Renáta
Dobrý den,
potřebovali bychom radu, jak postupovat, když naše náctiletá dcera trpí hraniční poruchou osobnosti a má kvůli tomu velké problémy ve škole. HPO má diagnostikované, léčí se čtyři roky na psychiatrii, docházíme jako rodina na Kaleidoskop, byla opakovaně hospitalizovaná na psychiatrii pro sebepoškozování i sebevražedné pokusy. Dcera chodí na SŠ, třídní profesorku jsme podrobně hned v úvodu školního roku seznámili s dceřinou diagnózou, projevy poruchy a všemi úskalími. Bohužel nám na další schůzce sdělila, že chování dcery je podle ní pouze vypočítavost, žádná nemoc. Zároveň nám vedení školy na další schůzce sdělilo, že individuální plán jejich škola studentům neumožňuje a že by pro dceru bylo nejlepší změnit školu. Kvůli třítýdenní hospitalizaci na psychiatrii nezvládla dcera splnit předepsanou procentuální účast ve škole a napsat všechny testy, takže má na pololetním vysvědčení 5 N (neklasifikováno), a musí do konce března složit z těchto předmětů opravné zkoušky v rozsahu celého 1. pololetí. Navíc dceru před spolužáky třídní profesorka napadá, že je špatným příkladem pro své spolužáky, protože kdykoli se jí nechce chodit do školy, nechá se hospitalizovat na psychiatrii. Byli bychom velmi rádi, kdyby dcera školu úspěšně dokončila, ale obáváme se, že bez pomoci ze strany školy to dcera se svou poruchou nezvládne. Nevíme, na koho se v dané situaci obrátit. Na ČŠI, na školního ombudsmana, ..? Neradi bychom dceři ve škole ještě víc situaci zhoršili, ale zároveň bychom jí chtěli pomoci. Situace je psychicky náročná nejen pro ni, ale i pro nás. Dcera se do školy bojí, doma pláče, že se chce zabít, a my nevíme, co s tím.
Moc děkujeme za každou radu.
Bc. Veronika Žajdlíková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Z Vaší zprávy vnímám, že nejste v lehké situaci, ale zároveň se velmi snažíte své dceři pomoci. Jste tady pro ni a zkoušíte najít různé způsoby, jak náročné období zvládnout.
Píšete, že se Vaše náctiletá dcera již čtyři roky léčí na psychiatrii a byla také několikrát hospitalizována. Poslední hospitalizace však zapříčinila absenci ve škole, takže nyní si musí doplnit známky v předmětech, ve kterých nebyla klasifikována. U třídní profesorky ani u vedení školy jste nenašli pochopení, ale přejete si, aby dcera mohla školu úspěšně dokončit. Ona se však do školy bojí chodit a svěřuje se Vám se sebevražednými myšlenkami. Taková situace musí být pro vás všechny velmi náročná a je v pořádku nevědět si v takové situaci rady.
Ve škole jste všechno probrali s třídní profesorkou, dokonce i s vedením školy. Zkoušeli jste se obrátit také na školní poradenské pracoviště, v rámci kterého by měl na škole působit vždy výchovný poradce a metodik prevence? Pokud vnímáte, že s Vaší dcerou nejedná její třídní profesorka slušně, naopak ji napadá před spolužáky, právě metodik prevence by Vám mohl s takovým problémem pomoci. Pokud působí na škole také školní psycholog, můžete se obrátit přímo na něj. Ten by Vám měl být nejvíce nápomocný, zná kontext školy a může pracovat s Vaší dcerou, vámi jako rodiči, pedagogickým sborem i třídním kolektivem. Pokud jste se zkoušeli obrátit i na školní poradenské pracoviště a máte pocit, že škola Vaši situaci dostatečně neřeší, pak se můžete obrátit na zřizovatele školy, kterým bývá nejčastěji obec nebo kraj. Tuto informaci dohledáte na webových stránkách školy. Na školského ombudsmana, kterým je nyní PaedDr. Ladislav Hrzal, se lze obrátit ve chvíli, kdy jste situaci probrali s ředitelem i zřizovatelem školy a myslíte, že na jejich straně došlo k pochybení a přejte si problém znovu projednat.
Zkoušeli jste toto téma otevřít také v Kaleidoskopu, kam jako rodina docházíte? Věřím, že i odborníci z této organizace by Vám pomohli se v komplikované situaci lépe zorientovat.
Zmiňujete, že se Vaše dcera doma kvůli škole velmi trápí, a že situace je i pro vás rodiče psychicky náročná. Kdyby kdokoliv z vás potřeboval okamžitou pomoc, můžete se kdykoliv obrátit přímo na krizové centrum, jejich seznam a kontakt na ně najdete na této webové stránce: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/
Být v takové situaci není jednoduché, ale snažíte se pro svou dceru najít nejlepší řešení. Přeji, ať se Vám ho brzy podaří najít!
Bc. Veronika Žajdlíková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Doplnění odpovědi:
Dobrý den vážení rodiče,
jelikož jsem postojem školy vůči nemoci Vaší dcery a jejímu vlivu na studium velmi, mírně řečeno, překvapen, rád bych výše uvedenou odpověď doplnil z hlediska mé praxe speciálního pedagoga a sociálního pracovníka.
V oblasti podpory inkluzivního vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením nebo vážným chronickým onemocněním, mezi které patří i Vaše dcera, platí vyhláška MŠMT „O vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků a studentů mimořádně nadaných“. Speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí specifické postupy, které pomohou těmto žákům překonávat překážky ve vzdělávání, které jsou způsobeny jejich postižením či nemocí. Těmito postupy není myšleno snižování nároků na žáka či studenta, ale využití „vyrovnávacích“ nástrojů, jež umožní těmto žákům a studentům splnit standardní nároky školy. K takovým zcela elementárním nástrojům patří individuální studijní plán (ISP) a tomu odpovídající přístup učitelů i vedení školy. ISP vypracovává příslušné školské poradenské pracoviště – Pedagogicko-psychologická poradna, popř. Speciálně pedagogické centrum na základě vyjádření lékaře-specialisty a v intencích zmíněné vyhlášky. ISP, který mj. umožňuje časové rozvolnění studia (např. kvůli absencím ve škole způsobeným nemocí), individuální přístup ke specifikům žáka či studenta a nestresující formy examinace, je pro školu závazný a respektování zmíněné vyhlášky, o níž se ISP opírá, je povinné. Ono časové rozvolnění studia v praxi znamená, že není preferován rámec běžného školního roku, ale zvládnutí učiva a splnění zkoušek v tempu, které je pro žáka či studenta zvládnutelné – např. čtyřleté studium je možné rozložit třeba na 5 let apod.
Samostatnou „kapitolou“ je chování třídní profesorky vůči vaší dceři, které je eticky a profesně za hranou přijatelnosti. Opírá se jen o svůj názor, vaši dceru dehonestuje a diskriminuje. Navíc nikdo nemá právo zveřejňovat informace o zdravotním stavu a hospitalizaci druhé osoby, což z hlediska práva vytváří podezření na porušení Zákona na ochranu osobních údajů a Zákona na ochranu osobnosti.
V každém případě máte právo celou záležitost řešit přes zřizovatele školy (kraj, město, s.r.o.), školského ombudsmana, ČŠI a odbor diskriminace Kanceláře veřejného ochránce práv (ombudsmana ČR) – www.ochrance.cz.
Kromě výše uvedeného můžete využít pomoci ze strany Orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Jak sami píšete „Situace je psychicky náročná nejen pro ni, ale i pro nás. Dcera se do školy bojí, doma pláče, že se chce zabít, a my nevíme, co s tím.“ Úkolem OSPOD je mj. chránit nejlepší zájem dítěte (do 18 let věku) a omezit vlivy, které mohou jeho rodinu destabilizovat. OSPOD může svolat tzv. případovou konferenci, jíž se zúčastní všechny zainteresované strany – tj. vy rodiče, zástupce dceřiny školy, zástupce školského poradenského zařízení, popř. dceřin psychiatr a sociální pracovník z OSPOD jako mediátor. Cílem případové konference je výměna informací a názorů tak, aby pokud možno došlo k nalezení realistického a přijatelného řešení problematické situace.
Bohužel nevím, jak se k vaší dceři chovají ostatní učitelé a její spolužáci. I to samozřejmě celkovou situaci ovlivňuje. Pokud byste i z této strany cítili převážně negativní postoj, a pokud by všechna výše uvedená řešení neměla potřebný efekt, je na místě zvážit, zda by s ohledem na dceřino psychické zdraví, nebylo lepší změnit školu. Z vlastní praxe vím, že i k tomu nakonec může dojít.
Přeji vám všem hodně štěstí a sil při zvládnutí této nelehké situace,
Libor Novosád
za tým iPoradny
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
Renáta
Dobrý den,
potřebovali bychom radu, jak postupovat, když naše náctiletá dcera trpí hraniční poruchou osobnosti a má kvůli tomu velké problémy ve škole. HPO má diagnostikované, léčí se čtyři roky na psychiatrii, docházíme jako rodina na Kaleidoskop, byla opakovaně hospitalizovaná na psychiatrii pro sebepoškozování i sebevražedné pokusy. Dcera chodí na SŠ, třídní profesorku jsme podrobně hned v úvodu školního roku seznámili s dceřinou diagnózou, projevy poruchy a všemi úskalími. Bohužel nám na další schůzce sdělila, že chování dcery je podle ní pouze vypočítavost, žádná nemoc. Zároveň nám vedení školy na další schůzce sdělilo, že individuální plán jejich škola studentům neumožňuje a že by pro dceru bylo nejlepší změnit školu. Kvůli třítýdenní hospitalizaci na psychiatrii nezvládla dcera splnit předepsanou procentuální účast ve škole a napsat všechny testy, takže má na pololetním vysvědčení 5 N (neklasifikováno), a musí do konce března složit z těchto předmětů opravné zkoušky v rozsahu celého 1. pololetí. Navíc dceru před spolužáky třídní profesorka napadá, že je špatným příkladem pro své spolužáky, protože kdykoli se jí nechce chodit do školy, nechá se hospitalizovat na psychiatrii. Byli bychom velmi rádi, kdyby dcera školu úspěšně dokončila, ale obáváme se, že bez pomoci ze strany školy to dcera se svou poruchou nezvládne. Nevíme, na koho se v dané situaci obrátit. Na ČŠI, na školního ombudsmana, ..? Neradi bychom dceři ve škole ještě víc situaci zhoršili, ale zároveň bychom jí chtěli pomoci. Situace je psychicky náročná nejen pro ni, ale i pro nás. Dcera se do školy bojí, doma pláče, že se chce zabít, a my nevíme, co s tím.
Moc děkujeme za každou radu.
Bc. Veronika Žajdlíková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Z Vaší zprávy vnímám, že nejste v lehké situaci, ale zároveň se velmi snažíte své dceři pomoci. Jste tady pro ni a zkoušíte najít různé způsoby, jak náročné období zvládnout.
Píšete, že se Vaše náctiletá dcera již čtyři roky léčí na psychiatrii a byla také několikrát hospitalizována. Poslední hospitalizace však zapříčinila absenci ve škole, takže nyní si musí doplnit známky v předmětech, ve kterých nebyla klasifikována. U třídní profesorky ani u vedení školy jste nenašli pochopení, ale přejete si, aby dcera mohla školu úspěšně dokončit. Ona se však do školy bojí chodit a svěřuje se Vám se sebevražednými myšlenkami. Taková situace musí být pro vás všechny velmi náročná a je v pořádku nevědět si v takové situaci rady.
Ve škole jste všechno probrali s třídní profesorkou, dokonce i s vedením školy. Zkoušeli jste se obrátit také na školní poradenské pracoviště, v rámci kterého by měl na škole působit vždy výchovný poradce a metodik prevence? Pokud vnímáte, že s Vaší dcerou nejedná její třídní profesorka slušně, naopak ji napadá před spolužáky, právě metodik prevence by Vám mohl s takovým problémem pomoci. Pokud působí na škole také školní psycholog, můžete se obrátit přímo na něj. Ten by Vám měl být nejvíce nápomocný, zná kontext školy a může pracovat s Vaší dcerou, vámi jako rodiči, pedagogickým sborem i třídním kolektivem. Pokud jste se zkoušeli obrátit i na školní poradenské pracoviště a máte pocit, že škola Vaši situaci dostatečně neřeší, pak se můžete obrátit na zřizovatele školy, kterým bývá nejčastěji obec nebo kraj. Tuto informaci dohledáte na webových stránkách školy. Na školského ombudsmana, kterým je nyní PaedDr. Ladislav Hrzal, se lze obrátit ve chvíli, kdy jste situaci probrali s ředitelem i zřizovatelem školy a myslíte, že na jejich straně došlo k pochybení a přejte si problém znovu projednat.
Zkoušeli jste toto téma otevřít také v Kaleidoskopu, kam jako rodina docházíte? Věřím, že i odborníci z této organizace by Vám pomohli se v komplikované situaci lépe zorientovat.
Zmiňujete, že se Vaše dcera doma kvůli škole velmi trápí, a že situace je i pro vás rodiče psychicky náročná. Kdyby kdokoliv z vás potřeboval okamžitou pomoc, můžete se kdykoliv obrátit přímo na krizové centrum, jejich seznam a kontakt na ně najdete na této webové stránce: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/
Být v takové situaci není jednoduché, ale snažíte se pro svou dceru najít nejlepší řešení. Přeji, ať se Vám ho brzy podaří najít!
Bc. Veronika Žajdlíková, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Doplnění odpovědi:
Dobrý den vážení rodiče,
jelikož jsem postojem školy vůči nemoci Vaší dcery a jejímu vlivu na studium velmi, mírně řečeno, překvapen, rád bych výše uvedenou odpověď doplnil z hlediska mé praxe speciálního pedagoga a sociálního pracovníka.
V oblasti podpory inkluzivního vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením nebo vážným chronickým onemocněním, mezi které patří i Vaše dcera, platí vyhláška MŠMT „O vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků a studentů mimořádně nadaných“. Speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí specifické postupy, které pomohou těmto žákům překonávat překážky ve vzdělávání, které jsou způsobeny jejich postižením či nemocí. Těmito postupy není myšleno snižování nároků na žáka či studenta, ale využití „vyrovnávacích“ nástrojů, jež umožní těmto žákům a studentům splnit standardní nároky školy. K takovým zcela elementárním nástrojům patří individuální studijní plán (ISP) a tomu odpovídající přístup učitelů i vedení školy. ISP vypracovává příslušné školské poradenské pracoviště – Pedagogicko-psychologická poradna, popř. Speciálně pedagogické centrum na základě vyjádření lékaře-specialisty a v intencích zmíněné vyhlášky. ISP, který mj. umožňuje časové rozvolnění studia (např. kvůli absencím ve škole způsobeným nemocí), individuální přístup ke specifikům žáka či studenta a nestresující formy examinace, je pro školu závazný a respektování zmíněné vyhlášky, o níž se ISP opírá, je povinné. Ono časové rozvolnění studia v praxi znamená, že není preferován rámec běžného školního roku, ale zvládnutí učiva a splnění zkoušek v tempu, které je pro žáka či studenta zvládnutelné – např. čtyřleté studium je možné rozložit třeba na 5 let apod.
Samostatnou „kapitolou“ je chování třídní profesorky vůči vaší dceři, které je eticky a profesně za hranou přijatelnosti. Opírá se jen o svůj názor, vaši dceru dehonestuje a diskriminuje. Navíc nikdo nemá právo zveřejňovat informace o zdravotním stavu a hospitalizaci druhé osoby, což z hlediska práva vytváří podezření na porušení Zákona na ochranu osobních údajů a Zákona na ochranu osobnosti.
V každém případě máte právo celou záležitost řešit přes zřizovatele školy (kraj, město, s.r.o.), školského ombudsmana, ČŠI a odbor diskriminace Kanceláře veřejného ochránce práv (ombudsmana ČR) – www.ochrance.cz.
Kromě výše uvedeného můžete využít pomoci ze strany Orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Jak sami píšete „Situace je psychicky náročná nejen pro ni, ale i pro nás. Dcera se do školy bojí, doma pláče, že se chce zabít, a my nevíme, co s tím.“ Úkolem OSPOD je mj. chránit nejlepší zájem dítěte (do 18 let věku) a omezit vlivy, které mohou jeho rodinu destabilizovat. OSPOD může svolat tzv. případovou konferenci, jíž se zúčastní všechny zainteresované strany – tj. vy rodiče, zástupce dceřiny školy, zástupce školského poradenského zařízení, popř. dceřin psychiatr a sociální pracovník z OSPOD jako mediátor. Cílem případové konference je výměna informací a názorů tak, aby pokud možno došlo k nalezení realistického a přijatelného řešení problematické situace.
Bohužel nevím, jak se k vaší dceři chovají ostatní učitelé a její spolužáci. I to samozřejmě celkovou situaci ovlivňuje. Pokud byste i z této strany cítili převážně negativní postoj, a pokud by všechna výše uvedená řešení neměla potřebný efekt, je na místě zvážit, zda by s ohledem na dceřino psychické zdraví, nebylo lepší změnit školu. Z vlastní praxe vím, že i k tomu nakonec může dojít.
Přeji vám všem hodně štěstí a sil při zvládnutí této nelehké situace,
Libor Novosád
za tým iPoradny
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
