Zuzka
Dobrý den,
jsem studentka ktera se temer dva roky leci na antidepresivech (elontril 300mg) z uzkostma a depresi. Vlastne ani nevim kde zacit a nevim jestli nepisu zbytecne, ale od cca 11 let problem s derealizaci a dnes jsem mela strasne divne uzkosti spojene s derealizaci, furt mi mysl rikala ,,necejtis se normalne, tohle je vsechno divny” i kdyz na druhou stranu se nic zvlastniho nedelo. Od minule stredy (8 dnu dozadu) jim velmi malo, nemam hlad. Momentalne jsem v ramci erasmu na Malte a budu tady do konce srpna, tudiz momentalne nemohu vyhledat terapeuta, protoze pres videohovor mi to nevyhovuje. V minulosti jsem chodila na terapie pres rok, ale ne moc pravidelne a nebyla jsem tam vzdy uprimna a ted toho lituju. Muj mozek mi jiz par tydnu rika, ze se do max ctyriceti zblaznim a to me velice znepokojuje. Vim, ze pisu strasne zmatene, ale potrebuju se vypsat, kdyz mi evidente ctyri strany do deniku nestacili. Nejspis potrebuju nejak uklidnit, ale kdyz jsem rikala kamaradce, ze mam uzkosti, tak moc nereagovala, i kdyz na ne sama trpi.
Dopredu dekuji, ze jste si tohle vubec precetli.
rano se nejspis budu stydet, ze jsem neco takoveho odeslala
Dobrý den, Zuzko,
děkuji za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Je dobře, že píšete, není se za co stydět. Píšete, že téměř dva roky užíváte antidepresiva a od 11 let zažíváte derealizaci. Nyní jako by Vám Vaše mysl začala něco říkat, chce se mi říct našeptávat, přestože k těm myšlenkám není objektivní důvod. Zároveň zažíváte menší chuť k jídlu.
Ráda slyším, že jste otevřená terapii, kterou jste již sama zažila. Možná do budoucna byste do ní vstoupila více upřímně. Ta lidská přítomnost terapeuta je Vám příjemnější než online kontakt. Tomu rozumím, o to více si cením Vašeho psaní, které také využíváte sama v rámci psaní do deníku. Vnímám to jako úžasnou pomoc, jak dostat myšlenky ven. Myšlenky si kolikrát s námi zahrávají. Přichází a odchází a zanechávají stopu, která se nám přesune do emočního prožívání. Zdá se jako by se touto cestou do nás více vpíjely a my je začali o to více prožívat a věřit jim.
Myšlenky nás někdy dokážou oslabit a vnuknout nejrůznější nápady a pohledy na náš život. Bývá prospěšné si připomínat, že myšlenka je pouze myšlenka. Není to realita ani proroctví. Máme v sobě velký nástroj, který nám může dát sílu a vliv nad těmito myšlenkami. A tím je naše vůle a náš rozum. Přemýšlím, jaké by bylo, kdybyste s touto myšlenkou začala komunikovat. Jaké by bylo, kdybyste jí řekla „Ne, tak to není!“ nebo „Není pravda, že se necítím normálně. Cítím se dobře.“ či „Proč bych se měla zbláznit. Můj život bude ve čtyřiceti hezký.“
Náš mozek vytváří myšlenky z takové zásobárny zkušeností. Co se opakuje, to má tendenci přinášet více. Nicméně je zde opět naděje, která je v naší moci. Můžeme se vědomě otevírat takovým tématům a myšlenkám, které chceme mít. Možná jim ještě nemusíme plnohodnotně věřit, ale můžeme je do naší mysli zasévat jako takové sazeničky. Každým připomenutím jim přineseme vláhu, aby mohly růst. Čím víc jim budeme věnovat pozornosti, tím více nám „provoní“ i naše myšlení. Ovšem nejde to samo, je třeba tomu věnovat čas a vydržet. Jakou myšlenku byste si chtěla „zasadit“ do své mysli? Jakou myšlenku byste si přála, aby Vám Vaše mysl přinášela? Klidně si je zapište, vylepte si je na viditelné místo, dejte si je na tapetu počítače či mobilu, čtěte si je několikrát za den, nebo jim určete konkrétní čas.
Pocit derealizace je náročný. Zkusím Vám nabídnout strategii pěti smyslů, jak se vrátit zpět k sobě. Podívejte se kolem sebe a všímejte si pouze určité barvy nebo tvaru (např. řekněte nahlas vše, co vidíte a je to červené nebo ve tvaru čtverce), potom vnímejte sluchem, jaké zvuky jsou okolo Vás (opět si je řekněte nahlas), dále se můžete nadechnout nebo si k něčemu přivonět, abyste si uvědomila vůni, případně něco ochutnat. Hmat si uvědomíte skrze vše, co cítíte na těle: máte nohy na zemi, sedíte na křesle, ruce si mohou sáhnout na věci okolo sebe atd. Touto cestou se můžete vrátit zpět ke svému tady a teď.
Ještě mám potřebu říct, že je dobré věnovat pozornost i dalším malým pozitivním věcem. Zkuste být každý den alespoň trochu aktivní. Přinese Vám to více chvilek radosti a další pozitivní pocity, které Vaše mysl i tělo pro rovnováhu potřebují. Každý den se projděte, projeďte se na kole, zaběhejte si nebo si lehněte do trávy a čistě pozorujte či poslouchejte krásu přírody. Můžete se uklidňovat hlubokým dýcháním a zklidněním mysli, zacvičit si zdarma jógu přes youtube kanál. Upřímně se od srdce zasmějte. Zkuste si nastavit pravidelný čas, kdy půjdete spát.
Snad Vám tyto drobné rady pomohou v lepším prožívání a dodají naději, že nad přítomnými myšlenkami můžete mít vliv.
Přeji mnoho sil a hezkého času na Maltě.
Eva
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Zuzka
Dobrý den,
jsem studentka ktera se temer dva roky leci na antidepresivech (elontril 300mg) z uzkostma a depresi. Vlastne ani nevim kde zacit a nevim jestli nepisu zbytecne, ale od cca 11 let problem s derealizaci a dnes jsem mela strasne divne uzkosti spojene s derealizaci, furt mi mysl rikala ,,necejtis se normalne, tohle je vsechno divny” i kdyz na druhou stranu se nic zvlastniho nedelo. Od minule stredy (8 dnu dozadu) jim velmi malo, nemam hlad. Momentalne jsem v ramci erasmu na Malte a budu tady do konce srpna, tudiz momentalne nemohu vyhledat terapeuta, protoze pres videohovor mi to nevyhovuje. V minulosti jsem chodila na terapie pres rok, ale ne moc pravidelne a nebyla jsem tam vzdy uprimna a ted toho lituju. Muj mozek mi jiz par tydnu rika, ze se do max ctyriceti zblaznim a to me velice znepokojuje. Vim, ze pisu strasne zmatene, ale potrebuju se vypsat, kdyz mi evidente ctyri strany do deniku nestacili. Nejspis potrebuju nejak uklidnit, ale kdyz jsem rikala kamaradce, ze mam uzkosti, tak moc nereagovala, i kdyz na ne sama trpi.
Dopredu dekuji, ze jste si tohle vubec precetli.
rano se nejspis budu stydet, ze jsem neco takoveho odeslala
Dobrý den, Zuzko,
děkuji za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Je dobře, že píšete, není se za co stydět. Píšete, že téměř dva roky užíváte antidepresiva a od 11 let zažíváte derealizaci. Nyní jako by Vám Vaše mysl začala něco říkat, chce se mi říct našeptávat, přestože k těm myšlenkám není objektivní důvod. Zároveň zažíváte menší chuť k jídlu.
Ráda slyším, že jste otevřená terapii, kterou jste již sama zažila. Možná do budoucna byste do ní vstoupila více upřímně. Ta lidská přítomnost terapeuta je Vám příjemnější než online kontakt. Tomu rozumím, o to více si cením Vašeho psaní, které také využíváte sama v rámci psaní do deníku. Vnímám to jako úžasnou pomoc, jak dostat myšlenky ven. Myšlenky si kolikrát s námi zahrávají. Přichází a odchází a zanechávají stopu, která se nám přesune do emočního prožívání. Zdá se jako by se touto cestou do nás více vpíjely a my je začali o to více prožívat a věřit jim.
Myšlenky nás někdy dokážou oslabit a vnuknout nejrůznější nápady a pohledy na náš život. Bývá prospěšné si připomínat, že myšlenka je pouze myšlenka. Není to realita ani proroctví. Máme v sobě velký nástroj, který nám může dát sílu a vliv nad těmito myšlenkami. A tím je naše vůle a náš rozum. Přemýšlím, jaké by bylo, kdybyste s touto myšlenkou začala komunikovat. Jaké by bylo, kdybyste jí řekla „Ne, tak to není!“ nebo „Není pravda, že se necítím normálně. Cítím se dobře.“ či „Proč bych se měla zbláznit. Můj život bude ve čtyřiceti hezký.“
Náš mozek vytváří myšlenky z takové zásobárny zkušeností. Co se opakuje, to má tendenci přinášet více. Nicméně je zde opět naděje, která je v naší moci. Můžeme se vědomě otevírat takovým tématům a myšlenkám, které chceme mít. Možná jim ještě nemusíme plnohodnotně věřit, ale můžeme je do naší mysli zasévat jako takové sazeničky. Každým připomenutím jim přineseme vláhu, aby mohly růst. Čím víc jim budeme věnovat pozornosti, tím více nám „provoní“ i naše myšlení. Ovšem nejde to samo, je třeba tomu věnovat čas a vydržet. Jakou myšlenku byste si chtěla „zasadit“ do své mysli? Jakou myšlenku byste si přála, aby Vám Vaše mysl přinášela? Klidně si je zapište, vylepte si je na viditelné místo, dejte si je na tapetu počítače či mobilu, čtěte si je několikrát za den, nebo jim určete konkrétní čas.
Pocit derealizace je náročný. Zkusím Vám nabídnout strategii pěti smyslů, jak se vrátit zpět k sobě. Podívejte se kolem sebe a všímejte si pouze určité barvy nebo tvaru (např. řekněte nahlas vše, co vidíte a je to červené nebo ve tvaru čtverce), potom vnímejte sluchem, jaké zvuky jsou okolo Vás (opět si je řekněte nahlas), dále se můžete nadechnout nebo si k něčemu přivonět, abyste si uvědomila vůni, případně něco ochutnat. Hmat si uvědomíte skrze vše, co cítíte na těle: máte nohy na zemi, sedíte na křesle, ruce si mohou sáhnout na věci okolo sebe atd. Touto cestou se můžete vrátit zpět ke svému tady a teď.
Ještě mám potřebu říct, že je dobré věnovat pozornost i dalším malým pozitivním věcem. Zkuste být každý den alespoň trochu aktivní. Přinese Vám to více chvilek radosti a další pozitivní pocity, které Vaše mysl i tělo pro rovnováhu potřebují. Každý den se projděte, projeďte se na kole, zaběhejte si nebo si lehněte do trávy a čistě pozorujte či poslouchejte krásu přírody. Můžete se uklidňovat hlubokým dýcháním a zklidněním mysli, zacvičit si zdarma jógu přes youtube kanál. Upřímně se od srdce zasmějte. Zkuste si nastavit pravidelný čas, kdy půjdete spát.
Snad Vám tyto drobné rady pomohou v lepším prožívání a dodají naději, že nad přítomnými myšlenkami můžete mít vliv.
Přeji mnoho sil a hezkého času na Maltě.
Eva
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
