Akemi
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Poslední dobou se to zhoršuje, můj nezájem o lidi, školu či koníčky. Vždy jsem byla vznětlivá a bezohledná (podle rodiny), ale teď se to zhoršilo. Jednu chvíli nic „necítí“, a v druhé mám takový vztek, že mám někdy nutkání něco špatného udělat. Vždy jsem měla černé myšlenky, ale v některých situacím mám impulzy, že se obávám, že bych něco mohla udělat. Naopak radost a smutek trochu postrádám. Převládá jen vztek a ta „prázdnota“. Ve škole, když když mi hoří za zadkem, a moc dobře to vím, tak s tím nedokážu nic dělat, pokud nemám motivaci, a ta se těžko hledá. Lidský kontakt nepotřebuju už dobrých cca 6 let. Začalo to v 9. třídě. Nikdy nikdo neměl se mnou problém, ve škole se se mnou bavili a baví. Ale já to prostě nepotřebuji. Nesnáším to, nesnáším lidi, ale dokážu s nimi pracovat a bavit se, když vím, že něco z toho budu mít. Všechno to vím, ale udělat s tím vším něco, to neumím. Rodiče už štvu, a asi to chci napravit kvůli nim. Ale sama nevím, kde je ten problém. Nikdy jsem od nikoho nepotřebovala rodu či pomoc, co se týče mé osoby, ale už nevím, v čem je problém. Takže bych byla ráda za jakoukoliv radu, velice děkuji.
Dobrý den,
děkuji Vám za důvěru, s jakou se obracíte na iPoradnu. Píšete o tom, že se poslední dobou zhoršuje Váš nezájem o lidi, školu, koníčky. Dále píšete o tom, že chvíli nic necítíte a v druhé chvíli máte hrozný vztek, jindy vnímáte prázdnotu a necítíte žádnou motivaci. Naopak trochu postrádáte radost i smutek.
Zmiňujete, že byste s tím chtěla něco dělat, především kvůli rodičům. Nevíte, kde je problém, a byla byste ráda za jakoukoliv radu.
Říkám si, že už jen napsat do poradny o radu, chtělo velkou sílu a odvahu, kterou jste v sobě našla. Chtěla bych Vás velmi podpořit v tom, že se snažíte hledat cestu, abyste sobě porozuměla a bylo Vám lépe.
Říkám si, kde začít. Začnu nejprve s tím, co mi běželo hlavou jako první. Z toho, co píšete, mám pocit, že hledáte rovnováhu mezi tím, co cítíte Vy sama a co po Vás chtějí ostatní. Vnímám poměrně velký tlak z toho, co po Vás může chtít okolí, a co byste naopak pro sebe samu mohla chtít Vy. Napadá mě, že vyznat se v tom, nemusí být vůbec lehké a je to cesta, na které nemusíte být sama a můžete k sobě někoho přizvat. V následujících řádcích se pokusím rozepsat, jaké možnosti podpory mě napadají.
Napadá mě, že nejdostupnější forma provázení by mohla být telefonická/chatová linka pomoci (http://linkapsychickepomoci.cz/). Funguje anonymně, nonstop a bezplatně. Mohla byste tam probrat co a jak dál. Mohou Vás také odkázat na konkrétní pomoc v místě Vašeho bydliště.
Jako další mě napadá návštěva v krizovém centru, které se nachází v každém kraji. Zaměřuje se na krátkodobější podporu. Mohli byste společně probrat možnosti, kam se konkrétně obrátit v místě, kde bydlíte. Případně byste mohli to nejakutnější probrat i přímo v krizovém centru. Mohou fungovat anonymně a jsou bezplatné. Přidávám odkaz, ať se můžete podívat, které máte nejblíže (https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/?type=krizove-centrum, https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/).
Možná i u Vás ve škole je nějaký psycholog, za kterým byste mohla zajít a který by Vás případně mohl nasměrovat dál.
Další z cest, kterou můžete zkusit, je psychoterapie. Psychoterapie může být individuální – budete tam vy sama a terapeut. Existují i skupinové psychoterapie, kde je terapeut a další osoby společně s Vámi. Říkám si však, že by Vám pro začátek mohla být sympatičtější terapie individuální, kde byste mohla mít dostatek prostoru pro sebe a pro zorientování se v sobě samé. Psychoterapie může být částečně, nebo i plně hrazena pojišťovnou, ale záleží na kapacitách terapeutů v místě, kde bydlíte ☺. Terapie může být dlouhodobější a mohlo by se jít více do hloubky než v krizovém centru. Odkaz na pár seznamů (http://www.psychoterapeuti.cz/adresar-psychoterapeutu; http://www.psychoterapeuti.cz/adresar-psychoterapeutu)
Vnímám, že hodně myslíte na druhé, především na rodiče. Přála bych Vám, ať myslíte i na sebe a dopřejete si podporu. Přikládám vyhledávač psychologické podpory – můžete si podle kraje vyfiltrovat nabídku podpory a mrknout, zda by Vám byl někdo sympatický (https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/?filters=no).
Ještě jednou chci ocenit to, že hledáte cestu, aby Vám bylo lépe. Držím palce, ať najdete někoho, kdo Vám sedne a s kým byste se o Vašich pocitech a prožívání mohla pobavit. Přeji hodně sil.
S pozdravem
Jana Hofmanová, SPONDEA, z.ú.
Akemi
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Poslední dobou se to zhoršuje, můj nezájem o lidi, školu či koníčky. Vždy jsem byla vznětlivá a bezohledná (podle rodiny), ale teď se to zhoršilo. Jednu chvíli nic „necítí“, a v druhé mám takový vztek, že mám někdy nutkání něco špatného udělat. Vždy jsem měla černé myšlenky, ale v některých situacím mám impulzy, že se obávám, že bych něco mohla udělat. Naopak radost a smutek trochu postrádám. Převládá jen vztek a ta „prázdnota“. Ve škole, když když mi hoří za zadkem, a moc dobře to vím, tak s tím nedokážu nic dělat, pokud nemám motivaci, a ta se těžko hledá. Lidský kontakt nepotřebuju už dobrých cca 6 let. Začalo to v 9. třídě. Nikdy nikdo neměl se mnou problém, ve škole se se mnou bavili a baví. Ale já to prostě nepotřebuji. Nesnáším to, nesnáším lidi, ale dokážu s nimi pracovat a bavit se, když vím, že něco z toho budu mít. Všechno to vím, ale udělat s tím vším něco, to neumím. Rodiče už štvu, a asi to chci napravit kvůli nim. Ale sama nevím, kde je ten problém. Nikdy jsem od nikoho nepotřebovala rodu či pomoc, co se týče mé osoby, ale už nevím, v čem je problém. Takže bych byla ráda za jakoukoliv radu, velice děkuji.
Dobrý den,
děkuji Vám za důvěru, s jakou se obracíte na iPoradnu. Píšete o tom, že se poslední dobou zhoršuje Váš nezájem o lidi, školu, koníčky. Dále píšete o tom, že chvíli nic necítíte a v druhé chvíli máte hrozný vztek, jindy vnímáte prázdnotu a necítíte žádnou motivaci. Naopak trochu postrádáte radost i smutek.
Zmiňujete, že byste s tím chtěla něco dělat, především kvůli rodičům. Nevíte, kde je problém, a byla byste ráda za jakoukoliv radu.
Říkám si, že už jen napsat do poradny o radu, chtělo velkou sílu a odvahu, kterou jste v sobě našla. Chtěla bych Vás velmi podpořit v tom, že se snažíte hledat cestu, abyste sobě porozuměla a bylo Vám lépe.
Říkám si, kde začít. Začnu nejprve s tím, co mi běželo hlavou jako první. Z toho, co píšete, mám pocit, že hledáte rovnováhu mezi tím, co cítíte Vy sama a co po Vás chtějí ostatní. Vnímám poměrně velký tlak z toho, co po Vás může chtít okolí, a co byste naopak pro sebe samu mohla chtít Vy. Napadá mě, že vyznat se v tom, nemusí být vůbec lehké a je to cesta, na které nemusíte být sama a můžete k sobě někoho přizvat. V následujících řádcích se pokusím rozepsat, jaké možnosti podpory mě napadají.
Napadá mě, že nejdostupnější forma provázení by mohla být telefonická/chatová linka pomoci (http://linkapsychickepomoci.cz/). Funguje anonymně, nonstop a bezplatně. Mohla byste tam probrat co a jak dál. Mohou Vás také odkázat na konkrétní pomoc v místě Vašeho bydliště.
Jako další mě napadá návštěva v krizovém centru, které se nachází v každém kraji. Zaměřuje se na krátkodobější podporu. Mohli byste společně probrat možnosti, kam se konkrétně obrátit v místě, kde bydlíte. Případně byste mohli to nejakutnější probrat i přímo v krizovém centru. Mohou fungovat anonymně a jsou bezplatné. Přidávám odkaz, ať se můžete podívat, které máte nejblíže (https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/?type=krizove-centrum, https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/).
Možná i u Vás ve škole je nějaký psycholog, za kterým byste mohla zajít a který by Vás případně mohl nasměrovat dál.
Další z cest, kterou můžete zkusit, je psychoterapie. Psychoterapie může být individuální – budete tam vy sama a terapeut. Existují i skupinové psychoterapie, kde je terapeut a další osoby společně s Vámi. Říkám si však, že by Vám pro začátek mohla být sympatičtější terapie individuální, kde byste mohla mít dostatek prostoru pro sebe a pro zorientování se v sobě samé. Psychoterapie může být částečně, nebo i plně hrazena pojišťovnou, ale záleží na kapacitách terapeutů v místě, kde bydlíte ☺. Terapie může být dlouhodobější a mohlo by se jít více do hloubky než v krizovém centru. Odkaz na pár seznamů (http://www.psychoterapeuti.cz/adresar-psychoterapeutu; http://www.psychoterapeuti.cz/adresar-psychoterapeutu)
Vnímám, že hodně myslíte na druhé, především na rodiče. Přála bych Vám, ať myslíte i na sebe a dopřejete si podporu. Přikládám vyhledávač psychologické podpory – můžete si podle kraje vyfiltrovat nabídku podpory a mrknout, zda by Vám byl někdo sympatický (https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/?filters=no).
Ještě jednou chci ocenit to, že hledáte cestu, aby Vám bylo lépe. Držím palce, ať najdete někoho, kdo Vám sedne a s kým byste se o Vašich pocitech a prožívání mohla pobavit. Přeji hodně sil.
S pozdravem
Jana Hofmanová, SPONDEA, z.ú.
