Petra
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila ohledně situace mé babičky.
Babička žije posledních cca 14 let ve společné domácnosti s mým tátou. Babička má již dlouhé roky problémy se zažíváním, má střevní problémy a k tomu se jí za posledních pár let přidaly další zdravotní problémy (babička bere například léky na ředění krvě, extra vápník a další). Situaci se zažíváním by možná vyřešila operace (má zúžená střeva), ale o tom nechce roky ani slyšet. Babička nám za poslední 2 roky, co je COVID, hodně zchřadla. Po psychické stránce ji rozhodně neprospěla izolace od nás, vnuček, a i když si pravidelně voláme, babička postupně přestává mít zájem o nové zážitky, přestává se zajímat o svět kolem sebe.
V létě minulého roku se k tomu přidal ještě úraz, kdy babička doma upadla a musela být na více jak 4 měsíce hospitalizována se zlomeným krčkem – do toho počítám jak operaci, tak následnou rehabilitaci. Na návštěvu za ní nám dovolila přístup až v posledním měsíci, poněvadž se styděla za svůj vzhled a nemohoucnost. Nyní je už doma, ale nepřeje si, abychom o ní se sestrou pečovaly. Chce pouze přítomnost svého syna, tj našeho táty. Táta dle svých slov se bojí jí nechat doma samotnou, i když si to babička přeje, protože se bojíme, že babička buď znovu upadne a nebo spolyká prášky, protože nám poslední rok opakuje, že už nechce žít. Pobyt jinde než doma nepřipadá v úvahu, babička to bere jako zradu, kdykoliv jí to navrhneme. Na Vánoce jsme babičce navrhli, že u babičky přespím místo táty já a budu tam jen tak, nic nebudu uklízet, nijak ji nebudu rušit, ale budu tam, aby táta mohl jet na večer za svou přítelkyní a my se o babi nemuseli bát. Přes to však nejel vlak.
Na doporučení svého doktora začala brát před pár měsíci antidepresiva, ale mám pocit, že to nemá valného účinku. Popravdě nevím, jak tuto situaci řešit, jak babičce pomoci, aby získala zase trochu radosti do života. Nenadchly ji ani zprávy o budoucím rodinném přírustku, který čeká rodina mé sestry.
Touto situací trpíme všichni – babička je nešťastná, nemocná a bez zájmu o život, táta je nešťasný, že nemá sociální život (pracuje doma na HO) a my jako vnučky nemáme možnost babičce vrátit roky její laskavé péče, protože se před námi stydí a nedovolí, abychom ji ani uvařili nebo doma uklidili.
Předem moc děkuji za jakoukoliv radu.
Příjemný den.
Zoubková Petra Bc.
Dobrý den,
vážím si toho, že se na naši poradnu obrací v situaci, která je pro vás obtížná. Z Vašich slov cítím, že se o svoji babičku bojíte, máte jí ráda a snažíte se jí pomoci. Babičku se snažíte kontaktovat a rozveselit ji a zároveň přemýšlíte i nad svým tátou. Za to bych Vás chtěla ocenit.
Babička má za sebou celou řadu zdravotních problémů, které představují zátěž nejen pro její tělo. Dlouhodobá hospitalizace a následná rehabilitace mohla ještě navýšit psychickou nepohodu. Vnímám to i z toho, že nechtěla, abyste jí navštěvovaly a pomáhaly ji. Může se stydět za to a být nešťastná z toho, že nezvládne to, co dříve. Babička se může cítit na vás závislá a cítit se trapně. I proto možná odmítá umístění do domova důchodců a podobných zařízení, které by v jejích očích potvrdilo to, že se o sebe nedokáže sama postarat. I proto zřejmě odmítá Vaši přítomnost a být ochotna stýkat se pouze se svým synem. Zároveň to může vysvětlovat i její slova o tom, že nechce žít. Zdá se mi, že je pro ni složité se s tímto vyrovnat. Nicméně snažila bych se babičce nejen nabízet pomoc, ale především podporovat její samotnost. Při komunikaci s ní bych se zajímala o to, co se jí povedlo a co zvládá. Případně bych požádala o pomoc či radu jí, aby cítila, že je pro Vás důležitá a má Vám, co předat.
Souhlasím s Vámi v tom, že situace ohledně COVID-19 mohla tyto pocity ještě zesílit. Nevím, jak se chovala předtím a čemu se věnovala, ale ukazuje se, že senioři nucenou izolaci nezvládají dobře a neschopnost vidět své nejbližší má velký dopad na jejich psychickou pohodu. Pro zlepšení nálady je podstatná fyzická a psychická aktivita, která nás zaměstná a rozptýlí. Pokud to chápu správně, tak má Vaše babička omezenou pohyblivost, ale i přesto se může věnovat nějakým fyzickým činnostem (např. relaxace, protahování na židli, procházka v parku atd.). Také bych se věnovala tomu, co má babička ráda (čtení, pletení, cestování atd.) a snažila se o tom s ní povídat. Staří lidé rádi vzpomínají na minulost a diskutují o ní. Hovoříte o tom, co babička v minulosti zažila? Knížky jako Babičko vyprávěj, vytváření fotoalb a podobné aktivity by jí mohly vrátit hezké vzpomínky a zlehčit její současné obtíže.
Dále popisujete, že babička užívá antidepresiva, ale podle Vašich slov nejsou příliš prospěšná. Může se jednat o nevhodně zvolený lék, ale především bude chybět psychologická podpora odborníka. Pokud si se svým lékařem rozumí, byla by možnost svěřit se jemu a například by mu mohla více věřit, kdyby jí navrhl další, psychologickou pomoc. S tím můžete přijít i vy, ale pokud odmítne, je potřeba to respektovat. Chápu, že tato skutečnost pro vás může být složitá.
V poslední řadě se chci zastavit u Vašeho táty. Ten se své mamince velmi věnuje a rozumím tomu, že se sám cítí nešťastně. Mluvil s ní někdy o tom, o svých pocitech? Například, že potřebuje a zaslouží si trávit čas se svou přítelkyní? On i vy s ní můžete sdílet své pocity, že Vás to trápí a bolí. Dokážu si představit, že Vaši sestru mrzí nezájem babičky o její dítě.Je důležité, abyste mysleli i na sebe. Péči, kterou dáváte babičce si rovněž zasloužíte. Nezapomeňte na svou psychickou a fyzickou podobu. Je velmi hezké, co jste nám napsala, že chcete „babičce vrátit roky její laskavé péče“. Laskavou péči jí ovšem právě teď dáváte.
Pokud budete potřebovat další podporu, můžete se obrátit na Modrou linku. Skrze telefon, chat či e-mail s nimi můžete probrat své pocity a najít další možnosti pomoci. Dále také existuje organizace O krok blíž, která se věnuje pomoci osamělým starším lidem. Na jejich stránkách například naleznete hezké infografiky na téma psychohygieny.
https://www.modralinka.cz/ https://okrokbliz.cz/
Doufám, že naleznete v mé odpovědi, co potřebujete.
Držím vám palce a přeji Vám mnoho sil,
Bc. Petra Zoubková, studentka psychologie
a
Mgr. Markéta Doležalová, odborná garantka
Petra
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila ohledně situace mé babičky.
Babička žije posledních cca 14 let ve společné domácnosti s mým tátou. Babička má již dlouhé roky problémy se zažíváním, má střevní problémy a k tomu se jí za posledních pár let přidaly další zdravotní problémy (babička bere například léky na ředění krvě, extra vápník a další). Situaci se zažíváním by možná vyřešila operace (má zúžená střeva), ale o tom nechce roky ani slyšet. Babička nám za poslední 2 roky, co je COVID, hodně zchřadla. Po psychické stránce ji rozhodně neprospěla izolace od nás, vnuček, a i když si pravidelně voláme, babička postupně přestává mít zájem o nové zážitky, přestává se zajímat o svět kolem sebe.
V létě minulého roku se k tomu přidal ještě úraz, kdy babička doma upadla a musela být na více jak 4 měsíce hospitalizována se zlomeným krčkem – do toho počítám jak operaci, tak následnou rehabilitaci. Na návštěvu za ní nám dovolila přístup až v posledním měsíci, poněvadž se styděla za svůj vzhled a nemohoucnost. Nyní je už doma, ale nepřeje si, abychom o ní se sestrou pečovaly. Chce pouze přítomnost svého syna, tj našeho táty. Táta dle svých slov se bojí jí nechat doma samotnou, i když si to babička přeje, protože se bojíme, že babička buď znovu upadne a nebo spolyká prášky, protože nám poslední rok opakuje, že už nechce žít. Pobyt jinde než doma nepřipadá v úvahu, babička to bere jako zradu, kdykoliv jí to navrhneme. Na Vánoce jsme babičce navrhli, že u babičky přespím místo táty já a budu tam jen tak, nic nebudu uklízet, nijak ji nebudu rušit, ale budu tam, aby táta mohl jet na večer za svou přítelkyní a my se o babi nemuseli bát. Přes to však nejel vlak.
Na doporučení svého doktora začala brát před pár měsíci antidepresiva, ale mám pocit, že to nemá valného účinku. Popravdě nevím, jak tuto situaci řešit, jak babičce pomoci, aby získala zase trochu radosti do života. Nenadchly ji ani zprávy o budoucím rodinném přírustku, který čeká rodina mé sestry.
Touto situací trpíme všichni – babička je nešťastná, nemocná a bez zájmu o život, táta je nešťasný, že nemá sociální život (pracuje doma na HO) a my jako vnučky nemáme možnost babičce vrátit roky její laskavé péče, protože se před námi stydí a nedovolí, abychom ji ani uvařili nebo doma uklidili.
Předem moc děkuji za jakoukoliv radu.
Příjemný den.
Zoubková Petra Bc.
Dobrý den,
vážím si toho, že se na naši poradnu obrací v situaci, která je pro vás obtížná. Z Vašich slov cítím, že se o svoji babičku bojíte, máte jí ráda a snažíte se jí pomoci. Babičku se snažíte kontaktovat a rozveselit ji a zároveň přemýšlíte i nad svým tátou. Za to bych Vás chtěla ocenit.
Babička má za sebou celou řadu zdravotních problémů, které představují zátěž nejen pro její tělo. Dlouhodobá hospitalizace a následná rehabilitace mohla ještě navýšit psychickou nepohodu. Vnímám to i z toho, že nechtěla, abyste jí navštěvovaly a pomáhaly ji. Může se stydět za to a být nešťastná z toho, že nezvládne to, co dříve. Babička se může cítit na vás závislá a cítit se trapně. I proto možná odmítá umístění do domova důchodců a podobných zařízení, které by v jejích očích potvrdilo to, že se o sebe nedokáže sama postarat. I proto zřejmě odmítá Vaši přítomnost a být ochotna stýkat se pouze se svým synem. Zároveň to může vysvětlovat i její slova o tom, že nechce žít. Zdá se mi, že je pro ni složité se s tímto vyrovnat. Nicméně snažila bych se babičce nejen nabízet pomoc, ale především podporovat její samotnost. Při komunikaci s ní bych se zajímala o to, co se jí povedlo a co zvládá. Případně bych požádala o pomoc či radu jí, aby cítila, že je pro Vás důležitá a má Vám, co předat.
Souhlasím s Vámi v tom, že situace ohledně COVID-19 mohla tyto pocity ještě zesílit. Nevím, jak se chovala předtím a čemu se věnovala, ale ukazuje se, že senioři nucenou izolaci nezvládají dobře a neschopnost vidět své nejbližší má velký dopad na jejich psychickou pohodu. Pro zlepšení nálady je podstatná fyzická a psychická aktivita, která nás zaměstná a rozptýlí. Pokud to chápu správně, tak má Vaše babička omezenou pohyblivost, ale i přesto se může věnovat nějakým fyzickým činnostem (např. relaxace, protahování na židli, procházka v parku atd.). Také bych se věnovala tomu, co má babička ráda (čtení, pletení, cestování atd.) a snažila se o tom s ní povídat. Staří lidé rádi vzpomínají na minulost a diskutují o ní. Hovoříte o tom, co babička v minulosti zažila? Knížky jako Babičko vyprávěj, vytváření fotoalb a podobné aktivity by jí mohly vrátit hezké vzpomínky a zlehčit její současné obtíže.
Dále popisujete, že babička užívá antidepresiva, ale podle Vašich slov nejsou příliš prospěšná. Může se jednat o nevhodně zvolený lék, ale především bude chybět psychologická podpora odborníka. Pokud si se svým lékařem rozumí, byla by možnost svěřit se jemu a například by mu mohla více věřit, kdyby jí navrhl další, psychologickou pomoc. S tím můžete přijít i vy, ale pokud odmítne, je potřeba to respektovat. Chápu, že tato skutečnost pro vás může být složitá.
V poslední řadě se chci zastavit u Vašeho táty. Ten se své mamince velmi věnuje a rozumím tomu, že se sám cítí nešťastně. Mluvil s ní někdy o tom, o svých pocitech? Například, že potřebuje a zaslouží si trávit čas se svou přítelkyní? On i vy s ní můžete sdílet své pocity, že Vás to trápí a bolí. Dokážu si představit, že Vaši sestru mrzí nezájem babičky o její dítě.Je důležité, abyste mysleli i na sebe. Péči, kterou dáváte babičce si rovněž zasloužíte. Nezapomeňte na svou psychickou a fyzickou podobu. Je velmi hezké, co jste nám napsala, že chcete „babičce vrátit roky její laskavé péče“. Laskavou péči jí ovšem právě teď dáváte.
Pokud budete potřebovat další podporu, můžete se obrátit na Modrou linku. Skrze telefon, chat či e-mail s nimi můžete probrat své pocity a najít další možnosti pomoci. Dále také existuje organizace O krok blíž, která se věnuje pomoci osamělým starším lidem. Na jejich stránkách například naleznete hezké infografiky na téma psychohygieny.
https://www.modralinka.cz/ https://okrokbliz.cz/
Doufám, že naleznete v mé odpovědi, co potřebujete.
Držím vám palce a přeji Vám mnoho sil,
Bc. Petra Zoubková, studentka psychologie
a
Mgr. Markéta Doležalová, odborná garantka
