Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz a důvěru, s jakou se na naši poradnu obracíte. Píšete, že jste v dospívání měla problémy se sebepoškozováním a zvládáním Vašich emocí, což bylo zapříčiněno náročným dětstvím. Je skvělé, že jste prošla úspěšnou terapií, díky které jste se naučila se svými emocemi pracovat jinak. Zmiňujete však, že se za jizvy i po více jak 20 letech nesnášíte, stydíte se za ně a snažíte se je zahalovat.

Z toho, co jste v dotazu zmínila vnímám, že je to pro Vás velmi citlivé téma. Je pochopitelné, že máte strach a obavy říct synovi pravdu. Znovu bych Vás na tomto místě chtěla ocenit, že jste našla odvahu obrátit se s tímto náročným tématem na naši poradnu.

Uvědomuji si, že nejsem ve Vaší situaci a i přesto, že vnímám, jak těžká pro Vás byla a je, nedokážu se zcela do její náročnosti vžít. Z toho, co jste zmínila na mě však Vaše zpráva působí tak, že byste o vašich obavách chtěla synovi říct. Chtěla bych Vás v tom podpořit. Tím, že své obavy nahlas vyslovíte budete ke svému synovi opět upřímná a současně mu sdělíte Vaši starost o něj.

Píšete o strachu, že když řeknete svému synovi pravdu, bude chtít sebepoškozování sám vyzkoušet. Ptáte se, jak celou věc říct synovi pravdivě. Napadá mě, zda jste přemýšlela nad tím, že sdělíte synovi své obavy. Tím, že byste své pocity sdělila nahlas, ukážete synovi, že jste prožívala náročné období v dospívání a že toto byl způsob, jak jste sama v té době zpracovávala své emoce, protože jste to neuměla jinak. Můžete mu tak ukázat, že to byla určitá cesta, která Vám umožnila uvolnit napětí a emoce, ale současně je tato cesta je bolestivá, náročná a jizvy s vámi už celý život zůstanou, a to období Vám připomínají. Říct mu, že lze různé problémy a nepříjemné emoce řešit jinak, bez bolesti a ubližování si.

Můžete synovi rovnou sdělit, že kdyby se něco dělo a on prožíval nepříjemné pocity a chtěl si případně ublížit na těle, může kdykoli přijít za Vámi a říct Vám, co ho trápí. Zkusit mu poskytnout možnosti, které jste Vy sama v období dospívání postrádala a o které byste třeba stála. Rozhodně Vám nechci nic z výše zmíněného nutit. Rozhodnutí, zda některý z uvedených příkladů využijete nebo řeknete své vlastní je samozřejmě na Vás.

V případě, že se k tomuto kroku rozhodnete, chtěla bych zmínit, že se může jednat o emotivní rozhovor, proto si myslím, že by bylo vhodné, abyste si dopřála dostatek času na přemýšlení, co a jak chcete synovi sdělit. Pokud by Vám to pomohlo, můžete si zkusit napsat pár bodů, které byste chtěla se synem otevřít a zmínit. Udělat si tak nějakou strukturu, co je pro Vás důležité říct, napsat si poznámky, které byste nechtěla opomenout.

Zároveň by bylo dle mého názoru vhodné zajistit si i dostatek času a prostoru na rozhovor se synem, zda budete mít dostatek soukromí a nebudete nikým vyrušováni. Můžete zvážit, kde a kdy byste chtěla se synem mluvit, zda Vás nebo Vašeho syna ten den ještě nečeká nějaká náročná aktivita či jiné povinnosti. Je možné, že už jen příprava prostředí a doby, kdy se budete chystat rozhovor provést trošku zmírní Vaše obavy.

Pokud byste si chtěla o tomto tématu popovídat ještě s někým, přikládám odkaz na chatovou linku iPoradny (https://iporadna.cz/elinka-chatova-poradna/), která je anonymní a máte možnost přímo komunikovat bez časové prodlevy a s možností pokládání dalších upřesňujících dotazů. Další možností, kam byste se mohla případně obrátit, je Rodičovská linka (https://www.rodicovskalinka.cz/), kde můžete taktéž toto téma otevřít. Na těchto linkách můžete rovněž mimo konzultaci ohledně Vašeho syna najít i podporu pro sebe sama a přijímání vašeho těla, pokud byste takovou podporu potřebovala.

Přeji Vám hodně sil do následujících dnů.

Bc. Hana Spěváková, studentka psychologie
Mgr. Barbora Kryštofová, garant psychologického poradenství

Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách