KI
Dobrý den, trápí mě takový problém, že si s tím sám nevím rady. Přemýšlel jsem nad tím a říkám si, škoda že jsem kdysi v roce 2018 nezůstal v bytě který mi zajistila máma, teď bych mohl být někde jinde už. Trápí mě to, protože nemám vůbec chuť nic dělat, jenom spím nebo jsem na PC. Nikde nechodím, nechce se mi jít ven. Nejhorší na tom je, že nemůžu vydržet v práci. Vím, že základ pro život je mít práci, jste mezi lidmi zároveň si vyděláte. Jenom já zkoušel už hodně práci (asi 10) různé obory, ale nevydržel jsem. Vydržel jsem max. 2 měsíce, jinak i méně. To mě hodně trápí, že nemůžu „normálně“ žít. Žiju s otcem a hodně mi na sobě vadí, že když jsem mohl bydlet sám, tak jsem vždy odešel, nerozumím tomu, ale říkám si, že jsem dělal asi špatně. Žití s otcem mě nebaví, nijak mě nepodpoří, a když mlčím teď s ním vůbec nemluvím, tak to taky nijak neřeší. (nebavím se s ním 14 dnů). Chtěl bych najít někoho, kdo mi s těmi problémy pomůže, ať můžu být šťastnější a radovat se ze života… Jenom přežívám a to mě nebaví…Jsem od mala povaha INTROVERT, takže s lidma moc nemluvím. Nelíbí se mi na sobě, že mám vztek na lidi, nic mi neudělali. Ráno vstanu podívám se z okna a už nadávám v duchu (ne nahlas). Mám vztek na lidi, asi to bude tím, že táta na ně taky nadává… Je mi už 31 let a svůj život bych chtěl nějak posunout… Opravdu mě hodně trápí PROČ? jsem nevydržel ani v jedné práci. To mě trápí a mrzí. Někde mě vyhodili, práce mi nešla a nebo když mi šla, tak jsem odešel já. Přemýšlím nad tím PROČ? Říkám si, nezvládal jsem tu práci, buď mi vadilo, že jsem musel rychle pracovat, „FOFRY“ a nebo jsem nevydržel mezi lidma, kolektivem. Taky další věc je, že mi vadí na sobě, že nevydržím mezi lidmi. Třeba když je skupinka lidí, tak mám na ně vztek a v hlavě jim nadávám a cítím na sobě, že nemůžu vydržet mezi nimi. Ten problém s tím už je od mala, jako malý jsem neměl kamarády a ve škole jsem se cítěl špatně. Svoje taky dělá, že mě vychovával otec a s ním jsem zažil ponižování, zesměšnování a shazovaní sebevědomí od mala. Chtěl bych od Vás nějaké rady, ať se můžu nějak posunout a cítět se lépe. Předem Vám děkuji.
Dobrý den, je vidět, že jste v přemýšlení o sobě poctivý a důsledný: zároveň se zdá, že jste v úvahách dosáhl určité meze a dál prozatím nepostupujete. Zkusím Vám tedy napsat to, co jsem ve Vašem textu přečetl. Je pravděpodobné, že jste se od dětství mohl potýkat se svou, jak konstatujete, introvertní povahou. Tedy s disposicí, která člověku velí více přemýšlet, spíše se uzavírat do sebe, reagovat na konkurenční situace (skupina více lidí) ohrožením a stáhnutím se do pozadí, do samoty. Všímáte si také svých nevraživých reakcí, kdy se v duchu ´nadáváte´ druhým: je v tom bezmoc, zklamání, naštvání. Tady můžeme začít spekulovat, jak Vaše vrozené disposice ovlivnila výchova. Jist tím, co bylo ´dříve´ si patrně nikdy nebudete. Co však je (otázkou je do jaké míry) dostupné, to je míra ovlivnění současné situace. Zda a jakým způsobem obnovíte předpoklady pro docela dobrý profesní i sociální život. Tohle je ostatně výzva pro každého člověka a z rozmanitých důvodů se s ní každý porovnává zcela individuálně. Své dobré postřehy můžete využít ke změně životního stylu, to jistě. Co asi bude těžší, to je zvládat pocity zklamání a naštvání. Není vyloučené, že tady budete na nějakou dobu potřebovat psychoterapeutickou léčbu – to však posoudíte nejlépe Vy sám, případně za pomoci odborníka (lékaře-psychiatra anebo klinického psychologa). Je důležité ujasnit si, co je ještě těžký život a co už je psychická porucha. Mám za to, že takhle písemně, aniž bych Vás znal, nemohou rady pomoci. Patrně ani takové neexistují. Dovedu si představit, že takhle jednoduše to prostě v lidské mysli nefunguje. Odhaduji, že Vás čeká delší, ne vždycky úplně příjemná práce, která by Vám měla pomoci rozeznat, co je pro Vás v životě důležité a co svými silami dokážete ovlivnit. Jak jsem napsal, můžete na tom pracovat sám anebo za pomoci výše jmenovaných odborníků-zdravotníků.
S pozdravem PhDr. Petr Junek, klinický psycholog
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
KI
Dobrý den, trápí mě takový problém, že si s tím sám nevím rady. Přemýšlel jsem nad tím a říkám si, škoda že jsem kdysi v roce 2018 nezůstal v bytě který mi zajistila máma, teď bych mohl být někde jinde už. Trápí mě to, protože nemám vůbec chuť nic dělat, jenom spím nebo jsem na PC. Nikde nechodím, nechce se mi jít ven. Nejhorší na tom je, že nemůžu vydržet v práci. Vím, že základ pro život je mít práci, jste mezi lidmi zároveň si vyděláte. Jenom já zkoušel už hodně práci (asi 10) různé obory, ale nevydržel jsem. Vydržel jsem max. 2 měsíce, jinak i méně. To mě hodně trápí, že nemůžu „normálně“ žít. Žiju s otcem a hodně mi na sobě vadí, že když jsem mohl bydlet sám, tak jsem vždy odešel, nerozumím tomu, ale říkám si, že jsem dělal asi špatně. Žití s otcem mě nebaví, nijak mě nepodpoří, a když mlčím teď s ním vůbec nemluvím, tak to taky nijak neřeší. (nebavím se s ním 14 dnů). Chtěl bych najít někoho, kdo mi s těmi problémy pomůže, ať můžu být šťastnější a radovat se ze života… Jenom přežívám a to mě nebaví…Jsem od mala povaha INTROVERT, takže s lidma moc nemluvím. Nelíbí se mi na sobě, že mám vztek na lidi, nic mi neudělali. Ráno vstanu podívám se z okna a už nadávám v duchu (ne nahlas). Mám vztek na lidi, asi to bude tím, že táta na ně taky nadává… Je mi už 31 let a svůj život bych chtěl nějak posunout… Opravdu mě hodně trápí PROČ? jsem nevydržel ani v jedné práci. To mě trápí a mrzí. Někde mě vyhodili, práce mi nešla a nebo když mi šla, tak jsem odešel já. Přemýšlím nad tím PROČ? Říkám si, nezvládal jsem tu práci, buď mi vadilo, že jsem musel rychle pracovat, „FOFRY“ a nebo jsem nevydržel mezi lidma, kolektivem. Taky další věc je, že mi vadí na sobě, že nevydržím mezi lidmi. Třeba když je skupinka lidí, tak mám na ně vztek a v hlavě jim nadávám a cítím na sobě, že nemůžu vydržet mezi nimi. Ten problém s tím už je od mala, jako malý jsem neměl kamarády a ve škole jsem se cítěl špatně. Svoje taky dělá, že mě vychovával otec a s ním jsem zažil ponižování, zesměšnování a shazovaní sebevědomí od mala. Chtěl bych od Vás nějaké rady, ať se můžu nějak posunout a cítět se lépe. Předem Vám děkuji.
Dobrý den, je vidět, že jste v přemýšlení o sobě poctivý a důsledný: zároveň se zdá, že jste v úvahách dosáhl určité meze a dál prozatím nepostupujete. Zkusím Vám tedy napsat to, co jsem ve Vašem textu přečetl. Je pravděpodobné, že jste se od dětství mohl potýkat se svou, jak konstatujete, introvertní povahou. Tedy s disposicí, která člověku velí více přemýšlet, spíše se uzavírat do sebe, reagovat na konkurenční situace (skupina více lidí) ohrožením a stáhnutím se do pozadí, do samoty. Všímáte si také svých nevraživých reakcí, kdy se v duchu ´nadáváte´ druhým: je v tom bezmoc, zklamání, naštvání. Tady můžeme začít spekulovat, jak Vaše vrozené disposice ovlivnila výchova. Jist tím, co bylo ´dříve´ si patrně nikdy nebudete. Co však je (otázkou je do jaké míry) dostupné, to je míra ovlivnění současné situace. Zda a jakým způsobem obnovíte předpoklady pro docela dobrý profesní i sociální život. Tohle je ostatně výzva pro každého člověka a z rozmanitých důvodů se s ní každý porovnává zcela individuálně. Své dobré postřehy můžete využít ke změně životního stylu, to jistě. Co asi bude těžší, to je zvládat pocity zklamání a naštvání. Není vyloučené, že tady budete na nějakou dobu potřebovat psychoterapeutickou léčbu – to však posoudíte nejlépe Vy sám, případně za pomoci odborníka (lékaře-psychiatra anebo klinického psychologa). Je důležité ujasnit si, co je ještě těžký život a co už je psychická porucha. Mám za to, že takhle písemně, aniž bych Vás znal, nemohou rady pomoci. Patrně ani takové neexistují. Dovedu si představit, že takhle jednoduše to prostě v lidské mysli nefunguje. Odhaduji, že Vás čeká delší, ne vždycky úplně příjemná práce, která by Vám měla pomoci rozeznat, co je pro Vás v životě důležité a co svými silami dokážete ovlivnit. Jak jsem napsal, můžete na tom pracovat sám anebo za pomoci výše jmenovaných odborníků-zdravotníků.
S pozdravem PhDr. Petr Junek, klinický psycholog
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
