Dobrý večer, 

zhruba před týdnem jsem narazila na váš web, úplně náhodou a týden přemýšlím, zda sem zkusit napsat. Ani nevím, jestli to sem patří, nebo jakou čekat odpověď. Ve vedlejší místnosti mi spí měsíční miminko a v jeho blízkosti tříletý syn, dary života..a zároveň taková zodpovědnost, jakou jsem necítila nikdy v životě, takový strach a úzkost, která mě provází každou chvíli a zejména teď, když se chystám otevřít svůj příběh.

Nedávno jsem měla narozeniny, příští rok první číslovka zmizí a čeká mě další nová dekáda, zvláštní pocit.

Před pěti lety jsem se rozešla s bývalým partnerem, vztah byl dlouhý a byla to první opravdová láska, bohužel ve vztahu se z partnerovi strany objevila nevěra a i po snaze vztah slepit se nám nepodařilo společně fungovat, při každé maličkosti se to ve mě otevřelo. Rozhodla jsem se s tímto člověkem rozloučit a šli jsme skutečně od sebe, nechtěla jsem žádného muže ani vidět. Ale jak tomu bývá, objeví se samozřejmě někdo nový, netrvalo to dlouho..asi dva měsíce. Poznali jsme se na seznamce, já zprvu nikam jít nechtěla, ale nakonec jsem přišla. Byl okouzlující, hezký, vtipný, pořád jsme se spolu smáli, dokázali jsme se jeden druhému otevřít (alespoň jsem si to myslela). Nastěhoval se do mého bytu téměř hned, vztah byl zalitý sluncem, po pár týdnech jsme společně odjeli na menší dovolenou i s mými dvěma pejsky, kteří jsou součástí mého já. Bohužel jsem asi po dvou měsících vypozorovala, že partner tráví hodně času na mobilu, zdálo se mi to divné, vždycky telefon schovával. Jednou jsem to v noci nevydržela a podívala se tam. Bylo mi hrozně, zjistila jsem, že si nechal seznamku a dál si píše s ženami. Bohužel to nebylo jen o psaní, zprávy obsahovaly nahé fotky a vše mělo erotický podtext. V galerii se mu to hemžilo nahými ženami a na každé i běžné sociální síti si psal a fotil sebe a dostával takové fotky a videa. Byla jsem naprosto v šoku, bylo mi zle, nemohla jsem spát a brečela jsem. Druhý den se mě ptal, co se děje. Musela jsem se přiznat a zároveň vše říci. V první chvíli se hrozně naštval, já chtěla vztah ukončit. Doufala jsem v to, že když má mě, tak jsme jeden druhého. Sám mi první řekl, že mě miluje a to zjištění, co dělá, pro mě bylo zdrcující. Nikdy jsem se s tím nesetkala. On se rozejít nechtěl, přede mnou si seznamku zrušil a řekl, že ho to mrzí. Já se snažila mu věřit, že už to nedělá. Věci po bývalém partnerovi jsem prodala a maminka mi pomohla nakoupit ze svého nové, cítila jsem se hrozně, peníze jsem schovala, že je bývalému vrátím. Stávající partner měl ale nároky, chtěl jezdit po výletech a nakonec mi řekl „“že by mu nic nevracel, když on to nechce, ať to neřeším““. A tak jsem řekla fajn, měla jsem ale hrozně černé svědomí. Nechtěla jsem po něm ani pomoct se stěhováním věcí, přišlo mi to hloupé. On se ke mně tedy v podstatě hned nastěhoval, ale nepodílel se na žádném placení. Nechala jsem to být a dál jsem se snažila užívat si pozornost hezkého muže, který mě tak fascinoval. Teď mám pocit, že jsem k němu až vzhlížela. Nikdy jsem nebyla žádná sexbomba, měla jsem kila navíc, ale co jsem se rozešla s bývalým a zamilovala se do nového muže, zhubla jsem přes dvacet kilo a každý mě hrozně chválil, jak jsem rozkvetla. Dostala jsem se na studium vysoké školy a cítila jsem se hrozně naplněně a příjemně. V létě jsme odjeli na další dovolenou, opět mi nějaký večer nedal a podívala jsem se do telefonu (tak jsem to dělala opakovaně natajno téměř rok a půl; vždycky ty stejné pocity frustrace, protože to dělal pořád a z jeho strany vždy přišly omluvy a sliby). Po dovolené jsme nějaký pátek odjeli na diskotéku a vrátili se v nad ránem taxíkem, zjistila jsem, že utratil přes čtyři tisíce sám, protože já jsem ho nemohla ani najít a nakonec jsme se sešli úplně jinde. To nejhorší ale mělo teprve přijít, nechtěla jsem se hádat, oba jsme byli opilí a došli jsme domů, kde mu z ničeho nic přeskočilo. Chytl mě pod krkem a držel mi hlavu nad umyvadlem, dal mi několik facek, nadal mi sprostě a šel spát. Já utekla s pláčem k bratrovi a jeho partnerce. Ráno jsem volala se sestrou přítele, svěřila jsem se jí a ptala se, jestli neví o proč by se tak choval, řekla že ji to mrzí a že to je určité protože začal zase hulit. Abych ještě dodala zásadní věc. Partner je těžce závislý na THC. Na začátku vztahu se mi svěřil, že byl v léčebně, ale, že je už vyléčený. Bohužel, začal hulit znovu. Já jsem si samozřejmě všimla, že to hrozně gradovalo a bylo to v extrémním množství. Ráno nedokázal říct ahoj a musel si jít zahulit, nedokázal vůbec fungovat bez hulení. Vždycky si ho ale dokázal kdekoliv obstarat i na dluh, pak začaly první vážné krize. Zhruba po půl roce, kdy jsem s ním zůstala i přesto, že mě fyzicky napadl a byl závislý se věci stupňovali. Já jsem mu tajně chodila do mobilu, ale stejné scénáře omluv mizely a začal být agresivní. Řval po mně a urážel můj vzhled apod., abych se nedivila a kdybych tam nelozila, nic by se nedělo. Za těch pět let vztahu mi v mém vlastním bytě rozbil troje dveře, asi 10× mobil, roztrhal mi hromady oblečení.. Byla to katastrofa. Samozřejmě, že jsme od něj chtěla odejít a taky jsem se pak po dvou letech odhodlala. Ale za dva týdny jsem zjistila, že jsem otěhotněla, hrozně jsem přemýšlela, zda si dítě nechat, teď nelituji a celým srdcem miluji svého prvorozeného syna. No nechala jsem se znovu ukecat, jak se vše změní, jak začne brát léky a nebude hulit. A bylo to tak, šel naslibovat i hory doly mým rodičům, matka ho ale nesnáší v podstatě od začátku (dostaly se k ní informace, jak po mě huláká aj. – je to malé město). No bohužel za tři měsíce začalo všechno znovu, zase hulení a lži. I když jsem byla těhotná, dál pokračoval v erotických hrátkách s jinými. Když jsem téma otevřela a proč to dělá, když při sexu jsme nikdy problém neměli, ba naopak vždy jsme byli oba spokojeni. Řekl mi, že ho jen dívání na porno neuspokojí a líbí se mu ta komunikace a získávání těch žen. Jedná se jen o chvilkovou zábavu a nic víc. Vím, že pak měl v telefonu i ty stejné ženy pod jinými jmény, protože věděl, která si ráda „“hraje““. Všechno pro mě bylo tak bolestivé, když jsem věděla, že mu nosím dítě a on ani tak nepřestal. Další zlom přišel, když jsem byla v těsně před porodem. Přišel o řidičák, protože byl pozitivní na test na drogy. Porodila jsem syna, porod byl šílený, ačkoliv byl u něj a věděl, že došlo ke komplikacím, ani to ho nepřesvědčilo. Koupil mi zlaté naušnice s pravou perlou, bohužel je neplatil on, ale jeho matka. Tak to taky bylo a je pořád, když si něco chce zalepit snaží se mi něco koupit. Nevěděla jsem z počátku, kde na to bere, když sám nic nepřispěl do domácnosti. Pak se mi přiznal že má půjčky u malé banky a u té svojí taky. Další rána byla, když se mi přiznal, že peníze nedává, protože auto o kterém tvrdil, že si na něj našetřil splácí. Cítila jsem se podraženě, pořád mi v něčem lhal a přiznával se po dlouhé době, většinou když se opil. No s porodem syna se nic nezměnilo, vozila jsem ho s novorozencem v pět ráno do práce, abychom měli nějaké peníze. Měla jsem toho už plné zuby, hezké vztahy s celou jeho rodinou mě v podstatě vedle něj hrozně držely a do toho syn. Všichni tvrdili, že je takový kvůli hulení, něco jsem s nimi sdílela, něco ne. Párkrát jsem řekla jeho matce, že mi fyzicky ubližoval několikrát a ničil věci, ona byla v šoku, jen řekla že ji to mrzí, ale že na něj nemá žádné páky. Já ztrácela postupně síly, doma urážky, žádné peníze protože splácel své, nikam na brigádu navíc k práci chodit nechtěl, plival po mně nebo mi nadával sprostě a tak jsem si řekla dost, odcházíme od tebe. Když to píšu, je mi skutečně hrozně…Tohle jeho chování se většinou objevilo zhruba každé tři měsíce, pak se choval úplně jinak. Já se snažila zapomenout a jít dál, ale bylo to pořád dokola. Pořád jsem nějak válčila sama v sobě s tím vším, s něčím jsem se svěřila kamarádce, s tou už ale nekomunikujeme, asi kvůli němu. Zkusila jsem to vzít za jinou stranu, řekla jsem si, že jsem se do něj zamilovala jako do huliče a tak to zkusím nějak tolerovat a brát ho jaký je. Chvíli to zase fungovalo. Navíc se pod mým bytem prodával byt a on věděl, že mým snem je ty byty spojit a udělat mezonet. Vzal si jeden úvěr a na další potřeboval, abych byla součástí toho úvěru. Měla jsem hrozný strach, on mě ale těmi sliby zase nasměroval k hezkým představám a já kývla. Byty se začaly rekonstruovat, ale mu se moc do ničeho nechtělo, chápala jsem, že věci neumí, ale můj otec ho chtěl věci učit a pomáhat, ale on spíš čekal, kdo přijde a bude dělat nějak za něj. To ale nikdo dělat nechtěl, nakonec to vygradovalo stejně v další hádky ….

On se rozhodl znovu podstoupit léčbu, loni v létě, rodiče chtěly byty znovu rozdělit, já ale zase počkala. Na léčbě vydržel jen měsíc, plný pozitivní energie se vrátil a znovu mě naplňoval pocity toho „“už to bude fajn““, pokračujeme v rekonstrukci, máme přece syna a jdeme do toho života naplno, otěhotněla jsem podruhé. Bohužel za půl roku jsme v tom byli zase znovu, prvně mi tvrdil, že nehulí a jen mi lhal, já už to ale dobře znala. Do toho začal být zase bez zájmu o nás a trávil čas víc venku než doma… A teď jsou tu dvě děti, my dva kteří spolu nemluvíme, on má pocit, že jen nadávám, říká že už se neusmívám, vím, že si zase píše s jinými, ale ani se raději nedívám. Zjistila jsem, že když se vrátil z léčebny někoho tam poznal a několikrát za ní byl… už mu nedůvěřuju. Mám strach, nedokážu se už smát, jsem plná bolesti a pochyb. Mám vedle sebe někoho kdo chce být společně jen kvůli majetku. Vyhoržuje mi, že když byty rozdělím, tak bude chtít 600 tisíc aj. Teď už spolu nemluvíme vlastně vůbec…jen se obcházíme… nejde to, syn má tři roky a je vnímavý. Když se neudržím a zvýším hlas, začne mi říkat „“maminko omluv se tatínkovi, řekni promiň““… nakonec jsem tu za špatnou já, před takovou čistou duší. On přestal chodit na terapie asi po třech měsících, lhal, že dochází, ale vykašlal se nato. Bere antidepresiva a do toho pořád hulí. Doma to už půl roku finančně táhnu úplně sama, on je opět zainteresovaný sám do sebe, matka mu pomáhá finančně protože si myslí že pomáhá všem. Já už ale přestala raději komunikovat i s jeho rodinou, protože mi nerozumí… Nerozumí mi ani on, pořád jsem dle něj nespokojená a nevděčná. Neumí mě vyslechnout, nikam jít nechce a já už nemám asi ani sílu. Cítím se tak zoufalá a bezradná… možná bych potřebovala celou situaci pořádně probrat s někým nestranným. Mám strach…může skutečně po mně požadovat tyto peníze? Potřebovala bych poradit s danou smlouvou..horní byt je můj, jedná se o 1/5 domu, jeho je také další 1/5… v katastru nic změněno není. Mám strach co bude s dětmi, s majetkem…se mnou… začala jsem už nenávidět i jeho rodinu, protože mu cpou peníze v domněnkách, že je to pro nás, mě ale nechápou. Každého zmanipuluje a lže…..vůbec vlastně nevím, koho vedle sebe mám. V jednu chvíli mám pocit, že je nemocný…. narcista… vůbec nevím, co dělat, prosím o pomoc…