Dobrý den, jedná se o mou mamku (má kolem 50 roků). Začalo to někdy v mé pubertě, kdy se občas po hádce s manželem utekla i s nožem zamknout do koupelny. Jednou mi třískala hlavou o zeď proto, že jsem s nimi chtěla jet k dědovi. Pak tvrdila, že čekala dvojčata, ale přišla o ně. Měla nakoupené i oblečení pro miminka. Později jsme se stěhovali, opět tvrdila, že je těhotná. Nakoupil se kočár, postýlka, oblečení. Pak prý porodila, když já jsem byla ve škole a její manžel v práci a po porodu jí odvezl doktor domů. Dítě bylo prý nějaké nemocné a tak si ho tam nechali. Po nějaké době, když se vyptával její manžel kdy půjde domů, vždycky měla odpověď zítra, příští týden,… tohle mě bylo divné, protože to trvalo moc dlouho. Zaslechla jsem kolikrát, že to dítě nemůže domů, kvůli mě, že se chovám hrozně- bylo mi 16 a nic hrozného jsem nedělala ale ona si před manželem vždycky něco vymyslela. Takhle ho poštvávala proti mě. Tvrdila mu taky, že každý den jezdí ke gynekologovi, protože je nějak nemocná. Jenže když jsem občas nešla do školy, vzala mě s sebou na procházku do města, došlo mi, že tohle dělá denně. Když jsem ji řekla, že mu řeknu, že žádné dítě určitě nemá, hned za ním běžela, že je chci akorát rozdělit a všechno co řeknu, je lež. Další stěhování, další dítě, další nákup postýlky a kočáru, protože tamten prodali. Bylo to zase všechno dokola. Dítě nemocné, vzal si ho ale nějaký doktor k sobě domů, protože potřebuje lékařský dohled a bla bla… Dokonce mu tvrdila, že její onkolog (k žádnému nechodila, ale tvrdila, že má leukemii) zemřel a odkázal jí barák, auto i peníze. Když se ptal, kdy to všechno dostanou, tak zase že příští měsíc apod. Tohle bylo v období mé puberty. Pak jsme se museli stěhovat, mě bylo 18 a jelikož díky mamky jsem to doma neměla lehké, nesměla jsem se stěhovat s nimi. Stěhovali se do bytu ke tchýni a když si její manžel teda myslel, že já jsem problém aby děti mohli domů, našli mi studentské bydlení. jednu dobu chodila s manželem do práce a tvrdila, že s ním musí jezdit, protože to chce jeho šéf. Výplatu žádnou neměla ale řikala, že to on dostává do jeho výplaty. Přitom peněz bylo stejně=žádné. Teď žijí úplně jinde. Její manžel nepracuje, protože proč, on je neskutečně zmanipulovaný, věří jí úplně všechno. Čeká, že dostanou nějaké peníze, nepotřebuje dál pracovat, do důchodu mu moc nechybí a mamka mu nakecala úplné blbosti. Takže zatím co já vím, že dostane možná pár korun, on věří že ne. Před nějakou dobou jsem pracovala v obchodě. Mamka v zoo jako uklízečka. Já jsem povýšila a ona najednou začala dělat pomocného ošetřovatele, zároveň uklízí pro ředitele zoo, protože tam prý nikoho jiného nechtěji a ještě dělá vedoucí uklízečkám. Mamka bere invalidní důchod, není zaměstnaná na hlavní poměr, takže vím že tohle dělat nemůže a celkově to zní jako nesmysl. Vždycky když mi vypráví o práci, tak jen o tom jak uklízela. Když mladší brácha onemocněl rakovinou, ona začala špatně slyšet, pořídila si naslouchátko, bylo takové obyčejné jako z kauflandu třeba. Moc ho nenosila, nasazovala si ho když jsme přišli na návštěvu, teď ale se po naslouchátku slehla zem, asi se zázračně vyléčila. Bráchu dost bolelo koleno a trenér mu dal na to nějakou mast, která mu fakt pomáhala. Chválil si to před mamkou a ona najednou měla taky bolesti a mast chtěla. Donesl ji tu skleničku s tím, ať si odebere a vrátí mu zbytek. Mast už zpátky nedostal a mamce to nebylo ani trochu blbé. Pak začala špatně vidět, tak vytáhla brýle co kdysi nosila… už je samozřejmě zase nenosí. Jednu dobu tvrdila, že si šetří na protézu a jednu platbu doktorce platila, nějaké 4 tisíce. Opět kde nic ,tu nic. Bratr zemřel, ona všem vyprávěla, jak ji držel za ruku, jak tam byla atd… nedržel, ona ho tam začala za tu ruku chytat když nám mával a ruku držet nechtěl. Teď jsem se nedávno dozvěděla od jejího manžela, že se jí vrátila leukemie, doktor- gynekolog za ní jezdí každý den do práce a píchá jí injekce aby přežila. Každý měsíc jí to stojí 15 tisíc a platí to tak, že nějaká sestřička, co jezdí k pacientům, jezdí k ní do práce za účetní. Ona ani tolik nevydělává ale tvrdí že jo. Prý ale mamce nemám hlavně říkat, že se mi svěřil ,protože doktor jasně řekl, že to nemá smysl protože ji nikdy neuvěřím. Tohle si myslím že vzniklo v době, kdy se mi přiznala že žádné další děti nejsou, krom dvojčat o které přišla, a když jsem ji řekla, ať se manželovi přizná, tvrdila pak že to udělala ale podle mě mu řekla, že ji nic nevěřím atd. Taky toho manžela několikrát podvedla a pak jednomu tvrdila, že s ním má dítě. On jí nevěřil a ona jejich společným známým tvrdila, jak se o to dítě nezajímá a posílala jim fotky brachy že je to to údajné dítě. Mamka bere od 18 invalidní důchod 3 stupně, nevím na co ho má a ona tvrdí , že taky neví a nejde to zjistit, že ten papír ji nedají. A já si začínám myslet, že ho má na hlavu. Je to s ní čím dál horší. Vždycky když ten manžel se předemnou o něčem zmíní, ona ho začne urážet, říkat že kecá, kde na to přišel a nebo začne semnou mluvit hlasitěji, abych ho neslyšela. Když si voláme, vždcky všechno obrátí k sobě a je to jen, já, já, já.. Bere prý nějaké prášky na srdce, chodí na plicní, doma má hodně léků ale řekla bych že si kupuje hodně doplňku a tvrdí jak to potřebuje. Mám teď malou holčičku a bojím se, že jí rupne v hlavě a třeba mi ji nedá nebo nedej bože něco udělá. Vyčetla mi taky, že ji malou nechci dávat na hlídání. Bojím se, že posílá fotky malé a tvrdí že je to její dítě. Nebo že si třeba něco udělá, když jí manžel třeba bude něco zpochybňovat. Od té doby co se mi takhle svěřil mě to dost trápí, v nocí nemůžu spát a pořád nad tím přemýšlím. Uvažuju jestli třeba nebude lepší přerušit kontakt.. Chtěla bych ji nějak pomoct ale nevím jak.