Roman
Dobrý den, jsme Roman a nevím komu mám své pocity sdělil, tak zkouším právě Vás. Bude mi 26 let. Každý z nás máme nějaký příběh který ne vždy začíná růžově, tak jako u mě poslední dobou se mě zdá že lidé přestávají komunikovat tak jako dříve. Trápí mě to, že už 8 let nemám pořádného kamaráda nebo přítele nebo človeka se kterým můžu jít někam na příklad pitomé pivo nebo na výlet a podobně. Všímám si toho že se cítím jako v bublině, lidi píší nebo volají jen když něco chtějí, nebo něco potřebují s prominutím tyto lidi posílám do někam. Před cca 5 lety jsem měl přítelkyni. Jmenovala se Anička byla tak krásná, že jsem byl tak hloupý, že jsem si neuvědomoval to, jak jsem se choval byl jsem příliš náladový a někdy i pocitově jsem snědl moudrost světa. Našla si jiného partnera, ale smířil jsem se tím že se k sobě už nikdy nevrátíme, má již dítě a kdykoliv vidím, že je připojena na chatu, tak je to možná divné, ale probliknou mě ty nejsilnější vzpomínky s ní. Ať už když jsme blbly nebo dělali věci co nás spojovali přes intimní chvíle a podobně. Chci se svěřit s tím, že mám sice novou přítelkyni, ale necítím to tak, jako to bylo u Aničky. Její rodina je dost zakomplexovaná nerad jezdím je navštěvovat neboť člověk si chce odpočnout přijít na jiné myšlenky a jen co přijedete, tak slyšíte jen řvaní. A její matka ji svým způsoben nařizuje co má jak nosit a že musím nějakou pořád když to napíšu dosti neverbálně podrž tašku respektive poskoka. Přítelkyně se jmenuje Soňa. Hodná je obětavá taky, ale mám jasný pocit že ji nemiluju, tak jako jsem Aničku miloval a nevím jak se s tím poprat. Soňa je člověk, který nechci říct že je blbá, ale někdy mě připadá, že se na některé věci prostě blbě ptá. Hrozně protahuje konverzace když to lze říci jednoduše. Vadí mě její přebytečná starost a v poslední době si všímám že dělá věci tak, jak člověk pískne a to mě hrozne štve. Štve mě hlavně to, že ji ublížím tím, že nejsem schopen ji říct najevo co cítím. A co se týká intimity mě to s ní nebaví. Sex je nudný není to takový intenzivní, je to jak když si přehrajete seriál 5x dokola a už víte jak ten seriál skončí. Nedokážu najít směr nebo myšlenku, kde jsem byl ten nejšťastnější člověk. Chci se radovat a normálně žít. Co se týče mě jsem vystresovaný utrápený unavený, když se do něčeho pustím nejsem schopnej ovládnou finanční gramotnost to znamená že všechno co musím poplatit to je bez problému, ale když se zaměřuju na nějaký hobby, tak neznám hranice financi neumím si nastavit strop a pak se hloupě divím že nemám skoro ani na chleba. Moje hobby je sbírání herních karet Magic the Gathering je to hra kde je otevřený svět plné fantazie a sbírám cenné karty. Funguje to tak, že koupím box plno balíčků rozbalovaní a pátrání po nejlepších kartách když karty nechci dam je do výkupu nějaká kačka se mě vrátí a místo toho abych je dal na spoření třeba, tak jak hlupák objednám další balíčky a zkouším své štěstí. Tento problém se semnou táhne asi 4 měsíce a hledám pomoc. A nejlépe mě pomůže někdo kdo je v pohlaví ženského. Děkuju za váš čas a vážím si každého člověka, který je ochotný mě pomoci.
Dočekalová Markéta, Mgr.
Dobrý den, Romane, vážím si toho, že se s důvěrou obracíte právě na I poradnu. Z Vašeho dotazu to na mě působí, že Vás Vaše situace opravdu trápí a že hodně nad vším přemýšlíte. Zkusím Vám napsat, co mě napadalo za otázky a postřehy, když jsem četla Váš dotaz, snad se alespoň v něčem trefím, můžete to brát jako podnět k přemýšlení.
V první řadě jsem si všimla, že píšete „poslední dobou lidé přestávají komunikovat“, k tomu mě napadá, jak dlouho to trvá a hlavně, jestli se něco změnilo, u Vás, u ostatních lidí? Že třeba reagujete jinak než dříve, nebo reagují jinak oni, změnily se okolnosti, v rozčilení jste si něco řekli atp., píšete, že se ozývají, když něco chtějí, nevím, zda jsou to nějací bývalí kamarádi, známí? Píšete, že je pošlete někam, říkám si, jaký to pak má dopad na vztah s těmi lidmi? Zároveň píšete, že už osm let nemáte kamaráda, zase mě napadá, jak to vypadalo před osmi lety a co se od té doby změnilo? Kdybychom spolu mluvili naživo, nejspíš bych se Vás hodně ptala na tohle a snažili bychom se nad tím zamyslet.
Také píšete hezky o své bývalé přítelkyni, že vzpomínky na ni jsou pořád pro Vás živé a – jestli to správně chápu – srovnáváte ji se současnou přítelkyní. Zase mě napadá, jestli to, co píšete, že jste byl náladový atd., Vám řekla ona jako důvod rozchodu, nebo si myslíte Vy, že to bylo tím? Nevím, jak je to dlouho, co jste se rozešli, po rozchodu to bývá proces, ve kterém se mohou střídat různé fáze a může trvat různě dlouho. Píšete, že už má dítě, takže to asi nějakou dobu je. Když na ni vzpomínáte, vyvolává to ve Vás jen nostalgii a pěkné vzpomínky, nebo i něco dalšího?
Zároveň popisujete hodně věcí, které Vás štvou na současné přítelkyni. K tomu mě napadá, jestli by se o některých věcech s ní dalo mluvit a jestli jste to zkoušel? Píšete, že se bojíte, že jí ublížíte, zároveň si ale říkám, jestli na Vás není poznat, že s něco děje? Jestli nemůže Soňa cítit nejistotu a jestli to nemůže ve Vašem vztahu vytvářet napětí? Jestli ona na to pak nějak nereaguje? Jestli dokážete s tímhle vším něco udělat, aniž byste se Soňou o tom mluvil? Pokud byste o všem s přítelkyní chtěl mluvit, je dobré spíš popsat konkrétně, co Vám vadí, co máte za pocity, navrhnout řešení a i se jí zeptat na její pohled, snažit se vyhnout tomu, abyste Soňu například nějak hodnotil „ty jsi taková“ nebo to zobecňoval „ty vždycky…“, napadá mě, že každý vztah je jiný, každý člověk je jiný, i Vy se vyvíjíte, je těžké vztahy mezi sebou srovnávat a někdy i můžeme mít tendenci – nevím, jestli se to týká Vás – pamatovat si spíše to dobré a zpětně si vztah trochu idealizovat. Popsal jste, co Vám na přítelkyni vadí, co je ale to, co Vás ve vztahu drží, co se Vám na ní opravdu líbí, co na ní máte rád, co cítíte? Některé věci by možná zvládla změnit, nebo omezit, otázka je, co ty ostatní věci, jak moc Vám vadí, nebo jste ochoten se s nimi smířit? Nemůže to, že Vám na ní tolik věcí vadí, souviset s jejím vztahem k ní? A pokud Vám vadí její rodina, můžete se vídat někde mimo?
Píšete také o finanční gramotnosti a nakupování kartiček. K tomu mě napadá, co to pro Vás znamená, co kromě peněz Vám to dává, že to možná může pro Vás být takový únik, adrenalin? Kolik zhruba utratíte? Otázkou je, omezuje to Vás a Váš rozpočet, nedokážete si pomoct, věnujete tomu více peněz a času, než chcete? Pokud ano, může se jednat o něco, co by i do budoucna mohl být problém, něco co prostě máte nutkání udělat, i když Vám to škodí, což se podobá chování člověka na něčem závislém – neříkám, že to je Váš případ, nemám o tom dost informací, ale myslím, že by bylo dobré to prozkoumat a mít se na pozoru.
Píšete tedy o několika věcech, co Vás trápí – absence kamarádů, vztah s přítelkyní, vzpomínky na bývalou přítelkyni, to, že nemáte míru v obchodování s kartičkami. Říkám si, že toho na Vás může být hodně a mohlo by pomoci si o tom promluvit s nějakým odborníkem – ten se naživo může vyptat na více důležitých informací, o všem s Vámi mluvit a pomoci Vás nasměrovat, abyste našel řešení a odpovědi a zorientoval se ve svých pocitech. Zkuste si najít v místě bydliště nějakého psychoterapeuta, což je psycholog s psychoterapeutickým výcvikem (buď takového, který má smlouvu s Vaší pojišťovnou, ten je zdarma, nebo placeného). Možná jich budete muset zkusit kontaktovat více, než najdete někoho s volnou kapacitou, také asi budete muset nějakou dobu čekat, ale nenechte se odradit. Případně existují i různé organizace, nějaké tipy najdete na konci odpovědi. Přeji hodně sil.
Roman
Dobrý den, jsme Roman a nevím komu mám své pocity sdělil, tak zkouším právě Vás. Bude mi 26 let. Každý z nás máme nějaký příběh který ne vždy začíná růžově, tak jako u mě poslední dobou se mě zdá že lidé přestávají komunikovat tak jako dříve. Trápí mě to, že už 8 let nemám pořádného kamaráda nebo přítele nebo človeka se kterým můžu jít někam na příklad pitomé pivo nebo na výlet a podobně. Všímám si toho že se cítím jako v bublině, lidi píší nebo volají jen když něco chtějí, nebo něco potřebují s prominutím tyto lidi posílám do někam. Před cca 5 lety jsem měl přítelkyni. Jmenovala se Anička byla tak krásná, že jsem byl tak hloupý, že jsem si neuvědomoval to, jak jsem se choval byl jsem příliš náladový a někdy i pocitově jsem snědl moudrost světa. Našla si jiného partnera, ale smířil jsem se tím že se k sobě už nikdy nevrátíme, má již dítě a kdykoliv vidím, že je připojena na chatu, tak je to možná divné, ale probliknou mě ty nejsilnější vzpomínky s ní. Ať už když jsme blbly nebo dělali věci co nás spojovali přes intimní chvíle a podobně. Chci se svěřit s tím, že mám sice novou přítelkyni, ale necítím to tak, jako to bylo u Aničky. Její rodina je dost zakomplexovaná nerad jezdím je navštěvovat neboť člověk si chce odpočnout přijít na jiné myšlenky a jen co přijedete, tak slyšíte jen řvaní. A její matka ji svým způsoben nařizuje co má jak nosit a že musím nějakou pořád když to napíšu dosti neverbálně podrž tašku respektive poskoka. Přítelkyně se jmenuje Soňa. Hodná je obětavá taky, ale mám jasný pocit že ji nemiluju, tak jako jsem Aničku miloval a nevím jak se s tím poprat. Soňa je člověk, který nechci říct že je blbá, ale někdy mě připadá, že se na některé věci prostě blbě ptá. Hrozně protahuje konverzace když to lze říci jednoduše. Vadí mě její přebytečná starost a v poslední době si všímám že dělá věci tak, jak člověk pískne a to mě hrozne štve. Štve mě hlavně to, že ji ublížím tím, že nejsem schopen ji říct najevo co cítím. A co se týká intimity mě to s ní nebaví. Sex je nudný není to takový intenzivní, je to jak když si přehrajete seriál 5x dokola a už víte jak ten seriál skončí. Nedokážu najít směr nebo myšlenku, kde jsem byl ten nejšťastnější člověk. Chci se radovat a normálně žít. Co se týče mě jsem vystresovaný utrápený unavený, když se do něčeho pustím nejsem schopnej ovládnou finanční gramotnost to znamená že všechno co musím poplatit to je bez problému, ale když se zaměřuju na nějaký hobby, tak neznám hranice financi neumím si nastavit strop a pak se hloupě divím že nemám skoro ani na chleba. Moje hobby je sbírání herních karet Magic the Gathering je to hra kde je otevřený svět plné fantazie a sbírám cenné karty. Funguje to tak, že koupím box plno balíčků rozbalovaní a pátrání po nejlepších kartách když karty nechci dam je do výkupu nějaká kačka se mě vrátí a místo toho abych je dal na spoření třeba, tak jak hlupák objednám další balíčky a zkouším své štěstí. Tento problém se semnou táhne asi 4 měsíce a hledám pomoc. A nejlépe mě pomůže někdo kdo je v pohlaví ženského. Děkuju za váš čas a vážím si každého člověka, který je ochotný mě pomoci.
Dočekalová Markéta, Mgr.
Dobrý den, Romane, vážím si toho, že se s důvěrou obracíte právě na I poradnu. Z Vašeho dotazu to na mě působí, že Vás Vaše situace opravdu trápí a že hodně nad vším přemýšlíte. Zkusím Vám napsat, co mě napadalo za otázky a postřehy, když jsem četla Váš dotaz, snad se alespoň v něčem trefím, můžete to brát jako podnět k přemýšlení.
V první řadě jsem si všimla, že píšete „poslední dobou lidé přestávají komunikovat“, k tomu mě napadá, jak dlouho to trvá a hlavně, jestli se něco změnilo, u Vás, u ostatních lidí? Že třeba reagujete jinak než dříve, nebo reagují jinak oni, změnily se okolnosti, v rozčilení jste si něco řekli atp., píšete, že se ozývají, když něco chtějí, nevím, zda jsou to nějací bývalí kamarádi, známí? Píšete, že je pošlete někam, říkám si, jaký to pak má dopad na vztah s těmi lidmi? Zároveň píšete, že už osm let nemáte kamaráda, zase mě napadá, jak to vypadalo před osmi lety a co se od té doby změnilo? Kdybychom spolu mluvili naživo, nejspíš bych se Vás hodně ptala na tohle a snažili bychom se nad tím zamyslet.
Také píšete hezky o své bývalé přítelkyni, že vzpomínky na ni jsou pořád pro Vás živé a – jestli to správně chápu – srovnáváte ji se současnou přítelkyní. Zase mě napadá, jestli to, co píšete, že jste byl náladový atd., Vám řekla ona jako důvod rozchodu, nebo si myslíte Vy, že to bylo tím? Nevím, jak je to dlouho, co jste se rozešli, po rozchodu to bývá proces, ve kterém se mohou střídat různé fáze a může trvat různě dlouho. Píšete, že už má dítě, takže to asi nějakou dobu je. Když na ni vzpomínáte, vyvolává to ve Vás jen nostalgii a pěkné vzpomínky, nebo i něco dalšího?
Zároveň popisujete hodně věcí, které Vás štvou na současné přítelkyni. K tomu mě napadá, jestli by se o některých věcech s ní dalo mluvit a jestli jste to zkoušel? Píšete, že se bojíte, že jí ublížíte, zároveň si ale říkám, jestli na Vás není poznat, že s něco děje? Jestli nemůže Soňa cítit nejistotu a jestli to nemůže ve Vašem vztahu vytvářet napětí? Jestli ona na to pak nějak nereaguje? Jestli dokážete s tímhle vším něco udělat, aniž byste se Soňou o tom mluvil? Pokud byste o všem s přítelkyní chtěl mluvit, je dobré spíš popsat konkrétně, co Vám vadí, co máte za pocity, navrhnout řešení a i se jí zeptat na její pohled, snažit se vyhnout tomu, abyste Soňu například nějak hodnotil „ty jsi taková“ nebo to zobecňoval „ty vždycky…“, napadá mě, že každý vztah je jiný, každý člověk je jiný, i Vy se vyvíjíte, je těžké vztahy mezi sebou srovnávat a někdy i můžeme mít tendenci – nevím, jestli se to týká Vás – pamatovat si spíše to dobré a zpětně si vztah trochu idealizovat. Popsal jste, co Vám na přítelkyni vadí, co je ale to, co Vás ve vztahu drží, co se Vám na ní opravdu líbí, co na ní máte rád, co cítíte? Některé věci by možná zvládla změnit, nebo omezit, otázka je, co ty ostatní věci, jak moc Vám vadí, nebo jste ochoten se s nimi smířit? Nemůže to, že Vám na ní tolik věcí vadí, souviset s jejím vztahem k ní? A pokud Vám vadí její rodina, můžete se vídat někde mimo?
Píšete také o finanční gramotnosti a nakupování kartiček. K tomu mě napadá, co to pro Vás znamená, co kromě peněz Vám to dává, že to možná může pro Vás být takový únik, adrenalin? Kolik zhruba utratíte? Otázkou je, omezuje to Vás a Váš rozpočet, nedokážete si pomoct, věnujete tomu více peněz a času, než chcete? Pokud ano, může se jednat o něco, co by i do budoucna mohl být problém, něco co prostě máte nutkání udělat, i když Vám to škodí, což se podobá chování člověka na něčem závislém – neříkám, že to je Váš případ, nemám o tom dost informací, ale myslím, že by bylo dobré to prozkoumat a mít se na pozoru.
Píšete tedy o několika věcech, co Vás trápí – absence kamarádů, vztah s přítelkyní, vzpomínky na bývalou přítelkyni, to, že nemáte míru v obchodování s kartičkami. Říkám si, že toho na Vás může být hodně a mohlo by pomoci si o tom promluvit s nějakým odborníkem – ten se naživo může vyptat na více důležitých informací, o všem s Vámi mluvit a pomoci Vás nasměrovat, abyste našel řešení a odpovědi a zorientoval se ve svých pocitech. Zkuste si najít v místě bydliště nějakého psychoterapeuta, což je psycholog s psychoterapeutickým výcvikem (buď takového, který má smlouvu s Vaší pojišťovnou, ten je zdarma, nebo placeného). Možná jich budete muset zkusit kontaktovat více, než najdete někoho s volnou kapacitou, také asi budete muset nějakou dobu čekat, ale nenechte se odradit. Případně existují i různé organizace, nějaké tipy najdete na konci odpovědi. Přeji hodně sil.
