Dobrý den, 

 

díky za důvěru, se kterou se obracíte na iPoradnu. Píšete, že vás trápí myšlenky na smrt a potřebujete pomoct. Zmiňujete vaši rodinu, ve které vám není dobře, ubližují vám. Cítím, že je toho na vás opravdu hodně, o to víc si vážím toho, že jste napsala. Na úplný začátek bych vám chtěl napsat, že na trápení nemusíte být sama, ať už se děje cokoli. Myslím, že vždy existují možnosti pomoci a sáhnout si na život je tou poslední volbou, která už nejde vrátit zpět. Určitě byste měla vědět, že nikdo nemá právo vám ubližovat, ani ti nejbližší. Napadá mě několik možností, kde si můžete říct (napsat) o pomoc a jak situaci lépe zvládnout. 

 

V případě, že budete mít nutkavé myšlenky na smrt, pro rychlou pomoc si můžete stáhnout aplikaci Nepanikař, nebo se podívat na web www.nepanikar.eu. Najdete tam praktické tipy, co dělat, když vám není dobře. Pokud si raději povídáte nebo chatujete, můžete se obrátit od 18.00 do 6.00 a o víkendech na linku iPoradny na čísle 585 414 600. Další variantou je Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz/pomoc), je anonymní, dostupná non stop. Pokud by vás myšlenky na sebevraždu přepadaly stále intenzivněji, doporučuji poradit se s vaším praktickým lékařem, otevřeně mu sdělit, že se cítíte špatně a domluvit se s ním na dalším postupu. 

 

V e-mailu bohužel neuvádíte, odkud nás kontaktujete, proto vám napíši obecně, co mě napadá ze zkušeností s mladými lidmi, kteří se ocitli v podobné situaci jako vy. Snad vám něco z toho bude užitečné. Přemýšlím také nad tím, zda byste chtěla situaci doma ještě nějak zkusit zvládnout, nebo „už se to nedá vydržet“ a raději byste načerpala sílu někde jinde, mimo domov. 

 

Pokud byste zvolila variantu zůstat doma, můžete využít služeb krizové pomoci ve vašem okolí. Kontakty najdete v aplikaci nebo na webu Nepanikař. Poradit se můžete také na městském úřadě v místě vašeho bydliště na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, tam by vám mohli pomoci v jednání s rodinou a doporučit pomoc, kterou máte nejblíž. Rodiče nemusí vědět, že se jdete poradit, sociální pracovník/pracovnice s vámi může jednat i bez jejich vědomí.  

 

V případě, že to už doma nejde zvládnout a chtěla byste odejít, je několik možností, jak to udělat. První, na koho se v takových situacích myslí, je někdo blízký z rodiny (babička, teta, strýc…), se kterým si rozumíte a mohla byste u něj nějaký čas bydlet. Pokud vás nikdo takový nenapadá, jsou tu i další možnosti.  

Druhou variantou může být Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (možná jste o nich slyšela mluvit jako o „Klokánku“). Jedná se o místa, která by vás měla přijmout kdykoli a na vaši vlastní žádost, i když ještě nejste dospělá. Mohlo by to být také místo, kde byste načerpala klid a sílu rozhodnout se, co dál. Mohla byste tam být po dobu od několika dnů až do půl roku, je to zdarma.  

 

Třetí možnost se týká ubytování na internátu, pokud se chystáte na střední školu. Stává se, že mladí lidé, kteří si s rodiči nerozumí, odejdou přes týden bydlet na internát a s rodiči se vídají pouze o víkendech. To může “vyčistit” napětí v rodině a zklidnit situaci. Nevýhoda tohoto řešení je, že se nedá domluvit kdykoli.  

 

Určitě existují i další možnosti, které by s vámi mohla probrat právě sociální pracovnice z oddělení sociálně-právní ochrany dětí. 

 

Pokud by vás někdo bil, neostýchejte se, prosím, zavolat policii na linku 158. Policisté vám mohou zajistit bezpečí a spojí vás se sociálním pracovníkem, který vám může pomoci ve dne i v noci. 

 

Možná teď přemýšlíte, čím začít, nebo byste se chtěla ještě na něco zeptat. Můžete opět napsat do iPoradny nebo se obrátit na kontakty, které jsem vám psal výše. 

 

Myslím na vás a přeji vám, ať je brzy lépe. 

 

František Ondřej Dokoupil, SPONDEA, z.ú.

 

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová