Dobrý den,

toto je poprvé co někoho žádám o pomoc a moc nevím jak začít. Posledních pár týdnů bylo těžkých a slíbil jsem si, že někoho požádám o pomoc. Je mi přes 20let a už delší dobu bojuji s depresemi (asi od 18ti let). Často myslím na sebevraždu. Většinou to bývá to první na co pomyslím ráno a to poslední na co myslím večer v posteli. Nevím jak se toho zbavit. O sebevraždu jsem se ještě nikdy skutečně nepokusil. Už mnohokrát jsem si ale držel nůž třeba na zápěstí nebo u krku. Vždycky jsem na poslední chvíli vycouval. Takové stavy že jdu a sáhnu po noži nemívám moc často.

Myslím si, že hlavní příčinou je moje osamělost. Nemám žádné kamarády. I když bych strašně chtěl. Nevím jak si vytvořit přátele. Naposledy jsem měl kamarády někdy na základce. Znali jsme se už od školky takže to bylo takové přátelství „zdarma“. V dospívání jsme se ale nějak odcizili a taky jsme všichni šli na jiné školy. Potom jsem se s nikým skutečně nespřátelil. Na střední to pokračovalo podobně. S hodně lidma jsem se bavil o přestávkách ale nic víc z toho nebylo. Teď studuji vysokou a je to ta stejná pohádka. Vejška mi připadala jako ideální prostředí jak se s někým seznámit. Ale teď vidím, že všichni mají svoje skupinky kamarádů. Je těžké se mezi ně dostat . Hodně lidí řeší vztahy, přítelkyni, finance, investování… A já řeším to jak přežít večer a nezabít se :). Prostě jsou všichni úplně jidne než já. Přijde mi jako kdyby mi ujel vlak někdy v 16ti letech a já nemám jak to dohnat. Nepatřím sem.

Taky jsem nikdy neměl přítelkyni. Vlastě jsem nikdy pořádně s holkou nemluvil. Na střední holky nebyly. Nemám kamarády, takže ani nemám přes koho bych se seznámil. Ze všeho nejvíc bych si přál najít si někoho, koho bych měl rád a kdo by měl rád mě.

Já si ale nemyslím že mě nekdo může mít rád tak jak jsem teď. Být ostatníma tak bych se sebou taky nechtěl nic mít. Mám špatné sociální dovednosti, neumím moc s lidma komunikovat. Snažím se zlepšit ve vystupování. Snažím se usmívat se na ostatní a být celkově příjemnej normální člověk. Zkouším třeba víc komunikovat s lidma na ulici, když neznám trasu nebo častěji mluvím se spolužáky atd. Myslel jsem si, že je to jenom o tréninku a že to zvládnu ale nevidím na sobě žádnej pokrok. Zkoušel jsem taky mít víc rád sám sebe :). Snažím se říkat si pozitivní věci a že to dokážu. Rok a půl chodím do posilovny a běhám. Někde jsem četl že je cvičení dobré na deprese. Nic to pro mě neudělalo.

Upřímně nevím jak dál. Je to hrozně vyčerpávající. Když v noci slyším, jak jde pod oknem skupinka kamarádů a baví se, tak mě to hrozně užírá. Posledních pár týdnů bylo hodně težkých. Mám strach, že jsem to už vzdal. Mám teď v sobě takovej zvláštní pocit, co jsem jestě neměl. Příjde mi že jsem se hrozně moc snažil ale vlastně to nikam nikdy nevedlo. Udělal jsem spoustu věcí správně a snažil jsem se dát se dokupy ale nic z toho…

Hrozně doufám že jsem to ještě nevzdal úplně. Chtěl bych vědět jaký to je být zamilovaný :). Chtěl bych se zase těšit na další den a prožít ho s lidma na kterých mi záleží. Chtěl bych vědět jaké to je být na té druhé straně bez depresí. Můj plán je teď takový že si musím najít asi psychologa? Pravděpodobně jsem to měl udělat už dávno. Taky bych chtěl zajít ke školní psycholožce, třeba mi poradí něco v rámci školy.

Omlouvám se za tak dlouhý výlev. Vím že emailová poradna není úplně vhodná pro moje problémy. Třeba mi poradíte něco, co mi pomůže. Je vůbec možné se zlepšit ve věcech, které mi dělají potíže? Taky bych se chtěl zeptat jak postupovat při výběru psychologa? A jak je to s hrazením od zdravotní pojišťovny.

Děkuji Vám za odpověď, přeji pěkný zbytek dne.