Jan
Dobrý den.
Vážení, nepotřebuji pomoc pro sebe samotného, spíše potřebuji poradit, jak pomoci své vzdálené neteři Kristíně. Bohužel bydlí na Slovensku a jsem s ní ve spojení pouze přes PC. Je jí přes 13 let a od jejich dvou let jí vychovává babička. Její biologická matka – cikánka – se jí vzdala, neboť se o ni neuměla ve svých mladých letech postarat. Kristína je se svou bio- matkou ve spojení jen velmi zřídka- a to pouze přes telefon. Babička, která ji vychovává je starší osoba – přes 66 let – a sama je onkologická pacientka – a navíc jí před nedávnem zemřel manžel – alkoholik. Babička se o výchovu a zejména o podporu v jejím dospívajícím věku zřejmě nedokáže dostatečně postarat, dokonce své vnučce vytýká, že jí velmi zatěžuje, že se z ní zblázní – apod… Kristína se mi svěřila, že má velmi často pocit zbytečnosti, vlastní nedokonalosti, osamocenosti, které vyúsťují v sebepoškozování – řezání žiletkou na pažích a nohou. Z mého pohledu se pravděpodobně jedná o demonstrativní konání – avšak bez jakéhokoli efektu na její “ volání o pomoc“ . Údajně sama Kristína požádala svou dětskou lékařku o psychologickou / psychiatrickou pomoc, vyšetření – ta ale odpověděla v tom smyslu, že „v této době je obtížné a časově náročné sehnat psychologickou poradu “ – s doporučením, aby se ona sama obrátila na nějakou linku důvěry. To zřejmě i dělala, prý jí odpověděli mailem, že se má dostavit osobně – do ordinace vzdálené cca 40 km… S tím zase nesouhlasí její babička, že kvůli ní nebude vyhazovat peníze na benzín… Já sám do tohoto problému nemůžu zasahovat, neboť nejsem přímý příbuzný, ale z lidského hlediska mi není jedno, v jakém „vduchopráznu“ se Kristína nachází a v jaké netečnosti ze strany babičky vyrůstá. Proto prosím o radu, zda vůbec mohu nějakým způsobem Kristíně pomoci, případně jak postupovat . Děkuji za odpověď . Jan
Dobrý den,
pečlivě jsem přečetla Váš e-mail. Chtěla bych ocenit Vaši starost o neteř a podporu, kterou jí dáváte. Její situace je opravdu komplikovaná a hodně myslím i na Vás.
V první řadě Vás chci podpořit, ať na to nezůstáváte dlouhodobě s Kristínou sám. Moc bych vám oběma přála, abyste dokázali zůstat spojenci a zároveň si k sobě přibrali další možnosti pomoci a opory. Jen přijít na to, kdo ta podpora může být.
Zkusím Vám napsat vše, co mne k možnostem pomoci napadá.
Nejdostupnější forma provázení by mohla přeci jen být některá z linek pomoci. Nevím, které neteř zkusila oslovit, ale většina linek nabízí podporu nejen osobní, ale hlavně telefonickou nebo přes chat. Dobré také je, že se na ně může obrátit kdykoliv, i v noci, kdy pocity prázdnoty a chuť se pořezat bývají silnější. Tyto linky totiž často fungují nonstop (pozor, ne všechny), bezplatně a anonymně. Mohou také odkázat na konkrétní pomoc v místě bydliště.
Na Slovensku to jsou například: http://www.ldi.sk/deti/, https://linkadeti.sk/domov nebo https://www.krizovalinkapomoci.sk/o-krizovej-linke-pomoci/.
Jako další možnost mne napadá, zda na škole, kam Kristína dochází, nemají školního psychologa. Tato osobní pomoc je nejlépe dostupná a bezplatná. Pokud by školního psychologa neměli, podobnou roli může mít i výchovný poradce nebo metodik prevence.
Přes to, že objednání přes dětskou lékařku může být zdlouhavé, zkusila bych možnosti využít. Zejména pokud by měla tip na psychologa v místě bydliště. Výše zmíněné možnosti by pak neteř mohla využívat např. do doby, než by se psychologovi uvolnilo místo.
Také si říkám, že by bylo fajn společně s Kristínou popřemýšlet, zda v jejím okolí není někdo dospělý, komu důvěřuje a kdo by ji mohl bezprostředně podpořit a pomoci s hledáním. Může to být třídní učitel, vedoucí kroužku nebo třeba maminka některé kamarádky.
Pokud byste vnímal Vy sám, že byste si chtěl o tom, jak Kristínu dobře podpořit, promluvit, neváhejte se obrátit na rodičovskou anonymní linku: 606 021 021, kde Vás můžou více nasměrovat.
Držím neteři i Vám moc palce.
S pozdravem
Petra Dolečková, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Jan
Dobrý den.
Vážení, nepotřebuji pomoc pro sebe samotného, spíše potřebuji poradit, jak pomoci své vzdálené neteři Kristíně. Bohužel bydlí na Slovensku a jsem s ní ve spojení pouze přes PC. Je jí přes 13 let a od jejich dvou let jí vychovává babička. Její biologická matka – cikánka – se jí vzdala, neboť se o ni neuměla ve svých mladých letech postarat. Kristína je se svou bio- matkou ve spojení jen velmi zřídka- a to pouze přes telefon. Babička, která ji vychovává je starší osoba – přes 66 let – a sama je onkologická pacientka – a navíc jí před nedávnem zemřel manžel – alkoholik. Babička se o výchovu a zejména o podporu v jejím dospívajícím věku zřejmě nedokáže dostatečně postarat, dokonce své vnučce vytýká, že jí velmi zatěžuje, že se z ní zblázní – apod… Kristína se mi svěřila, že má velmi často pocit zbytečnosti, vlastní nedokonalosti, osamocenosti, které vyúsťují v sebepoškozování – řezání žiletkou na pažích a nohou. Z mého pohledu se pravděpodobně jedná o demonstrativní konání – avšak bez jakéhokoli efektu na její “ volání o pomoc“ . Údajně sama Kristína požádala svou dětskou lékařku o psychologickou / psychiatrickou pomoc, vyšetření – ta ale odpověděla v tom smyslu, že „v této době je obtížné a časově náročné sehnat psychologickou poradu “ – s doporučením, aby se ona sama obrátila na nějakou linku důvěry. To zřejmě i dělala, prý jí odpověděli mailem, že se má dostavit osobně – do ordinace vzdálené cca 40 km… S tím zase nesouhlasí její babička, že kvůli ní nebude vyhazovat peníze na benzín… Já sám do tohoto problému nemůžu zasahovat, neboť nejsem přímý příbuzný, ale z lidského hlediska mi není jedno, v jakém „vduchopráznu“ se Kristína nachází a v jaké netečnosti ze strany babičky vyrůstá. Proto prosím o radu, zda vůbec mohu nějakým způsobem Kristíně pomoci, případně jak postupovat . Děkuji za odpověď . Jan
Dobrý den,
pečlivě jsem přečetla Váš e-mail. Chtěla bych ocenit Vaši starost o neteř a podporu, kterou jí dáváte. Její situace je opravdu komplikovaná a hodně myslím i na Vás.
V první řadě Vás chci podpořit, ať na to nezůstáváte dlouhodobě s Kristínou sám. Moc bych vám oběma přála, abyste dokázali zůstat spojenci a zároveň si k sobě přibrali další možnosti pomoci a opory. Jen přijít na to, kdo ta podpora může být.
Zkusím Vám napsat vše, co mne k možnostem pomoci napadá.
Nejdostupnější forma provázení by mohla přeci jen být některá z linek pomoci. Nevím, které neteř zkusila oslovit, ale většina linek nabízí podporu nejen osobní, ale hlavně telefonickou nebo přes chat. Dobré také je, že se na ně může obrátit kdykoliv, i v noci, kdy pocity prázdnoty a chuť se pořezat bývají silnější. Tyto linky totiž často fungují nonstop (pozor, ne všechny), bezplatně a anonymně. Mohou také odkázat na konkrétní pomoc v místě bydliště.
Na Slovensku to jsou například: http://www.ldi.sk/deti/, https://linkadeti.sk/domov nebo https://www.krizovalinkapomoci.sk/o-krizovej-linke-pomoci/.
Jako další možnost mne napadá, zda na škole, kam Kristína dochází, nemají školního psychologa. Tato osobní pomoc je nejlépe dostupná a bezplatná. Pokud by školního psychologa neměli, podobnou roli může mít i výchovný poradce nebo metodik prevence.
Přes to, že objednání přes dětskou lékařku může být zdlouhavé, zkusila bych možnosti využít. Zejména pokud by měla tip na psychologa v místě bydliště. Výše zmíněné možnosti by pak neteř mohla využívat např. do doby, než by se psychologovi uvolnilo místo.
Také si říkám, že by bylo fajn společně s Kristínou popřemýšlet, zda v jejím okolí není někdo dospělý, komu důvěřuje a kdo by ji mohl bezprostředně podpořit a pomoci s hledáním. Může to být třídní učitel, vedoucí kroužku nebo třeba maminka některé kamarádky.
Pokud byste vnímal Vy sám, že byste si chtěl o tom, jak Kristínu dobře podpořit, promluvit, neváhejte se obrátit na rodičovskou anonymní linku: 606 021 021, kde Vás můžou více nasměrovat.
Držím neteři i Vám moc palce.
S pozdravem
Petra Dolečková, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
