Filip
Dobrý den, předně si moc vážím Vaší podpory. Abych tedy nějak popsal svoji situaci. Prakticky každodenně prožívám nějaký druh úzkosti. Někdy už ani nevím čeho se vlastně bojím, ale úzkost neustále přetrvává. Neustále jsem ve vnitřním napětí, nedokáži se úplně uvolnit. Poslední dobou se k tomu začala přidávat někdy i taková duševní prázdnota, pocit, že jsem „špatný“ člověk a že nedosahuji kvalit ostatních lidí nebo že oni jsou „něco více“ než já i když rozumem vím, že všichni jsme si rovní. Navenek působím hodně optimisticky a vypadám radostně. Uvnitř sebe ale prožívám pocity prázdnoty, sklíčenosti, jakési svíravé pocity, zkrátka, že tak nějak to nestojí za nic. Taky jsem si všiml, že některé věci mě přestali tolik těšit, resp. mám období, že mě to naplňuje a baví a pak mám období, kdy si říkám „no sice mě to baví ale radost se nedostavuje, tedy dostavuje, ale je jaksi povrchní“. Před půl rokem jsem se rozešel s přítelkyní, chtěl jsem se s ní rozejít už dříve, ale neměl jsem na to dostatek odvahy a tak jsem byl celkem dost nepříjemný, arogantní,… Zpětně mě to moc mrzí i jsem se za svoje chování omluvil, ona moji omluvu přijala, ale náš vztah už nikdy nebude asi tak veselý jako před tím a to mě také mrzí. Do toho už několik let mám jak kdyby OCD, zažívám strachy, že se něco stane a pak pokud nesplním nějakou „blbost“ (může to být přeříkání něčeho nebo tak něco) tak mě ten strach užírá zevnitř. Měl jsem období suicidních myšlenek, ale to naštěstí odešlo, nikdy jsem se o sebevraždu nepokusil a nechci ani. Nicméně jak kdyby periodicky se ty myšlenky vraceli (hlavně kolem jara – nemám tušení proč).
Štve mě, že když se na něco těším – ihned přijdou obavy a strachy.
Taky se mi poslední dobou stalo párkrát, že během dne nebo hlavně večer jsem měl takový strašně intenzivní pocit do pláče, dokonce jsem jeden večer i brečel. Také některé předměty z minulosti ve mě vyvolávaly negativní emoce, ale ty předměty jsou z radostné minulosti. To se naštěstí teď už neděje, bylo to období jen asi dvou nebo jednoho týdne. Mívám také výčitky svědomí, asi kvůli tomu vztahu, že jsem se zachoval takto zbaběle.
Nevím, jak se mám teď zachovat. Poradíte mi prosím?
Děkuji mnohokrát
Bc. Alžběta Váňová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
děkujeme za otevřenost a důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu a se kterou popisujete svou situaci. Píšete, že už se delší dobu potýkáte s OCD, úzkostmi, napětím, různými obavami. V poslední době se přidal pocit prázdnoty a je Vám do pláče. Musí být velmi nepříjemné a náročné to všechno zažívat, chtěla bych Vás ale moc podpořit a zároveň Vám dodat naději, je více věcí, které můžete udělat. Pokusím se v následujících odstavcích vyjádřit postupně ke všemu, o čem píšete.
Popisujete neurčitost úzkostí, strach, že se něco stane, někdy máte obavy a ani nevíte z čeho. Velmi dobře to pojmenováváte, úzkosti jsou typické právě tím, že nemusí mít žádný konkrétní důvod ani obsah, jen přetrvávají. Stejně tak obsedantní, vtíravé myšlenky a kompulze, tedy činnosti, které následují a které od napětí uleví, mohou být nelogické. Člověk se někdy může dostávat až do takového kolotoče úzkosti, zacyklí se v myšlenkách, pochybnostech o sobě, vybaví se, co jste kdy udělal špatně, přidají se výčitky svědomí. Když se do takového stavu dostanete, všechno se to propojí, je ohromně obtížné se z toho sám dostat a myšlenky a úzkost zastavit. Není to však nemožné.
Bývá jednodušší se pokusit zastavit bludný kruh myšlenek hned na začátku, když zaregistrujete, že se nějaké takové nepříjemné myšlenky a pocity objevují. Zkrátka nenechat to dojít tak daleko. V takový moment bývá dobré se zaměřit se na nějakou činnost, na kterou se musíte soustředit – může to být cokoliv, nějaký pohyb, film…Dobré je na to nezůstávat sám a někomu třeba zavolat nebo napsat. V úzkosti se radí také zaměření se na dech, rozdýchat to napětí. Nádech nosem, napočítat do tří, pak dech na 3 vteřiny zadržet, a vydechnout, výdech by měl být delší. Pokud byste to chtěl zkusit, můžu Vám doporučit aplikaci Nepanikař, kde různá taková dechová cvičení najdete, stejně jako tipy, co dělat při úzkosti. Můžete se zaměřit i na tělo, postupně zatínat a povolovat svaly, to pomůže zbavit se napětí v těle.
Tyto tipy mohou být užitečné při zvládání nějaké epizody úzkosti, nicméně vy popisujete, že úzkosti zažíváte téměř každý den, nedostavuje se radost z činností, které Vás dříve naplňovaly. To musí být opravdu vyčerpávající. Chtěla bych tak zmínit i možnost psychoterapie, kde byste se společně s terapeutem mohli věnovat tomu, jak s úzkostí pracovat, mohl byste myšlenky sdílet. Pokud byste to chtěl zkusit, doporučuji se podívat třeba na mapu pomoci na stránkách https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/, kde najdete odborníka podle kraje, ze kterého pocházíte. Je to něco nového, rozumím, že můžete mít třeba obavy ohledně toho, jak to bude probíhat, nicméně odborníci jsou tu právě od toho, aby Vás vyslechli a pomohli Vám. První sezení bývá takové seznamovací, terapeut se Vám představí, vy nastíníte, o čem byste chtěl mluvit a můžete i říct, když o něčem mluvit chtít nebudete. Nebojte se případně vyzkoušet i více terapeutů, je možné, že Vám některý nesedne. Někteří jsou soukromí, v takových případech platíte za terapii sám, kliničtí psychologové pak mají smlouvy s pojišťovnami.
Mnoha lidem psychoterapie pomůže, někdy však může být nápomocná i podpora v podobě léků – antidepresiv a anxiolytik (ty se na rozdíl od antidepresiv užívají pouze krátkodobě). Možná může znít děsivě, že tu zmiňuji léky, nicméně ta možnost tu je a může to být velmi efektivní úleva. Existuje velké množství léků, je možné je podávat v různých dávkách, klidně jen na nějakou přechodnou dobu. Chtěla bych říct, že pokud byste tuto možnost zvažoval, určitě to není nic, za co by se člověk měl stydět, naopak, nechat si pomoct mnohdy vyžaduje odvahu.
Určitě je dobře, že se nyní suicidální myšlenky neobjevují, pokud by však opět přicházely, opravdu neváhejte a pomoci využijte. Pokud by Vám bylo opravdu špatně, existují i služby krizových center, krizové linky (pro děti a studenty do 26 let Linka bezpečí 116 111 a pro dospělé například
Linka první psychické pomoci 116 123) a je možné si zavolat i Záchrannou zdravotnickou službu.
Dále popisujete, že se také vracíte k myšlenkám na rozchod s přítelkyní. Rozchody mohou být pro obě strany velmi zraňující, může se stát, že řekneme nebo uděláme něco, čeho pak zpětně litujeme. Také někdy trvá delší dobu, než se s tím vyrovnáme, je to proces. Nedokážu říct, jestli Váš vztah bude nebo nebude stejně veselý jako dřív, nicméně připadá mi skvělé, že jste si dokázal přiznat chybu a omluvit se za ní, to nemuselo být vůbec snadné. Myslím, že zbabělý člověk by možná spíš dělal, že se nic nestalo a vyhýbal se tomu, vy jste se k tomu ale postavil čelem.
Úzkosti zažívá opravdu velké množství lidí, do kterých byste to vůbec neřekl, navenek mohou působit podobně radostně jako vy, jak popisujete. Mnohdy vůbec netušíme, co je zatím. Asi každý se někdy srovnává s ostatními a možná o sobě pochybuje, připadá mu, že ostatní toho zvládají více než on sám. I srovnávání může ale přerůst přes nějakou zdravou mez a být zúzkostňující. I to je něco, čemu byste se na psychoterapii mohl věnovat, já Vám můžu jen říct, že každý máme slabší a silnější stránky a nedělá to z nás horšího nebo lepšího člověka.
Na závěr Vám chci popřát hodně síly a odvahy, přeji Vám, ať na to nejste sám, podaří se Vám najít takovou formu pomoci, která pro Vás bude užitečná a brzy se Vám i vrátí radost z činností, které Vás dříve bavily.
Držte se,
Bc. Alžběta Váňová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Filip
Dobrý den, předně si moc vážím Vaší podpory. Abych tedy nějak popsal svoji situaci. Prakticky každodenně prožívám nějaký druh úzkosti. Někdy už ani nevím čeho se vlastně bojím, ale úzkost neustále přetrvává. Neustále jsem ve vnitřním napětí, nedokáži se úplně uvolnit. Poslední dobou se k tomu začala přidávat někdy i taková duševní prázdnota, pocit, že jsem „špatný“ člověk a že nedosahuji kvalit ostatních lidí nebo že oni jsou „něco více“ než já i když rozumem vím, že všichni jsme si rovní. Navenek působím hodně optimisticky a vypadám radostně. Uvnitř sebe ale prožívám pocity prázdnoty, sklíčenosti, jakési svíravé pocity, zkrátka, že tak nějak to nestojí za nic. Taky jsem si všiml, že některé věci mě přestali tolik těšit, resp. mám období, že mě to naplňuje a baví a pak mám období, kdy si říkám „no sice mě to baví ale radost se nedostavuje, tedy dostavuje, ale je jaksi povrchní“. Před půl rokem jsem se rozešel s přítelkyní, chtěl jsem se s ní rozejít už dříve, ale neměl jsem na to dostatek odvahy a tak jsem byl celkem dost nepříjemný, arogantní,… Zpětně mě to moc mrzí i jsem se za svoje chování omluvil, ona moji omluvu přijala, ale náš vztah už nikdy nebude asi tak veselý jako před tím a to mě také mrzí. Do toho už několik let mám jak kdyby OCD, zažívám strachy, že se něco stane a pak pokud nesplním nějakou „blbost“ (může to být přeříkání něčeho nebo tak něco) tak mě ten strach užírá zevnitř. Měl jsem období suicidních myšlenek, ale to naštěstí odešlo, nikdy jsem se o sebevraždu nepokusil a nechci ani. Nicméně jak kdyby periodicky se ty myšlenky vraceli (hlavně kolem jara – nemám tušení proč).
Štve mě, že když se na něco těším – ihned přijdou obavy a strachy.
Taky se mi poslední dobou stalo párkrát, že během dne nebo hlavně večer jsem měl takový strašně intenzivní pocit do pláče, dokonce jsem jeden večer i brečel. Také některé předměty z minulosti ve mě vyvolávaly negativní emoce, ale ty předměty jsou z radostné minulosti. To se naštěstí teď už neděje, bylo to období jen asi dvou nebo jednoho týdne. Mívám také výčitky svědomí, asi kvůli tomu vztahu, že jsem se zachoval takto zbaběle.
Nevím, jak se mám teď zachovat. Poradíte mi prosím?
Děkuji mnohokrát
Bc. Alžběta Váňová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dobrý den,
děkujeme za otevřenost a důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu a se kterou popisujete svou situaci. Píšete, že už se delší dobu potýkáte s OCD, úzkostmi, napětím, různými obavami. V poslední době se přidal pocit prázdnoty a je Vám do pláče. Musí být velmi nepříjemné a náročné to všechno zažívat, chtěla bych Vás ale moc podpořit a zároveň Vám dodat naději, je více věcí, které můžete udělat. Pokusím se v následujících odstavcích vyjádřit postupně ke všemu, o čem píšete.
Popisujete neurčitost úzkostí, strach, že se něco stane, někdy máte obavy a ani nevíte z čeho. Velmi dobře to pojmenováváte, úzkosti jsou typické právě tím, že nemusí mít žádný konkrétní důvod ani obsah, jen přetrvávají. Stejně tak obsedantní, vtíravé myšlenky a kompulze, tedy činnosti, které následují a které od napětí uleví, mohou být nelogické. Člověk se někdy může dostávat až do takového kolotoče úzkosti, zacyklí se v myšlenkách, pochybnostech o sobě, vybaví se, co jste kdy udělal špatně, přidají se výčitky svědomí. Když se do takového stavu dostanete, všechno se to propojí, je ohromně obtížné se z toho sám dostat a myšlenky a úzkost zastavit. Není to však nemožné.
Bývá jednodušší se pokusit zastavit bludný kruh myšlenek hned na začátku, když zaregistrujete, že se nějaké takové nepříjemné myšlenky a pocity objevují. Zkrátka nenechat to dojít tak daleko. V takový moment bývá dobré se zaměřit se na nějakou činnost, na kterou se musíte soustředit – může to být cokoliv, nějaký pohyb, film…Dobré je na to nezůstávat sám a někomu třeba zavolat nebo napsat. V úzkosti se radí také zaměření se na dech, rozdýchat to napětí. Nádech nosem, napočítat do tří, pak dech na 3 vteřiny zadržet, a vydechnout, výdech by měl být delší. Pokud byste to chtěl zkusit, můžu Vám doporučit aplikaci Nepanikař, kde různá taková dechová cvičení najdete, stejně jako tipy, co dělat při úzkosti. Můžete se zaměřit i na tělo, postupně zatínat a povolovat svaly, to pomůže zbavit se napětí v těle.
Tyto tipy mohou být užitečné při zvládání nějaké epizody úzkosti, nicméně vy popisujete, že úzkosti zažíváte téměř každý den, nedostavuje se radost z činností, které Vás dříve naplňovaly. To musí být opravdu vyčerpávající. Chtěla bych tak zmínit i možnost psychoterapie, kde byste se společně s terapeutem mohli věnovat tomu, jak s úzkostí pracovat, mohl byste myšlenky sdílet. Pokud byste to chtěl zkusit, doporučuji se podívat třeba na mapu pomoci na stránkách https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-psychologove/, kde najdete odborníka podle kraje, ze kterého pocházíte. Je to něco nového, rozumím, že můžete mít třeba obavy ohledně toho, jak to bude probíhat, nicméně odborníci jsou tu právě od toho, aby Vás vyslechli a pomohli Vám. První sezení bývá takové seznamovací, terapeut se Vám představí, vy nastíníte, o čem byste chtěl mluvit a můžete i říct, když o něčem mluvit chtít nebudete. Nebojte se případně vyzkoušet i více terapeutů, je možné, že Vám některý nesedne. Někteří jsou soukromí, v takových případech platíte za terapii sám, kliničtí psychologové pak mají smlouvy s pojišťovnami.
Mnoha lidem psychoterapie pomůže, někdy však může být nápomocná i podpora v podobě léků – antidepresiv a anxiolytik (ty se na rozdíl od antidepresiv užívají pouze krátkodobě). Možná může znít děsivě, že tu zmiňuji léky, nicméně ta možnost tu je a může to být velmi efektivní úleva. Existuje velké množství léků, je možné je podávat v různých dávkách, klidně jen na nějakou přechodnou dobu. Chtěla bych říct, že pokud byste tuto možnost zvažoval, určitě to není nic, za co by se člověk měl stydět, naopak, nechat si pomoct mnohdy vyžaduje odvahu.
Určitě je dobře, že se nyní suicidální myšlenky neobjevují, pokud by však opět přicházely, opravdu neváhejte a pomoci využijte. Pokud by Vám bylo opravdu špatně, existují i služby krizových center, krizové linky (pro děti a studenty do 26 let Linka bezpečí 116 111 a pro dospělé například
Linka první psychické pomoci 116 123) a je možné si zavolat i Záchrannou zdravotnickou službu.
Dále popisujete, že se také vracíte k myšlenkám na rozchod s přítelkyní. Rozchody mohou být pro obě strany velmi zraňující, může se stát, že řekneme nebo uděláme něco, čeho pak zpětně litujeme. Také někdy trvá delší dobu, než se s tím vyrovnáme, je to proces. Nedokážu říct, jestli Váš vztah bude nebo nebude stejně veselý jako dřív, nicméně připadá mi skvělé, že jste si dokázal přiznat chybu a omluvit se za ní, to nemuselo být vůbec snadné. Myslím, že zbabělý člověk by možná spíš dělal, že se nic nestalo a vyhýbal se tomu, vy jste se k tomu ale postavil čelem.
Úzkosti zažívá opravdu velké množství lidí, do kterých byste to vůbec neřekl, navenek mohou působit podobně radostně jako vy, jak popisujete. Mnohdy vůbec netušíme, co je zatím. Asi každý se někdy srovnává s ostatními a možná o sobě pochybuje, připadá mu, že ostatní toho zvládají více než on sám. I srovnávání může ale přerůst přes nějakou zdravou mez a být zúzkostňující. I to je něco, čemu byste se na psychoterapii mohl věnovat, já Vám můžu jen říct, že každý máme slabší a silnější stránky a nedělá to z nás horšího nebo lepšího člověka.
Na závěr Vám chci popřát hodně síly a odvahy, přeji Vám, ať na to nejste sám, podaří se Vám najít takovou formu pomoci, která pro Vás bude užitečná a brzy se Vám i vrátí radost z činností, které Vás dříve bavily.
Držte se,
Bc. Alžběta Váňová, studentka psychologie
Mgr. Markéta Doleželová, garant psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
