Olga
Dobrý den,
chci se zeptat za člověka (dále jen klient), který tuto možnost nemá.
Před podáním žádosti o Příspěvek na živobytí (PnŽ), klient jako osoba v hmotné nouzi, pobíral tuto dávku od ledna 2020 do ledna 2021. Byl také zároveň pečovatelem, tj. podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi byl osobou pečující o jinou osobu, ale jen do 4 ledna 2021. Od února 2021 byl PnŽ odejmut, protože ÚP neuznalo tak krátkou dobu poskytování péče.
V únoru klient se zaregistroval na evidenci ÚP pro nezaměstnané. Klient od 2/2021 – 6/2021 nebyl příjemcem PnŽ. V červenci 2021 podal novou žádost a klientovi byl PnŽ přiznán od července 2021. Tentokrát ale PnŽ byl rozdělen tak, že 36,269 % dávky má být vyplacen poukázkami na zboží v hodnotě 1 400 Kč měsíčně, zbytek 2 460 Kč hotově. Jako odůvodnění k výplatě poukázek ÚP uvedl dikci § 43 odst. 5 písm. a) věta druhá zákona č. 111/2006 Sb., o PHN ve znění zákona č. 98/2017 Sb.
Klient se ptal, Proč ÚP použil v rozhodnutí o PnŽ starší úpravu zákona z roku 2017? A proč ÚP neuznal výjimku, která se objevila v zákoně o PHN v roce 2018, kde došlo k doplnění znění § 43 odst. 5 písm. a), tj. že na pečující osobu se poukázky nevztahují? Klient podal stížnost s tím, že ÚP použil starší znění zákona o PHN z roku 2017 (místo z roku 2018), a tím vlastně zamlčel skutečnost, že klient v období 6/2020 – 1/2021 byl osobou poskytující péči podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 5. Starším zněním zákona se ÚP zbavil sebe vysvětlování toho, proč pro klienta neplatí výjimka.
ÚP ČR po dvou měsících od podání stížnosti odpovědělo v zásadě toto: „Zaměstnanci ÚP nepochybily a správně použily ustanovení § 43 odst. 5 písm. a) zákona o PHN, neboť se na vás nevztahuje žádná ze zákonem stanovených výjimek“ (ale ÚP v Oznámení o přiznání PnŽ neuvedl, že se na něj výjimka nevztahuje – moje poznámka). „Z tohoto důvodu byla v odůvodnění oznámení o přiznání PnŽ rovněž uvedena pouze ta část znění § 43 odst. 5 písm. a), která se týká přímo vás.“ Není to pravda, protože v Oznámení o přiznání PnŽ přímo uvedeno, že o poukázkách se rozhodlo na základě znění zákona č. 98/2017 Sb., a podle tohoto znění bylo odůvodněno. Dále ÚP v reakci na stížnost vysvětluje, proč ta výjimka pro klienta neplatí: „Skutečnost, že jste byl od 7/2020 – 1/2021 osobou, která poskytovala péči, pro posouzení způsobu výplaty PnŽ od 7/2021 je nepodstatná, neboť VÝJIMKA (z výplaty části dávky v poukázkách) SE POUŽIJE v případě, že příjemce JE osobou, která POSKYTUJE PÉČI, a nikoliv, pokud takovou osobou BYL v minulosti.“
Zákon nerozlišuje, jestli klient JE nebo BYL pečující osoba, a člověk tak má počít, že se v zákoně má držet 12 měsíčního posuzovacího období.
Dejme tomu, že ta výjimka pro klienta neplatí. A dejme tomu, že ÚP ČR za dva měsíce vymyslel svou verzi § 43 zákona o PHN, když si pohrává se slovy: BYL jste před 6 měsíci osoba pečující – ale teď péči neposkytujete. Ale mám další otázku, je to zákonné, že ÚP ČR nemusí odůvodňovat hned v oznámení přiznání PnŽ, proč pro klienta neplatí výjimka ze současného/aktuálního znění zákona z roku 2018? Je to v pořádku, že ÚP ČR uvede starší znění zákona z roku 2017, kde shodou okolnosti výjimka ještě není, protože má za to, že se zrovna toto starší znění týká klienta? Je to správné použití zákonného ustanovení? A hlavně posoudili přiměřeně situaci klienta?
Musím podotknout, že klient není závislý ani na alkoholu, ani na omamných látkách, ani na hazardu, a ÚP nemá žádný důvod myslet, že by klient použil dávky na výše uvedené závislosti. Naopak klient šetří peníze na bydlení a snaží se z toho dostat. Hledání vhodných obchodů pro koupí potravin na poukázky je obtěžující a ponižující, obzvlášť když dochází na dohadování na pokladnách, jestli ty poukázky přijmou nebo ne.
S pozdravem a předem děkuji za odpověď,
Olga
Dobrý den,
Úřad práce musí samozřejmě postupovat dle platného znění zákona, tj. v případě § 43 dle znění platného od r. 2018. Nicméně podle popisu situace je pravděpodobné, že tomu tak bylo i v tomto případě, a pouze nějakou technicko-administrativní chybou zůstala v textu uvedena starší novela. Tak, jak případ popisujete, se mi jeví postup úřadu práce správný. Výjimka vylučující poskytování dávky v podobě poukázek se vztahuje na pečující osoby. Je při tom zřejmé, i z hlediska účelu tohoto ustanovení, že se má jednat o osoby, které jsou pečující v době, kdy se o způsobu výplaty rozhoduje, protože smyslem je nekomplikovat život osobám, které mají dost starostí s péčí o další osobu. Naopak skutečnost, že klient byl pečující osobou v minulosti, a je jedno, jestli to skončilo před rokem nebo před měsícem, není důvod zohledňovat, protože v současné době už život klienta neovlivňuje. A protože se v daném případě vůbec nejednalo o situaci, kterou výjimka předpokládá (tj. trvající péči o jinou osobu), nebyl ani důvod se výjimkou zabývat a není nutné, aby se s ní správní orgán vypořádával v textu oznámení (v opačném případě by se musel vypořádat i se všemi dalšími výjimkami uvedenými pod body 1. – 5., jako je např. invalidita či omezená svéprávnost, a u každé zdůvodňovat, zda je či není splněna).
Z procesního hlediska je oznámení o přiznání dávky úkon, který se používá, pokud je vyhověno žádosti klienta a ten zpravidla nemá důvod s jeho zněním nesouhlasit. Proto i zdůvodnění je v tomto případě zjednodušené a rozhodně není důvod se v něm sáhodlouze zabývat existencí či neexistencí výjimky pro standardní postup dle zákona. Pokud klient s oznámením nesouhlasí, může proti němu podat námitky, jakožto řádný opravný prostředek, na základě kterých vydá správní orgán plnohodnotné rozhodnutí. V něm již odůvodnění musí být obsáhlejší a důsledné a především se musí zabývat obsahem námitek. Takže pokud klient v námitkách rozporuje způsob výplaty a požaduje uplatnění výjimky dle § 43 odst. 5 písm a) 3. věta, je správní orgán povinen toto v odůvodnění rozhodnutí rozebrat a zargumentovat. Ale nikoli v oznámení. Z Vašeho dotazu bohužel není zřejmé, zda klient námitky podal a co v nich případně uvedl, pouze zmiňujete stížnost.
Co se týká přiměřenosti posouzení situace klienta, mám za to, že úřad práce ani neměl jinou možnost, protože v situaci, kdy klient v posledních 12 měsících již dávku déle než 6 měsíců pobíral (v tomto případě, pokud počítám dobře, je to přesně 7 měsíců), a není rozhodující, že v té době ještě byl osobou pečující), tak v této situaci zákon automaticky ukládá stanovit způsob výplaty dávky částečně v poukázkách, s výjimkami v zákoně taxativně vyjmenovanými, z nichž teoreticky by mohly připadat v úvahu jen důvody hodné zvláštního zřetele, a ty by musel klient doložit. Není důvod si myslet, že by úřad práce podezíral klienta z možného zneužití dávky, neboť v takovém případě by mohl stanovit, že formou poukázek bude vypláceno až 65% dávky, což neučinil a naopak se držel spodní hranice.
Pokud to tedy shrnu, mám za to, že úřad práce postupoval v zásadě správně a že jedinou chybou, dle mého názoru čistě formální, je chybné uvedení starší novely zákona v textu oznámení, aniž by to znamenalo, že by podle ní úřad postupoval, resp. že by nezohlednil novely pozdější. Protože znám prostředí úřadu práce, mohu říct, že s největší pravděpodobností toto znění automaticky vyskakuje z informačního systému a příslušný pracovník ani nemá možnost do této části oznámení zasahovat.
S pozdravem
Mgr. Martin Horák
Olga
Dobrý den,
chci se zeptat za člověka (dále jen klient), který tuto možnost nemá.
Před podáním žádosti o Příspěvek na živobytí (PnŽ), klient jako osoba v hmotné nouzi, pobíral tuto dávku od ledna 2020 do ledna 2021. Byl také zároveň pečovatelem, tj. podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi byl osobou pečující o jinou osobu, ale jen do 4 ledna 2021. Od února 2021 byl PnŽ odejmut, protože ÚP neuznalo tak krátkou dobu poskytování péče.
V únoru klient se zaregistroval na evidenci ÚP pro nezaměstnané. Klient od 2/2021 – 6/2021 nebyl příjemcem PnŽ. V červenci 2021 podal novou žádost a klientovi byl PnŽ přiznán od července 2021. Tentokrát ale PnŽ byl rozdělen tak, že 36,269 % dávky má být vyplacen poukázkami na zboží v hodnotě 1 400 Kč měsíčně, zbytek 2 460 Kč hotově. Jako odůvodnění k výplatě poukázek ÚP uvedl dikci § 43 odst. 5 písm. a) věta druhá zákona č. 111/2006 Sb., o PHN ve znění zákona č. 98/2017 Sb.
Klient se ptal, Proč ÚP použil v rozhodnutí o PnŽ starší úpravu zákona z roku 2017? A proč ÚP neuznal výjimku, která se objevila v zákoně o PHN v roce 2018, kde došlo k doplnění znění § 43 odst. 5 písm. a), tj. že na pečující osobu se poukázky nevztahují? Klient podal stížnost s tím, že ÚP použil starší znění zákona o PHN z roku 2017 (místo z roku 2018), a tím vlastně zamlčel skutečnost, že klient v období 6/2020 – 1/2021 byl osobou poskytující péči podle § 3 odst. 1 písm. a) bodu 5. Starším zněním zákona se ÚP zbavil sebe vysvětlování toho, proč pro klienta neplatí výjimka.
ÚP ČR po dvou měsících od podání stížnosti odpovědělo v zásadě toto: „Zaměstnanci ÚP nepochybily a správně použily ustanovení § 43 odst. 5 písm. a) zákona o PHN, neboť se na vás nevztahuje žádná ze zákonem stanovených výjimek“ (ale ÚP v Oznámení o přiznání PnŽ neuvedl, že se na něj výjimka nevztahuje – moje poznámka). „Z tohoto důvodu byla v odůvodnění oznámení o přiznání PnŽ rovněž uvedena pouze ta část znění § 43 odst. 5 písm. a), která se týká přímo vás.“ Není to pravda, protože v Oznámení o přiznání PnŽ přímo uvedeno, že o poukázkách se rozhodlo na základě znění zákona č. 98/2017 Sb., a podle tohoto znění bylo odůvodněno. Dále ÚP v reakci na stížnost vysvětluje, proč ta výjimka pro klienta neplatí: „Skutečnost, že jste byl od 7/2020 – 1/2021 osobou, která poskytovala péči, pro posouzení způsobu výplaty PnŽ od 7/2021 je nepodstatná, neboť VÝJIMKA (z výplaty části dávky v poukázkách) SE POUŽIJE v případě, že příjemce JE osobou, která POSKYTUJE PÉČI, a nikoliv, pokud takovou osobou BYL v minulosti.“
Zákon nerozlišuje, jestli klient JE nebo BYL pečující osoba, a člověk tak má počít, že se v zákoně má držet 12 měsíčního posuzovacího období.
Dejme tomu, že ta výjimka pro klienta neplatí. A dejme tomu, že ÚP ČR za dva měsíce vymyslel svou verzi § 43 zákona o PHN, když si pohrává se slovy: BYL jste před 6 měsíci osoba pečující – ale teď péči neposkytujete. Ale mám další otázku, je to zákonné, že ÚP ČR nemusí odůvodňovat hned v oznámení přiznání PnŽ, proč pro klienta neplatí výjimka ze současného/aktuálního znění zákona z roku 2018? Je to v pořádku, že ÚP ČR uvede starší znění zákona z roku 2017, kde shodou okolnosti výjimka ještě není, protože má za to, že se zrovna toto starší znění týká klienta? Je to správné použití zákonného ustanovení? A hlavně posoudili přiměřeně situaci klienta?
Musím podotknout, že klient není závislý ani na alkoholu, ani na omamných látkách, ani na hazardu, a ÚP nemá žádný důvod myslet, že by klient použil dávky na výše uvedené závislosti. Naopak klient šetří peníze na bydlení a snaží se z toho dostat. Hledání vhodných obchodů pro koupí potravin na poukázky je obtěžující a ponižující, obzvlášť když dochází na dohadování na pokladnách, jestli ty poukázky přijmou nebo ne.
S pozdravem a předem děkuji za odpověď,
Olga
Dobrý den,
Úřad práce musí samozřejmě postupovat dle platného znění zákona, tj. v případě § 43 dle znění platného od r. 2018. Nicméně podle popisu situace je pravděpodobné, že tomu tak bylo i v tomto případě, a pouze nějakou technicko-administrativní chybou zůstala v textu uvedena starší novela. Tak, jak případ popisujete, se mi jeví postup úřadu práce správný. Výjimka vylučující poskytování dávky v podobě poukázek se vztahuje na pečující osoby. Je při tom zřejmé, i z hlediska účelu tohoto ustanovení, že se má jednat o osoby, které jsou pečující v době, kdy se o způsobu výplaty rozhoduje, protože smyslem je nekomplikovat život osobám, které mají dost starostí s péčí o další osobu. Naopak skutečnost, že klient byl pečující osobou v minulosti, a je jedno, jestli to skončilo před rokem nebo před měsícem, není důvod zohledňovat, protože v současné době už život klienta neovlivňuje. A protože se v daném případě vůbec nejednalo o situaci, kterou výjimka předpokládá (tj. trvající péči o jinou osobu), nebyl ani důvod se výjimkou zabývat a není nutné, aby se s ní správní orgán vypořádával v textu oznámení (v opačném případě by se musel vypořádat i se všemi dalšími výjimkami uvedenými pod body 1. – 5., jako je např. invalidita či omezená svéprávnost, a u každé zdůvodňovat, zda je či není splněna).
Z procesního hlediska je oznámení o přiznání dávky úkon, který se používá, pokud je vyhověno žádosti klienta a ten zpravidla nemá důvod s jeho zněním nesouhlasit. Proto i zdůvodnění je v tomto případě zjednodušené a rozhodně není důvod se v něm sáhodlouze zabývat existencí či neexistencí výjimky pro standardní postup dle zákona. Pokud klient s oznámením nesouhlasí, může proti němu podat námitky, jakožto řádný opravný prostředek, na základě kterých vydá správní orgán plnohodnotné rozhodnutí. V něm již odůvodnění musí být obsáhlejší a důsledné a především se musí zabývat obsahem námitek. Takže pokud klient v námitkách rozporuje způsob výplaty a požaduje uplatnění výjimky dle § 43 odst. 5 písm a) 3. věta, je správní orgán povinen toto v odůvodnění rozhodnutí rozebrat a zargumentovat. Ale nikoli v oznámení. Z Vašeho dotazu bohužel není zřejmé, zda klient námitky podal a co v nich případně uvedl, pouze zmiňujete stížnost.
Co se týká přiměřenosti posouzení situace klienta, mám za to, že úřad práce ani neměl jinou možnost, protože v situaci, kdy klient v posledních 12 měsících již dávku déle než 6 měsíců pobíral (v tomto případě, pokud počítám dobře, je to přesně 7 měsíců), a není rozhodující, že v té době ještě byl osobou pečující), tak v této situaci zákon automaticky ukládá stanovit způsob výplaty dávky částečně v poukázkách, s výjimkami v zákoně taxativně vyjmenovanými, z nichž teoreticky by mohly připadat v úvahu jen důvody hodné zvláštního zřetele, a ty by musel klient doložit. Není důvod si myslet, že by úřad práce podezíral klienta z možného zneužití dávky, neboť v takovém případě by mohl stanovit, že formou poukázek bude vypláceno až 65% dávky, což neučinil a naopak se držel spodní hranice.
Pokud to tedy shrnu, mám za to, že úřad práce postupoval v zásadě správně a že jedinou chybou, dle mého názoru čistě formální, je chybné uvedení starší novely zákona v textu oznámení, aniž by to znamenalo, že by podle ní úřad postupoval, resp. že by nezohlednil novely pozdější. Protože znám prostředí úřadu práce, mohu říct, že s největší pravděpodobností toto znění automaticky vyskakuje z informačního systému a příslušný pracovník ani nemá možnost do této části oznámení zasahovat.
S pozdravem
Mgr. Martin Horák
