Martin K.
Dobrý den,
potýkám se již druhý měsíc s velkým psychickým vypětím. Letos v květnu se semnou rozešla snoubenka, osoba jíž jsem miloval a stále miluji celou svojí podstatou a stal jsem se na ní až závislý. Budou to dva měsíce a já se z toho nemohu po psychické stránce dostat. Snažím se držet osvědčených rad jako posilovna, terapie u psychologa, četba, psaní do deníku. Nic nepomáhá, začal jsem mít poruchy příjmu potravy kdy denně sním pouze +- 200gramu potravy. Za dva měsíce jsem zhubnul o 25kg. Také mám velké problémy se spánkem, ošetřující lékařka mi na mou prosbu napsala antidepresiva Sertralin Actavis 50mg které nyní beru druhým týdnem. Nepociťuji žádnou úlevu, spíše naopak se moje deprese a úzkosti výrazně zhoršily. Na den přesně měsíc po rozchodu jsem dostal v práci společně s dalšími kolegy výpověď kvůli nadbytečnosti. V práci končím v srpnu společně s tím jsem navíc ještě v insolvenci která mě čeká ještě 35dalších měsíců. Dluhy mám po manželce z velmi toxického manželství ve kterém jsem se sebou nechal manipulovat 9let. Z manželství mám malou dcerku kterou mi exmanželka zakazuje vídat a tak se vidíme pouze jednou, dvakrát během několika měsíců. Od července jsem se přestěhoval, bydlím v pokoji a uplně zde šílím. Samota mě naprosto decimuje. Nemám téměř žádné přátelé a rodina mi také příliš nepomáhá. Poslední dny mě velmi často napadají sebevražedné myšlenky a uzkosti s depresemi. Strach z budoucnosti, ze samoty z toho že nedokážu přijmout jinou ženu do svého života. Opravdu zde už jen při psaní tohoto mailu šílím. Tak strašně moc se mi stýská, tolik mi chybí… nemohu na ni přestat myslet. Mám jí v hlavě doslova 24/7. Již nevím jak dál… Na chatu linky důvěry mi doporučili navštívit nemocnici a stavit se na psychiatrickém oddělení kde bych mohl případně získat nějakou pomoc, ale já se strašně bojím. Mám strach, bojím se reakce okolí i reakce těch pracovníků v nemocnici:-(. Už nevím jak dál… chci to řešit a myslím že by mi pomohlo být hospitalizován, ale nedokážu si představit jak to probíhá a jak to vůbec zvládnu se k tomu dokopat. Prosím, nemohu vás poprosit o radu? Je toto vse co jsem vám popsal vůbec důvod k tomu aby mne psychiatři hospitalizovali?
Předem děkuji za odpověď, Martin K.
Dobrý den, Martine,
děkujeme za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Rozumím, že muselo být těžké napsat tento email, popisovat všechny události posledních měsíců, které ovlivňují jak Vaše smýšlení a prožívání, tak existenční situaci, jež zasahuje bydlení a práci. Mám pocit, že kdyby se Vám stala pouze jedna ze všech věcí, bylo by to hodně těžké pro přijetí a nastolení nové životní rovnováhy. Vám se v krátkém čase narušila oblast velmi blízkých vztahů, musel jste změnit bydlení, přišel jste o pracovní jistotu. Do toho jste v insolvenci a Vaši dcerku vidíte méně, než byste si přál. Je to velké sousto, které už rozum těžce „tráví“. Proto mi dává smysl, že Vaše tělo reaguje – zažíváte poruchy přijmu potravy, mění se Vám hladina hormonů, důsledkem toho prožíváte stavy úzkosti a deprese. Ráda bych ocenila, že jste si řekl o antidepresiva. Mohou nyní pro překlenovací období pomoci, abyste temnému prožívání nepropadl. V příbalovém letáku Sertralinu Actavisu jsem se dočetla následující: „Trpíte-li depresí a/nebo úzkostnou poruchou, můžete někdy přemýšlet o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto stavy mohou zesílit na počátku léčby antidepresivy, protože nástup účinku těchto léků trvá déle, obvykle 2 týdny, ale někdy i déle.“ Na základě této informace věřím, že silnější pocity úzkosti a deprese brzy odezní a začne lék užitečně působit.
Je na Vás vidět, že se snažíte situaci aktivně řešit. Chodíte do posilovny, navštěvujete terapii, čtete, píšete si deník. Hledáte cesty, jak se z toho dostat ven. Každému pomáhá něco trochu jiného a možná jste ještě nenašel tu svou cestu. Ale nebojte, Vaše situace má řešení, i když je to teď těžké vidět. Je ocenění hodné, že svou situaci komunikujete a sdílíte např. využíváte platformu chatu linky důvěry. Doporučení na nemocnici a psychiatrické oddělení je moudré. Jelikož se Vaše potíže promítají i do tělesného zdraví, je vhodné požádat o pomoc zdravotníky. Strachu rozumím – co si kdo pomyslí. Strach nám může být znamením, že jdete někam, kde jste ještě nebyl, kde nemáte vyšlapanou cestu. Je přirozené v takové situaci pociťovat strach. Možná by bylo zajímavé, kdybyste se na to podíval optikou zvědavosti: co byste mohl získat, kdybyste se cestou návštěvy psychiatrie vydal? V čem by to mohlo být přínosné? Dokážu si představit, že byste získal informace o tom, zda jsou Vaše potíže pro hospitalizace dostačující; získal byste zpětnou vazbu od dalších odborníků; dostal byste se do odborné péče, jejichž součástí jsou kontrolní návštěvy; možná byste zjistil, že Váš příběh přesně do těchto míst patří, že zde pracují lidé, kteří již slyšeli ledasco a budou Vám mít co nabídnout a nebudete na to sám. A to si myslím, že za to stojí. Ať si říká, kdo chce, co chce. ☺
Hospitalizace na psychiatrickém oddělení často probíhá v kombinaci farmakoterapie a psychoterapie – ať už skupinové nebo individuální. Průběžně je Váš stav monitorován a vyhodnocován. Hospitalizace bývá na několik týdnů. Na konkrétní postupy a nabídku je třeba se podívat na stránky konkrétní léčebny.
Ráda bych Vás podpořila, dodala odvahy a připomenula, že Vaše situace má řešení. Možná Vám strach našeptává, že tam jsou rizika, ale důvěra a touha situaci změnit Vás může podpořit tím, že i když je to těžké, Vy to zvládnete. Je to proces úzdravy, který za to stojí.
Požádat o radu je první velký krok, který jste učinil. Děkuji za něj. Nechte strach doma a zajděte za odborníkem, který s Vámi může toto náročné období nést a pomoct Vám najít a podpořit změnu směrem k větší sebejistotě a chuti do života.
Opatrujte se, držím palce.
Eva Janštová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Martin K.
Dobrý den,
potýkám se již druhý měsíc s velkým psychickým vypětím. Letos v květnu se semnou rozešla snoubenka, osoba jíž jsem miloval a stále miluji celou svojí podstatou a stal jsem se na ní až závislý. Budou to dva měsíce a já se z toho nemohu po psychické stránce dostat. Snažím se držet osvědčených rad jako posilovna, terapie u psychologa, četba, psaní do deníku. Nic nepomáhá, začal jsem mít poruchy příjmu potravy kdy denně sním pouze +- 200gramu potravy. Za dva měsíce jsem zhubnul o 25kg. Také mám velké problémy se spánkem, ošetřující lékařka mi na mou prosbu napsala antidepresiva Sertralin Actavis 50mg které nyní beru druhým týdnem. Nepociťuji žádnou úlevu, spíše naopak se moje deprese a úzkosti výrazně zhoršily. Na den přesně měsíc po rozchodu jsem dostal v práci společně s dalšími kolegy výpověď kvůli nadbytečnosti. V práci končím v srpnu společně s tím jsem navíc ještě v insolvenci která mě čeká ještě 35dalších měsíců. Dluhy mám po manželce z velmi toxického manželství ve kterém jsem se sebou nechal manipulovat 9let. Z manželství mám malou dcerku kterou mi exmanželka zakazuje vídat a tak se vidíme pouze jednou, dvakrát během několika měsíců. Od července jsem se přestěhoval, bydlím v pokoji a uplně zde šílím. Samota mě naprosto decimuje. Nemám téměř žádné přátelé a rodina mi také příliš nepomáhá. Poslední dny mě velmi často napadají sebevražedné myšlenky a uzkosti s depresemi. Strach z budoucnosti, ze samoty z toho že nedokážu přijmout jinou ženu do svého života. Opravdu zde už jen při psaní tohoto mailu šílím. Tak strašně moc se mi stýská, tolik mi chybí… nemohu na ni přestat myslet. Mám jí v hlavě doslova 24/7. Již nevím jak dál… Na chatu linky důvěry mi doporučili navštívit nemocnici a stavit se na psychiatrickém oddělení kde bych mohl případně získat nějakou pomoc, ale já se strašně bojím. Mám strach, bojím se reakce okolí i reakce těch pracovníků v nemocnici:-(. Už nevím jak dál… chci to řešit a myslím že by mi pomohlo být hospitalizován, ale nedokážu si představit jak to probíhá a jak to vůbec zvládnu se k tomu dokopat. Prosím, nemohu vás poprosit o radu? Je toto vse co jsem vám popsal vůbec důvod k tomu aby mne psychiatři hospitalizovali?
Předem děkuji za odpověď, Martin K.
Dobrý den, Martine,
děkujeme za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Rozumím, že muselo být těžké napsat tento email, popisovat všechny události posledních měsíců, které ovlivňují jak Vaše smýšlení a prožívání, tak existenční situaci, jež zasahuje bydlení a práci. Mám pocit, že kdyby se Vám stala pouze jedna ze všech věcí, bylo by to hodně těžké pro přijetí a nastolení nové životní rovnováhy. Vám se v krátkém čase narušila oblast velmi blízkých vztahů, musel jste změnit bydlení, přišel jste o pracovní jistotu. Do toho jste v insolvenci a Vaši dcerku vidíte méně, než byste si přál. Je to velké sousto, které už rozum těžce „tráví“. Proto mi dává smysl, že Vaše tělo reaguje – zažíváte poruchy přijmu potravy, mění se Vám hladina hormonů, důsledkem toho prožíváte stavy úzkosti a deprese. Ráda bych ocenila, že jste si řekl o antidepresiva. Mohou nyní pro překlenovací období pomoci, abyste temnému prožívání nepropadl. V příbalovém letáku Sertralinu Actavisu jsem se dočetla následující: „Trpíte-li depresí a/nebo úzkostnou poruchou, můžete někdy přemýšlet o sebepoškození nebo sebevraždě. Tyto stavy mohou zesílit na počátku léčby antidepresivy, protože nástup účinku těchto léků trvá déle, obvykle 2 týdny, ale někdy i déle.“ Na základě této informace věřím, že silnější pocity úzkosti a deprese brzy odezní a začne lék užitečně působit.
Je na Vás vidět, že se snažíte situaci aktivně řešit. Chodíte do posilovny, navštěvujete terapii, čtete, píšete si deník. Hledáte cesty, jak se z toho dostat ven. Každému pomáhá něco trochu jiného a možná jste ještě nenašel tu svou cestu. Ale nebojte, Vaše situace má řešení, i když je to teď těžké vidět. Je ocenění hodné, že svou situaci komunikujete a sdílíte např. využíváte platformu chatu linky důvěry. Doporučení na nemocnici a psychiatrické oddělení je moudré. Jelikož se Vaše potíže promítají i do tělesného zdraví, je vhodné požádat o pomoc zdravotníky. Strachu rozumím – co si kdo pomyslí. Strach nám může být znamením, že jdete někam, kde jste ještě nebyl, kde nemáte vyšlapanou cestu. Je přirozené v takové situaci pociťovat strach. Možná by bylo zajímavé, kdybyste se na to podíval optikou zvědavosti: co byste mohl získat, kdybyste se cestou návštěvy psychiatrie vydal? V čem by to mohlo být přínosné? Dokážu si představit, že byste získal informace o tom, zda jsou Vaše potíže pro hospitalizace dostačující; získal byste zpětnou vazbu od dalších odborníků; dostal byste se do odborné péče, jejichž součástí jsou kontrolní návštěvy; možná byste zjistil, že Váš příběh přesně do těchto míst patří, že zde pracují lidé, kteří již slyšeli ledasco a budou Vám mít co nabídnout a nebudete na to sám. A to si myslím, že za to stojí. Ať si říká, kdo chce, co chce. ☺
Hospitalizace na psychiatrickém oddělení často probíhá v kombinaci farmakoterapie a psychoterapie – ať už skupinové nebo individuální. Průběžně je Váš stav monitorován a vyhodnocován. Hospitalizace bývá na několik týdnů. Na konkrétní postupy a nabídku je třeba se podívat na stránky konkrétní léčebny.
Ráda bych Vás podpořila, dodala odvahy a připomenula, že Vaše situace má řešení. Možná Vám strach našeptává, že tam jsou rizika, ale důvěra a touha situaci změnit Vás může podpořit tím, že i když je to těžké, Vy to zvládnete. Je to proces úzdravy, který za to stojí.
Požádat o radu je první velký krok, který jste učinil. Děkuji za něj. Nechte strach doma a zajděte za odborníkem, který s Vámi může toto náročné období nést a pomoct Vám najít a podpořit změnu směrem k větší sebejistotě a chuti do života.
Opatrujte se, držím palce.
Eva Janštová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
