Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na iporadnu. Píšete o své dceři, která chodí do druhé třídy, má časté bolesti břicha. Je sledována na gastroenterologii, paní doktorka si myslí, že se jedná o potíže psychického rázu, protože vyšetření dosud nic neukázala. Vy si také myslíte, že je příčinou psychika, konkrétně strach z paní učitelky, která na děti často křičí. Dcerky nechtějí, abyste situaci s paní učitelkou řešila, že to bude ještě horší. Nevíte, co v současné situaci dělat.

U takto malých dětí je poměrně časté, že své trápení vyjadřují tělesnými stesky. V takové situaci je vždy nutné nejprve vyloučit somatickou příčinu. Vy už jste první nejdůležitější krok podnikla, a to, že je dcera sledována lékařkou. Jelikož nejsem lékař, somatickou stránku věci prosím řešte i nadále s lékařkou, případně s pediatrem – nevím, zda jsou vyčerpány všechny možnosti stran vyloučení somatické příčiny, toto je nutné řešit s lékařem. 

Když pominu stránku somatickou a budu nyní operovat pouze s myšlenkou, že se jedná o bolení bříška způsobeného strachem z paní učitelky, na Vašem místě bych učinila následující kroky:

Píšete, že se již v minulosti stalo, že se některé dítě v první třídě strachem počůralo. Spojila bych se s rodiči tohoto dítěte. Zapátrala bych mezi rodiči spolužáků, zda i někdo jiný řeší podobné potíže, jestli i jiné dítko má z paní učitelky strach. Jak se říká, rozhoďte sítě. Pokud paní učitelka tak často křičí, jistě nebudete v situaci sama. Domnívám se, že když se spojí více rodičů dohromady, budete mít lepší vyjednávací pozici.

Následně bych zašla přímo za vedením školy, nikoliv za paní učitelkou. Pokud učitelka na děti tak často křičí, děti z ní mají strach, mají somatické potíže, počůrávají se…, vedení školy o tomto musí být informované, neboť věc je natolik závažná. Tady si neodpustím poznámku, že „ryba smrdí od hlavy“ a je naprosto klíčové, jak se k tomu vedení postaví – může Vás příjemně překvapit svou reakcí, bohužel Vás může i zklamat.

Pokud Vás vedení školy zklame, ještě pořád jsou zde možnosti – ředitel/ředitelka školy má také svého nadřízeného – kdo je zřizovatelem školy? I tam se můžete obracet. Pokud všechny mechanismy selžou, stále je zde možnost oslovit Českou školní inspekci.

Píšete, že dcery nechtějí, abyste to řešila. Z toho, jak situaci popisujete, mi připadá, že to nechtějí, protože mají strach. Mají strach, že to bude ještě horší. Domnívám se, že jsou ve věku, kdy Vy jako rodič budete muset rozhodnout, jak se situací naložit. Vy jako rodič si musíte rozmyslet, co chcete dcery naučit, jakou lekci si z tohoto odnesou. Jaká ta lekce bude? Co je chcete naučit?

Rozumím tomu, že mají dcery strach. Rozumím obavám, že se situace může vyvinout různě, když ji začnete řešit. Možná i Vy sama přemýšlíte, jak s tím naložit, jak to udělat, aby bylo dcerkám co nejlépe, a jak jim nepřitížit. Je to opravdu hodně o lidech, na které narazíte, o lidech ve vedení. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že „zlu se daří, když dobro mlčí“. Pokud se učitelka skutečně takto chová dětem, kolik zla již napáchala? Kolik zlého ještě může napáchat na dalších generacích školáčků?

Pokud se to rozhodnete řešit postupem, který jsem výše navrhla, sedla bych si s dcerkami a v klidu si s nimi pohovořila. Mluvte klidně a pevně, v krátkých a dcerám srozumitelných větách. Řekla bych jim, že to, že na děti učitelka často křičí, není v pořádku. A aby se to dále nedělo, musí se to řešit. Že to budou řešit dospěláci, ať to nechají na Vás. (Tímto z nich sejmete tu tíhu, tohle je totiž dospělácká záležitost, ne dětská.) Ujistěte je, že je máte ráda, jste na jejich straně, a že to spolu zvládnete, i když to možná bude těžké. Ale zvládnete to spolu. 

Uvažuji také nad tím, jak posílit Vaši dcerku, o které píšete, že ji často bolí bříško. Píšete, že druhá dcerka „je odolnější“. Každý člověk je jiný a je to tak správně. Co někoho srazí na kolena, jiný ani nezaznamená, a naopak. Je možné s dcerkou pracovat na zvýšení její odolnosti, pokud to uznáte za vhodné. Vy znáte své dítě nejlépe. Tímto neříkám, že se nemá řešit příčina problému! Ale můžeme zároveň s řešením hlavní příčiny problému pracovat i na posílení psychické odolnosti dcerky, to jistě není na škodu, protože naším cílem je spokojené dítě. K tomu Vám mohu doporučit některé publikace: 

Tak například na zklidnění před spaním, navození uvolnění a odstranění úzkosti, je výborná tato knížka: Else Müller – Příběhy z měsíční houpačky. Skvělá je taky kniha Rozvíjejte u dětí odvahu, zvídavost a odolnost (Siegel, Brysonová). 

Obecně bych v období, které je pro dcerku těžké a emočně náročné, dávala důraz na pravidelný režim a hlavně rituály. Děti rituály milují, a je to proto, že vzbuzují klid, pocit bezpečí, představují jistotu. Rituálem může být večerní čtení pohádky, nebo povídání si o proběhlém dni před spaním spojené s mazlením apod. Jistě víte, co tím myslím. Možná se to zdá jako banality, ale věřte, že to v dětském srdíčku má obrovsky důležité místo a dítě takto posilujete do dalších dní, co přijdou.

Přeji Vám do dalších dní hodně sil a hodně štěstí na dobré lidi kolem.

Se srdečným pozdravem, Mgr. Kateřina Ivanovová

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová