Dobrý den, děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na iPoradnu s obavou o kamarádku. Píšete, že jste se již obě setkaly se sebepoškozováním a myšlenkami na sebevraždu. Teď máte pocit, že se kamarádčin psychický stav zhoršil, a to především kvůli úmrtí v rodině. Bojíte se jí nabídnout kontakt na linku pomoci, aby se neurazila. Máte o ni strach a nevíte, jak jí pomoct. Píšete, že se bojíte, že by si brzo mohla vzít život. To, co píšete, vnímám jako velmi závažné sdělení. Zároveň nemůžu z dostupných informací vyhodnotit aktuální závažnost situace a stavu, ve kterém se nyní Vaše kamarádka nachází. Proto Vás chci podpořit v dalším kroku, a to, abyste se obrátila buď na Krizovou linku iporadny (https://iporadna.cz/krizova-linka/) nebo na Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz/pomoc) Na obou linkách s Vámi vyškolený pracovník může lépe zmapovat celou situaci, vyhodnotit závažnost situace a pomoci Vám nalézt vhodné řešení. Pokud je stav Vaší kamarádky natolik vážný, že mluví o sebevraždě, plánuje ji, nebo snad již učinila některé kroky k tomuto plánu, je nutné ihned informovat její rodiče, některého z učitelů, nebo školního psychologa, máte-li na škole. Informujte je o tom, že se bojíte, že by si mohla vzít život a popište to, co se s ní děje. Umím si představit, že takový krok může být pro Vás náročný, proto mě napadá, že byste se mohla svěřit svým rodičům (nebo jinému Vám blízkému dospělému) a ti by Vám pak dál pomohli. Pokud si nevíte rady, opět Vás odkáži na linky výše, kde Vám pomohou. V případě, že se jedná o stav ohrožení života, neváhejte zavolat záchranku na tel. 155. Možná, že stav Vaší kamarádky není v současné době natolik vážný, aby vyžadoval razantní zásah zvenčí, jak jsem popsala výše (informování rodičů, nebo učitelů, psychologa, případně 155). Z toho, co jste psala ve svém dotazu, je zřejmé, že kamarádka prožívá těžké období, často pláče, a vy vidíte, že je psychicky na dně. Ptáte se, jak jí pomoci. Obecně řečeno, nejlépe pomůžete, když tam pro ni budete. Dejte jí vědět, že Vám na ní záleží, že vidíte, jak se nyní trápí. Buďte k ní upřímná, řekněte jí, že Vám připadá, že se její psychický stav v posledním roce zhoršil. Řekněte jí, že ji máte ráda a jste tady, kdyby si chtěla popovídat. Můžete jí říct, že se o ni bojíte, že máte strach, že si něco udělá, a že není ostuda říct si o pomoc. Právě naopak, chce to obrovskou dávku odvahy „jít s kůží na trh“ a říct si o pomoc. Můžete svou kamarádku podpořit v tom, aby se nebála/nestyděla vyhledat pomoc. Píšete, že kamarádce zemřel někdo v rodině. Po takové velké ztrátě nastává období truchlení. Je dobré vědět, že každý člověk truchlí jinak, po svém, individuálně. Někdo je naštvaný, někdo smutný, někdo cítí úlevu, někdo cítí jen prázdno apod. Někdo cítí všechny tyto pocity a ještě mnoho dalších vše v jednom dni! Jak můžete pomoci své kamarádce, když truchlí? Buďte tu pro ni. Když si bude chtít popovídat, jen naslouchejte. Zkuste nehodnotit, nekomentovat, nehledat rychlá řešení a úlevu („to bude dobrý“), místo toho řekněte „jsem tady s Tebou“. Z Vašeho dotazu jsem vyrozuměla, že máte také zkušenost se sebepoškozováním a myšlenkami na sebevraždu. Je dobré si čas od času připomenout, že můžu druhým pomáhat jen do té míry, dokud jsem já v pořádku. Myslím na Vás a ptám se, co to s Vámi dělá, když vidíte kamarádku v takovém stavu? Jak se Vás její trápení dotýká? Jak se psychicky nyní cítíte Vy sama? Máte i Vy někoho, na koho se můžete obrátit, když toho na Vás bude už moc? Není jednoduché být nablízku někomu, kdo se trápí a prožívá tak závažné věci, jako Vaše kamarádka. Prosím, myslete v tomto čase i sama na sebe a čas od času se zastavte a zeptejte se i sama sebe: Jak mi teď je? Jak se cítím? Nepotřebuju teď něco já? (vyspat se, najíst se, obejmout, vyplakat se, …… dosaďte si cokoliv :-)) Chci Vás takto na dálku ocenit, že Vám stav Vaší kamarádky „není jedno“, a že jste nám napsala, že se situaci snažíte řešit. Je skvělé vědět, že se v dnešní době ještě najdou takoví lidé, kterým není lhostejný jiný člověk. Přeji Vám do dalších dní hodně síly.

S pozdravem, Mgr. Kateřina Ivanovová

Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách