Dobrý den,
je mi kolem 30 let a už opravdu dlouhou dobu u sebe zažívám jakési životní propady.
Ten poslední propad, který jsem zažil letošní rok, trval přes půl roku. Začalo mi to na jaře. Naprostá nechuť k životu, nechuť cokoliv dělat i když vím že bych měl zabrat a pracovat na rekonstrukci baráku, kterou máme s naší přítelkyní. Do toho jsem byl neschopný vstát vůbec z postele a když už jsem vstal, připadal jsem si jak po těžkém flámu. Uzavírám se do sebe, nechci s nikým mluvit, nechci nikoho vidět a i přesto se snažím alespoň trošku udržovat sociální styky s mými nejbližšími, ale je to pro mě moc náročné. Ve své hlavě prožívám peklo, přitom objektivně se mám opravdu skvěle, mám kde bydlet, mám milující a chápající přítelkyni, mám docela dobře placenou práci, ale nijak zvlášť mě nenaplňuje – je víceméně náročná, protože pracuji jen na noční směnu a mám volno o víkendu, jednou za 2 týdny. A přes to všechno, se prostě cítím naprosto příšerně, celé dny a měsíce přemítám o svém životě, o tom jak jsem špatný, neschopný, budižkničemu. V tom nejhorším mě napadají i myšlenky o tom, jak bych to nejraději všechno ukončil a měl konečně klid od všeho. Je tolik věcí co mě trápí a přitom k tomu prostě nemám důvod. Zažívám u sebe i hodně často pocity prázdnoty, pocity toho jak jsem naprosto hloupý a povrchní člověk. Nedokážu nic dotáhnout do konce. Nic mě nebaví. Nejhorší na tom je, že bych si měl užívat krásného léta a já toho prostě nejsem schopný. Místo toho jsem pořád zadumaný nad sebou. Prostě nevím jak z toho dál. Takové stavy jsem zažíval i celou střední školu ale při nějakých náznacích svému okolí to nikdo nebral vážně a nedokázal pochopit, že se cítím hrozně. Je pro mě i obtížné něco takového psát. Nechci s tím nikoho zatěžovat protože jsou lidi kteří zažívají skutečné problémy, ale jsou silní a čelí tomu. Já jsem pravý opak. Hroutím se do sebe a naprosto se v sobě ztrácím… Moc děkuju za případnou odpověď. Přeju krásný den