Dobrý den,

děkujeme za důvěru, kterou nám svým dotazem projevujete. Ptáte se na řešení situace v pobytovém zařízení pro seniory (DpS), pokud klient po vypovězení smlouvy odmítne domov, resp. svůj byt – pokoj opustit.

K tomuto problému se vztahují zejm. dvě zákonné normy: 1) zákon č. 108/2006 sb. o sociálních službách, a 2) Občanský zákoník. Znamená to, že musíte vycházet z příslušné metodiky k SQSS, kterou máte pro tyto situace vypracovanou, a z možností, které Vám dává zmíněný občanský zákoník.

Každá sociální služba má jasně vymezeno, komu je určena (cílová skupina), komu nikoli a proč. Od toho se odvíjí také individuální smlouva o poskytování služby, která reflektuje klientovy potřeby a zároveň stanovuje pravidla jejího poskytování. Tato pravidla dostatečně vymezují, co je přípustné a co ne, a tudíž je jejich opakované porušování ze strany klienta legitimním důvodem pro ukončení smlouvy o službě. 

Taková situace je samozřejmě nepříjemná pro všechny strany a předchází jí zjišťování, proč se klient chová nepřijatelně (agresivita může být mj. poruchou adaptace, voláním o pomoc, touhou po pozornosti, protestem proti pobytové službě či jejím pravidlům a/nebo též projevem osobnostních změn), s následnou snahou o vstřícnost, ideálně na obou stranách, a nápravu. K tomu slouží jednání s klientem, jeho rodinou či opatrovníkem a vysvětlování, na co má právo, na co už nikoliv, proč je jeho chování neakceptovatelné a k čemu může vést. K tomu patří i nabídka jiné, pro klienta vhodnější služby.

V případech závažné, zejména fyzické agresivity není od věci povolat hlídku PČR v zájmu ochrany osob a majetku v domově (což je dobré i jako důkazní prostředek při případných sporech). Jestliže reálné snahy o nápravu či alespoň zmírnění klientovy agresivity selhávají, pak tedy nezbývá než smlouvu vypovědět a stanovit lhůtu klientova vystěhování.

Pokud se klient odmítá vystěhovat je prakticky i eticky obtížné jej prostě vystěhovat před domov – DpS, jako to je obvykle možné u nájemníků bytů, kterým skončila nájemní smlouva, nebo kteří mají soudně nařízené vystěhování. Nicméně určitá podobnost tu je, protože Vámi poskytovaná sociální služba zahrnuje ubytování klienta – čili „de facto“ jde o pronájem bytu – pokoje, z něhož má nájemce (DpS) za určitých okolností právo nájemníka vystěhovat. Tyto okolnosti jsou splněny opakovaným porušováním pravidel soužití v DpS a smlouvy o službě. Proto je tedy možné podat u soudu žalobu, resp. návrh na soudní příkaz k vystěhování, který může podat Váš zřizovatel. Tomu by měl předcházet pokus o mimosoudní řešení formou mediace, tedy dosažení dohody a součinnosti mezi všemi zúčastněnými. Když nebude mediace úspěšná a soud vyhoví návrhu, tj. rozhodne o vystěhování se stanovením lhůty, do kdy se má klient vystěhovat, je povinností klienta a jeho rodiny či opatrovníka toto rozhodnutí respektovat. V opačném případě by se mohl/i dopustit trestného činu maření úředního rozhodnutí. 

V reálu se samozřejmě může stát, že se klient nebo jeho zástupce odvolá proti rozhodnutí soudu, čímž se celý proces protáhne, avšak ve finále to pravděpodobně na věci nic nezmění.

Analogicky, když vyjdu z mé víceleté zkušenosti sociálního pracovníka v DOZP, tak když k podobné situaci došlo a klient byl opakovaně fyzicky agresivní, napadal ostatní klienty i pracovníky a ničil vybavení domova, byla mu smlouva ukončena. Souběžně s tím mu bylo ve spolupráci s jeho rodinou nebo opatrovníkem zprostředkováno pobytové zařízení pro klienty s obdobně problematickým chováním – tedy domov se zvláštním režimem (DZR) nebo, pokud u něho byla psychiatrická diagnóza, tak i hospitalizace v léčebně. V ojedinělých případech došlo také k návratu klienta do rodiny, kde začal využívat vhodnou terénní či ambulantní službu.

Doufám, že Vám naše rada poskytla určité vodítko v této lidsky i právně svízelné situaci. S přáním všeho dobrého

Libor Novosád

za tým iPoradny.cz

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová