Olga
Dobrý den, prosím o radu a o nestranný pohled na mou situaci. Jsem vdaná 29 let. Vychovali jsme s manželem 2 syny, kteří mají už své partnerky a mají své bydlení. Se syny, snachami a i jejich rodiči vycházíme skvěle. Máme spoustu přátel, bez kterých si nedovedeme představit život a oni nás naopak berou jako stmelovací prvek kolektivu. Máme hodně sportovních, kulturních, společenských aktivit. Manžel si před 20 lety našel milenku na příležitostný sex. Když jsem to asi po roce jejich vztahu zjistila, chtěla jsem se i s dětmi odstěhovat. Rozešel se s ní a vše bylo v pořádku. Bohužel asi po 2 letech vztah obnovili. Opět jsem odpustila. Hlavně kvůli dětem, společným zájmům, společným kamarádům. No a v průběhu let se vše několikrát opakovalo. Manžel po pár letech obnovil vztah, já odpustila…. Teď se situace opakuje. Bohužel s tím rozdílem, že manžel mi už rovnou na dotaz, kde byl, oznámil, že u milenky (pořád té stejné paní, která je taky vdaná). Už to ani netají. Tím mě tak zaskočil, že vůbec nevím, co mám dělat. Chce po mě jediné, abych mu dovolila milenku, protože já se nechci milovat tak často, jak on by si přál. Myslím, že to není ten pravý důvod. Sex máme častý, pravidelný a stále intenzivní a pěkný. Na jednu stranu si říkám, o nic nejde, ať si odskočí. Na stranu druhou si připadám ponížená, která se stará a lásku dostane jiná. A mám vyzkoušeno, že mi to s přibývajícím věkem vadí čím dál víc, že na to nemůžu přistoupit. Manžel se mě snaží přesvědčit, že ona pro něho nikdy nic neznamenala, že ji má jen na sex a že vlastně o nic nejde. Ať si představím, že je třeba na masáži. Klidně mi řekne, ať jdu, když chci, že mě zdržovat nebude. Řekl by to, kdyby o mě stál? Nebo ví, že mě má jistou, tak si to dovolí? Já teď zvažuji, zda se definitivně rozejít a odstěhovat nebo znovu vše překousnout a ustát. A jak se mám odstěhovat, když pro nás zaplatil týdenní pobyt v lázních, víkend v termálech, Řecko na příští rok, domluvil příští víkend s kamarády na chatě. A všude jsme spolu a s našimi společnými kamarády. Omlouvám se, za dlouhý dotaz a budu ráda za odpověď a názor odborníka. Děkuji O.
Mgr. Kateřina Rychlá
Dobrý den, Olgo,
děkuji za Vaši důvěru. Rozumím tomu, že Vaše situace teď vůbec není jednoduchá a potřebujete pro sebe podporu a „cizí oči“. Jestli tomu dobře rozumím, Vaše rodina by se z Vašeho pohledu dala označit za spokojenou – vycházíte dobře s dětmi i jejich partnerkami a rodinami, nenudíte se, máte řadu aktivit a v podstatě, jestli to dobře chápu, i spokojený intimní život. To, že přes to všechno partner opakovaně odchází za jinou ženou, pro Vás může být zraňující, ponižující, jak sama říkáte. Podobné pocity jsou naprosto pochopitelné a rozhodně na ně máte nárok. Neexistuje žádná šablona, jak by se člověk měl v podobných situacích cítit vzhledem k dosaženému věku. Poníženě a zraněně se může v takové situaci cítit dvacetiletá dívka stejně jako žena ve Vašem věku, na to neexistuje manuál. Někomu podobné situace vadí méně, jinému více, to může být různé a nic z toho není špatně. Pokud cítíte, že přibývajícím věkem Vám manželovo chování vadí čím dál víc, že na to nemůžete přistoupit, jak píšete, nemůže Vás k tomu nikdo nutit. V partnerských vztazích je hranice možného široká, ale rozhodující vždy je, aby se v nastálé situaci cítili dobře oba partneři, a to se teď ve Vašem vztahu neděje. Pochopila jsem, že realita není černobílá a rozhodnutí je pro Vás složité z důvodu společných plánů i přátel a známých. Napadá mě proto, co by Vám pomohlo se cítit alespoň o něco lépe. Dopřát si čas na rozmyšlenou? Věnovat se sobě a svým koníčkům? Promluvit si s přáteli? Vaše dilema na mě působí tak, že se nebudete cítit dobře ani v jedné z variant. Když se rozejdete, odstěhujete, uvažujete, zda ztratíte kontakt se společnými přáteli a jistotu spojenou s Vašimi plány a zázemím, zůstat znamená ustát to a překousnout, popřít vlastní potřeby. Myslím, že to tak nemusí být. Netlačte na sebe s konečným rozhodnutím, pokuste se minimálně teď spíš hledat to, co potřebujete, co chcete, co Vám pomůže, ulehčí, to, v čem se budete cítit fajn, co Vy sama můžete změnit a ustát a co je pro Vás naopak už za hranicí. O tom si pak můžete s manželem v promluvit, pokud budete na podobný rozhovor oba naladěni. Možná z toho pak získáte jasné rozhodnutí, ale především budete jednat na základě sebe a ne jen ostatních. Pokud byste potřebovala oporu a pomoc zvenčí, můžete bezplatně vyhledat sama (případně i s manželem) například Poradnu pro rodinu sídlící v každém větším městě. Ať budete postupovat jakkoli, je důležité, abyste se cítila dobře.
Přeji Vám hodně sil a brzkou úlevu, Mgr. Kateřina Rychlá
Olga
Dobrý den, prosím o radu a o nestranný pohled na mou situaci. Jsem vdaná 29 let. Vychovali jsme s manželem 2 syny, kteří mají už své partnerky a mají své bydlení. Se syny, snachami a i jejich rodiči vycházíme skvěle. Máme spoustu přátel, bez kterých si nedovedeme představit život a oni nás naopak berou jako stmelovací prvek kolektivu. Máme hodně sportovních, kulturních, společenských aktivit. Manžel si před 20 lety našel milenku na příležitostný sex. Když jsem to asi po roce jejich vztahu zjistila, chtěla jsem se i s dětmi odstěhovat. Rozešel se s ní a vše bylo v pořádku. Bohužel asi po 2 letech vztah obnovili. Opět jsem odpustila. Hlavně kvůli dětem, společným zájmům, společným kamarádům. No a v průběhu let se vše několikrát opakovalo. Manžel po pár letech obnovil vztah, já odpustila…. Teď se situace opakuje. Bohužel s tím rozdílem, že manžel mi už rovnou na dotaz, kde byl, oznámil, že u milenky (pořád té stejné paní, která je taky vdaná). Už to ani netají. Tím mě tak zaskočil, že vůbec nevím, co mám dělat. Chce po mě jediné, abych mu dovolila milenku, protože já se nechci milovat tak často, jak on by si přál. Myslím, že to není ten pravý důvod. Sex máme častý, pravidelný a stále intenzivní a pěkný. Na jednu stranu si říkám, o nic nejde, ať si odskočí. Na stranu druhou si připadám ponížená, která se stará a lásku dostane jiná. A mám vyzkoušeno, že mi to s přibývajícím věkem vadí čím dál víc, že na to nemůžu přistoupit. Manžel se mě snaží přesvědčit, že ona pro něho nikdy nic neznamenala, že ji má jen na sex a že vlastně o nic nejde. Ať si představím, že je třeba na masáži. Klidně mi řekne, ať jdu, když chci, že mě zdržovat nebude. Řekl by to, kdyby o mě stál? Nebo ví, že mě má jistou, tak si to dovolí? Já teď zvažuji, zda se definitivně rozejít a odstěhovat nebo znovu vše překousnout a ustát. A jak se mám odstěhovat, když pro nás zaplatil týdenní pobyt v lázních, víkend v termálech, Řecko na příští rok, domluvil příští víkend s kamarády na chatě. A všude jsme spolu a s našimi společnými kamarády. Omlouvám se, za dlouhý dotaz a budu ráda za odpověď a názor odborníka. Děkuji O.
Mgr. Kateřina Rychlá
Dobrý den, Olgo,
děkuji za Vaši důvěru. Rozumím tomu, že Vaše situace teď vůbec není jednoduchá a potřebujete pro sebe podporu a „cizí oči“. Jestli tomu dobře rozumím, Vaše rodina by se z Vašeho pohledu dala označit za spokojenou – vycházíte dobře s dětmi i jejich partnerkami a rodinami, nenudíte se, máte řadu aktivit a v podstatě, jestli to dobře chápu, i spokojený intimní život. To, že přes to všechno partner opakovaně odchází za jinou ženou, pro Vás může být zraňující, ponižující, jak sama říkáte. Podobné pocity jsou naprosto pochopitelné a rozhodně na ně máte nárok. Neexistuje žádná šablona, jak by se člověk měl v podobných situacích cítit vzhledem k dosaženému věku. Poníženě a zraněně se může v takové situaci cítit dvacetiletá dívka stejně jako žena ve Vašem věku, na to neexistuje manuál. Někomu podobné situace vadí méně, jinému více, to může být různé a nic z toho není špatně. Pokud cítíte, že přibývajícím věkem Vám manželovo chování vadí čím dál víc, že na to nemůžete přistoupit, jak píšete, nemůže Vás k tomu nikdo nutit. V partnerských vztazích je hranice možného široká, ale rozhodující vždy je, aby se v nastálé situaci cítili dobře oba partneři, a to se teď ve Vašem vztahu neděje. Pochopila jsem, že realita není černobílá a rozhodnutí je pro Vás složité z důvodu společných plánů i přátel a známých. Napadá mě proto, co by Vám pomohlo se cítit alespoň o něco lépe. Dopřát si čas na rozmyšlenou? Věnovat se sobě a svým koníčkům? Promluvit si s přáteli? Vaše dilema na mě působí tak, že se nebudete cítit dobře ani v jedné z variant. Když se rozejdete, odstěhujete, uvažujete, zda ztratíte kontakt se společnými přáteli a jistotu spojenou s Vašimi plány a zázemím, zůstat znamená ustát to a překousnout, popřít vlastní potřeby. Myslím, že to tak nemusí být. Netlačte na sebe s konečným rozhodnutím, pokuste se minimálně teď spíš hledat to, co potřebujete, co chcete, co Vám pomůže, ulehčí, to, v čem se budete cítit fajn, co Vy sama můžete změnit a ustát a co je pro Vás naopak už za hranicí. O tom si pak můžete s manželem v promluvit, pokud budete na podobný rozhovor oba naladěni. Možná z toho pak získáte jasné rozhodnutí, ale především budete jednat na základě sebe a ne jen ostatních. Pokud byste potřebovala oporu a pomoc zvenčí, můžete bezplatně vyhledat sama (případně i s manželem) například Poradnu pro rodinu sídlící v každém větším městě. Ať budete postupovat jakkoli, je důležité, abyste se cítila dobře.
Přeji Vám hodně sil a brzkou úlevu, Mgr. Kateřina Rychlá
