Iva
Dobrý den,
mám dotaz za známou. Má syna 20 let ZTP/P a ještě není opatrovnik. Syn má důchod z kterého se berou peníze na jídlo, ošacení a opravu auta. Na úřadě jí řekli, že pokud syn schválí může peníze vzít, jinak mu peníze i šetří Je to problém..o opatrovnictví chce co nejdříve zažádat.
Svéprávnost
Jak postupovat při omezení svéprávnosti
Úplné zbavení svéprávnosti dnes není možné a i omezení musí být vždy jen dočasné a má svá jasná pravidla.
O omezení svéprávnosti rozhoduje soud. Nejprve je potřeba podat návrh – nejčastěji to činí někdo z rodiny (např. u postižených dětí, kterým je 18 let či naopak u starších příbuzných), případně i zařízení, kde se nemocný člověk nachází. V návrhu je potřeba popsat s čím vším má potřebný člověk potíže a že bez omezení svéprávnosti by mu hrozilo nebezpečí. Je vhodné také přiložit lékařské zprávy či jiné důkazy. Soud pak ustanoví znalce a sám se rovněž pokusí zjistit názor dané osoby. Následně rozhodne, jak a v čem se svéprávnost omezuje a dotyčnému ustanoví opatrovníka.
V rozsudku by tak mělo být podrobně vyjmenováno, v čem se dotyčný omezuje – např. možnost uzavírat smlouvy, jednat s institucemi jako banka, pošta apod., nakládat s hotovostí nad 500,- Kč, volit a být volen, rozhodovat o své léčbě atd. V běžných věcech bude za opatrovaného jednat jeho opatrovník. K některým závažnějším rozhodnutím (např. ohledně větších finančních částek) bude ale potřebovat povolení soudu.
Návrh na zahájení řízení může podat kterýkoliv člověk (například příbuzný, partner, ošetřující lékař), státní orgán, zdravotní ústav (třeba psychiatrická nemocnice) nebo poskytovatel sociálních služeb, ve výjimečných případech i státní zastupitelství.
Tomu, kdo podal návrh, se říká navrhovatel. Navrhovatel se stává účastníkem řízení. Soud ho předvolává na jednání a doručuje mu rozhodnutí.
Z návrhu musí být jasné
▪ kdo ho podává,
▪ kterému soudu,
▪ čí svéprávnost a z jakých důvodů by měla být omezena
▪ a že není možné využít mírnější opatření.
Soud může navrhovateli uložit, aby předložil lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného.
(1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.
(2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.
(1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud.
(2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.
(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.
Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.
(1) Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.
(2) Uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.
Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.
Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá, zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.
V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.
Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení.
Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.
(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.
(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.
Svéprávnost a její omezení
Podstatná změna nastala v případě, pokud člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat. V takovém případě, je-li to v zájmu člověka, jehož se to týká, může soud omezit svéprávnost. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy již není možné zcela zbavit člověka svéprávnosti (způsobilosti k právním úkonům). Soud v rozhodnutí o omezení svéprávnosti vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Ať již je rozsah omezení svéprávnosti jakýkoli, rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, čímž jsou míněny zejména činnosti jako používání hromadné dopravy, nákup běžných osobních potřeb a jídla apod.
Opatrovník
V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Pokud opatrovanec sepsal předběžné prohlášení (viz dále), bude soud vycházet při výběru opatrovníka z tohoto prohlášení. Pokud ne, přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi. Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení. Ve stanoveném rozsahu pak opatrovník jedná za člověka, jehož svéprávnost byla omezena.
Soud může omezit svéprávnost jen v nejvážnějších nezbytných případech, pokud
▪ máte trvalé obtíže s právním jednáním, protože máte duševní poruchu (například duševní
onemocnění, mentální postižení nebo poruchu autistického spektra),
▪ hrozí Vám opravdová a závažná újma
▪ a nestačí mírnější způsob ochrany (nápomoc podpůrce, zastoupení členem domácnosti).
Soud Vás omezí ve svéprávnosti, aby ochránil Vaše práva a zájmy a abyste měli opatrovníka, který bude v určitých věcech jednat za Vás.
Rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti musí být napsané přesně podle Vaší životní situace, zachované schopnosti právně jednat a Vašich potřeb.
Řízení povede a rozhodne okresní soud, většinou podle místa, kde skutečně bydlíte.
V řízení o Vaší svéprávnosti o Vás soud mluví jako o „posuzovaném“ („posuzované“).
Opatrovník pro řízení a zmocněnec
Když soud rozhoduje o omezení Vaší svéprávnosti, musíte mít u soudu svého zástupce. Zástupcem je opatrovník pro řízení. Kromě toho můžete mít také zmocněnce.
Soud Vám musí dát opatrovníka pro řízení. Ten Vás v řízení zastupuje a chrání Vaše práva.
Můžete si vybrat toho, kdo bude opatrovníkem pro řízení (například někoho z Vaší rodiny, pracovníka sociální služby).
Pokud si nikoho nevyberete, soud Vám přidělí advokáta.
Opatrovník pro řízení je někdo jiný než opatrovník, kterého Vám soud jmenuje, pokud Vás omezí ve svéprávnosti. Úloha opatrovníka pro řízení končí se skončením řízení o svéprávnosti.
Kromě opatrovníka pro řízení si můžete zvolit také svého zmocněnce (například příbuzného, partnera, klíčového pracovníka), kterému udělíte plnou moc.
Plná moc je prohlášení, kterým dáte najevo, že Vás někdo bude zastupovat ve vymezených oblastech (zde v řízení o omezení svéprávnosti) a vymezeném rozsahu.
Soudce Vás vždy musí vidět (zhlédnout), i kdyby Vás nevyslechl. Soudce buď přijde za Vámi (tam, kde bydlíte), nebo se na Vás podívá během jednání v soudní síni.
Svědky můžete navrhnout Vy (nebo navrhovatel) nebo o jejich výslechu rozhodne sám soud.
Svědkem může být například někdo z Vaší rodiny, partner, soused nebo zaměstnanec poskytovatele sociální služby, kterou využíváte.
Soud může vyslechnout i Vašeho ošetřujícího lékaře.
Soud ale také může rozhodnout, že bude jednat jinde než v budově soudu a mimo obvyklé
úřední hodiny. Například u Vás doma nebo v zařízení, kde žijete, a v době, která je pro Vás nejvhodnější. Tomu se říká jiný soudní rok. Jiný soudní rok také můžete sami navrhnout.
Nikdo nesmí být svéprávnosti zbaven úplně, dá se jen v určitých oblastech omezit.
Nikdo také nesmí být omezen právně jednat v běžných záležitostech každodenního života
(např. drobný nákup jídla nebo drogerie, nákup jízdenky MHD, časopisu, vstupenky do kina nebo na fotbalový zápas).
Soud ve výroku rozsudku o omezení svéprávnosti:
▪ vyjmenuje oblasti, ve kterých už nejste schopni sami právně jednat a ve kterých proto Vaši
svéprávnost omezuje (například tak, že nemůžete uzavírat smlouvy v hodnotě nad určitou
částku, nemůžete nakládat s nemovitým majetkem, nemůžete sami žádat o občanský průkaz
nebo podat žádost o důchod),
▪ vymezí dobu, po kterou se svéprávnost omezuje (viz dále),
▪ a jmenuje opatrovníka. Ten za Vás bude jednat (zastupovat Vás) v oblastech, ve kterých již
nemůžete jednat sami.
V odůvodnění rozsudku musí soud své rozhodnutí průkazně a jasně vysvětlit. Například objasní, proč omezil svéprávnost v jednotlivých oblastech, proč se nedalo využít jiné mírnější opatření a proč jmenoval konkrétního opatrovníka.
Soud rozsudek o omezení svéprávnosti sepíše a pošle ho Vám a dalším lidem. Například Vašemu opatrovníkovi pro řízení, zmocněnci nebo opatrovníkovi, kterého rozsudkem jmenoval. Měl by to udělat do 30 dnů po tom, co o omezení svéprávnosti rozhodl.
Můžete dál samostatně dělat to, v čem Vás soud ve výroku rozhodnutí výslovně neomezil. Například když neomezil Vaše volební právo, můžete dál volit nebo ve volbách kandidovat.
Můžete jednat také v oblastech, ve kterých Vás soud omezil, pokud si tím nepůsobíte újmu. Vaše jednání může také zpětně schválit Váš opatrovník nebo Vy sami, když Vám soud vrátí svéprávnost.
Pokud jste právně jednali v oblasti, ve které jste omezeni, může být Vaše jednání považováno za neplatné (například když to namítne Váš opatrovník nebo pokud se Vaše jednání zjevně příčí dobrým mravům). Za jednání v rozporu s rozsudkem Vám nehrozí nic jiného.
Za podání návrhu na omezení nebo navrácení svéprávnosti se neplatí soudní poplatek. Stát hradí
advokáta, kterého Vám soud dal jako opatrovníka pro řízení. Advokáta byste platili, jen kdybyste si ho vzali sami.
Povinností opatrovníka je činit právní jednání spolu s člověkem pod opatrovnictvím, případně za něj, pokud sám není schopen je vykonávat.
Zákon dále nově stanovuje konkrétní povinnosti opatrovníka související se správou jmění. Do dvou měsíců od svého jmenování vyhotoví opatrovník soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě (je-li zřízena). Dále je opatrovník povinen poskytovat soudu, respektive opatrovnické radě pravidelné každoroční zprávy obsahující vyúčtování správy jmění. Více o povinnostech opatrovníka níže v textu.
Opatrovník by měl jednat osobně a dalšího zástupce může pověřit, pouze vyžaduje-li to nutná potřeba.4 Odpovídá pak za výběr vhodné osoby. Toto ustanovení může mít praktický dopad na situace, kdy opatrovanec nežije v blízkosti opatrovníka, ale využívá ve svém každodenním životě podporu sociální služby. Asistenti sociální služby mu pak obvykle pomáhají při realizaci právních úkonů v různých oblastech života, nebo případně sami zajišťují, co je potřeba (nákupy, vyřízení osobních záležitostí).
Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem. Při zastupování opatrovance musí opatrovník vycházet z názoru a přání opatrovance. Při právním jednání vždy vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí, která je potřeba učinit. Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.
Opatrovnictví může zaniknout smrtí nebo odvoláním opatrovníka. Soud jej odvolá na jeho žádost, nebo z vlastního rozhodnutí, pokud neplní řádně své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka. Smrtí opatrovníka však opatrovnictví nezaniká. Opatrovnictví totiž automaticky přechází na veřejného opatrovníka, a to do doby, dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka.
Nový občanský zákoník dále stanovuje, které jednání opatrovníka podléhá schvalování soudem.10 Obecně se jedná o důležitější a významnější záležitosti než ty, ke kterým stačí souhlas rady.
Jiné mírnější opatření
Když se u vaší babičky objeví první známky demence, není potřeba hned omezovat svéprávnost. Pokud je babička soběstačná a běžnou komunikaci zvládá a chápe její smysl, může postačit, aby třeba s někým z rodiny uzavřela smlouvu o nápomoci. Tím získá podpůrce, který jí bude v obtížných situacích radit a se souhlasem babičky bude přítomen právním jednáním – například v bance, při jednání o nájmu bytu, při změně dodavatele energií. Babička při tom nebude omezena ve svéprávnosti. Smlouvu o nápomoci musí schválit soud. Soud také může podpůrce odvolat.
Zastoupení členem domácnosti
Další možností pomoci člověku, který není zcela soběstačný, je zastoupení členem domácnosti. Na rozdíl od nápomoci při rozhodování zde někdo z příbuzných neradí, ale přímo dotyčného zastupuje. Zástupce ale nemůže za dotyčného udělat cokoliv, zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, nemůže však třeba za zastoupeného odsouhlasit některé závažnější lékařské zákroky, nebo zacházet s větším finančním obnosem. Peníze zastoupeného může použít k obstarání jeho záležitostí, ale s financemi na účtu může hospodařit maximálně do výše životního minima za měsíc. Zastoupení musí schválit soud.
Když nic jiného nestačí, je potřeba svéprávnost omezit.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Iva
Dobrý den,
mám dotaz za známou. Má syna 20 let ZTP/P a ještě není opatrovnik. Syn má důchod z kterého se berou peníze na jídlo, ošacení a opravu auta. Na úřadě jí řekli, že pokud syn schválí může peníze vzít, jinak mu peníze i šetří Je to problém..o opatrovnictví chce co nejdříve zažádat.
Svéprávnost
Jak postupovat při omezení svéprávnosti
Úplné zbavení svéprávnosti dnes není možné a i omezení musí být vždy jen dočasné a má svá jasná pravidla.
O omezení svéprávnosti rozhoduje soud. Nejprve je potřeba podat návrh – nejčastěji to činí někdo z rodiny (např. u postižených dětí, kterým je 18 let či naopak u starších příbuzných), případně i zařízení, kde se nemocný člověk nachází. V návrhu je potřeba popsat s čím vším má potřebný člověk potíže a že bez omezení svéprávnosti by mu hrozilo nebezpečí. Je vhodné také přiložit lékařské zprávy či jiné důkazy. Soud pak ustanoví znalce a sám se rovněž pokusí zjistit názor dané osoby. Následně rozhodne, jak a v čem se svéprávnost omezuje a dotyčnému ustanoví opatrovníka.
V rozsudku by tak mělo být podrobně vyjmenováno, v čem se dotyčný omezuje – např. možnost uzavírat smlouvy, jednat s institucemi jako banka, pošta apod., nakládat s hotovostí nad 500,- Kč, volit a být volen, rozhodovat o své léčbě atd. V běžných věcech bude za opatrovaného jednat jeho opatrovník. K některým závažnějším rozhodnutím (např. ohledně větších finančních částek) bude ale potřebovat povolení soudu.
Návrh na zahájení řízení může podat kterýkoliv člověk (například příbuzný, partner, ošetřující lékař), státní orgán, zdravotní ústav (třeba psychiatrická nemocnice) nebo poskytovatel sociálních služeb, ve výjimečných případech i státní zastupitelství.
Tomu, kdo podal návrh, se říká navrhovatel. Navrhovatel se stává účastníkem řízení. Soud ho předvolává na jednání a doručuje mu rozhodnutí.
Z návrhu musí být jasné
▪ kdo ho podává,
▪ kterému soudu,
▪ čí svéprávnost a z jakých důvodů by měla být omezena
▪ a že není možné využít mírnější opatření.
Soud může navrhovateli uložit, aby předložil lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného.
(1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.
(2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.
(1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud.
(2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.
(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.
Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.
(1) Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.
(2) Uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.
Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.
Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá, zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.
V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.
Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení.
Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.
(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.
(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.
Svéprávnost a její omezení
Podstatná změna nastala v případě, pokud člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat. V takovém případě, je-li to v zájmu člověka, jehož se to týká, může soud omezit svéprávnost. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy již není možné zcela zbavit člověka svéprávnosti (způsobilosti k právním úkonům). Soud v rozhodnutí o omezení svéprávnosti vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Ať již je rozsah omezení svéprávnosti jakýkoli, rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, čímž jsou míněny zejména činnosti jako používání hromadné dopravy, nákup běžných osobních potřeb a jídla apod.
Opatrovník
V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Pokud opatrovanec sepsal předběžné prohlášení (viz dále), bude soud vycházet při výběru opatrovníka z tohoto prohlášení. Pokud ne, přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi. Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení. Ve stanoveném rozsahu pak opatrovník jedná za člověka, jehož svéprávnost byla omezena.
Soud může omezit svéprávnost jen v nejvážnějších nezbytných případech, pokud
▪ máte trvalé obtíže s právním jednáním, protože máte duševní poruchu (například duševní
onemocnění, mentální postižení nebo poruchu autistického spektra),
▪ hrozí Vám opravdová a závažná újma
▪ a nestačí mírnější způsob ochrany (nápomoc podpůrce, zastoupení členem domácnosti).
Soud Vás omezí ve svéprávnosti, aby ochránil Vaše práva a zájmy a abyste měli opatrovníka, který bude v určitých věcech jednat za Vás.
Rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti musí být napsané přesně podle Vaší životní situace, zachované schopnosti právně jednat a Vašich potřeb.
Řízení povede a rozhodne okresní soud, většinou podle místa, kde skutečně bydlíte.
V řízení o Vaší svéprávnosti o Vás soud mluví jako o „posuzovaném“ („posuzované“).
Opatrovník pro řízení a zmocněnec
Když soud rozhoduje o omezení Vaší svéprávnosti, musíte mít u soudu svého zástupce. Zástupcem je opatrovník pro řízení. Kromě toho můžete mít také zmocněnce.
Soud Vám musí dát opatrovníka pro řízení. Ten Vás v řízení zastupuje a chrání Vaše práva.
Můžete si vybrat toho, kdo bude opatrovníkem pro řízení (například někoho z Vaší rodiny, pracovníka sociální služby).
Pokud si nikoho nevyberete, soud Vám přidělí advokáta.
Opatrovník pro řízení je někdo jiný než opatrovník, kterého Vám soud jmenuje, pokud Vás omezí ve svéprávnosti. Úloha opatrovníka pro řízení končí se skončením řízení o svéprávnosti.
Kromě opatrovníka pro řízení si můžete zvolit také svého zmocněnce (například příbuzného, partnera, klíčového pracovníka), kterému udělíte plnou moc.
Plná moc je prohlášení, kterým dáte najevo, že Vás někdo bude zastupovat ve vymezených oblastech (zde v řízení o omezení svéprávnosti) a vymezeném rozsahu.
Soudce Vás vždy musí vidět (zhlédnout), i kdyby Vás nevyslechl. Soudce buď přijde za Vámi (tam, kde bydlíte), nebo se na Vás podívá během jednání v soudní síni.
Svědky můžete navrhnout Vy (nebo navrhovatel) nebo o jejich výslechu rozhodne sám soud.
Svědkem může být například někdo z Vaší rodiny, partner, soused nebo zaměstnanec poskytovatele sociální služby, kterou využíváte.
Soud může vyslechnout i Vašeho ošetřujícího lékaře.
Soud ale také může rozhodnout, že bude jednat jinde než v budově soudu a mimo obvyklé
úřední hodiny. Například u Vás doma nebo v zařízení, kde žijete, a v době, která je pro Vás nejvhodnější. Tomu se říká jiný soudní rok. Jiný soudní rok také můžete sami navrhnout.
Nikdo nesmí být svéprávnosti zbaven úplně, dá se jen v určitých oblastech omezit.
Nikdo také nesmí být omezen právně jednat v běžných záležitostech každodenního života
(např. drobný nákup jídla nebo drogerie, nákup jízdenky MHD, časopisu, vstupenky do kina nebo na fotbalový zápas).
Soud ve výroku rozsudku o omezení svéprávnosti:
▪ vyjmenuje oblasti, ve kterých už nejste schopni sami právně jednat a ve kterých proto Vaši
svéprávnost omezuje (například tak, že nemůžete uzavírat smlouvy v hodnotě nad určitou
částku, nemůžete nakládat s nemovitým majetkem, nemůžete sami žádat o občanský průkaz
nebo podat žádost o důchod),
▪ vymezí dobu, po kterou se svéprávnost omezuje (viz dále),
▪ a jmenuje opatrovníka. Ten za Vás bude jednat (zastupovat Vás) v oblastech, ve kterých již
nemůžete jednat sami.
V odůvodnění rozsudku musí soud své rozhodnutí průkazně a jasně vysvětlit. Například objasní, proč omezil svéprávnost v jednotlivých oblastech, proč se nedalo využít jiné mírnější opatření a proč jmenoval konkrétního opatrovníka.
Soud rozsudek o omezení svéprávnosti sepíše a pošle ho Vám a dalším lidem. Například Vašemu opatrovníkovi pro řízení, zmocněnci nebo opatrovníkovi, kterého rozsudkem jmenoval. Měl by to udělat do 30 dnů po tom, co o omezení svéprávnosti rozhodl.
Můžete dál samostatně dělat to, v čem Vás soud ve výroku rozhodnutí výslovně neomezil. Například když neomezil Vaše volební právo, můžete dál volit nebo ve volbách kandidovat.
Můžete jednat také v oblastech, ve kterých Vás soud omezil, pokud si tím nepůsobíte újmu. Vaše jednání může také zpětně schválit Váš opatrovník nebo Vy sami, když Vám soud vrátí svéprávnost.
Pokud jste právně jednali v oblasti, ve které jste omezeni, může být Vaše jednání považováno za neplatné (například když to namítne Váš opatrovník nebo pokud se Vaše jednání zjevně příčí dobrým mravům). Za jednání v rozporu s rozsudkem Vám nehrozí nic jiného.
Za podání návrhu na omezení nebo navrácení svéprávnosti se neplatí soudní poplatek. Stát hradí
advokáta, kterého Vám soud dal jako opatrovníka pro řízení. Advokáta byste platili, jen kdybyste si ho vzali sami.
Povinností opatrovníka je činit právní jednání spolu s člověkem pod opatrovnictvím, případně za něj, pokud sám není schopen je vykonávat.
Zákon dále nově stanovuje konkrétní povinnosti opatrovníka související se správou jmění. Do dvou měsíců od svého jmenování vyhotoví opatrovník soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě (je-li zřízena). Dále je opatrovník povinen poskytovat soudu, respektive opatrovnické radě pravidelné každoroční zprávy obsahující vyúčtování správy jmění. Více o povinnostech opatrovníka níže v textu.
Opatrovník by měl jednat osobně a dalšího zástupce může pověřit, pouze vyžaduje-li to nutná potřeba.4 Odpovídá pak za výběr vhodné osoby. Toto ustanovení může mít praktický dopad na situace, kdy opatrovanec nežije v blízkosti opatrovníka, ale využívá ve svém každodenním životě podporu sociální služby. Asistenti sociální služby mu pak obvykle pomáhají při realizaci právních úkonů v různých oblastech života, nebo případně sami zajišťují, co je potřeba (nákupy, vyřízení osobních záležitostí).
Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem. Při zastupování opatrovance musí opatrovník vycházet z názoru a přání opatrovance. Při právním jednání vždy vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí, která je potřeba učinit. Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.
Opatrovnictví může zaniknout smrtí nebo odvoláním opatrovníka. Soud jej odvolá na jeho žádost, nebo z vlastního rozhodnutí, pokud neplní řádně své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka. Smrtí opatrovníka však opatrovnictví nezaniká. Opatrovnictví totiž automaticky přechází na veřejného opatrovníka, a to do doby, dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka.
Nový občanský zákoník dále stanovuje, které jednání opatrovníka podléhá schvalování soudem.10 Obecně se jedná o důležitější a významnější záležitosti než ty, ke kterým stačí souhlas rady.
Jiné mírnější opatření
Když se u vaší babičky objeví první známky demence, není potřeba hned omezovat svéprávnost. Pokud je babička soběstačná a běžnou komunikaci zvládá a chápe její smysl, může postačit, aby třeba s někým z rodiny uzavřela smlouvu o nápomoci. Tím získá podpůrce, který jí bude v obtížných situacích radit a se souhlasem babičky bude přítomen právním jednáním – například v bance, při jednání o nájmu bytu, při změně dodavatele energií. Babička při tom nebude omezena ve svéprávnosti. Smlouvu o nápomoci musí schválit soud. Soud také může podpůrce odvolat.
Zastoupení členem domácnosti
Další možností pomoci člověku, který není zcela soběstačný, je zastoupení členem domácnosti. Na rozdíl od nápomoci při rozhodování zde někdo z příbuzných neradí, ale přímo dotyčného zastupuje. Zástupce ale nemůže za dotyčného udělat cokoliv, zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, nemůže však třeba za zastoupeného odsouhlasit některé závažnější lékařské zákroky, nebo zacházet s větším finančním obnosem. Peníze zastoupeného může použít k obstarání jeho záležitostí, ale s financemi na účtu může hospodařit maximálně do výše životního minima za měsíc. Zastoupení musí schválit soud.
Když nic jiného nestačí, je potřeba svéprávnost omezit.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
