde hnusnější, takže tohle nechápu. Mám strach chodit ven a mezi lidmi jsem nervózní a radši bývám mimo lidi třeba u PC.
Hlavně mě mrzí, že s kámoši jezdím na fotbal a smějí se mému vzhledu vlastní fanoušci a i hráči a vedení, což jsem od profesionálního týmů a hráčů opravdu nečekal, kor po vítězství v poháru. Já jim zatleskal přes okno a některý z nich, to je retard. Nic zvláštního jsem nedělal a kdybych dělal, tak bych to chápal. Nemám chuť ani na ten fotbal chodit a chodím tam jen protože chtějí kámoši.
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že cca od svých 18 let zažíváte, že se Vám druzí smějí kvůli Vašemu vzhledu, často zažíváte i natáčení a focení své osoby, starší lidé zpívají při procházení okolo Vás či dělají provokativní pohyby. Děje se to kdekoli i v obchodě, i u fanoušků fotbalu a vedení týmu.
Líbí se mi Váš pohled na sebe – připadáte si hezký a musím uznat, že podle mír, které udáváte, nijak nevybočujete ze zdravých proporcí.
Nad danou skutečností uvažujete a zkoušíte např. změnit účes nebo oblečení – to však nijak situaci nemění. Ptáte se svých přátel, kteří tomu také nerozumí.
Nevyžádaná pozornost nebo kritika může ublížit v jakékoliv situaci, bez ohledu na to, zda je oprávněná. Zatímco někteří lidé nepocítí trvalé následky, pro Vás vnímám je její přijímání obtížnější a zažíváte již dokonce obranyschopnost ve formě izolace a stažení od lidí. Někdy za našimi pohnutkami bývají přesvědčení, kterými si vysvětlujeme, jak věci fungují. Jeden pohled říká, že příčina věcí je v okolí, v druhých lidech, kteří ovlivňují naše myšlení, prožívání a jednání. Druhý pohled hledá příčinu věcí v nás samotných a staví nás do role lidí, kteří jsou tvůrci svého života, bez ohledu na to, jak se k tomu staví okolí.
I když se v životě nelze vyhnout tomu, aby nás druzí kritizovali nebo nám věnovali pozornost, lze se naučit reagovat na ni užitečnějším a méně škodlivým způsobem. Jedním z takových způsobů je osvojit si tzv. růstové myšlení, což znamená přistupovat ke kritice nebo nevyžádané pozornosti jako k příležitosti k osobnímu růstu a učení. Naproti tomu přístup ke kritice s fixním myšlením by znamenal interpretovat tuto zpětnou vazbu jako výzvu a ohrožení vlastních schopností a třeba i vzhledu.
Myšlení lze změnit a změna myšlení může mít zásadní vliv na téměř všechny aspekty života.
Klíčem ke změně myšlení je především sebeuvědomění. S hlubším vědomím přichází možnost volby. Proto bych Vám ráda nabídla možnosti k prozkoumání, jak přeformulovat zkušenost s nevyžádanou pozorností a kritikou jako příležitost k růstu a učení.
Ráda bych Vás na závěr ještě jednou ocenila, je skvělé, jak s tím pracujete a uvědomujete si těžkost situace, ale vzhledem k tomu, jak to trvá již dlouho dobu a narušuje to vaše fungování ve společnosti, stálo by za zvážení vyhledat psychologickou případně psychiatrickou podporu pro celkové zlepšení situace a individuální pomoc při hledání řešení.
Přeji vše dobré,
Eva
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Lukáš T.
Dobrý den,
asi je divné, že to jako kluk píšu sem, ale přijde mi to zde psát lepší, protože jinde jsou většinou trollové.
Je mi přes 30 let a už dlouhá léta asi od 18 se mi smějí kvůli mému vzhledu. Stává se kdekoliv, i na dovolených v cizině. Buď se jen smějí a něco k tomu říkají na můj vzhled a nebo si mě dokonce natáčí a fotí a pak kdoví kde všude to dávají. Občas dělají různé zvuky, smějí se do obličeje, říkají fuj, hnus, retard a další věci. To natáčení a hlavně focení bývá často. Starší lidé jakoby schválně zpívají při procházení a pak hned přestanou, dělají ehm (nevím jak to vysvětlit) či provokativní pohyby, když kolem mě prochází. Hlavně mám strach z toho, že kam všude dávají ty fotky a videa a kolik lidé se tomu směje. Začal jsem to vnímat od střední školy. Děje se to ať jdu kamkoliv a dělají mi to děti i starší, a smějí se i důchodci. I prodavačky se na mě divně tváří a některé se mračí.
Sám si hnusný nepřipadám a i přátelé, kterým jsem o tom tohle psal a znají mě i osobně, tohle nechápou a nepřijdu jim tak hnusný.
Nevím, co mám dělat. Vážím 83 kg a měřím cca 185 cm, takže ani tlustý nejsem. Změna účesu a ani jakékoliv oblečení nepomáhá.
Několik lidí mi na fotkách přijde hnusnější, takže tohle nechápu. Mám strach chodit ven a mezi lidmi jsem nervózní a radši bývám mimo lidi třeba u PC.
Hlavně mě mrzí, že s kámoši jezdím na fotbal a smějí se mému vzhledu vlastní fanoušci a i hráči a vedení, což jsem od profesionálního týmů a hráčů opravdu nečekal, kor po vítězství v poháru. Já jim zatleskal přes okno a některý z nich, to je retard. Nic zvláštního jsem nedělal a kdybych dělal, tak bych to chápal. Nemám chuť ani na ten fotbal chodit a chodím tam jen protože chtějí kámoši.
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že cca od svých 18 let zažíváte, že se Vám druzí smějí kvůli Vašemu vzhledu, často zažíváte i natáčení a focení své osoby, starší lidé zpívají při procházení okolo Vás či dělají provokativní pohyby. Děje se to kdekoli i v obchodě, i u fanoušků fotbalu a vedení týmu.
Líbí se mi Váš pohled na sebe – připadáte si hezký a musím uznat, že podle mír, které udáváte, nijak nevybočujete ze zdravých proporcí.
Nad danou skutečností uvažujete a zkoušíte např. změnit účes nebo oblečení – to však nijak situaci nemění. Ptáte se svých přátel, kteří tomu také nerozumí.
Nevyžádaná pozornost nebo kritika může ublížit v jakékoliv situaci, bez ohledu na to, zda je oprávněná. Zatímco někteří lidé nepocítí trvalé následky, pro Vás vnímám je její přijímání obtížnější a zažíváte již dokonce obranyschopnost ve formě izolace a stažení od lidí. Někdy za našimi pohnutkami bývají přesvědčení, kterými si vysvětlujeme, jak věci fungují. Jeden pohled říká, že příčina věcí je v okolí, v druhých lidech, kteří ovlivňují naše myšlení, prožívání a jednání. Druhý pohled hledá příčinu věcí v nás samotných a staví nás do role lidí, kteří jsou tvůrci svého života, bez ohledu na to, jak se k tomu staví okolí.
I když se v životě nelze vyhnout tomu, aby nás druzí kritizovali nebo nám věnovali pozornost, lze se naučit reagovat na ni užitečnějším a méně škodlivým způsobem. Jedním z takových způsobů je osvojit si tzv. růstové myšlení, což znamená přistupovat ke kritice nebo nevyžádané pozornosti jako k příležitosti k osobnímu růstu a učení. Naproti tomu přístup ke kritice s fixním myšlením by znamenal interpretovat tuto zpětnou vazbu jako výzvu a ohrožení vlastních schopností a třeba i vzhledu.
Myšlení lze změnit a změna myšlení může mít zásadní vliv na téměř všechny aspekty života.
Klíčem ke změně myšlení je především sebeuvědomění. S hlubším vědomím přichází možnost volby. Proto bych Vám ráda nabídla možnosti k prozkoumání, jak přeformulovat zkušenost s nevyžádanou pozorností a kritikou jako příležitost k růstu a učení.
Ráda bych Vás na závěr ještě jednou ocenila, je skvělé, jak s tím pracujete a uvědomujete si těžkost situace, ale vzhledem k tomu, jak to trvá již dlouho dobu a narušuje to vaše fungování ve společnosti, stálo by za zvážení vyhledat psychologickou případně psychiatrickou podporu pro celkové zlepšení situace a individuální pomoc při hledání řešení.
Přeji vše dobré,
Eva
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
