Digi
Dobrý den, nevím už co dál. Bezmála 30let mám autoimunitní onemocnění, jsem inv. důchodce, S každodenní bolestí jsem celkem smířená, bude to jenom horší, to vlastně pociťuji každý rok. Přesto všechno jsem se snažila být aktivní- různé výlety apod. Zlom přišel před 10 lety, kdy jsem přišla o poloviny vlasů, snad kvůli léčbě, to asi nezjistím už. Navíc mi na pokožce hlavy vznikla seborea, která nepřispívá zdraví vlasů. Už jsem to nemohla psychicky unést, ty pohledy na prořídlé vlasy. a pořídila jsem si paruku. Myslela jsem, že mě to pomůže, ale různé reakce okolí mě dostávaly do depresí. Nicméně jsem to brala jako nutné zlo. Jako by ve mě něco umřelo, kus vlastního já. Začala jsem se zavírat doma, stranila jsem se lidí. Navíc když mám paruku na hlavě déle než 3 hodiny, zhorší se mi seborea, je to začarovaný kruh. Jsou okamžiky, kdy jsem to chtěla ukončit. Bolesti , vyhlídky do budoucna a ty vlasy. Pečuji o rodiče, je to někdy náročné. V rodině jsou problémy, vztahuji to na sebe, mám z toho úzkosti a deprese, i když se mne to netýká přímo. Vyhledala jsem pomoc psychologa, po 2 letech jsem to ukončila. Většinou mi poradil nějaký wellness, abych si odpočinula, ale problém je ve mě. Nedokážu někam jet, s parukou mě to omezuje, a bez ní se na sebe nemohu ani podívat. Jednou jsem málem vykrvácela, protože jsem nechtěla jet do nemocnice, jen pro představu. Je mi ze sebe zle, protože to nedokážu zvládnout. Navíc teď na mne doléhá všechna ta drahota, zdr. stav rodičů,. Nevím už to trvá 10let, už mě to ubíjí . Beru Trittico, myslela jsem, že mi to pomůže, ale ne. Poradíte mi?
Dobrý den,
nejdříve bych Vám chtěla moc poděkovat za Váš dotaz. Určitě nebylo jednoduché jej napsat, ale odhodlala jste se a to je skvělé! Píšete, že už bezmála 30 let máte autoimunitní onemocnění, projevující se každodenní bolestí, a také, že jste před 10 lety přišla o polovinu vlasů. Poté jste se začala zavírat doma, stranit se lidí.
Do toho pečujete o rodiče a píšete také o problémech v rodině.
Na jednoho člověka je to víc než dost, takže rozhodně není důvod, aby Vám ze sebe „bylo zle“, že to nedokážete zvládnout. Máte na sobě opravdu hodně naloženo, a je skvělé, že s tím chcete bojovat!
Píšete, že berete Trittico, co že moc nepomáhá a také píšete, že jste po 2 letech ukončila pomoc psychologa.
Z toho, co píšete, bych Vám nejvíce doporučila vyhledat KBT terapeuta a jak píšete, zaměřit se především na Vás a na Vaše sebepojetí. Jste určitě skvělá žena, která má spoustu skvělých vlastností a předností, jen je teď nedovedete možná vidět. KBT terapie se zabývá jak úzkostmi, depresemi, tak také přesvědčením o sobě, zvládání negativních myšlenek, které nám běží v hlavě, posilování sebedůvěry. Bohužel nevím, odkud jste, a tak Vás nemůžu odkázat na nikoho konkrétního, ale zkuste se podívat do tohoto adresáře: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php
Dejte tomu šanci, nebude to hned ani jednoduché, ale je to určitě možnost a cesta, jak „z toho ven“.
Držím Vám palce a nevzdávejte to! 🙂
Budu na Vás myslet, Mgr. Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
Digi
Dobrý den, nevím už co dál. Bezmála 30let mám autoimunitní onemocnění, jsem inv. důchodce, S každodenní bolestí jsem celkem smířená, bude to jenom horší, to vlastně pociťuji každý rok. Přesto všechno jsem se snažila být aktivní- různé výlety apod. Zlom přišel před 10 lety, kdy jsem přišla o poloviny vlasů, snad kvůli léčbě, to asi nezjistím už. Navíc mi na pokožce hlavy vznikla seborea, která nepřispívá zdraví vlasů. Už jsem to nemohla psychicky unést, ty pohledy na prořídlé vlasy. a pořídila jsem si paruku. Myslela jsem, že mě to pomůže, ale různé reakce okolí mě dostávaly do depresí. Nicméně jsem to brala jako nutné zlo. Jako by ve mě něco umřelo, kus vlastního já. Začala jsem se zavírat doma, stranila jsem se lidí. Navíc když mám paruku na hlavě déle než 3 hodiny, zhorší se mi seborea, je to začarovaný kruh. Jsou okamžiky, kdy jsem to chtěla ukončit. Bolesti , vyhlídky do budoucna a ty vlasy. Pečuji o rodiče, je to někdy náročné. V rodině jsou problémy, vztahuji to na sebe, mám z toho úzkosti a deprese, i když se mne to netýká přímo. Vyhledala jsem pomoc psychologa, po 2 letech jsem to ukončila. Většinou mi poradil nějaký wellness, abych si odpočinula, ale problém je ve mě. Nedokážu někam jet, s parukou mě to omezuje, a bez ní se na sebe nemohu ani podívat. Jednou jsem málem vykrvácela, protože jsem nechtěla jet do nemocnice, jen pro představu. Je mi ze sebe zle, protože to nedokážu zvládnout. Navíc teď na mne doléhá všechna ta drahota, zdr. stav rodičů,. Nevím už to trvá 10let, už mě to ubíjí . Beru Trittico, myslela jsem, že mi to pomůže, ale ne. Poradíte mi?
Dobrý den,
nejdříve bych Vám chtěla moc poděkovat za Váš dotaz. Určitě nebylo jednoduché jej napsat, ale odhodlala jste se a to je skvělé! Píšete, že už bezmála 30 let máte autoimunitní onemocnění, projevující se každodenní bolestí, a také, že jste před 10 lety přišla o polovinu vlasů. Poté jste se začala zavírat doma, stranit se lidí.
Do toho pečujete o rodiče a píšete také o problémech v rodině.
Na jednoho člověka je to víc než dost, takže rozhodně není důvod, aby Vám ze sebe „bylo zle“, že to nedokážete zvládnout. Máte na sobě opravdu hodně naloženo, a je skvělé, že s tím chcete bojovat!
Píšete, že berete Trittico, co že moc nepomáhá a také píšete, že jste po 2 letech ukončila pomoc psychologa.
Z toho, co píšete, bych Vám nejvíce doporučila vyhledat KBT terapeuta a jak píšete, zaměřit se především na Vás a na Vaše sebepojetí. Jste určitě skvělá žena, která má spoustu skvělých vlastností a předností, jen je teď nedovedete možná vidět. KBT terapie se zabývá jak úzkostmi, depresemi, tak také přesvědčením o sobě, zvládání negativních myšlenek, které nám běží v hlavě, posilování sebedůvěry. Bohužel nevím, odkud jste, a tak Vás nemůžu odkázat na nikoho konkrétního, ale zkuste se podívat do tohoto adresáře: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php
Dejte tomu šanci, nebude to hned ani jednoduché, ale je to určitě možnost a cesta, jak „z toho ven“.
Držím Vám palce a nevzdávejte to! 🙂
Budu na Vás myslet, Mgr. Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách