Jarmila
Můj manžel byl ženatý 4 dcery, ale potkal mladší kolegyni s níž měl syna. Proto se rozvedl a matku syna si vzal. Jeho dcery které špatně vycházejí s vlastní matkou se jim neustále navážely do vztahu a domácnosti až jeho druhá žena tuto situaci neustála a začala ji řešit alkoholem. Nakonec zemřela na selhání jater. Manžela jsem poznala jako vdovce jeho dcery jsou vdané mají rodiny a syn už žije s přítelkyní. Dcery i vnoučata jezdí k nám do domácnosti i vnoučata na prázdniny, ale nikdo nás nepozve k sobě na oběd ani kávu. S matkou se nestýkají a mě za zády pomlouvají. Mám pocit, že nenávist vůči matce i druhé ženě se přenáší i k nám. Jedna z dcer manželovi nechala vytvořit fotoknihu k jeho narozeninám, neuvedla v ní ani svou matku, druhou ženu ani mě. Ve fotoknize má pět dětí, ale ani jednu jejich matku. Mě už to přijde jako porucha osobnosti dcery, která není schopna akceptovat otcovu rodinu. Dokonce si poroučí kdy přijedou na vánoce. Pozvala jsem je na svátky 26.12. ale dcera mi řekla že přijedou 25.12. ráno. Nemám chuť se dohadovat považuji to za neúctu i vůči nám. Jak se zachovat?
Dobrý den,
popisujete v mailu svůj vztah k dcerám Vašeho manžela, který je problematický. Píšete, že s nimi udržujete kontakt, ale ony Vás pak pomlouvají a nezvou Vás na návštěvy, dokonce určují, kdy k Vám přijedou.
Přemýšlím, zda je to složité se všemi dcerami nebo jestli je to vyhrocené jen s jednou a s ostatními je to lepší? Jak na jejich chování reaguje Váš manžel? Můžete spolu o tom mluvit? Byl by on schopen říct, když by mu něco nevyhovovalo? Někdy bývají vztahy k vyvdaným potomkům problematické, zvláště pokud mají děti špatné zkušenosti s vlastní matkou. A překvapivě se to netýká jen malých či dospívajících dětí, ale i dětí dospělých. Je pak důležité, abyste o tom mohli s manželem mluvit a pokud možno dohodnout se na společném postupu. Když bych jako příklad vzala vánoční návštěvu – pokud by to bylo možné domluvit se s manželem na termínu, který Vám vyhovuje (což jste pravděpodobně udělali), pak se dohodnout, kdo z Vás ten termín nabídne (s kým lépe děti komunikují – často jsou to vlastní rodiče). Pokud by se to dcerám nehodilo, tak se pobavit, zda jim vyjít vstříc a akceptovat jimi navržený termín či nikoliv – i Vy máte právo na svůj čas a není samozřejmostí, že se přizpůsobíte, to je laskavost, kterou buď můžete nabídnout nebo také ne. Pokud byste se v tomto bodě s manželem rozcházela (např. on by chtěl své dcery vidět 25. a Vy ne), můžete zvážit sama za sebe nakolik se jim budete věnovat nebo se s manželem domluvit na „kompenzaci či odškodném“ – to znamená, „dobře ustoupím, udělám to pro Tebe, ale chtěla bych, abychom…“ a vyžádat si třeba něco, co byste ráda s manželem zažila – třeba, aby Vás pozval na večeři nebo kávu… Nevím dostatek podrobností k Vašemu příběhu, proto prosím berte můj text spíše jako nápady nikoliv dogmatické pravdy.
Držím Vám palce
Iva Dedeciová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Jarmila
Můj manžel byl ženatý 4 dcery, ale potkal mladší kolegyni s níž měl syna. Proto se rozvedl a matku syna si vzal. Jeho dcery které špatně vycházejí s vlastní matkou se jim neustále navážely do vztahu a domácnosti až jeho druhá žena tuto situaci neustála a začala ji řešit alkoholem. Nakonec zemřela na selhání jater. Manžela jsem poznala jako vdovce jeho dcery jsou vdané mají rodiny a syn už žije s přítelkyní. Dcery i vnoučata jezdí k nám do domácnosti i vnoučata na prázdniny, ale nikdo nás nepozve k sobě na oběd ani kávu. S matkou se nestýkají a mě za zády pomlouvají. Mám pocit, že nenávist vůči matce i druhé ženě se přenáší i k nám. Jedna z dcer manželovi nechala vytvořit fotoknihu k jeho narozeninám, neuvedla v ní ani svou matku, druhou ženu ani mě. Ve fotoknize má pět dětí, ale ani jednu jejich matku. Mě už to přijde jako porucha osobnosti dcery, která není schopna akceptovat otcovu rodinu. Dokonce si poroučí kdy přijedou na vánoce. Pozvala jsem je na svátky 26.12. ale dcera mi řekla že přijedou 25.12. ráno. Nemám chuť se dohadovat považuji to za neúctu i vůči nám. Jak se zachovat?
Dobrý den,
popisujete v mailu svůj vztah k dcerám Vašeho manžela, který je problematický. Píšete, že s nimi udržujete kontakt, ale ony Vás pak pomlouvají a nezvou Vás na návštěvy, dokonce určují, kdy k Vám přijedou.
Přemýšlím, zda je to složité se všemi dcerami nebo jestli je to vyhrocené jen s jednou a s ostatními je to lepší? Jak na jejich chování reaguje Váš manžel? Můžete spolu o tom mluvit? Byl by on schopen říct, když by mu něco nevyhovovalo? Někdy bývají vztahy k vyvdaným potomkům problematické, zvláště pokud mají děti špatné zkušenosti s vlastní matkou. A překvapivě se to netýká jen malých či dospívajících dětí, ale i dětí dospělých. Je pak důležité, abyste o tom mohli s manželem mluvit a pokud možno dohodnout se na společném postupu. Když bych jako příklad vzala vánoční návštěvu – pokud by to bylo možné domluvit se s manželem na termínu, který Vám vyhovuje (což jste pravděpodobně udělali), pak se dohodnout, kdo z Vás ten termín nabídne (s kým lépe děti komunikují – často jsou to vlastní rodiče). Pokud by se to dcerám nehodilo, tak se pobavit, zda jim vyjít vstříc a akceptovat jimi navržený termín či nikoliv – i Vy máte právo na svůj čas a není samozřejmostí, že se přizpůsobíte, to je laskavost, kterou buď můžete nabídnout nebo také ne. Pokud byste se v tomto bodě s manželem rozcházela (např. on by chtěl své dcery vidět 25. a Vy ne), můžete zvážit sama za sebe nakolik se jim budete věnovat nebo se s manželem domluvit na „kompenzaci či odškodném“ – to znamená, „dobře ustoupím, udělám to pro Tebe, ale chtěla bych, abychom…“ a vyžádat si třeba něco, co byste ráda s manželem zažila – třeba, aby Vás pozval na večeři nebo kávu… Nevím dostatek podrobností k Vašemu příběhu, proto prosím berte můj text spíše jako nápady nikoliv dogmatické pravdy.
Držím Vám palce
Iva Dedeciová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
