Terka
Už čtvrtý den jsem nešla do školy. Nemám napsanou omluvenku a rodiče nic neví. Strašně se bojím, ale vůbec nevím proč. Ve škole mě nikdo nešikanuje a doma by pro mě udělali všechno. Nikomu nevadí, když dostanu špatnou známku, ale já z toho mám strach. Nedokážu se překonat jít do školy. Možná se i bojím toho, že jsem se teď vůbec neučila a ve škole máme moc písemek. Pořád si představuju jak hloupě stojím před učitelem a blbě kecám proč jsem se neučila. Školu bych se měla doučit a jít písemky dopsat. Snažím se, ale při učení se nedokážu soustředit. Hodně teď jím, i když nemám hlad, vlastně skoro celý den projím a pak nemám myšlenky na školu a myslím zase jen na jídlo. Co mám teď dělat ?
Dobrý den,
děkuji za dotaz, velmi si cením tvé důvěry. Nevím, jaká je situace nyní, protože už uběhl nějaký den, ale pokud jsi stále ještě nebyla ve škole, přemýšlím, co se děje doma, ve škole a hlavně nad tím, co prožíváš.
Píšeš, že se strašně bojíš, přestože tě ve škole „nikdo nešikanuje“, rodičům nevadí, že dostaneš třeba špatnou známku,… Mám tomu rozumět tak, že nevnímáš nějaký velký problém ve škole, ale přesto máš velké obavy tam jít? Píšeš, že teď hodně jíš, i když nemáš hlad – někdy tohle děláme, když je toho na nás moc, je to určitý způsob dodávání si energie, ale i třeba „dobré nálady“, i když to funguje často jenom chvilkově.
Přemýšlím i nad tím, jestli je někdo ve tvém okolí, komu bys mohla o svých obavách říct. Nejsou to třeba rodiče? Nebo nějaká kamarádka? Nebo někdo ve škole?
Pokud máme spoustu starostí nebo jsme ve „stresu“, není možné se ani učit. Dobré je si najít na učení čas, kdy se nám soustředí lépe, kdy jsme odpočatí nebo – pokud to jde, když nám s učením někdo pomůže.
Někdy, pokud si nevíme rady, je dobré se obrátit i na někoho, kdo nám může pomoci – napadá mě třeba školní psycholog (pokud tedy ve škole je). Nebo se zkusit obrátit na „linku důvěry“, kde je možnost si s někým o tom, co prožíváš promluvit.
Jsou situace, kdy si sami úplně nepomůžeme a ani já nemám dost informací, abych tě více mohla nasměrovat, ale pokud si člověk může o svých trápením s někým promluvit, vždycky se může najít nějaká cesta a řešení.
Snad bude brzy lépe. Držím ti palce.
S pozdravem
Veronika Šnerchová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Terka
Už čtvrtý den jsem nešla do školy. Nemám napsanou omluvenku a rodiče nic neví. Strašně se bojím, ale vůbec nevím proč. Ve škole mě nikdo nešikanuje a doma by pro mě udělali všechno. Nikomu nevadí, když dostanu špatnou známku, ale já z toho mám strach. Nedokážu se překonat jít do školy. Možná se i bojím toho, že jsem se teď vůbec neučila a ve škole máme moc písemek. Pořád si představuju jak hloupě stojím před učitelem a blbě kecám proč jsem se neučila. Školu bych se měla doučit a jít písemky dopsat. Snažím se, ale při učení se nedokážu soustředit. Hodně teď jím, i když nemám hlad, vlastně skoro celý den projím a pak nemám myšlenky na školu a myslím zase jen na jídlo. Co mám teď dělat ?
Dobrý den,
děkuji za dotaz, velmi si cením tvé důvěry. Nevím, jaká je situace nyní, protože už uběhl nějaký den, ale pokud jsi stále ještě nebyla ve škole, přemýšlím, co se děje doma, ve škole a hlavně nad tím, co prožíváš.
Píšeš, že se strašně bojíš, přestože tě ve škole „nikdo nešikanuje“, rodičům nevadí, že dostaneš třeba špatnou známku,… Mám tomu rozumět tak, že nevnímáš nějaký velký problém ve škole, ale přesto máš velké obavy tam jít? Píšeš, že teď hodně jíš, i když nemáš hlad – někdy tohle děláme, když je toho na nás moc, je to určitý způsob dodávání si energie, ale i třeba „dobré nálady“, i když to funguje často jenom chvilkově.
Přemýšlím i nad tím, jestli je někdo ve tvém okolí, komu bys mohla o svých obavách říct. Nejsou to třeba rodiče? Nebo nějaká kamarádka? Nebo někdo ve škole?
Pokud máme spoustu starostí nebo jsme ve „stresu“, není možné se ani učit. Dobré je si najít na učení čas, kdy se nám soustředí lépe, kdy jsme odpočatí nebo – pokud to jde, když nám s učením někdo pomůže.
Někdy, pokud si nevíme rady, je dobré se obrátit i na někoho, kdo nám může pomoci – napadá mě třeba školní psycholog (pokud tedy ve škole je). Nebo se zkusit obrátit na „linku důvěry“, kde je možnost si s někým o tom, co prožíváš promluvit.
Jsou situace, kdy si sami úplně nepomůžeme a ani já nemám dost informací, abych tě více mohla nasměrovat, ale pokud si člověk může o svých trápením s někým promluvit, vždycky se může najít nějaká cesta a řešení.
Snad bude brzy lépe. Držím ti palce.
S pozdravem
Veronika Šnerchová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
