Martin
dobrý den je mi přes 20let potřebuji poradit co je se mnou, začalo to přibližně v 17letech měl sem pocit že mě lidé sledují a mluví o mě například při návštěvě nemocnice ve které jsem byl ohledně zlomené ruky tak sem měl pocit že mě všichni cca 20lidí nonstop sleduje mluví o mě a jako by mi chtěli něco udělat tak sem dostal paniku a utekl od té doby když musím někam kde je víc lidí tak musím mít u sebe přítelkyni nebo někoho koho pořádné znám a vím ze mě tam udrží protože lidé co tam jsou mě sledují a mluví o mě . mam pocit že se to zhoršilo nemam chuť k děláni čehokoli u ničeho nezůstanu delší dobu přestane mě to bavit ať je to cokoli, už 2roky mívám občas zničeno nic sebevražedný myšlenky pul roku zpátky i nepovedený pokus o předávkováni s alkoholem (jinak nepiju max 1za rok přiťuknutí s rodinou) a občas slyším hlasy co na mě mluví a když se rozhlednu po okolí tak nikde nikdo jako bych měl nějaký halucinace a poslední 2měsíce mam přehnané výkyvy nálad chvilku jsem v pořádku a v klidu o par hodin občas minut najednou začnu mít deprese (jsem smutny a nechuť k životu) a pak po další hodině jsem zase nepříčetný a na vše naštvaný(ale nikdy nikoho nenapadám jen prostě řvu a nadávám)i když nechci být naštvaný nebo nemam důvod být naštvaný ale proste z ničeho nic vybouchnu a začnu se hádat vztekat na něco nebo nadávat dnešek mě už přinutil se s někým kdo se v tom vyzná poradit protože si uvědomuji že je se mnou něco v nepořádku ale k psychologovy nebo takovým lidem nechci mam z nich špatný pocit a většinou nevydržím u takových lidi delší dobu v 17jsem u jednoho byl a vydržel sem tam necelých 5minut a už jsem chtěl od tamtudy utéct taky jsem po necelých 10min odešel a už se tam neukázal předem se omlouvám za pravopisné chyby píšu to po noční směně a jsem dost unaveny a u toho psaní trosku usínám děkuji za odpověď Martin.
Dobrý den, Martine,
díky za důvěru, se kterou jste nám do poradny napsal. Pozorně jsem si pročetl váš e-mail. Píšete o dlouhodobých náročných psychických stavech, které se v poslední době zhoršují, a brání vám v každodenním fungování a spokojeném životě. Popisujete silné výkyvy nálad, opravdu vám nedělá dobře, když je někde více lidí. Máte dojem, že vás sledují, mluví o vás, slyšíte i hlasy. Ve vašem e-mailu také čtu, že občas nemáte chuť cokoli dělat. Popisujete, že si uvědomujete, že s vámi není něco v pořádku a potřebujete se o tom s někým poradit.
Vnímám, jak velmi náročné to vše musí být, možná i v kombinaci s prací na noční směny. Cítím, že toho je na vás opravdu hodně a o to víc si vážím toho, že jste napsal. Myslím, že vždy existují možnosti pomoci a sáhnout si na život je to poslední.
Zkusím vám proto v následujících řádcích sepsat vše, co mě k vaší situaci napadá.
Chci vás ujistit, že není v žádném případě ostuda říct si o pomoc, právě naopak. A je možné, že další řádky pro vás nebude snadné číst. Nicméně to nevzdávejte a dočtěte, prosím, do konce.
Opravdu bych vám doporučil, abyste vyhledal svého praktického lékaře a svěřil se mu se vším, co prožíváte. Obvodní lékař by vám měl vystavit žádanku na psychiatrii. Sám píšete, že vaše příznaky zesilují, proto je potřeba si o pomoc říci co nejdříve. Myslím na vaši bezpečnost i bezpečí vašich blízkých, zejména v kontextu nezvládání emocí. Rozumím tomu, že máte špatnou zkušenost s psychologem, ale psychiatr má zcela odlišné možnosti pomoci – může vám předepsat léky, které by vám mohly značně a dlouhodobě ulevit.
Stavy, které popisujete, už zasahují do běžného života a bez pomoci odborníků to, zatím, nepůjde. Myslím teď i na vaši přítelkyni a oporu, kterou v ní máte. Myslíte, že by vás dokázala podpořit i ve vyhledání odborné pomoci, případně vás doprovodit? Nebo snad někdo jiný, komu důvěřujete?
Další možností, zejména pokud by se váš stav nadále rychle zhoršoval, je navštívit nejbližší krizové centrum. Netuším, odkud píšete, ale v Praze je non stop psychiatrická péče zde: https://bohnice.cz/krizova-pomoc/, v Brně zde: https://www.fnbrno.cz/areal-bohunice/psychiatricka-klinika/centrum-krizove-pece/t7680. Podobná centra jsou v každém kraji, zpravidla u nemocnice. Kontakty lze najít např. na těchto stránkách: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/; https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/. Pokud by to pro vás byl velký krok, zkuste alespoň zavolat na telefonickou linku, která je součástí krizového centra v Bohnicích: 284 016 666. Linka je anonymní, nonstop a pracují na ní zdravotníci, kteří mají s tímto tématem nejvíce zkušeností. Minimálně by vám mohli sdělit více informací k tomu, co zažíváte a případně, jak se váš stav může dál vyvíjet.
Další, a chápu, že pro vás pravděpodobně krajní možností, je navštívit lékařskou pohotovost. Nicméně si tuto možnost nechte jako pojistku pro případ, že by se vám náhle přitížilo.
Věřím, že není snadné má doporučení číst. Nicméně je zvažte. Nejen kvůli sobě, ale kvůli blízkým, které máte.
Přeji vám hodně sil, ať si vyberete tu správnou cestu!
František Ondřej Dokoupil, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová a Jitka Fialová
Martin
dobrý den je mi přes 20let potřebuji poradit co je se mnou, začalo to přibližně v 17letech měl sem pocit že mě lidé sledují a mluví o mě například při návštěvě nemocnice ve které jsem byl ohledně zlomené ruky tak sem měl pocit že mě všichni cca 20lidí nonstop sleduje mluví o mě a jako by mi chtěli něco udělat tak sem dostal paniku a utekl od té doby když musím někam kde je víc lidí tak musím mít u sebe přítelkyni nebo někoho koho pořádné znám a vím ze mě tam udrží protože lidé co tam jsou mě sledují a mluví o mě . mam pocit že se to zhoršilo nemam chuť k děláni čehokoli u ničeho nezůstanu delší dobu přestane mě to bavit ať je to cokoli, už 2roky mívám občas zničeno nic sebevražedný myšlenky pul roku zpátky i nepovedený pokus o předávkováni s alkoholem (jinak nepiju max 1za rok přiťuknutí s rodinou) a občas slyším hlasy co na mě mluví a když se rozhlednu po okolí tak nikde nikdo jako bych měl nějaký halucinace a poslední 2měsíce mam přehnané výkyvy nálad chvilku jsem v pořádku a v klidu o par hodin občas minut najednou začnu mít deprese (jsem smutny a nechuť k životu) a pak po další hodině jsem zase nepříčetný a na vše naštvaný(ale nikdy nikoho nenapadám jen prostě řvu a nadávám)i když nechci být naštvaný nebo nemam důvod být naštvaný ale proste z ničeho nic vybouchnu a začnu se hádat vztekat na něco nebo nadávat dnešek mě už přinutil se s někým kdo se v tom vyzná poradit protože si uvědomuji že je se mnou něco v nepořádku ale k psychologovy nebo takovým lidem nechci mam z nich špatný pocit a většinou nevydržím u takových lidi delší dobu v 17jsem u jednoho byl a vydržel sem tam necelých 5minut a už jsem chtěl od tamtudy utéct taky jsem po necelých 10min odešel a už se tam neukázal předem se omlouvám za pravopisné chyby píšu to po noční směně a jsem dost unaveny a u toho psaní trosku usínám děkuji za odpověď Martin.
Dobrý den, Martine,
díky za důvěru, se kterou jste nám do poradny napsal. Pozorně jsem si pročetl váš e-mail. Píšete o dlouhodobých náročných psychických stavech, které se v poslední době zhoršují, a brání vám v každodenním fungování a spokojeném životě. Popisujete silné výkyvy nálad, opravdu vám nedělá dobře, když je někde více lidí. Máte dojem, že vás sledují, mluví o vás, slyšíte i hlasy. Ve vašem e-mailu také čtu, že občas nemáte chuť cokoli dělat. Popisujete, že si uvědomujete, že s vámi není něco v pořádku a potřebujete se o tom s někým poradit.
Vnímám, jak velmi náročné to vše musí být, možná i v kombinaci s prací na noční směny. Cítím, že toho je na vás opravdu hodně a o to víc si vážím toho, že jste napsal. Myslím, že vždy existují možnosti pomoci a sáhnout si na život je to poslední.
Zkusím vám proto v následujících řádcích sepsat vše, co mě k vaší situaci napadá.
Chci vás ujistit, že není v žádném případě ostuda říct si o pomoc, právě naopak. A je možné, že další řádky pro vás nebude snadné číst. Nicméně to nevzdávejte a dočtěte, prosím, do konce.
Opravdu bych vám doporučil, abyste vyhledal svého praktického lékaře a svěřil se mu se vším, co prožíváte. Obvodní lékař by vám měl vystavit žádanku na psychiatrii. Sám píšete, že vaše příznaky zesilují, proto je potřeba si o pomoc říci co nejdříve. Myslím na vaši bezpečnost i bezpečí vašich blízkých, zejména v kontextu nezvládání emocí. Rozumím tomu, že máte špatnou zkušenost s psychologem, ale psychiatr má zcela odlišné možnosti pomoci – může vám předepsat léky, které by vám mohly značně a dlouhodobě ulevit.
Stavy, které popisujete, už zasahují do běžného života a bez pomoci odborníků to, zatím, nepůjde. Myslím teď i na vaši přítelkyni a oporu, kterou v ní máte. Myslíte, že by vás dokázala podpořit i ve vyhledání odborné pomoci, případně vás doprovodit? Nebo snad někdo jiný, komu důvěřujete?
Další možností, zejména pokud by se váš stav nadále rychle zhoršoval, je navštívit nejbližší krizové centrum. Netuším, odkud píšete, ale v Praze je non stop psychiatrická péče zde: https://bohnice.cz/krizova-pomoc/, v Brně zde: https://www.fnbrno.cz/areal-bohunice/psychiatricka-klinika/centrum-krizove-pece/t7680. Podobná centra jsou v každém kraji, zpravidla u nemocnice. Kontakty lze najít např. na těchto stránkách: https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/; https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/. Pokud by to pro vás byl velký krok, zkuste alespoň zavolat na telefonickou linku, která je součástí krizového centra v Bohnicích: 284 016 666. Linka je anonymní, nonstop a pracují na ní zdravotníci, kteří mají s tímto tématem nejvíce zkušeností. Minimálně by vám mohli sdělit více informací k tomu, co zažíváte a případně, jak se váš stav může dál vyvíjet.
Další, a chápu, že pro vás pravděpodobně krajní možností, je navštívit lékařskou pohotovost. Nicméně si tuto možnost nechte jako pojistku pro případ, že by se vám náhle přitížilo.
Věřím, že není snadné má doporučení číst. Nicméně je zvažte. Nejen kvůli sobě, ale kvůli blízkým, které máte.
Přeji vám hodně sil, ať si vyberete tu správnou cestu!
František Ondřej Dokoupil, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová a Jitka Fialová
