Dobrý den, Adri,

V první řadě Vám chci poděkovat za to, s jakou důvěrou se na nás obracíte a také ocenit Vaši snahu na sobě pracovat – umím si představit, že pro každou náctiletou slečnu nemusí být úplně snadné svěřit se s tím, co ji trápí cizímu člověku (odborníkovi, ať už tím myslím nás jako poradnu a nebo Vámi zmiňované psychology a terapeuty) … Vy jste to ale zvládla, a za to klobouk dolů.

Píšete, že do situací jako je úzkost, až panická ataka, se dostáváte už 2 roky … říkám si, že tou dobou jste nejspíše přecházela ze základní školy na střední školu (chápu tak, že na internát, jak popisujete). Říkám si, že takový přechod byl/je pro každého z nás velmi náročný, každý z nás na něj reaguje různě, ale určitě pro každého z nás je tohle období velmi stresující. Můžeme mít obavy, jestli zapadneme do nového kolektivu, jestli zvládneme samotné učivo, je na nás kladena větší zodpovědnost, samostatnost a další nelehké požadavky. Navíc si říkám, že Vy jste ten přechod měla o to náročnější tím, že jste si musela zvyknout na to, že budete bývat méně doma s rodiči, možná jste přišla o každodenní kontakt s kamarády, se kterými jste chodila na základní školu, musela se vyrovnat s novým prostředím – městem, ale také si zvyknout na nové prostředí na internátu. Není toho teda vůbec málo!

Napadá mě, jestli si máte s kým popovídat, někomu blízkému se svěřit s tím, co Vás trápí – ty úzkosti nebo i to, že na internát neodjíždíte úplně ráda. Co třeba kamarádky z internátu? Neprožívají to podobně?

Zmiňujete se o stresu ze školy – z čeho myslíte, že je ten stres největší? Píšete, že jsou to testy, zkoušky, apod., které ale bohužel ke studiu patří, i když je málokdo z nás má rád. Říkám si, že s tím se musíme naučit vyrovnat. Přijde mi důležité naučit se neporovnávat s druhými, ale jedině sama se sebou (umět se sama pochválit za to, co jsem se zvládla naučit, kolik jsem tomu věnovala času), naučit se efektivně učit – odložit po dobu učení se telefon/vypnout sociální sítě, dávat si mezi učením pauzy – protáhnout se, zacvičit si (jít na procházku), učit se klidně s někým nebo si učení přeříkat svými slovy a ne ho pouze dokola číst. Zároveň mi přijde důležité najít si také čas na své vlastní koníčky a celý den se nevěnovat pouze studiu. Vy píšete, že víte, že rodiče Vám za špatnou známku hlavu neutrhnou, což mi přijde fajn vědět. Navíc z toho předpokládám, že s prospěchem a učením se problém nemáte, že učivo zvládáte. Kdybyste ale přeci jen cítila, že byste tohle téma chtěla více probrat, myslím si, že pokud máte na škole školního psychologa/psycholožku, určitě ji můžete navštívit.

Zároveň píšete, že jste navštívila už x psychologů a terapeutů a stále nevidíte pokrok sama se sebou … Zkoušela jste s nějakým psychologem/terapeutem nějakou techniku, u které byste alespoň trošku cítila nějaké zklidnění/pokrok? Říkám si, že jsme všichni v této době někdy dost netrpěliví a když nám něco nezabere ihned, máme možná pocit, že to nemůže fungovat. Určitě jste od odborníků dostala různé rady, jak s úzkostí pracovat … já ve svém okolí (od lidí, kteří si také stěžují na úzkosti či panické ataky) slýchávám, že úzkosti jim obecně zhoršuje pití nadměrného množství kávy, někteří cítí nárůst úzkosti po večírku, kde nechyběl alkohol, svou roli hraje také nedostatek spánku (8 hodin spánku je značka ideál). Můžete popřemýšlet nad tím, jestli třeba i u Vás tyto faktory nehrají nějakou roli.

Naopak – kdybych měla „vypíchnout“, co pomáhá, tak je to nějaký sport (opravdu jakýkoli – běh, plavání, kolečkové brusle, procházka apod.), a to nejlépe 3x týdně. Největší ohlas vnímám právě ve formě procházek, které zvládne každý – na hodinku se jít projít na čerstvý vzduch. Přijde mi to jako fajn odreagování, kde člověk přijde na jiné myšlenky … uvolní se jak psychika, tak tělo.

Zajímavé vnímám to, že píšete, že jakmile za sebou máte pondělí, půjde to jako po másle (ten týden) – napadá mě k tomu takový tip. Co si zkusit vymyslet na každé pondělí něco, co Vám ho usnadní zvládnout? Na co budete mít důvod se alespoň malinko těšit? Může to být i naprostá maličkost, která Vás potěší … cokoli, co děláte/máte ráda.

Co se týče dechových cvičení – mrzí mě, že Vám nic nepomáhá. Zkoušela jste třeba Jacobsonovu progresivní svalovou relaxaci, která spočívá v zatínání a uvolňování svalů? Na tento druh relaxace vnímám dobré ohlasy (na YouTube je spousta takových nahrávek), můžete si relaxaci zkusit … po dokončení by mělo dojít ke zmírnění napětí.

Zároveň nevím, jestli znáte aplikaci Nepanikař, ale tato aplikace nabízí modul s názvem „Úzkost a panika“ – najdete v něm rady na to, co dělat při úzkosti, různá dechová cvičení, relaxace apod. Zároveň v aplikaci najdete kontakty na odborníky (pokud byste se rozhodla znovu zkusit nějakého navštívit). Důležité je, abyste si s odborníkem sedli i po lidské stránce, abyste k němu měla důvěru. Nebojte se proto vyzkoušet klidně dalšího psychologa.

Doufám, že se co nejdříve povede úzkost zmírnit a konečně se budete cítit lépe!

Držím Vám palce, Adri,

S pozdravem a přáním pěkného dne,

 

Renata Vodičková, studentka psychologie

Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství

 

Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách