Lenka
Dobrý den, stala se mi nepříjemná věc a já se přes ni nedokážu přenést. Jednalo se o střet zájmů. Měla jsem celkově jednat jinak, ale hlavně si hrozně vyčítám, že jsem nebyla dostatečně asertivní. Nakonec jsem se přinutila, šla do konfrontace a problém se vyřešil, i když vyhroceným způsobem. Už dříve mě trápilo, že si nechám všechno líbit, neumím se prosadit a bránit svoje zájmy, i když jsem v právu. Často je to v nečekaných situacích, kdy jsem zaskočená, nervózní a přestane mi to myslet. Jsem snadno zmanipulovatelná a když někdy řeknu ne, mám pocit viny. Já už jsem si tu situaci několikrát prošla a poučila se z ní. Ale stále se mi to vrací, hlavně v podobných situacích. Navíc si představuju různé varianty, jak to mělo probíhat a nebo, že se s tou konfrontovanou osobou náhodně potkám a zase se pohádáme, ale jsou to nechtěné a unavující myšlenky. Ještě předtím než se to stalo, tak jsem si řekla, že příště už se za sebe postavím. Ale zase jsem to neudělala. Mám pocit, že tohle byl poslední hřebíček do rakve. Něco o asertivitě už jsem si načetla a poslouchala jsem přednášku od terapeuta. Pomůžou mi teoretické znalosti, abych se za sebe postavila v praxi? A dáte mi prosím nějakou radu, jak se přenést přes to, co se stalo a jak si to přestat vyčítat? Moc děkuju.
Dobrý den, nejdříve bych Vám ráda poděkovala za Váš dotaz. Píšete, že se Vám stala nepříjemná věc a že se přes ni nedokážete přenést. Dále píšete, že si hlavně hrozně vyčítáte, že jste nebyla dostatečně asertivní a že už dříve Vás trápilo, že si necháte všechno líbit, neumíte se prosadit a bránit svoje zájmy, i když jste v právu. Často se nám stává, že především v nečekaných situacích máme tendence nevědět, co dělat, nechat se zaskočit, nereagovat tak, jak bychom rádi- je to velmi časté u většiny lidí. Zároveň ale píšete, že jsem si tu situaci několikrát prošla a poučila se z ní – a to je důležité. Člověk může mít načteno, naposloucháno, ale přenést to do praxe je už těžší. A tou nejlepší cestou, jak z toho ven, je nebát se a zkoušet to znovu a znovu. I když to bude nepříjemné, i když to nedopadne vždy podle našich představ, ale krůček po krůčku se posouvat dále. Nebuďte na sebe tak přísná, žádný učený z nebe nespadl a pokud se poučíme z našich chyb, je to skvělá cesta dopředu. Popisujete, co se Vám nepovedlo, ale zkuste se na to podívat naopak – co už jste v životě zvládla? Co všechno jste dokázala, co se Vám podařilo? Často máme tendence vidět jen to černé a na ty pozitivní věci zapomínat. Můžete dopředu plánovat své chování, připravovat se na nepříjemné situace, pokud to půjde v duchu štěstí přeje připraveným, cvičit si reakce, zkoušet si to. A buď to vyjde, nebo ne- ale i pokud ne, neobviňovat se, ale říct si, co jste mohla udělat jinak a do příště se z toho poučit. A opravdu na sebe nespěchat, jít po malých krůčcích – i ty se počítají😉 Samozřejmě je také možností najít si terapeuta a procházet tento proces společně, určitě i toto může být dobrá cesta.
Držím palce – a nebuďte na sebe tak přísná😉 Přeji krásný den, Mgr. Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Lenka
Dobrý den, stala se mi nepříjemná věc a já se přes ni nedokážu přenést. Jednalo se o střet zájmů. Měla jsem celkově jednat jinak, ale hlavně si hrozně vyčítám, že jsem nebyla dostatečně asertivní. Nakonec jsem se přinutila, šla do konfrontace a problém se vyřešil, i když vyhroceným způsobem. Už dříve mě trápilo, že si nechám všechno líbit, neumím se prosadit a bránit svoje zájmy, i když jsem v právu. Často je to v nečekaných situacích, kdy jsem zaskočená, nervózní a přestane mi to myslet. Jsem snadno zmanipulovatelná a když někdy řeknu ne, mám pocit viny. Já už jsem si tu situaci několikrát prošla a poučila se z ní. Ale stále se mi to vrací, hlavně v podobných situacích. Navíc si představuju různé varianty, jak to mělo probíhat a nebo, že se s tou konfrontovanou osobou náhodně potkám a zase se pohádáme, ale jsou to nechtěné a unavující myšlenky. Ještě předtím než se to stalo, tak jsem si řekla, že příště už se za sebe postavím. Ale zase jsem to neudělala. Mám pocit, že tohle byl poslední hřebíček do rakve. Něco o asertivitě už jsem si načetla a poslouchala jsem přednášku od terapeuta. Pomůžou mi teoretické znalosti, abych se za sebe postavila v praxi? A dáte mi prosím nějakou radu, jak se přenést přes to, co se stalo a jak si to přestat vyčítat? Moc děkuju.
Dobrý den, nejdříve bych Vám ráda poděkovala za Váš dotaz. Píšete, že se Vám stala nepříjemná věc a že se přes ni nedokážete přenést. Dále píšete, že si hlavně hrozně vyčítáte, že jste nebyla dostatečně asertivní a že už dříve Vás trápilo, že si necháte všechno líbit, neumíte se prosadit a bránit svoje zájmy, i když jste v právu. Často se nám stává, že především v nečekaných situacích máme tendence nevědět, co dělat, nechat se zaskočit, nereagovat tak, jak bychom rádi- je to velmi časté u většiny lidí. Zároveň ale píšete, že jsem si tu situaci několikrát prošla a poučila se z ní – a to je důležité. Člověk může mít načteno, naposloucháno, ale přenést to do praxe je už těžší. A tou nejlepší cestou, jak z toho ven, je nebát se a zkoušet to znovu a znovu. I když to bude nepříjemné, i když to nedopadne vždy podle našich představ, ale krůček po krůčku se posouvat dále. Nebuďte na sebe tak přísná, žádný učený z nebe nespadl a pokud se poučíme z našich chyb, je to skvělá cesta dopředu. Popisujete, co se Vám nepovedlo, ale zkuste se na to podívat naopak – co už jste v životě zvládla? Co všechno jste dokázala, co se Vám podařilo? Často máme tendence vidět jen to černé a na ty pozitivní věci zapomínat. Můžete dopředu plánovat své chování, připravovat se na nepříjemné situace, pokud to půjde v duchu štěstí přeje připraveným, cvičit si reakce, zkoušet si to. A buď to vyjde, nebo ne- ale i pokud ne, neobviňovat se, ale říct si, co jste mohla udělat jinak a do příště se z toho poučit. A opravdu na sebe nespěchat, jít po malých krůčcích – i ty se počítají😉 Samozřejmě je také možností najít si terapeuta a procházet tento proces společně, určitě i toto může být dobrá cesta.
Držím palce – a nebuďte na sebe tak přísná😉 Přeji krásný den, Mgr. Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
