Štěpánka
Dobrý den.
Rodičům (věk 80 let) jsem po měsíčním pobytu na LDN v sehnala doslova protekčně umístění v jednom z nejlepších domovů pro seniory u nás. Otec chodí špatně – artróza nejvyššího stupně, léčí se s rakovinou prostaty, používá invalidní skútr. Mamka většinou leží, píchají jí 3x denně inzulín, což ještě když byla doma pletla a pak po opakovaných pádech skončila na LDN. Oba jsou na plenách. V domově je dali dost zdravotně do kupy, rozhýbali je a nic jim tam nechybí. Odmítají však veškeré aktivity i fyzioterapii. Jejich návrat domů je však naprosto vyloučen, pečovatelek je v místě bývalého bydliště málo a nejsou schopny jim zajistit zdravotní ani sociální péči, kterou potřebují téměř 24 hodin denně. Ještě když byli doma, nemyli už ani nádobí, neprali, nákupy a veškerý úklid jsem jim jezdila dělat jednou za 14 dní já (dcera). Pak skončili oba na LDN otec s respiračními problémy, na které se dlouhodobě léčí, matka po pádech následkem dehydratace a špatné aplikace inzulínu (3x denně si píchala a špatně). Bratr striktně odmítl veškerou starost o ně, sám se lečí s psychikou, já už na to také nemám sílu (je mi skoro 50 let) a jsem zaměstnaná, navíc dálkově studuji o víkendech, proto nejsem schopna jim o víkendech v jejich domě poskytovat pravidelnou péči, jak tomu bylo doposud. Často u rodičů byla záchranka kvůli dýchacím problémům otce. Rodiče však stále chtějí domů, táta přesvědčuje, že to zvládnou, neustále hledá možnosti, jak se dostat domů, ač mu vysvětlujeme, že to v jejich stavu absolutně nezvládnou. Půjčili mu v domově zdarma elektrický invalidní skútr, tak jezdí po okolí, sem tam udělá menší nákup na přilepšenou a je tím víc přesvědčen, že to doma zvládne. Nikdy však nic nezařídil, o vše se starala matka, která je však v současnosti neschopná, spíše leží, zapomíná… a je to naprostý nesmysl, ale nemůžeme jim to vymluvit. V domově je vše bezbariérové. Ve svém domě bydleli v 1. patře s prudkými schody a spodní byt po babičce je skladiště bez přívodu plynu, teplé vody, nikde ani sprchový kout, jen vana, do které nevlezou, v domově jim musejí pomáhat se vším pečovatelky. Příbuzenstvo a kdokoli za nimi v domově byl, jim jasně řekli, že to absolutně nemohou v tomto stavu doma zvládnout bez pomoci a já už jsem úplně psychicky vyčerpaná. Oba mě s tím každou návštěvu, každý telefonát trápí. Ředitelka domova mi sdělila, že pokud by opakovaně byť jen slovně žádali o návrat domů, nemohou je tam proti jejich vůli držet. Napadlo mě, že bych sepsala nějaký dokument ve smyslu, že jsem udělala ze své strany pro jejich zdravotní a sociální zabezpečení maximum, že v případě vlastního rozhodnutí o odchodu domů, berou veškerou odpovědnost a následky s tím spojené na sebe. Podepsali by mi to před svědky a nechala bych to před nimi ověřit notářem. Svéprávnosti nemohou být zbaveni vzhledem k tomu, že jsou mentálně v pořádku, což jsem již zjišťovala. Ze strany mé i bratrovi rozhodně nejde o to, že bychom se jich chtěli zbavit případně je připravit o dům! Moje otázka zní, zda se to dalo nějak právně řešit. Já jsem už psychicky úplně vyčerpaná, učím na gymnáziu, do toho studuji, což mi doposud nevadilo – naopak, ale rodiče mi už za půl roku vysáli veškerou energii a začínám mít deprese. Navíc naše vztahy byli v rodině velmi špatné, rodiče jsou někdy až zlí, bratr se ode všeho úplně distancuje. Já jsem udělala pro ně maximum, navíc domov je opravdu jeden z nejlepších u nás. Jsem si však vědoma zákona, který potomkům ukládá povinnost postarat se v rámci svých možností o své rodiče. Vůbec nevím, jak z této situace ven. Děkuji za jakoukoli odpověď.
Dobrý den,
fyzické osoby, které jsou plně svéprávné, mohou být umístěny v domovech důchodců pouze dobrovolně. Fyzická osoba uzavírá s domovem důchodců písemnou smlouvu, v níž si ujedná podrobné podmínky a rozsah poskytování sociálních služeb. Příjemce sociálních služeb má právo smlouvu vypovědět, tj. nemůže být držen v domově důchodců proti jeho vůli, i když má sníženou soběstačnost (§ 49 a § 91 Zákona o sociálních službách).
Občanský zákoník v ustanovení § 915 ukládá dětem povinnost zajistit svým rodičům slušnou výživu. Jedná se o situaci, kdy rodiče mají nízký starobní důchod, který nestačí k pokrytí základních životních potřeb (jídlo, bydlení, ošacení, zdravotní péče, volnočasové aktivity apod.). Děti jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže jsou schopny samy se živit a rodiče to potřebují. Pokud by děti neplnily vyživovací povinnost dobrovolně, mohou rodiče podat soudu návrh na určení výše výživného. Soud bude zkoumat majetkové poměry rodičů i dětí či zda je přiznání výživného v souladu s dobrými mravy, tj. jakým způsobem se rodiče chovali ke svým dětem v dětství a jaké jsou v rodině vztahy.
Povinnost dítěte zajistit péči o rodiče především spočívá v zajištění slušné výživy, nikoli v poskytování osobní celodenní péče, zejména pokud rodiče z vlastní vůle odmítnou pobyt v domově důchodců. Protože jsou Vaši rodiče svéprávní, mají právo se rozhodnout, kde budou žít. Vaši rodiče jsou za své rozhodnutí plně zodpovědní a nemohou požadovat, abyste o ně osobně pečovala, není-li to ve Vašich možnostech. Není nutné, aby Vaši rodiče podepisovali právní dokument, v němž by stvrzovali, že byli seznámeni s Vašimi možnostmi a omezeními v zajištění péče. Zákon Vašim rodičům neukládá povinnost, aby takový dokument podepisovali.
Abyste měla jistotu, že Vaši rodiče byli dostatečně informování o nutnosti a rozsahu péče, můžete se obrátit na jejich ošetřujícího lékaře s žádostí, aby Vašim rodičům vyhotovil a předal zprávu, v níž uvede, jakou péči nezbytně potřebují s ohledem na jejich zdravotní stav. Lékař může Vašim rodičům doporučit, aby zůstali v domově důchodců, který jako jediný dokáže zajistit dostatečnou celodenní péči. Pokud by se Vaši rodiče přesto rozhodli vrátit se domů, můžete jim předat (popř. i za přítomnosti svědků) písemné sdělení, v němž je upozorníte, že nejste schopna jim poskytovat osobní péči v domácím prostředí a ani nemůžete zaručit, že se podaří zajistit pečovatelské služby v místě jejich bydliště.
Dostupnost pečovatelských služeb v místě bydliště Vašich rodičů si můžete ověřit v Registru poskytovatelů sociálních služeb:
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1689152704636_1
K hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení musí pacient udělit informovaný souhlas. Ve výjimečných případech zákon připouští, aby byl nemocný přijat do zdravotnického zařízení i bez jeho souhlasu. Jestliže je dospělá osoba svéprávná, avšak jeví známky duševní choroby nebo jiné nemoci znemožňující udělení souhlasu, je nutné oznámit přijetí do zdravotnického zařízení soudu, který nahradí souhlas nemocného svým rozhodnutím. Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče je zdravotnické zařízení povinno oznámit soudu do 24 hodin (§ 23 a § 24 Zákona o péči o zdraví lidu).
Do 7 dnů od přijetí do ústavní péče je nemocný navštíven pracovníky příslušného soudu. Ti nemocného vyslechnou k tomu, proč neudělil souhlas s umístěním do ústavní péče. Poté pracovníci soudu vyslechnou ošetřujícího lékaře ohledně aktuálního zdravotního stavu nemocného. Soud musí o důvodnosti přijetí do ústavního zařízení rozhodnout do 7 dnů od přijetí nemocného. Neshledá-li soud žádný zákonný důvod pro nedobrovolnou hospitalizaci, je nemocný z ústavu zdravotnické péče propuštěn.
Jestliže soud vyslovil, že přijetí pacienta bylo v souladu se zákonem, soud pokračuje v řízení o přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotním ústavu. Trvá-li pobyt nemocného v ústavním zařízení bez jeho souhlasu déle než 2 měsíce, ustanoví soud znalce, který pacienta osobně vyšetří a zpracuje znalecký posudek. Do 3 měsíců ode dne, kdy soud vyslovil přípustnost hospitalizace, musí soud rozhodnout o přípustnosti dalšího držení v ústavním zařízení. V tomto rozhodnutí musí soud uvést i dobu, po kterou je možno pacienta v ústavním zařízení držet, přičemž tato doba může být nejvýše 1 rok (§ 38 Zákona o zdravotních službách; § 70 – § 81 Zákona o zvláštních řízeních soudních).
S pozdravem Občanská poradna Proxima Sociale o.p.s.
Mgr. Lenka Pavlíková
sociální pracovnice
Občanská poradna
Proxima Sociale o.p.s.
tel. 241 770 232
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Štěpánka
Dobrý den.
Rodičům (věk 80 let) jsem po měsíčním pobytu na LDN v sehnala doslova protekčně umístění v jednom z nejlepších domovů pro seniory u nás. Otec chodí špatně – artróza nejvyššího stupně, léčí se s rakovinou prostaty, používá invalidní skútr. Mamka většinou leží, píchají jí 3x denně inzulín, což ještě když byla doma pletla a pak po opakovaných pádech skončila na LDN. Oba jsou na plenách. V domově je dali dost zdravotně do kupy, rozhýbali je a nic jim tam nechybí. Odmítají však veškeré aktivity i fyzioterapii. Jejich návrat domů je však naprosto vyloučen, pečovatelek je v místě bývalého bydliště málo a nejsou schopny jim zajistit zdravotní ani sociální péči, kterou potřebují téměř 24 hodin denně. Ještě když byli doma, nemyli už ani nádobí, neprali, nákupy a veškerý úklid jsem jim jezdila dělat jednou za 14 dní já (dcera). Pak skončili oba na LDN otec s respiračními problémy, na které se dlouhodobě léčí, matka po pádech následkem dehydratace a špatné aplikace inzulínu (3x denně si píchala a špatně). Bratr striktně odmítl veškerou starost o ně, sám se lečí s psychikou, já už na to také nemám sílu (je mi skoro 50 let) a jsem zaměstnaná, navíc dálkově studuji o víkendech, proto nejsem schopna jim o víkendech v jejich domě poskytovat pravidelnou péči, jak tomu bylo doposud. Často u rodičů byla záchranka kvůli dýchacím problémům otce. Rodiče však stále chtějí domů, táta přesvědčuje, že to zvládnou, neustále hledá možnosti, jak se dostat domů, ač mu vysvětlujeme, že to v jejich stavu absolutně nezvládnou. Půjčili mu v domově zdarma elektrický invalidní skútr, tak jezdí po okolí, sem tam udělá menší nákup na přilepšenou a je tím víc přesvědčen, že to doma zvládne. Nikdy však nic nezařídil, o vše se starala matka, která je však v současnosti neschopná, spíše leží, zapomíná… a je to naprostý nesmysl, ale nemůžeme jim to vymluvit. V domově je vše bezbariérové. Ve svém domě bydleli v 1. patře s prudkými schody a spodní byt po babičce je skladiště bez přívodu plynu, teplé vody, nikde ani sprchový kout, jen vana, do které nevlezou, v domově jim musejí pomáhat se vším pečovatelky. Příbuzenstvo a kdokoli za nimi v domově byl, jim jasně řekli, že to absolutně nemohou v tomto stavu doma zvládnout bez pomoci a já už jsem úplně psychicky vyčerpaná. Oba mě s tím každou návštěvu, každý telefonát trápí. Ředitelka domova mi sdělila, že pokud by opakovaně byť jen slovně žádali o návrat domů, nemohou je tam proti jejich vůli držet. Napadlo mě, že bych sepsala nějaký dokument ve smyslu, že jsem udělala ze své strany pro jejich zdravotní a sociální zabezpečení maximum, že v případě vlastního rozhodnutí o odchodu domů, berou veškerou odpovědnost a následky s tím spojené na sebe. Podepsali by mi to před svědky a nechala bych to před nimi ověřit notářem. Svéprávnosti nemohou být zbaveni vzhledem k tomu, že jsou mentálně v pořádku, což jsem již zjišťovala. Ze strany mé i bratrovi rozhodně nejde o to, že bychom se jich chtěli zbavit případně je připravit o dům! Moje otázka zní, zda se to dalo nějak právně řešit. Já jsem už psychicky úplně vyčerpaná, učím na gymnáziu, do toho studuji, což mi doposud nevadilo – naopak, ale rodiče mi už za půl roku vysáli veškerou energii a začínám mít deprese. Navíc naše vztahy byli v rodině velmi špatné, rodiče jsou někdy až zlí, bratr se ode všeho úplně distancuje. Já jsem udělala pro ně maximum, navíc domov je opravdu jeden z nejlepších u nás. Jsem si však vědoma zákona, který potomkům ukládá povinnost postarat se v rámci svých možností o své rodiče. Vůbec nevím, jak z této situace ven. Děkuji za jakoukoli odpověď.
Dobrý den,
fyzické osoby, které jsou plně svéprávné, mohou být umístěny v domovech důchodců pouze dobrovolně. Fyzická osoba uzavírá s domovem důchodců písemnou smlouvu, v níž si ujedná podrobné podmínky a rozsah poskytování sociálních služeb. Příjemce sociálních služeb má právo smlouvu vypovědět, tj. nemůže být držen v domově důchodců proti jeho vůli, i když má sníženou soběstačnost (§ 49 a § 91 Zákona o sociálních službách).
Občanský zákoník v ustanovení § 915 ukládá dětem povinnost zajistit svým rodičům slušnou výživu. Jedná se o situaci, kdy rodiče mají nízký starobní důchod, který nestačí k pokrytí základních životních potřeb (jídlo, bydlení, ošacení, zdravotní péče, volnočasové aktivity apod.). Děti jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže jsou schopny samy se živit a rodiče to potřebují. Pokud by děti neplnily vyživovací povinnost dobrovolně, mohou rodiče podat soudu návrh na určení výše výživného. Soud bude zkoumat majetkové poměry rodičů i dětí či zda je přiznání výživného v souladu s dobrými mravy, tj. jakým způsobem se rodiče chovali ke svým dětem v dětství a jaké jsou v rodině vztahy.
Povinnost dítěte zajistit péči o rodiče především spočívá v zajištění slušné výživy, nikoli v poskytování osobní celodenní péče, zejména pokud rodiče z vlastní vůle odmítnou pobyt v domově důchodců. Protože jsou Vaši rodiče svéprávní, mají právo se rozhodnout, kde budou žít. Vaši rodiče jsou za své rozhodnutí plně zodpovědní a nemohou požadovat, abyste o ně osobně pečovala, není-li to ve Vašich možnostech. Není nutné, aby Vaši rodiče podepisovali právní dokument, v němž by stvrzovali, že byli seznámeni s Vašimi možnostmi a omezeními v zajištění péče. Zákon Vašim rodičům neukládá povinnost, aby takový dokument podepisovali.
Abyste měla jistotu, že Vaši rodiče byli dostatečně informování o nutnosti a rozsahu péče, můžete se obrátit na jejich ošetřujícího lékaře s žádostí, aby Vašim rodičům vyhotovil a předal zprávu, v níž uvede, jakou péči nezbytně potřebují s ohledem na jejich zdravotní stav. Lékař může Vašim rodičům doporučit, aby zůstali v domově důchodců, který jako jediný dokáže zajistit dostatečnou celodenní péči. Pokud by se Vaši rodiče přesto rozhodli vrátit se domů, můžete jim předat (popř. i za přítomnosti svědků) písemné sdělení, v němž je upozorníte, že nejste schopna jim poskytovat osobní péči v domácím prostředí a ani nemůžete zaručit, že se podaří zajistit pečovatelské služby v místě jejich bydliště.
Dostupnost pečovatelských služeb v místě bydliště Vašich rodičů si můžete ověřit v Registru poskytovatelů sociálních služeb:
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1689152704636_1
K hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení musí pacient udělit informovaný souhlas. Ve výjimečných případech zákon připouští, aby byl nemocný přijat do zdravotnického zařízení i bez jeho souhlasu. Jestliže je dospělá osoba svéprávná, avšak jeví známky duševní choroby nebo jiné nemoci znemožňující udělení souhlasu, je nutné oznámit přijetí do zdravotnického zařízení soudu, který nahradí souhlas nemocného svým rozhodnutím. Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče je zdravotnické zařízení povinno oznámit soudu do 24 hodin (§ 23 a § 24 Zákona o péči o zdraví lidu).
Do 7 dnů od přijetí do ústavní péče je nemocný navštíven pracovníky příslušného soudu. Ti nemocného vyslechnou k tomu, proč neudělil souhlas s umístěním do ústavní péče. Poté pracovníci soudu vyslechnou ošetřujícího lékaře ohledně aktuálního zdravotního stavu nemocného. Soud musí o důvodnosti přijetí do ústavního zařízení rozhodnout do 7 dnů od přijetí nemocného. Neshledá-li soud žádný zákonný důvod pro nedobrovolnou hospitalizaci, je nemocný z ústavu zdravotnické péče propuštěn.
Jestliže soud vyslovil, že přijetí pacienta bylo v souladu se zákonem, soud pokračuje v řízení o přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotním ústavu. Trvá-li pobyt nemocného v ústavním zařízení bez jeho souhlasu déle než 2 měsíce, ustanoví soud znalce, který pacienta osobně vyšetří a zpracuje znalecký posudek. Do 3 měsíců ode dne, kdy soud vyslovil přípustnost hospitalizace, musí soud rozhodnout o přípustnosti dalšího držení v ústavním zařízení. V tomto rozhodnutí musí soud uvést i dobu, po kterou je možno pacienta v ústavním zařízení držet, přičemž tato doba může být nejvýše 1 rok (§ 38 Zákona o zdravotních službách; § 70 – § 81 Zákona o zvláštních řízeních soudních).
S pozdravem Občanská poradna Proxima Sociale o.p.s.
Mgr. Lenka Pavlíková
sociální pracovnice
Občanská poradna
Proxima Sociale o.p.s.
tel. 241 770 232
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
