Anička
Dobrý den, potřebovala bych pomoc/poradit. Doma neberou moje problémy s diagnostikovanou depserí a ocd vážně, bagatelizují je(že jsem z dobře rodiny, nemůžu se cítit špatně), takže je od své plnoletosti řeším sama, v tajnosti. Pravidelně docházím za psychiatričkou. Od loňského roku mívám doma paralýzy, kdy nemůžu nic dělat, například úkoly, domácí práce a vlastní tvorbu, která mě dřív naplňovala. Ani to neni těžký, prostě se vše zdá fyzický nevykonatelný a pak se za to psychicky trestám. Teď se nahromadila spousta povinností, čeká mě první zkouškový, přijdu si nepřipravená a že nemám šanci cokoliv dohnat. Naši nadávaj, že se neučím, protože chodím do práce, ale když mam vyjímečně volný den, stejně se k aktivitě nedokopu. V tý prací aspoň něco dělám, no. Dodržuju svoje skoro až rituální cvičení, venčení psa, aspoň tyhle rutinní věci mě udržujou. Vždycky zůstávám vzhůru co nejdýl, že ty úkoly dodělám v klidu, až ostatní budou spát, ale pak už na to nemam kapacitu energie, takže akorát vzniká prohlubující se spánková deprivace. Nevim kam se hnout, sype se to ze všech stran. Hospitalizaci si nemůžu dovolit kvůli škole a práci. Nejvíc mě mrzí, když nemam nápady na umění, to jest první ukazatel toho, že můj stav se brzo zhorší. Přijde mi, že se propadám do takovýho loopu a neni cesty ven. nesplnim nároky ostatních ani svoje na sebe. Přemýšlim, že bych se nechala hospitalizovat, ale můžu si dovolit tak dva týdny, kvůli práci a škole. nedá se to zastavit. včera jsem měla relaps. ani jsem nechtěla, vím že ubližovat si mi nepomůže, ale v tu chvíli je to právě kompulze.
Pomohlo by mi se odstěhovat, asi bych sdílenej byt i finančně utáhla, ale doma mě drží pes, s kterym by pravidelně nikdo nechodil ven a je to prostě zvíře plný oxitoxinu, co mi aspoň na chvíli pomůže přepnout.
asi jsem toho vychrlila najednou o moc, omlouvám se. Budu moc ráda za malou rad, záchytnej bod.
Dobrý den,
předem Vám chci moc poděkovat za Váš mail. Píšete, že máte diagnostikovanou depresi a OCD, ale doma to bagatelizují, a proto řešíte problémy sama a v tajnosti.
Bohužel toto je velmi častá potíž, že se okolí nedokáže vžít do člověka, který má podobné potíže, zlehčují to, nechápou, což Vám určitě nepřidává a nepomáhá. Přesto je skvělé, že pravidelně docházíte za psychiatričkou.
Dále také píšete, že doma míváte paralýzy, kdy nemůžete nic udělat. Zároveň ale píšete, že chodíte do školy i do práce, což určitě není jednoduché skloubit dohromady, takže klobouk dolů před Vámi.
Je skvělé, že máte svoje rituály, které Vás udržují, ale zároveň píšete, že na spoustu věcí už nemáte kapacitu a že se to sype ze všech stran. Také píšete o hospitalizaci, nebo o odstěhování se, je tedy vidět, že promýšlíte všechny možnosti.
Nevím, jak moc jste toto všechno řešila se svojí psychiatričkou, chtěla bych Vás povzbudit k co možná největší otevřenosti k ní – společně můžete třeba upravit medikaci, probrat možnou hospitalizaci, ač klidně jen na ty dva týdny a úplně nejvíc bych Vás chtěla povzbudit k terapii, ideálně kognitivně-behaviorální, která se přesně Vašimi potížemi zabývá. V rámci terapie se mapují automatické negativní myšlenky, snaží se je přerámovat, „překonat“ je, zpracovat je, pracuje se také na nějakém „akčním“ plánu – a to jak z hlediska deprese, tak OCD. Myslím, že toto je ta cesta, která by Vám mohla hodně pomoci, i když nebude rychlá, ani jednoduchá, ale výsledky se opravdu dostavují.
Bohužel nevím, odkud jste, ale zkuste se podívat do Adresáře terapeutů: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php, snad tam naleznete někoho, kdo by Vám mohl pomoci.
Do té doby se můžete podívat po publikacích prof. Jána Práška, https://www.databazeknih.cz/knihy/obsedantne-kompulzivni-porucha-a-jak-se-ji-branit-49366, https://www.databazeknih.cz/knihy/deprese-a-jak-ji-zvladat-58641, myslím, že i zde byste mohla najít spousty tipů, které by Vám mohly pomoci, určitě se ale nevyrovnají osobnímu rozebrání Vaší situace, k čemu bude lépe pomáhat právě terapeut.
Je skvělé, že bojujete, jak to jde, i když to je často určitě velmi obtížné, nevzdávejte to a držte se!
Myslím na Vás, Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
Anička
Dobrý den, potřebovala bych pomoc/poradit. Doma neberou moje problémy s diagnostikovanou depserí a ocd vážně, bagatelizují je(že jsem z dobře rodiny, nemůžu se cítit špatně), takže je od své plnoletosti řeším sama, v tajnosti. Pravidelně docházím za psychiatričkou. Od loňského roku mívám doma paralýzy, kdy nemůžu nic dělat, například úkoly, domácí práce a vlastní tvorbu, která mě dřív naplňovala. Ani to neni těžký, prostě se vše zdá fyzický nevykonatelný a pak se za to psychicky trestám. Teď se nahromadila spousta povinností, čeká mě první zkouškový, přijdu si nepřipravená a že nemám šanci cokoliv dohnat. Naši nadávaj, že se neučím, protože chodím do práce, ale když mam vyjímečně volný den, stejně se k aktivitě nedokopu. V tý prací aspoň něco dělám, no. Dodržuju svoje skoro až rituální cvičení, venčení psa, aspoň tyhle rutinní věci mě udržujou. Vždycky zůstávám vzhůru co nejdýl, že ty úkoly dodělám v klidu, až ostatní budou spát, ale pak už na to nemam kapacitu energie, takže akorát vzniká prohlubující se spánková deprivace. Nevim kam se hnout, sype se to ze všech stran. Hospitalizaci si nemůžu dovolit kvůli škole a práci. Nejvíc mě mrzí, když nemam nápady na umění, to jest první ukazatel toho, že můj stav se brzo zhorší. Přijde mi, že se propadám do takovýho loopu a neni cesty ven. nesplnim nároky ostatních ani svoje na sebe. Přemýšlim, že bych se nechala hospitalizovat, ale můžu si dovolit tak dva týdny, kvůli práci a škole. nedá se to zastavit. včera jsem měla relaps. ani jsem nechtěla, vím že ubližovat si mi nepomůže, ale v tu chvíli je to právě kompulze.
Pomohlo by mi se odstěhovat, asi bych sdílenej byt i finančně utáhla, ale doma mě drží pes, s kterym by pravidelně nikdo nechodil ven a je to prostě zvíře plný oxitoxinu, co mi aspoň na chvíli pomůže přepnout.
asi jsem toho vychrlila najednou o moc, omlouvám se. Budu moc ráda za malou rad, záchytnej bod.
Dobrý den,
předem Vám chci moc poděkovat za Váš mail. Píšete, že máte diagnostikovanou depresi a OCD, ale doma to bagatelizují, a proto řešíte problémy sama a v tajnosti.
Bohužel toto je velmi častá potíž, že se okolí nedokáže vžít do člověka, který má podobné potíže, zlehčují to, nechápou, což Vám určitě nepřidává a nepomáhá. Přesto je skvělé, že pravidelně docházíte za psychiatričkou.
Dále také píšete, že doma míváte paralýzy, kdy nemůžete nic udělat. Zároveň ale píšete, že chodíte do školy i do práce, což určitě není jednoduché skloubit dohromady, takže klobouk dolů před Vámi.
Je skvělé, že máte svoje rituály, které Vás udržují, ale zároveň píšete, že na spoustu věcí už nemáte kapacitu a že se to sype ze všech stran. Také píšete o hospitalizaci, nebo o odstěhování se, je tedy vidět, že promýšlíte všechny možnosti.
Nevím, jak moc jste toto všechno řešila se svojí psychiatričkou, chtěla bych Vás povzbudit k co možná největší otevřenosti k ní – společně můžete třeba upravit medikaci, probrat možnou hospitalizaci, ač klidně jen na ty dva týdny a úplně nejvíc bych Vás chtěla povzbudit k terapii, ideálně kognitivně-behaviorální, která se přesně Vašimi potížemi zabývá. V rámci terapie se mapují automatické negativní myšlenky, snaží se je přerámovat, „překonat“ je, zpracovat je, pracuje se také na nějakém „akčním“ plánu – a to jak z hlediska deprese, tak OCD. Myslím, že toto je ta cesta, která by Vám mohla hodně pomoci, i když nebude rychlá, ani jednoduchá, ale výsledky se opravdu dostavují.
Bohužel nevím, odkud jste, ale zkuste se podívat do Adresáře terapeutů: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php, snad tam naleznete někoho, kdo by Vám mohl pomoci.
Do té doby se můžete podívat po publikacích prof. Jána Práška, https://www.databazeknih.cz/knihy/obsedantne-kompulzivni-porucha-a-jak-se-ji-branit-49366, https://www.databazeknih.cz/knihy/deprese-a-jak-ji-zvladat-58641, myslím, že i zde byste mohla najít spousty tipů, které by Vám mohly pomoci, určitě se ale nevyrovnají osobnímu rozebrání Vaší situace, k čemu bude lépe pomáhat právě terapeut.
Je skvělé, že bojujete, jak to jde, i když to je často určitě velmi obtížné, nevzdávejte to a držte se!
Myslím na Vás, Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovník v sociálních službách
