Sabina
Dobrý den
chtěla bych se svěřit s něčím, co se bude zdát asi trochu zvláštní. Za svůj život jsem si již prošla řadou rodinných problémů a mé dospívání nebylo zrovna ok. Své rodiče miluju a také vím, že oni milují mě, ale bohužel to s nimi nebylo jednoduché. S matkou mám zvláštní vztah a otce vídám jen velmi málo. Když jsem byla malá, otec se s matkou rozešel kvůli alkoholu. On sám nebyl také žádný svatoušek. Matka tedy střídala partnery a já se tak díky tomu musela mnohokrát stěhovat a být za toho dospělého… ztratila jsem mnoho přátel. Někteří partneři mé matky taky nebyli zrovna top. Tím jsem vás chtěla uvést do problému, který podle mě s těmi aktuálními souvisí, ale nevím jak. Nyní je situace doma lepší, mám nové přátele a života si užívám, ale začala jsem na sobě pozorovat zvláštní věci, které mě někdy i děsí. Ne že by byly nějak šíleně omezující, ale nejsou běžné a chtěla bych zjistit, o co se může jednat. Například v hodinách ve škole se mě dotýkají určitá témata, která ani nejsou nějak smutná…někdy mi ani nejsou blízká a já se přistihnu se slzami v očích. Také mám velmi špatný pocit, když slyším vysavač či fén. Pokaždé mám pocit, že skrze tak hlasité zvuky neslyším, že na mě někdo volá, nebo že někdo přišel…je to takový pocit nebezpečí, že nejsem úplně ostražitá. Mám také občas pocit nedostatečnosti. Ve škole i v životě se mi daří, ale vlastní úspěch přehlížím a vidím jen věci, které se nepovedly… Po ránu mám často hodně energie, ale večer mám někdy pocit, že nemůžu ani vstát a nechce se mi. Někdy se díky tomu vykašlu i na to, abych si udělala jídlo. Jsem zdechlá? Vlastně mi nic není a nic mi nechybí, ale uvnitř cítím, že něco není dořešeno… psycholog je samozřejmě možnost, ale chtěla bych nejprve znát názor více lidí na to, o co se může jednat a zda se tohle děje i některým jiným lidem. Přátelé tomu prý moc nerozumí a ani nevím, co bych jim o tom extra povídala. Uvnitř ale někdy cítím, že tam něco je… Díky Sab
Dobrý den,
nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za Váš dotaz.
Píšete, že jste za svůj život prošla řadou rodinných problémů, a že Vaše dospívání nebylo zrovna OK. Dále píšete, že jste na sobě začala pozorovat zvláštní věci, které Vás někdy i děsí, a že si myslíte, že tyto problémy souvisí s problémy v minulosti. Je moc dobře, že se to snažíte vyřešit a něco s tím dělat, i když to určitě není jednoduché.
Zmiňujete také, že občas máte pocit nedostatečnosti a také to, že uvnitř cítíte, že něco není dořešeno. Zároveň píšete, že psycholog je samozřejmě možnost.
Já bych Vás chtěla povzbudit v této cestě. Sama máte spoustu myšlenek o tom, čím by Vaše potíže mohly být způsobeny, sama vnímáte, že to v sobě pravděpodobně nemáte uzavřeno, možná jsou tam nějaká zranění, která ještě chtějí zpracovat, možná jsou tam nějaké pocity, nebo myšlenky, které potřebují zacelit – a stejně tak, jak nic z toho nevzniklo ze dne na den, stejně tak to ani ze dne na den bohužel nezmizí. Většinou to chce opravdu analýzu, která není vůbec jednoduchá, ale bez ní se většinou nedá jít dál, a jen na jejím základě se dají nacházet cesty, které mohou pomoci uzdravit.
Doporučila bych Vám tedy vyhledat psychologa, s ním to probrat a společnými silami na těchto obtížích a jejich zvládání pracovat. Cesta to nebude jednoduchá, ale určitě bude velmi přínosná a také pomocná.
Držím palce, ať je brzy lépe,
Mgr. Alžběta Volfová
Sabina
Dobrý den
chtěla bych se svěřit s něčím, co se bude zdát asi trochu zvláštní. Za svůj život jsem si již prošla řadou rodinných problémů a mé dospívání nebylo zrovna ok. Své rodiče miluju a také vím, že oni milují mě, ale bohužel to s nimi nebylo jednoduché. S matkou mám zvláštní vztah a otce vídám jen velmi málo. Když jsem byla malá, otec se s matkou rozešel kvůli alkoholu. On sám nebyl také žádný svatoušek. Matka tedy střídala partnery a já se tak díky tomu musela mnohokrát stěhovat a být za toho dospělého… ztratila jsem mnoho přátel. Někteří partneři mé matky taky nebyli zrovna top. Tím jsem vás chtěla uvést do problému, který podle mě s těmi aktuálními souvisí, ale nevím jak. Nyní je situace doma lepší, mám nové přátele a života si užívám, ale začala jsem na sobě pozorovat zvláštní věci, které mě někdy i děsí. Ne že by byly nějak šíleně omezující, ale nejsou běžné a chtěla bych zjistit, o co se může jednat. Například v hodinách ve škole se mě dotýkají určitá témata, která ani nejsou nějak smutná…někdy mi ani nejsou blízká a já se přistihnu se slzami v očích. Také mám velmi špatný pocit, když slyším vysavač či fén. Pokaždé mám pocit, že skrze tak hlasité zvuky neslyším, že na mě někdo volá, nebo že někdo přišel…je to takový pocit nebezpečí, že nejsem úplně ostražitá. Mám také občas pocit nedostatečnosti. Ve škole i v životě se mi daří, ale vlastní úspěch přehlížím a vidím jen věci, které se nepovedly… Po ránu mám často hodně energie, ale večer mám někdy pocit, že nemůžu ani vstát a nechce se mi. Někdy se díky tomu vykašlu i na to, abych si udělala jídlo. Jsem zdechlá? Vlastně mi nic není a nic mi nechybí, ale uvnitř cítím, že něco není dořešeno… psycholog je samozřejmě možnost, ale chtěla bych nejprve znát názor více lidí na to, o co se může jednat a zda se tohle děje i některým jiným lidem. Přátelé tomu prý moc nerozumí a ani nevím, co bych jim o tom extra povídala. Uvnitř ale někdy cítím, že tam něco je… Díky Sab
Dobrý den,
nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za Váš dotaz.
Píšete, že jste za svůj život prošla řadou rodinných problémů, a že Vaše dospívání nebylo zrovna OK. Dále píšete, že jste na sobě začala pozorovat zvláštní věci, které Vás někdy i děsí, a že si myslíte, že tyto problémy souvisí s problémy v minulosti. Je moc dobře, že se to snažíte vyřešit a něco s tím dělat, i když to určitě není jednoduché.
Zmiňujete také, že občas máte pocit nedostatečnosti a také to, že uvnitř cítíte, že něco není dořešeno. Zároveň píšete, že psycholog je samozřejmě možnost.
Já bych Vás chtěla povzbudit v této cestě. Sama máte spoustu myšlenek o tom, čím by Vaše potíže mohly být způsobeny, sama vnímáte, že to v sobě pravděpodobně nemáte uzavřeno, možná jsou tam nějaká zranění, která ještě chtějí zpracovat, možná jsou tam nějaké pocity, nebo myšlenky, které potřebují zacelit – a stejně tak, jak nic z toho nevzniklo ze dne na den, stejně tak to ani ze dne na den bohužel nezmizí. Většinou to chce opravdu analýzu, která není vůbec jednoduchá, ale bez ní se většinou nedá jít dál, a jen na jejím základě se dají nacházet cesty, které mohou pomoci uzdravit.
Doporučila bych Vám tedy vyhledat psychologa, s ním to probrat a společnými silami na těchto obtížích a jejich zvládání pracovat. Cesta to nebude jednoduchá, ale určitě bude velmi přínosná a také pomocná.
Držím palce, ať je brzy lépe,
Mgr. Alžběta Volfová
