Ptáček, Radek; Pemová, Terezie
Sdílené rodičovství
Koncept sdíleného rodičovství byl vytvořen po mnoholetých odborných zkušenostech v oblasti práce s rodinami v situaci rozpadu rodičovského vztahu. Dosavadní používané postupy zatížené nedostatečnou koordinací poskytované odborné pomoci, neúměrným užíváním soudně znaleckých posudků a celkově konfrontačním přístupem k rozpadajícím se rodinám nepřinášely očekávané výsledky a výrazně nás odkláněly od standardní mezinárodní praxe.
Sdílené rodičovství představuje jak teoretický koncept, jehož prostřednictvím lze nahlížet na vztahy mezi rodiči (nejen v situaci rozpadu rodiny), tak konkrétní systém organizace poradenských modulů, jejichž prostřednictvím lze rodiče i děti provést zátěží spojenou s rodinnými vztahovými neshodami.
Publikace je určena široké odborné veřejnosti, která se setkává s rodinami potýkajícími se se vztahovými obtížemi, včetně rozpadu rodičovského vztahu, zejména soudcům, advokátům, sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, mediátorům, ale i pedagogům a zdravotníkům.
Prof. Radek Ptáček je klinický psycholog, psychoterapeut a soudní znalec, autor nebo spoluautor dlouhé řady vědeckých monografií i popularizačních článků. Zabývá se především psychologií dítěte a forenzní psychologií. Za svou práci získal několik prestižních ocenění. Působí na 1. lékařské fakultě a University of New York in Prague. Věnuje se též vzdělávání lékařů, soudců a sociálních pracovníků. V roce 2018 se stal prezidentem největšího světového kongresu o ochraně dětí.
Mgr. Terezie Pemová je autorka a manažerka projektu HYPERKA. Zabývá se problematikou ADHD v dětství i dospělosti, sociální práci s rodinou a poradenstvím. Vede kurzy pro rodiče, pěstouny, pedagogické pracovníky, sociální pracovníky a další pomáhající profese.
Small, Scott A.
Proč je někdy lepší zapomínat
Překlad Antonínová, Hana
Paměť si spojujeme spíše s něčím, co je třeba cvičit, a děsíme se onemocnění, která nás připravují o schopnost si něco zapamatovat. Autor, který je předním americkým odborníkem v oblasti výzkumu Alzheimerovy choroby, si však klade opačnou otázku: Je zapomínání užitečné? A za pomoci řady zajímavých příkladů a kazuistik dochází k závěru, že ano. Například autisté sice mívají fenomenální paměť, ale kvůli tomu nedokážou zobecňovat a vidět něco, co je typické. Lidem s posttraumatickou stresovou poruchou se zase v záblescích vracejí zatěžující vzpomínky a jejich sílu se snaží terapeuticky oslabit např. pomocí metody expozice. Proto není překvapivé, že autor přichází s metaforou „vypustit něco z hlavy, a tím to odpustit“. Vědci se také domnívají, že funkce spánku se týká právě třídění vzpomínek a zapomínání na ty nepodstatné, jak se to projevuje např. v idiomu „vyspat se z něčeho“.
Autor v knize mj. zúročuje své osobní vzpomínky z vojenské služby v izraelské armádě či 35 let práce odborníka na paměť a její poruchy. A v neposlední řadě ujišťuje: Za pomoci neurozobrazovacích metod je dnes možné dosti spolehlivě rozlišit zapomínání, které je patologické, a to, jež je normálním projevem lidské mysli.
Scott A. Small je lékař specializující se na stárnutí a demenci a profesor neurologie a psychiatrie na Kolumbijské univerzitě, kde je ředitelem Centra pro výzkum Alzheimerovy choroby. Více než 20 let vedl laboratoř financovanou Národním institutem zdraví a publikoval více než 140 studií o funkcích a poruchách paměti. Vyrůstal v Izraeli a nyní žije v New Yorku.
Lhotová, Marie; Perout, Evžen
Praktická arteterapie
Metody a aktivity
Hlavním záměrem knihy je ukázat využití výtvarné tvorby v řadě různých oblastí tvořivé práce s lidmi, a to jak při individuální, tak skupinové práci.
První část knihy se věnuje teoretickým základům arteterapie, další je zaměřena na konkrétní způsoby a témata práce s expresivním projevem. Nabízené činnosti shrnují dlouholeté zkušenosti autorů. Nejsou jen přehledem arteterapeutických technik, ale odkazují na přístup k tvořícímu člověku s ohledem na úkoly, které má v životních fázích plnit, a na rizika vznikající v případě, že se je plnit nedaří.
Uváděné způsoby práce a techniky mohou být využity v klinické oblasti a poradenství, ale i ve výchovně-pedagogických aktivitách, v sociální práci i v artefiletických činnostech při výtvarné výchově. Nechybí vysvětlení účinných faktorů při redukci obtíží pacientů/klientů, např. při zpracovávání konfliktu, traumatu, krize či dekompenzaci psychického onemocnění. K tomu jsou využity kazuistické příklady a zejména obrázky sloužící názorné představě čtenářů.
PhDr. Ing. Marie Gabriela Lhotová Ph.D. je klinická psycholožka, arteterapeutka a supervizorka. Má soukromou klinickopsychologickou praxi v Praze.
PaedDr. Evžen Perout je speciální pedagog a arteterapeut. Vyučuje v Ateliéru arteterapie při Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se věnuje výtvarné práci se zrakově postiženými.
Oba autoři společně napsali Arteterapii v souvislostech (Portál, 2018).
