Ahoj/Dobrý den, nejprve bych chtěla ocenit tvou odvahu, že jsi nám napsala sem do poradny, i když se stydíš. Muselo to být těžké. Píšeš, že nenávidíš své okolí, ve škole se tobě a tvé nejlepší kamarádce smějí a nevíš, co s tím. Nechceš nikomu ublížit. Také tě štve tvůj bratr, někdy máš chuť ho uhodit a také to občas uděláš, když už je toho moc. Z toho máš pak problém u rodičů. Na bráchu jsi jinak hodná, pomáháš mu. Společnost a vztahy s lidmi jsou nedílnou součástí našeho života a pokud v této oblasti prožíváme nějaké konflikty a negativní emoce, může to být pro nás zatěžující. Vidím, že se snažíš situaci řešit, ovládat se a být na bratra hodná, zároveň myslíš i na svou nejlepší kamarádku. To všechno bych moc chtěla ocenit, včetně toho, že nechceš ublížit ostatním ani sama sobě. Situace ve škole s tvými spolužačkami se mi jeví hodně těžká, obzvlášť když to trvá dlouhodobě. Přála bych ti, abys našla stejnou odvahu jako při psaní sem do poradny. A chtěla bych tě podpořit v tom, abyste společně s tvou nejlepší kamarádkou zkusily promluvit se spolužačkami, které se vám smějí. Můžete probrat důvody, proč k tomu dochází a zkusit společně vymyslet řešení, jak tomuto chování předejít. Nikdo nemá právo na to, smát se druhému. Pokud by rozhovor mezi vámi nebyl možný, můžeš se zkusit obrátit na školního psychologa, abyste na to s kamarádkou nebyly samy. Vaše situace se spolužačkami tě nějakým způsobem tíží a nemusíš na její řešení být sama. Pokud psychologa na škole nemáte, můžete se spojit s výchovným poradcem či metodikem prevence nebo se můžeš svěřit kterémukoli vyučujícímu, kterému důvěřuješ. Asi to nebude lehké, ale rozhovor s bratrem v klidu, když se zrovna nehádáte, by mohl pomoci k řešení tvé situace doma. Můžete si zkusit společně nastavit nějaká pravidla, jak se k sobě budete chovat, tak aby to vyhovovalo vám oběma a nebylo nikomu ublíženo. Myslím, že by taky bylo vhodné, abyste si o tom otevřeně a upřímně promluvili i s rodiči. Jestli máš s rodiči dobrý vztah, můžeš s nimi zkusit probrat i situaci ve škole. Chápu, že tvá situace je náročná, emoce jako je vztek, které popisuješ, že prožíváš, jsou naprosto normální a obzvlášť vzhledem k tvému věku. Je ti do 15 let, určitě už jsi slyšela, že si procházíš pubertou. V tomto období se mění naše tělo, ale také naše psychika, tedy prožívání. V tomto období je téměř každý citlivější a prožívá bouřlivé emoce. Ačkoli nás tyto emoce někdy naprosto zaplaví a můžou se zdát nezvladatelné, tak s nimi lze pracovat. Ve chvíli, kdy se cítíš naštvaná, můžeš zkusit zaměřit svou pozornost na to, co to dělá s tvým tělem. Tato metoda ti může pomoci se trochu zklidnit a spočívá v tom, že se soustředíš postupně na každou část tvého těla a snažíš se rozpoznat, co ten vztek dělá s každou jednotlivou částí tvého těla. Je vhodné začít od hlavy a postupně přes krk, ramena, hrudník, paže, břicho, stehna a lýtka přejít až k chodidlům. Je to časově náročnější, a ne vždy na to můžeš mít prostor, v takovém případě si můžeš zkusit v hlavě počítat od stovky k jedničce nebo zhluboka dýchat nosem tak, že se budeš 3 vteřiny nadechovat, 3 vteřiny zadržíš dech, 3 vteřiny vydechovat a poté opět 3 vteřiny zadržet dech a takto pořád dokola, dokud neucítíš zklidnění. Ke zklidnění ti také může pomoci aplikace Nepanikař, která se dá stáhnout do telefonu. Najdeš v ní v sekci „Úzkost a panika“ různá zklidňující cvičení a relaxace. Také si v ní můžeš zaznamenávat svou náladu nebo přes ni kontaktovat nějakého odborníka. Zní to, že se své emoce snažíš zadržovat. Děláš to, protože nechceš nikomu ublížit, což je dobře. Nicméně naše emoce je potřeba dostat ven. Pokud ucítíš, že máš chuť někoho praštit, můžeš zkusit několikrát praštit do polštáře či něčeho jiného měkkého. S ventilací vzteku také může pomoci intenzivní pohyb. Pokud máš doma nějaké soukromí, můžeš si zkusit na youtube najít nějaké video ke cvičení, např. i takové které zahrnuje prvky boxu a cvičit dle něj. Pokud máš jiný oblíbený sport, klidně i chůzi, můžeš využít ten a věnovat se mu. Dále bývá prospěšný zpěv, řev či smích a myslím si, že by mohlo být ku prospěchu tohle všechno provádět i s tvou nejlepší kamarádkou. Pokud by nic výše zmíněného nepomohlo a nenašla bys oporu ve škole ani u rodičů, můžeš využít telefonické krizové linky důvěry a to například Linku důvěry dětského krizového centra na čísle +420 241 484 149, nebo Linku bezpečí na čísle 116 111, Modrou linku +420 608 902 410 či Linku pro rodinu a školu s číslem 116 000. Ještě jednou ti děkuji za vloženou důvěru v naši poradnu, a také za úsilí, které věnuješ řešení své situace. Je důležité pracovat na svých vztazích s lidmi a vidím, že tobě nejsou lhostejné. Přeji ti, aby se situace vyřešila, co nejdřív ke tvé spokojenosti. Se srdečným pozdravem

Bc. Anna Sestřenková, studentka psychologie

Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství

 

Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách