Daniela
Dobrý den , chtěla bych poradit ohledně své sestry . Sestra má 1. stupeň postižení. Soud tedy proběhl , opatrovníkem je mamka . Nesmí vyřizovat věci co se tyče financí , uzavírat smlouvy a podobně . A teď k věci .: sestře je kolem 20 let , když jede do města vždy slibuje , že se vrátí v určitou dobu autobusem domů. Pak napíše znovu , a úplně změní čas až přijde na to , že nedojede vůbec . Rodiče , všichni se jí snažíme dovolat , ale marně . Mockrát se stalo , že dojela domů až za dva dny . Asi u někoho spala . Sestra má soudem danou určitou finanční částku na den . Nikdy jí nic nezbyde . Všechno utratí , doma krade peníze , rodiče i babička si musí neustále zamykat pokoje , aby nic nesebrala . Užívá léky od malička , které teď jak říká už brát nebude , a to doslova . Od střední školy to s ní začalo být těžké , zamilovala se a obvinila kluka ze znásilnění , došlo to až na policii a soud , kde neustále tvrdila a křivě vypovídala o tomto činu . Nakonec se přiznala , že si vše vymyslela . Vůbec si neuvědomuje , co může následovat , jaké jsou postihy a jak to může ubližovat jiným osobám . K jejímu zdravotnímu stavu z toho zaplať pánbůh žádný postih neměla .
Doma řekne , že do města nepojede a za chvíli ji není , a to se domluví , kdy v další brzké době pojede , vše odkýve , je sranda , hmmmm a je fuč . Mamka musí neustále zamykat , aby sestra zas a zas neutíkala . Nevadí ji , že zrovna nemá peníze na autobus a jde těch 10 km pěšky . A když peníze má , všechny utratí , ale na cestu domů už nepomyslí , tak píše kamarádkám , zda u nich může spát . Toto se děje už delší dobu . Několikrát museli rodiče volat policii , protože se neozvala . Na sociálních sítích byla aktivní . Rodiče ji bez problému pustí kdykoliv ven , do města , za svým teď současným klukem . Ale kolikrát vyšlo najevo , že s ním ani nebyla , dokonce kradla s nějakou holkou v obchoďáku. Tvrdila , že ji navedla . Přitom , když byla mamka poškozenou halenku zaplatit , sestra jí utekla a pak ji našla sedět v parku právě s tou holkou co kradli . Dále…,sestra jede do města , slibuje hory doly , že dojede večer domů . Opakuje se stejný scénář , prodlouží odjezd až nepřijede vůbec . Telefon vyplý . Nezvěstná po dobu pěti dnů . Otec jezdí po ty dny po městě , hledá ji . Bez šance . Až se volala policie a ta ji do hodiny našla kdesi u budovy “ jak bezdomovec “ v pozdních hodinách . Rodiče si pro ni dojeli , doma si vše vysvětlili … Tady toto se opakuje stále dokola . Až chronicky dá se říct lže , že dojede domů “ tým autobusem “ , jednou dojede a pak jí zas několik dní není . Doma nic neudělá , domácí práce ji nebaví a když už na něco sáhne , jakoby se nestalo . Má neustále “ bordel “ v pokoji . Vůbec ji nevadí , že “ žije “ jako “ prase “ . Mamka ji vede vždy k pořádku , ale s ní to nehne . A když už tak možná “ něco za něco “ . Myslí si , že je dospělá a může si dělat co chce . Opět se opakuje stejný scénář , kdy je nezvěstná pět dní , rodiče si už neví rady , volají policii . Ta ji do hodiny najde opět u nějaké budovy , nemluví , testy na alkohol a drogy negativní , lékař najde na těle stopy po řezání – sebepoškozování ? Odvezli ji do PN KM , už jen to , že neužívá léky , doma se s mamkou dohaduje až hrůza , že je užívat nebude . Pak co to má dělat . Rodiče jsou bezradní a celá rodina taktéž , je to jako začarovaný kruh . Půl dne je dobrý a další část jako když práskne bičem , vše je naruby , jinak , zle . Osobnost se změní , člověk s ní nehne . Je jí kolem 20 let , realita je možná 13 ? Co se jí koupí ( elektronika ) rozbije , ničeho si neváží . Někdy si ale říkáme , že má rozumu až až , že na něco chytrá je ( blbiny ) . Nevíme si rady . Obnovit soud ? Jak jí proboha pomoci ?? Jak pomoci nám všem ?
Vážená a milá Danielo,
jestli správně rozumím, Vaše sestra má přiznaný 1. stupeň příspěvku na péči (pokud jsem dobře odhadl význam toho 1. stupně postižení, který uvádíte?) a pravděpodobně se u ní jedná o lehké mentální postižení s nějakou další psychickou poruchou nebo onemocněním (když píšete o nějaké léčbě – patrně psychofarmaky a rovněž o hospitalizaci v psychiatrické léčebně…). Nemám samozřejmě k dispozici diagnostické zprávy, ale z informací, které jsem uvedla, si dovoluji odhadnout, že problémy s chováním jsou u Vaší sestry spojeny především s tou přidruženou psychickou poruchou, protože poruchy chování tohoto typu a rozsahu rozhodně nejsou přirozeným a obvyklým projevem samotného lehkého mentálního postižení (takový člověk bývá velmi snadno ovlivnitelný a tedy i manipulovatelný nebo dokonce zneužitelný, Vaše sestra má ale zřejmě excesy v chování, pro které se rozhoduje sama a není k nim donucena někým jiným atd…). Nedokážu z poskytnutých informací posoudit třeba i možné vlivy výchovy (ne vždy se rodičům u těchto dětí podaří velmi náročnou výchovu optimálně zvládnout) – ale vzhledem k té psychiatrické léčbě od dětství (jak jste zmínila) a vývoji v dospívání a k jejímu popsanému chování v současnosti to jsou skutečně nejspíše důsledky poruchy chování, které Vaše sestra nedokáže zvládat (a vzhledem ke sníženému intelektu je u ní schopnost regulace vlastního chování ještě výrazně snížena oproti ostatním vrstevníkům). Na druhou stranu je vlastně pozitivní, že je sestra schopna zvládat samostatně poměrně hodně aktivit (i když jinak, než byste si představovali – ale možná i častějším problémem bývá spíše závislost dospělých mladých lidí s mentálním postižením na péči rodiny, která jim v osamostatnění třeba i velmi brání a to je pak rovněž náročné pro budoucnost všech v rodině). Soudem omezená svéprávnost a stanovení opatrovníka v tomto případě asi nemůže problém vyřešit – což v té současné situaci vlastně přímo prožíváte. Sestra je dospělá a nemůžete ji násilím ke všemu přinutit, doporučoval bych ale rozhodně pokusit se (s jejím souhlasem) zajistit kvalitní psychiatrickou terapii (zdaleka ne všichni odborníci – psychiatři, psychoterapeuti – musí nutně vyhovovat – v případě, že nevidíte žádný efekt nebo není spolupráce smysluplná, můžete se pokusit oslovit i nějakého jiného specialistu v okolí, kde může být pak posun lepší). Pokud je ale problém hlavně ve vysazování léků, důsledně je třeba se pokusit sestru podporovat v tom, aby léky pravidelně užívala (samozřejmě to je velmi nesnadné zajistit – ale jiná cesta nebude asi příliš efektivní). Je dobré také vědět, že omezení svéprávnosti je pouze omezení v mezích stanovených soudem, tedy neznamená to absolutní beztrestnost Vaší sestry (rozhodně ne v tomto stupni postižení – soudní znalci by v případě nějakého trestného činu zpracovávali posudek, do jaké míry dotyčný člověk byl nebo nebyl schopen uvědomovat si následky svého jednání apod.). Velmi vhodné je zkusit také kontaktovat některou organizaci ve Vašem okolí, která se věnuje podpoře lidí s mentálním postižením (nebo i lidí s psychickým onemocněním) a jejich rodin (existuje řada nestátních neziskových organizací – např. Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, Centrum duševního zdraví apod.) – tyto organizace jsou obvykle schopné poskytnout Vám kvalitní případové poradenství s doporučením služeb dostupných v blízkosti Vašeho bydliště nebo v regionu. Vaše situace je rozhodně velmi náročná a je asi dobré také si uvědomit, že ne vždy se všechno podaří ideálně vyřešit – můžete se pokusit udělat maximum možného, ale pokud nenastanou nějaké zásadní důvody, pro které by soud více omezil práva u Vaší sestry (resp. posílil její opatrovnickou podporu), je třeba respektovat i její dospělost, práva a svobody – ale také vymezit i v rodině hranice, aby se necítili zneužíváni nebo omezováno jejím chováním. Je to jistě náročné zejména možná pro rodiče zvládnout asi především po emoční stránce (je tam strach, obavy a vztah k dítěti), ale nelze přebírat zodpovědnost mimo rámec těch opatrovnických kompetencí (nelze takového člověka někam zavřít, nelze jej snadno předělat nebo vynutit si okamžitou změnu jeho chování…) a je třeba přijmout i rizika spojená s odpovědností sestry v rámci jejích svobod a rozhodování (tam je právě zodpovědností soudu stanovit meze zodpovědnosti na základě jejích odborně posouzených schopností a kompetencí). Přeji Vám hodně sil a moudrosti pro zvládnutí náročné situace a věřím, že snad s využitím uvedených doporučení – a jistě i s pomocí některých lokálně dostupných podpůrných zdrojů ve Vašem blízkém okolí se to nakonec podaří nejlépe, jak to jen bude v tomto případě reálně možné.
—
Srdečně zdraví
J. Slowík
Dotaz administrovala: Jitka Fialová pracovnice v sociálních službách
Daniela
Dobrý den , chtěla bych poradit ohledně své sestry . Sestra má 1. stupeň postižení. Soud tedy proběhl , opatrovníkem je mamka . Nesmí vyřizovat věci co se tyče financí , uzavírat smlouvy a podobně . A teď k věci .: sestře je kolem 20 let , když jede do města vždy slibuje , že se vrátí v určitou dobu autobusem domů. Pak napíše znovu , a úplně změní čas až přijde na to , že nedojede vůbec . Rodiče , všichni se jí snažíme dovolat , ale marně . Mockrát se stalo , že dojela domů až za dva dny . Asi u někoho spala . Sestra má soudem danou určitou finanční částku na den . Nikdy jí nic nezbyde . Všechno utratí , doma krade peníze , rodiče i babička si musí neustále zamykat pokoje , aby nic nesebrala . Užívá léky od malička , které teď jak říká už brát nebude , a to doslova . Od střední školy to s ní začalo být těžké , zamilovala se a obvinila kluka ze znásilnění , došlo to až na policii a soud , kde neustále tvrdila a křivě vypovídala o tomto činu . Nakonec se přiznala , že si vše vymyslela . Vůbec si neuvědomuje , co může následovat , jaké jsou postihy a jak to může ubližovat jiným osobám . K jejímu zdravotnímu stavu z toho zaplať pánbůh žádný postih neměla .
Doma řekne , že do města nepojede a za chvíli ji není , a to se domluví , kdy v další brzké době pojede , vše odkýve , je sranda , hmmmm a je fuč . Mamka musí neustále zamykat , aby sestra zas a zas neutíkala . Nevadí ji , že zrovna nemá peníze na autobus a jde těch 10 km pěšky . A když peníze má , všechny utratí , ale na cestu domů už nepomyslí , tak píše kamarádkám , zda u nich může spát . Toto se děje už delší dobu . Několikrát museli rodiče volat policii , protože se neozvala . Na sociálních sítích byla aktivní . Rodiče ji bez problému pustí kdykoliv ven , do města , za svým teď současným klukem . Ale kolikrát vyšlo najevo , že s ním ani nebyla , dokonce kradla s nějakou holkou v obchoďáku. Tvrdila , že ji navedla . Přitom , když byla mamka poškozenou halenku zaplatit , sestra jí utekla a pak ji našla sedět v parku právě s tou holkou co kradli . Dále…,sestra jede do města , slibuje hory doly , že dojede večer domů . Opakuje se stejný scénář , prodlouží odjezd až nepřijede vůbec . Telefon vyplý . Nezvěstná po dobu pěti dnů . Otec jezdí po ty dny po městě , hledá ji . Bez šance . Až se volala policie a ta ji do hodiny našla kdesi u budovy “ jak bezdomovec “ v pozdních hodinách . Rodiče si pro ni dojeli , doma si vše vysvětlili … Tady toto se opakuje stále dokola . Až chronicky dá se říct lže , že dojede domů “ tým autobusem “ , jednou dojede a pak jí zas několik dní není . Doma nic neudělá , domácí práce ji nebaví a když už na něco sáhne , jakoby se nestalo . Má neustále “ bordel “ v pokoji . Vůbec ji nevadí , že “ žije “ jako “ prase “ . Mamka ji vede vždy k pořádku , ale s ní to nehne . A když už tak možná “ něco za něco “ . Myslí si , že je dospělá a může si dělat co chce . Opět se opakuje stejný scénář , kdy je nezvěstná pět dní , rodiče si už neví rady , volají policii . Ta ji do hodiny najde opět u nějaké budovy , nemluví , testy na alkohol a drogy negativní , lékař najde na těle stopy po řezání – sebepoškozování ? Odvezli ji do PN KM , už jen to , že neužívá léky , doma se s mamkou dohaduje až hrůza , že je užívat nebude . Pak co to má dělat . Rodiče jsou bezradní a celá rodina taktéž , je to jako začarovaný kruh . Půl dne je dobrý a další část jako když práskne bičem , vše je naruby , jinak , zle . Osobnost se změní , člověk s ní nehne . Je jí kolem 20 let , realita je možná 13 ? Co se jí koupí ( elektronika ) rozbije , ničeho si neváží . Někdy si ale říkáme , že má rozumu až až , že na něco chytrá je ( blbiny ) . Nevíme si rady . Obnovit soud ? Jak jí proboha pomoci ?? Jak pomoci nám všem ?
Vážená a milá Danielo,
jestli správně rozumím, Vaše sestra má přiznaný 1. stupeň příspěvku na péči (pokud jsem dobře odhadl význam toho 1. stupně postižení, který uvádíte?) a pravděpodobně se u ní jedná o lehké mentální postižení s nějakou další psychickou poruchou nebo onemocněním (když píšete o nějaké léčbě – patrně psychofarmaky a rovněž o hospitalizaci v psychiatrické léčebně…). Nemám samozřejmě k dispozici diagnostické zprávy, ale z informací, které jsem uvedla, si dovoluji odhadnout, že problémy s chováním jsou u Vaší sestry spojeny především s tou přidruženou psychickou poruchou, protože poruchy chování tohoto typu a rozsahu rozhodně nejsou přirozeným a obvyklým projevem samotného lehkého mentálního postižení (takový člověk bývá velmi snadno ovlivnitelný a tedy i manipulovatelný nebo dokonce zneužitelný, Vaše sestra má ale zřejmě excesy v chování, pro které se rozhoduje sama a není k nim donucena někým jiným atd…). Nedokážu z poskytnutých informací posoudit třeba i možné vlivy výchovy (ne vždy se rodičům u těchto dětí podaří velmi náročnou výchovu optimálně zvládnout) – ale vzhledem k té psychiatrické léčbě od dětství (jak jste zmínila) a vývoji v dospívání a k jejímu popsanému chování v současnosti to jsou skutečně nejspíše důsledky poruchy chování, které Vaše sestra nedokáže zvládat (a vzhledem ke sníženému intelektu je u ní schopnost regulace vlastního chování ještě výrazně snížena oproti ostatním vrstevníkům). Na druhou stranu je vlastně pozitivní, že je sestra schopna zvládat samostatně poměrně hodně aktivit (i když jinak, než byste si představovali – ale možná i častějším problémem bývá spíše závislost dospělých mladých lidí s mentálním postižením na péči rodiny, která jim v osamostatnění třeba i velmi brání a to je pak rovněž náročné pro budoucnost všech v rodině). Soudem omezená svéprávnost a stanovení opatrovníka v tomto případě asi nemůže problém vyřešit – což v té současné situaci vlastně přímo prožíváte. Sestra je dospělá a nemůžete ji násilím ke všemu přinutit, doporučoval bych ale rozhodně pokusit se (s jejím souhlasem) zajistit kvalitní psychiatrickou terapii (zdaleka ne všichni odborníci – psychiatři, psychoterapeuti – musí nutně vyhovovat – v případě, že nevidíte žádný efekt nebo není spolupráce smysluplná, můžete se pokusit oslovit i nějakého jiného specialistu v okolí, kde může být pak posun lepší). Pokud je ale problém hlavně ve vysazování léků, důsledně je třeba se pokusit sestru podporovat v tom, aby léky pravidelně užívala (samozřejmě to je velmi nesnadné zajistit – ale jiná cesta nebude asi příliš efektivní). Je dobré také vědět, že omezení svéprávnosti je pouze omezení v mezích stanovených soudem, tedy neznamená to absolutní beztrestnost Vaší sestry (rozhodně ne v tomto stupni postižení – soudní znalci by v případě nějakého trestného činu zpracovávali posudek, do jaké míry dotyčný člověk byl nebo nebyl schopen uvědomovat si následky svého jednání apod.). Velmi vhodné je zkusit také kontaktovat některou organizaci ve Vašem okolí, která se věnuje podpoře lidí s mentálním postižením (nebo i lidí s psychickým onemocněním) a jejich rodin (existuje řada nestátních neziskových organizací – např. Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, Centrum duševního zdraví apod.) – tyto organizace jsou obvykle schopné poskytnout Vám kvalitní případové poradenství s doporučením služeb dostupných v blízkosti Vašeho bydliště nebo v regionu. Vaše situace je rozhodně velmi náročná a je asi dobré také si uvědomit, že ne vždy se všechno podaří ideálně vyřešit – můžete se pokusit udělat maximum možného, ale pokud nenastanou nějaké zásadní důvody, pro které by soud více omezil práva u Vaší sestry (resp. posílil její opatrovnickou podporu), je třeba respektovat i její dospělost, práva a svobody – ale také vymezit i v rodině hranice, aby se necítili zneužíváni nebo omezováno jejím chováním. Je to jistě náročné zejména možná pro rodiče zvládnout asi především po emoční stránce (je tam strach, obavy a vztah k dítěti), ale nelze přebírat zodpovědnost mimo rámec těch opatrovnických kompetencí (nelze takového člověka někam zavřít, nelze jej snadno předělat nebo vynutit si okamžitou změnu jeho chování…) a je třeba přijmout i rizika spojená s odpovědností sestry v rámci jejích svobod a rozhodování (tam je právě zodpovědností soudu stanovit meze zodpovědnosti na základě jejích odborně posouzených schopností a kompetencí). Přeji Vám hodně sil a moudrosti pro zvládnutí náročné situace a věřím, že snad s využitím uvedených doporučení – a jistě i s pomocí některých lokálně dostupných podpůrných zdrojů ve Vašem blízkém okolí se to nakonec podaří nejlépe, jak to jen bude v tomto případě reálně možné.
—
Srdečně zdraví
J. Slowík
Dotaz administrovala: Jitka Fialová pracovnice v sociálních službách
